keek komentáře u knih
Digisvět prakticky, ale někdy i zbytečně filozoficky. Rozhodně stojí za přečtení a za diskuze nad pivem. Velkým nedostatkem knihy je pro mě úplná absence zdrojování. Mnohým (někdy kontroverzním) informacích, o kterých autor tvrdí, že pocházejí z vědeckých studií, by to opravdu přidalo na důvěryhodnosti.
Měla jsem pocit, že koukám na film od bratří Coenů. Perfektní styl, tempo i zápletka děje.
Hluboký úderný jednohubky, který jsem zhltala možná až příliš rychle. Váchovy otisky paměti jsou psány opravdu jeho srdcem, duší, celým tělem. Křičí do světa, že Bůh je, a pomáhá ho nalézt. Snaží se svými slovy vyčistit naše oči, abychom viděli to, co on. Nádherným jazykem naléhavě apeluje, varuje, ale vlévá naději. Zásadně odkrývá sám sebe. Za mě lepší než Nevyžádané rady mládeži.
Přečtěte si to. Oba autoři mají co říct. Co je důležité, to vyloženě "cpou", mnohé ale jen nastíní a nechají otevřené pro osobní kontemplaci čtenáře. S něčím se dá souhlasit, s něčím třeba tolik ne, ale to ať si přebere každý sám. Mě nejvíce oslovila ona naléhavost povzbuzující ku průzkumu mnohdy opomíjených hlubin..
Strašně příjemný počtení psaný krásnym jazykem, který už v dnešní literatuře moc nepotkáš. Uklidní, podnítí k zamyšlení, inspiruje a rozhodně, ač o tichu, nenudí.
(SPOILER) Přemýšlím, jestli by knize neslušela větší jednoduchost. Přeplácanost různými tématy (Alza, Ikea, Eva, Amálka, Jana, Tomáš..) mi překážela ve vnímání té čistoty vztahu Štěpána s maminkou a vývoje vztahu Štěpána s dědečkem. Na druhou stranu se jednalo o popis několika let života a každý z těch popsaných okamžiků Štěpána nějak formoval k tomu, kým se stal. Příjemné osvěžení v českých vodách. Opět se zde (bohužel) objevuje onen moderní nešvar "úsporného jazyka", nicméně nad tím tentokrát přimhouřím oči. Protože dědeček. A bezpochyby i Štěpán.
Nenechte se odradit názvem. Úplně náhodou jsem se do této knihy v knihovně začetla, myslela jsem, že půjde o klasickou "zlehčovačku" mateřských těžkostí s poselstvím, že starosti jsou všude a důležité je se z toho nesesypat. Ale jak mile jsem byla překvapena. Kniha je inspirací k novému náhledu na způsob rozvoje dítěte. Řekla bych, že tak nějak elegantně poukazuje na absurdnosti dnešního trendu výchovy a nenásilně vrací rozum do hrsti. Spousta inspirace pro oba rodiče (nejen maminky:)). Jo a vřele doporučuji také všem pedagogům!
Vůbec to nebylo špatné! Každý příběh úplně jiný a přitom k sobě skvěle pasují. Občas trochu přitažené do zbytečného extrému.
Paní Hlásková nám svoje metody nijak necpe, jen příjemnou formou čtenáři nabízí a představuje, co fungovalo/funguje v jejich rodině. Někdy obecně, často velmi konkrétně. Skvělá a podnětná knížka, která inspiruje k tomu, aby si člověk nad svou výchovou zapřemýšlel a snad ji i sebe zase posunul trochu dál. #HraJeZaklad
Neskutečná dechberoucí jízda. Příběhy obou "cigánů" jsou už v této fázi života silnější než mnoho filmových osudů. Zpočátku odstrašující, nechutné, děsivé a často neuvěřitelné se ve druhé části knihy překlene v inspirativní, hluboké, jednoduché a krásné. #CestaKeSvatosti
+ Mnoho dobrých postřehů. Člověk se skoro jistě v některých situacích pozná a donutí ho to k zamyšlení nad sebou samým. Líbily se mi pasáže viděny dětskou optikou.
- Dost věcí nedotažených. Primitivní jazyk. Tučný font písma (proč?!?). Některé pasáže zdlouhavé. Extrémní předvídatelnost.
Další z řady pro dnešní dobu typických knih, které vynikají hlavně tím, že se strašně snadno čtou (tj. onen výše zmíněný primitivní jazyk) a to je tak všechno. Splývají jedna se druhou. Vzniklé jen aby byly a (asi) vydělávaly. Ach jo.