kayu komentáře u knih
Podle filmu jsem čekala spíše humorné povídky, o to víc jsem byla překvapená, kolik krutosti se v knížce nachází. Těžce se mi četly hlavně povídky o zvířatech, někdy mi přišlo, že si autor v jejich utrpení vyloženě liboval.
Moje druhá knížka od této autorky, takže jsem se při čtení neubránila srovnávání s Neviditelným životem Addie LaRue. V příběhu jsem našla určité podobné prvky, ale ve výsledku mi to nijak nevadilo. Gallant je jedna z těch knih, která neurazí, ale ani příliš nenadchne. Zajímavější pro mě byla určitě atmosféra a prostředí, než samotné postavy, které mi ničím neutkvěly v paměti.
Po dlouhé době knížka českého autora, která mě opravdu nadchla. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, a já se tak dozvěděla mnohé o historii tohoto regionu. Těším se, až se pustím do dalších dílů.
Na knížku jsem natrefila díky doporučení zahraničního youtubera a jsem za to moc ráda, protože mi rozšířila čtenářské obzory. Žádnou knihu s touto tématikou jsem doposud nečetla, a proto to pro mě bylo velice zajímavé čtení. Zejména možnost nahlédnout na příběh hned z několika úhlů prostřednictvím postav, jejichž osudy jsou vzájemně propletené.
Knížka je na první pohled hezky graficky zpracovaná a přímo vybízí k přečtení, ale obsahově mě zklamala. Nechci hodnotit názory autorky, na to ať si udělá každý názor sám, ale po formální stránce to byla katastrofa. Obsahuje nekonzistentní a nesprávné citace (is.muni.cz, youtube.com, zdravezpravy.cz a mnoho dalších - ani jedno z toho mě nezavede ke konkrétnímu zdroji) a podobně tomu bylo i u citátů, které někdy měly zdroj, jindy úplně chyběl. Když došlo na celostránkové definice z Wikipedie, musela jsem se už jenom smát. Vtipná byla taky rada použít vyhledávač Google k získání dalších informací. Mnoho frází a doporučení se opakovalo ve vícero kapitolách, u kterých mi navíc chybělo nějaké propojení. V žádné kapitole ale autorka neopomněla pro jistotu hned několikrát zmínit její oblíbenou knihu Trauma očima dítěte. Ke konci se mi zdálo, že autorce už došel dech a celá jedna kapitola je pouhým převyprávěním knihy jiného autora.
(SPOILER) Washingtonovo náměstí
Během prvních stran jsem byla naprosto ztracená, jak prostředím, tak i samotnými postavami. Měla jsem nutkání knihu vzdát, ale když David poprvé potkal Edwarda, začalo mě to zajímat a postupně jsem nevšednímu příběhu přišla na chuť. Příběh se odehrává v alternativním 19. století, ale měla jsem trochu problém si postavy v této době představit, nedýchala z toho na mě ta správná dobová atmosféra. Samotná zápletka mě překvapila, i když po zpětném zhodnocení se dala tušit už od začátku. Konec zůstal hodně otevřený, což dává možnost k vlastní interpretaci. Nejvíce mě zaujala postava tajemného Edwarda, o kterém jsme se nakonec nedozvěděli, která verze jeho osobnosti byla ta pravá.
Lipo-wao-nahele
Samotná druhá část je sama o sobě rozdělena na dvě menší části, z pohledu syna a otce. První část, ačkoliv měla zajímavý začátek, se mi hrozně vlekla a na chvíli jsem zvažovala, že kvůli tomu knihu úplně vzdám. Trochu zvláštní mi přišly náhodné pohledy do budoucnosti, které narušovaly plynulost děje. Ten se odehrával zejména během rozlučkového večírku v domě hlavní dvojice. Druhá část byla úplně jiná a moc mě bavila. Příběh byl rozplétán postupně a hned mě vtáhnul do sebe, zaujalo mě nevšední prostředí Havaje.
Zóna 8
Ačkoliv tam bylo hodně opakujících se motivů, tato část se mi líbila ze všeho nejvíc. Příběh působí propracovaně, popisy dystopického světa byly strhující, měla jsem pocit, že by to na světe opravdu mohlo takhle jednou vypadat. Byla jsem ale zklamaná z otevřeného konce, chtěla jsem vědět, jak to s Charlie nakonec bylo, protože mi za tu dobu přirostla k srdci.
Zpočátku se mi knížka líbila, dobře se četla a úvodní zápletka zněla slibně. Poměrně brzy mě ale nadšení přešlo, protože se příběh začal neuvěřitelně vléct. Už v polovině jsem si říkala, o čem to tak ještě může být, protože mnoho věcí se neustále opakovalo a bohužel tomu tak bylo i po zbytek knihy. Posledních pár stránek to sice trochu vylepšilo, ale i tak knížku hodnotím jako průměr.
Zvláštní, náročná, ale velice zajímavá a důležitá kniha. Jedná se o hodně depresivní román, který obsahuje mnoho krutosti a bezpráví a je psán poetickým jazykem plným metafor. Právě styl vyprávění mi ze začátku dělal potíže a dlouho jsem si na něj zvykala. Hlavní dějovou linkou prostupují vzpomínky na minulost, které ale nejsou chronologicky, a proto jsem se někdy ztrácela v časové ose a přemýšlela jsem, do jaké doby konkrétní vzpomínka zapadá.
"Proč ji chce mít on těhotnou? Aby měl nad ní moc? Aby zanechal znamení, že tudy prošel?"
Moje první kniha od Steinbecka byla Na východ od ráje a natolik mě nadchla, že jsem si řekla, že si od něj musím přečíst něco dalšího. Volba padla právě na toto dílo, které jsme sice dopodrobna probírali na střední škole, ale já ho dosud nečetla. Přečteno jsem měla za jeden den a potvrdila jsem si, že Steinbeck je velmi čtivý a talentovaný autor. Samotný příběh se mi moc líbil a věřím, že kdybych si knížku přečetla ještě jednou, našla bych v ní něco nového.
Nebylo to špatné, ale podle recenzí, které knížku vychvalují až do nebes, jsem čekala trochu víc. Ve finále mi to přišlo průměrné a srovnatelné s podobnými knížkami, které se tomuto tématu věnují.
Marťan i Spasitel patří moje oblíbené knížky, ale tady se bohužel konalo zklamání. Hlavní hrdinka mi byla nesympatická, ačkoliv jsem se opravdu snažila si ji oblíbit. Rádoby vtipné hlášky a sexuální narážky, kterých je knížka plná, byly na úrovni pubertálního humoru. Příběh, ačkoliv byl poměrně nabitý akcí, mi přišel méně čtivý než zmiňované dvě knížky. Konec mě trochu zklamal, mimo jiné jsem čekala nějaké rozuzlení dopisů s kamarádem ze Země.
Knížku jsem četla poměrně dlouho, protože mě skutečně zaujalo jen několik málo příběhů, zbytkem jsem se spíše prokousávala. Jako celek bych ji doporučila spíš fandům Kinga, kteří už mají s jeho stylem psaní zkušenosti.
Silný příběh, ale kvalita zpracování není úplně nejlepší. Oceňuji, že jsou v knize i pohledy jiných lidí, ale celé to působí hodně rozkouskovaně. Jazyk knihy byl hodně jednoduchý s krátkými větami, díky čemuž to působilo spíše jako kniha pro mladší věkovou kategorii.
Podle anotace jsem se těšila na emotivní příběh, ale ve finále byla knížka taková nemastná neslaná. Velká část příběhu je z pohledu Marion, která mi už od první chvíle byla nesympatická. Začátek knihy se rozvlekle věnuje jejímu dospívání a neustálému přemítání nad jejím vyvoleným. Právě s postavou Toma mám největší problém, protože ačkoliv na něj nahlížíme z pohledu dvou osob, ve finále jsem měla pocit, že toho o něm vlastně moc nevíme. Marion i Patrick vykreslili Toma každý podle sebe, ale skutečný Tom a jeho pocity a myšlenky nám úplně unikají. Myslím, že právě kvůli tomu jsem příběhem jenom tak proplouvala a ve finále mě osudy postav zanechaly chladnou.
Moje první setkání s touto spisovatelkou a musím říct, že se mi knížka moc líbila, i když to místy bylo těžké čtení. Mrzí mě jen obálka, která znázorňuje Venus jako blonďatou bělošku, ačkoliv Venus byla afroameričanka.
Knížka mě zaujala díky krásné obálce a originální záložce. Co se týče děje, nápad je sice zajímavý, ale jeho zpracování mě zklamalo. Neustále se opakující pravidla a popisy toho, jak kavárna vypadá. Zápletky jednotlivých příběhů mě ničím neoslovily a do dalších dílů už se nejspíš nepustím.
Prvních sto stránek se mi líbilo, ale potom se knížka hrozně vlekla. Oceňuji, že se autor snažil vylíčit všechny detaily, ale tady to bylo spíše na škodu. Hodně věcí se opakovalo, text měl dlouhé odstavce (klidně i na dvě stránky) a místo kapitol byl rozdělen na enormně dlouhé části. Nakonec jsem dočetla jen proto, abych si o případu udělala úplný obrázek, ale znovu už bych po knížce nesáhla.
Výjimečná, avšak hrůzná knížka, která detailně popisuje všechna zvěrstva, kterým musel autor jakožto člen sonderkommanda přihlížet. Je jen stěží uvěřitelné, že se něco takového opravdu dělo. Nic pro slabé povahy. Jednu hvězdičku strhávám za překlad, který mi přišel trochu krkolomný a v textu se vyskytovaly gramatické chyby.
Mám Kinga jako spisovatele moc ráda, ale tohle mi moc nesedlo. Příště raději sáhnu po jeho známějších dílech.
(SPOILER) Jsem ráda, že mě čtenářská výzva přivedla k této knížce, protože se mi moc líbila. Spojuje dvě moje oblíbená témata - lékařské prostředí a začátek 20. století. Navíc je napsaná velmi čtivě, takže určitě doporučuji.
"Ne... budu bojovat dál. Ano... budu. A po oné těžké noci mě přepadl sladký spánek. Obestřela mě tma tmoucí a pak jsem v ní zahlédl sebe snad s mečem či se stetoskopem. Kráčím do boje... v zapadlém koutě. Ale nejsem sám. Se mnou pochoduje moje vojsko: Děmjan Lukič, Anna Nikolajevna a Pelageja Ivanovna. Všichni v bílých pláštích jdou kupředu, kupředu..."