kejty91 komentáře u knih

Nedokonalá dokonalost.

Neskutečné, kde na to chodí i když ono je to víc než jasné - nikde. Prostě píše, což mě osobně to tak připadalo taky. Úplně jsem si Murakamiho dokázala představit jako Tenga, který si taky sedl a psal.

Doporučuji.

2 21.11.2015

kdybych měla použít tři slova vystihující obsah knihy, zřejmě bych to vše zaobalila do pojmů strach, špinavost a prázdnota.
Měla jsem pocit, že kniha neměla být až tak kritická ale po přečtení mě kniha naprosto namíchla proti církvi - v tomto smyslu jen křesťanství.

Kurde, to je humus, co si ti lidé dokážou dovolit a bez trestu. Křížové výpravy dějící se jen kvůli upevnění církevní moci a získání majetku ... Proč církev, která má vystihovat mír a blaženost rozvášňuje lidi k vraždění? Proč církev má hromadit majetek, který prošustruje za nevhodné věci a nebo za odškodné vůči lidem, které zneužila?

Kniha ve mě probudila akorát více otázek, na které bych ráda znala pravdivou odpověď, které se v případě církve nikdy nedočkám - vše jen zamlžovat, zamlčovat.

Doporučuji nedoporučovat každému.

2 21.10.2015

Za mě velmi obdivuhodná kniha.

Kdybych ji měla pojmenovat třemi slovy byly by to: Bezmocnost, absurdita, nelidskost.

Kniha se čte dobře a veliká škoda, že není dotažená autorem do konce.

2 05.10.2015

Je to těžké napsat k tomu co si myslím. Mám dojem, že o většině o čem bylo psáno je důležité se zmínit. Rozhodně kniha není náročná i když má přes 300 stran. Nejsou zde náročné cizí slova a to, co je důležité, je vyznačeno kurzívou. Zde ukázka:
Citace Baumana: " Osvětim byla také obyčejným přesahem moderního továrního systému. Místo produkce zboží zpracovávala jako surovinu lidi, konečným produktem byla smrt a vedoucí pracovníci do výkazů produkce pečlivě zaznamenávali množství jednotek a den. Komíny - sám symbol moderního továrního systému - chrlily štiplavý dým ze spálených lidských těl. Novou surovinu dopravovala skvěle organizovaná železniční síť moderní Evropy. Fungovala úplně stejně jako u jiného nákladu. V plynových komorách vdechovaly oběti smrtící plyn uvolňující se z kyanovodíkových tablet, které vyráběl vyspělý německý chemický průmysl. Inženýři vyprojektovali krematoria. Manažři vyvinuli byrokratický systém, který pracoval s elánem a vyznačoval se efektivitou, již mu mohly zaostalejší národy závidět. I sám celkový plán byl odrazem vyšinutého moderního vědeckého ducha. Nebyli jsme svědky ničeho jiného než masivního upltnění SOCIÁLNÍHO inženýrství".

Myslela jsem, že si vyznačím klíčové slova a sepíšu komentář podle nich. Nevím však, čím začít.
Kdybych je i tak měla seřadit, byl by to asi následující výčet:
- zbavení lidství
- odchylka, které se nedalo zabránit nebo nutnost, která přijít musela (s modernitou)
- civilizace, to je otroctví, války, vykořišťování a tábory smrti
- holocaust nepáchali ukrutní, rození zločinci ale lidé, kteří byly normálními běžnými občany, milující své rodiny
- trvalé "bezdomovectví" židů jako přičina jejich vyhlazení
- dehumanizace
- nenárodní stát
způsob pohledu na knihu (lidé z nižších vrstev ani lidé z šlechty kdysi neměli židy v oblibě - těm chudým židé brali peníze a ti bohatí je neměli rádi, protože byly něco méně než oni
- mohl někdo něco udělat? proč mlčel? proč se proti tomu nezakročilo?
- nejdůležitější zprávou, kterou nám holocaust mohl přinést, bylo to, co jsme se dozvěděli o jeho pachatelích, nebyla pravděpodobnost "že se to mohlo stát nám", nýbrž představa, že jsme to mohli spáchat my
a mnoho dalších poučení.

Nedá se to vše vypsat, bylo by to na dlouho.

2 06.04.2015

Bylo to zvláštní.

Při tak vysokém hodnocení knihy jsem si myslela, že bude lepší. Rozhodně nezklamal způsob, kterým Murakami vypráví ale obsah, zápletka, děj knihy mi nepřišel zajímavý. Spíše mě rozladil. Tohle na lidech nesnáším - že tu je ta potenciální situace, že se člověk zamiluje a ublíží někomu jinému, koho taky miluje.

Kniha o prázdnotě v duši.

2 16.02.2015

První zmíňku o bestii z Gevaudanu jsem četla v knize Ritus a Sanctum před několika lety. Nedalo se na tento příběh zapomenout a tak, když jsem viděla, že vyšlak niha, která má být zahrnuta do literatury faktu nemohla jsem odolat.

sám autor uvádí, že " v této knize přistupuji z nového úhlu pohledu a odvracím pozornost od samotné bestie"... Celá kniha pak je o tom, jakou paseku dokáže nadělat strach a lidská fantazie a koho všeho těmito řečmi ovlivnili. Dosud se mi však nechce věřit, že to nebylo něco více, než smečka hladových vlků...

Kniha poučí a číst ji je lehké - čtení jde svižně. DOPORUČUJI!

2 19.01.2015

Kniha, která s vámi pěkně zahýbe.

Miluju ji a nesnáším.

Tuto krásnou knihu vřele doporučuji - nikdy jsem pohádku o sněguročce nečetla (ale myslím si, že jsem o ní už slyšela aspoň), a tak mě příběh dostal - hlavně nakonci - čekala jsem šťastný konec a chtělo se mi plakat, když jsem dočetla a nic nebylo jasně vysvětleno. Nejprve mě autorka naštvala tím, že udělala s Fainy opravdovou dívku a potom ji nechala zmizet - myslím, že dokážu vědět, jak se cítil Garrett a dokážu se zaručit, že jeho pocity byly i mými.

A taky zde platí, že pokud člověk už nemůže, tak stokrát může. Potvrdilo se mi to na příkladu Jacka a Mabel. Většinou se vždy člověk vzchopí.

2 23.12.2014

vel,mi zajímavá kniha - opět se mi líbí, že i takový psychoterapeut dokáže ze sebe udělat nulu - holt, každý jsme člověk - sice pro mě bylo těžké číst zase "ty" příběhy ale připomělo mi to mou jedinečnost a dodalo opět sebedůvěru

2 22.11.2014

z počátku se mi to nelíbilo...myslela jsem, že jak název napovídá objevím tam učitele, kteří mají hlavu v pejru z děcek co mají na starosti (našla jsem zde jen dvě) ale i když jsem měla touhu dát knihu stranou, jakože to nikdy nedělám, tak i zde jsem vytrvala a oplatilo se ... kniha se mi nakonec zalíbila a typický Haškův humor taktéž

nakonec zde bylo i pár povídek "poslušně hlásím"

2 07.10.2014

Dobrá kniha.

Kniha mě v mnohém poučila. Autor se nevěnoval jen kočkám či psům ale hodně také napsal o užitkových zvířatech, které jsou spojené v potravním řetězci s člověkem a tím, že se krmivářský průmysl snaží za co nejkratší dobu vykrmit své zvířata, aby je následně mohl prodávat ak tomu s velkou trvanlivost (tudíž bez omega3mastných kyselin) se podepisuje na zdravotním stavu obyvatelstva.
U psů a koček se sice nehraje na cenu a výkon ale na druhou stranu zde jde o zákazníky, kteří chtějí svým miláčkům dopřát to nejlepší (vím to, sama doma mám kocoura - nepíšu to, protože se to psalo v knize). No jo, jenže v tomhle případě zase chtějí velké koncerny ušetřit a tak sahají k nechutným věcem (odpadní kaly, emulgátory, masokostní moučka, jateční odpad...) aniž by cítili hanbu za to, co provádí zvířatům a za to, jak klamou své zákazníky.

Inu, knihu bych každému doporučila, každopádně ale dávám 4 z 5 hvězdiček jelikož tam na mě bylo moc nesrozumitelné chemie a jednalo se spíše o německé koncerny, ve kterých se nevyznám. Na druhou stranu byly často jmenovány známé firmy jako Royal Canin, Masterfood, Nestlé, apod., které milují zisk, a zákazníci jsou na posledním místě (zvířata u nich žádné místo nemají).

Na závěr věta z knihy, která vše vystihuje: Chappi bez psa nemůže být ale pes bez Chappi ano!

A spolupráci s kafilerií v těchto oblastech je asi zbytečné zmiňovat. Takže, až vaší kočku někdo postřelí do nohy (naštěstí - bohužel) a vy budete nuceni ji nechat amputovat, pokud ji budete chtít mít doma, tak si můžete v klidu říci, že aspon bude váš miláček krásně spotřebován! "skutečná ironie"

PS: Greenpeace není zase tak špatný.
PPS: Nekupujte GMO.

2 25.08.2014

"o čem mluvím, když mluvím o běhání je zvláštní dílo, napsané zvláštním člověkem". také bych to takto shrnula. Kniha mě v určitých částech upoutala, v určitých poučila a v určitých mě zklamala. Každopádně je docela krátká a pro ty tři zmiňované skupiny, pro které ji Murakami zřejmě psal a já se mohu chlubit tím, že v jedné jsem, se čte velmi dobře. I když samozřejměna Sputnik, má láska nebo Norské dřevo to nemá. Autor se tu aspoň v první třetině trochu otevřel. Po celou dobu čtení mi vadilo, jak málo se zmiňuje o své manželce, na závěr mi to však bylo vyjasněno.Knihu mohu doporučit.

2 29.05.2014

(SPOILER) Ke knize jsem přišla jako slepý k houslím. Samozřejmě jako běžný člověk konzumaci alkoholu nezavrhuji, i já jsme okusila párkrát, co to umí. Proto mě název knihy mile navnadil a jak zmiňují i jiní níže se vyjadřující, to že autor je nositelem Nobelovy ceny za literaturu /a každý běžný člověk si umí představit, co to je za ocenění/ bylo už jen posledním z množství závaží, které byly pro na misce váhy /samozřejmě na misce váhy pro vs. proti/.
A jako sedmá tetička, která je v knize zmíněná, já taky nemám slov. Ano, knihou je trochu těžší se ze začátku prokousat. Teprve až přejdete stotřiadvacátou stranu se dozvíte konkrétně, o co v knize jde /pěkně na tvrdo/. Mezitím se toho dost stane i s tím vyhlášeným detektivem. A nakonec vlastně jeho vyšetřování dopadne tak, že se sám úplně hloupě nechá zatáhnout do podobných neuvěřitelností. K zbláznění, kam ten svět spěje.
To, že se v Číně sní cokoli, asi je fakt, který není třeba rozebírat. I tady v Kořalnici vám udělají cokoli - vepře, koně, osla, krávu, žábu, netopýra, psa. A těm vybraným se na studiích dostane výuky i přípravy jatečních dětí. A tito vybraní potom mohou dalším vybraným mocipánům poskytovat tyto pokrmy. Popis, jak to důkladně připravit, aby byl takový pokrm hoden postavit na stůl tvoří součást povídání a ačkoli já jsem povaha slabá, tady jsem s údivem četla pěkně, jak se patří.
A s čím vším se na těch 335 stranách ve spojitosti s alkoholem dočkáte? Samozřejmě hospody a hodokvasy jsou běžnou záležitostí, nicméně se zde můžete stát doktorem alkohologie na Pálenické univerzitě. Můžete se ubytovat ve městě Kořalnice nebo Hradci Chlastavci. Můžete se zůčastnit Miss Kořalnice, když na to budete mít. Město má svou radu pro alkoholové názvosloví a samozřejmě byste neměli porušit zákon alkoholu. Jelikož k alkoholu patří laskominy ve formě masa, masných výrobků, takže si můžete přát v jisté restauraci cokoli na co máte chuť, co máte zájem ochutnat např. asi byste si rádi dali pokrm s názvem "Šťastné oko draka a fénixe". To má být vyhlášená delikatesa.
Knihou se proplétá několik dějových linií a sám autor se do děje taky trochu namočil. Nejčtenější dle mého byla linie formou dopisů Li Nálivky a Mo Jena a následně vypravování příběhů.
Jak vidno, já si knihu užila, i přestože některé storky neměly hlavu ani patu, nakonec to tak nějak tvořilo aspoň kulisu toho románu. Ne vše ve chvíli, kdy to někdo čte musí dávat naprostý smysl. Život taky občas smysl nedává. Prostě to tak je. A říkat o tom "slátanina nesmyslů" je docela výstřední. Je to prostě dílo autora, který si to vymyslel a sepsal /a myslím si, že není třeba tolik spekulovat, jestli to tak opravdu v té zemi čehokoli fakt není/.
Knihu si pečlivě uložím do své knihovnické svatyně.

1 09.02.2021

Mnoho toho o obsahu knihy vypověděl už komentář Benedikta předemnou. A že je opravdu vypracovaný, i když v některých informacích převzatý z knihy, nedá mi to, abych i já vyjádřila pár svých názorů, postřehů nebo otázek, které mi při čtení knihy zůstaly.
Otázkou, která v této knize vládne je: "Jak vysoká má být cena za spravedlnost?" Dá se nějak odměnit beztrestnost člověka? A do jaké míry si jsou lidé schopni vážit toho, že jsou beztrestní? "Verejným záujmom je neilen to, aby sa zločiny nepáchali, ale aj to, aby boli zriedkaviejšie, pokial jde o mieru zla, ktoré sposobujů spoločnosti.

Celá historie je přehledem pokusů a omylů (například i zde /v knize/ odkázaní se na čarodějnické procesy, které měly velmi zvláštní dopad na společnosti ve většině . Je k zamyšlení, zda-li se dá brát jako živná půda. Někdo neví jak se z historie poučit, někdo nechce, i když historie ukázala, že některé věci se nedělají. Otázkou je, do jaké míry se ovšem některé věci nedělají, když lidé neumí vzít dostatečnou zodpovědnost z to, co dělají, co jsou schopni vědomě dělat, vědomě s chtíčem...

Jak vidno dle Beccaria, dokonalý právní systém není možno vytvořit. Vždy se najde zvláštní případ, který se musí i speciálně prověřit. Zarazilo mě však, že i když někteří tvrdí, že si nejsme rovni, každý ve společnosti má nějakou sociální roli, každý, kdo se narodil pod lavicí, tam i skončí ale nerozumím tomu, když žebrák nebo kníže udělal zločin, proč by nemělo s těmito lidmi nakládáno stejně. Proč by determinace rolí měla zaručovat nějaké privilegia? Co je nám platná rovnost před bohem, když jako lidi potřebuje hlavně rovnost před zákonem?
Zákony si lze různě vykládat - proto jsou tu zde lidé, kteří umí slova a psané zákony obracet tak, aby provinilého prokázali nevinným. Mělo by se v této věci jednat jinak? A je účelné, aby se zločinci trestali tím, že by sloužili státu, případně je dostatečným trestem vzít jim cokoli je jim blízké a nechat je vyhnat ze společnosti? Dá se ještě vyhnanství v této době praktikovat?
Kniha se následně věnuje tématům jako zahálčivosti /už v té době/, vyhnanství, trestu smrti /který do jisté míry pojímali určité společnosti jako akt veřejné zábavy/, sebevraždě, pašeráctví, dlužniství, poskytnutí azylu /co s tím má společného zločin?/, spolupachatelství a pár dalším situacím.

1 09.01.2021

(SPOILER) Jako už několikrát opakováno v historii, co vše s dobrou myšlenkou na počátku se může a často to tak dopadá, že pod vedením zfanatizovaného vůdce či některých členů dojde k vymizení podstaty a následně jde už jen o to, být hodnověrným členem, pošlušnou ovečkou, která bude lovit další dušičky. Mě samotné myšlenka paktu taktéž přišla dosti zajímavá. Co by ne. I příručku bych uvítala do začátku ale rozhodně ne striktní právní normu.

Líbilo se mi, jak si autorka zkusila propojit svazek manželský se znaky "nových/jiných náboženských směrů". Oceňuji to jako kvalitní myšlenku.

Kniha se mi nicméně nečetla tak dobře, jak jsem čekala, Do děje jsem se tolik nedostala. Jako psychothiller mi to tolik nepřišlo. Nebo jako jeho slabý odvar. Nebýt těch znaků sekt, kdy si manžel myslel, že je stalkován, že je donucen vykonávat něco, co nechtěl /přitom viděl výsledky na své manželce/ a nebýt toho motivu nápravných zařízení, které tam byly autorkou dosazeny pro podtržení obsahu tak je to fakt slabé. Za mě dobré psychothrillery píše třeba Wulf Dorn.

Je pravdou, že Alice byla popisována jako ta, která je ve vztahu jednoznačně lepší a od začátku jí manžel neustále omlouval, litoval a to mi vadilo. To on byl ten, kdo jí více miluje, ten, kdo se na svatbu těšil, těn, kterému se v životě nestalo tolik, co manželce. Z jeho přístupu jsem byla zklamaná. Z jeho přístupu jako vztahového poradce jsem byla na pochybách. Že by se jednalo o přenos? Že by každý pomáhající pracovník cítil, že jeho práce je nedostatečná, když úspěchy rozhodně nepřevládají nad špatnými událostmi.

A konec? Je fakt, že autorka to obrátila o 180 ° a nakonec z těch, co chtěli celou dobu vystoupit z toho paktu chtěla udělat jejich nejvyšší. Jak je možné, že takto prokádrování členové mají možnost se stát vůdci? Chvíli jsem se bála prospěchářství těch dvou manželů ale nakonec si vybrali stejně to, po čem toužili.

1 09.10.2020

Tolstého otázky sociálního charakteru jsou opravdu exemplarní. Jsou jednuduše tak trochu jedovaté. Jsou nevídaně konkrétní a na svou dobu docela odvážné. Jednoduše poukazují na různé okolnosti, které se pojily s prací zejména dělnické vrsty (například těžká práce bez možnosti zajít se najíst,napít dle potřeby a pracovat v hrozných přírodních podmínkách), se kterou byl Tolstoj (pod přezdívkou Ruskin) spřízněný.
Je obdivuhodné číst na prvních stránkách, že lidé v Rusku dokázali pracovat nepřetžitě 37 hodin v těžkém, lesním či průmyslovém řemeslu, aby se dočkali platu ve výši nějaké minimální mzdy.
"Statistická data anglická praví, že průměrná délka života lidí vyšších tříd jest 55 let, délka života životu dělníků při nezdravých povoláních 29." To je teda sakra rozdíl!!! A co jsou sakra nezdravá povolání? Výsledek kapitalismu už v jeho zárodcích byl téměř fatální. Odlištěná práce a práce nedůstojná, nedobře placená je duševním morem lidstva. Nehledělo se na člověka ale na nahraditelnou pracovní sílu, kdy na pozici takového dělníka čakalo dalších 10-20 lidí, kteří ji byli ochotni vykonávat (i v této době). Jak můžeme však s lidmi sociálně (ale i v jiném duchu) pracovat (při jejich problémech s chudobou, šikanou, materiálním a duchovním nedostatkem), když základní potřeba, potřeba kvalitního živobytí je nedostatečná, nevyhovující?
Tolstoj je na str. 41 celkem pravdivě skeptický, když píše "Tedy tak neb onak dělník vždycky bude otročiti lidem, kteří rozhodujíco daních, půdě a předmětech, jichž nutně potřebuje, aby uspokojil své potřeby."

1 30.08.2020

(SPOILER) Myslím, že Margaret trochu nedoladila, co si o knize myslet. Nebo jsem měla tak velké očekávání, že dech mi to teda nevzalo. Člověk akorát zrekapituluje situace, které se stávají ženám a které už se stávají součástí společnosti, že jakmile někdo napíše knihu o tom, jak by to vypadalo kdyby ve stejných situacích byli muži, vypadá to jako něco neuvěřitelného. Dobře bylo vystihnuto to, že jakmile to ženy získaly, začaly toho využívat, začaly toho doslova zneužívat, mstít se namísto toho, aby brali svou moc s pokorou. Tuto proměnu jsem nejvíce zaznamenala u matky Jocelyn. Eva nebo Roxy se nikdy netajily tím, že si podmaní cokoli.
Brala bych jí tak sama? Kážu vodu, piji víno? To si nemyslím. Cílem není chtít vyhrát, ráda se jen zúčastním....
Kniha, jak píši i ostatní obsahuje spoustu surovostí ale k příběhu jako je tento nelze přistupovat v rukavičkách. Co jiného dodá příběhu tu šťávu? To správné použití sexu, moci v rámci gender odlišnosti. Surovost příběhu je jako sám život, což je mi sympatické. Mám ráda, když člověk trpí ale nakonec najde v těch všech klaccích cosi dobrého.
Je v příběhu obsažen prvek náboženství? Ano, setkáte se s ním. Víra je tak variabilní nástroj. Slouží tomu, kdo s ní umí pracovat, kdo jí umí upravit. "A co je více stvořitel nebo jeho dílo?"
Konec byl sice víceměné dobrý. nicméně můj pocit mi napovídá, že by mohl vzniknout další díl. Bez závěru lze knihu hodnotit jako průměrnou, neutrální.

1 30.06.2020

Opravdu kniha do běžného života. Pro zvládání napětí a jiných nepříjemných duševních stavů a nepříjemných sociálních vztahů. Líbilo se mi plno principů ("život plný zvratů", "malá judistka", smích = já jsem OK, chválit se každý den za to, co se podařilo, nesrovnávat se, vědět, že absolutní dokonalost nemám ve svém životě natož v pracovní smlouvě tedy chybovat je lidské, odnaučit a nepřistupovat na naučenou bezmoc, "pěstovat si světelnou kouli", umět vycítit a následně použít s usměvem užitečné paradoxy, které situace nabízí, které lze využít, která si budu dlouho připomínat a vzpomínat na ně. Život je plný zvratů, je těžké v některých věcech udržovat odstup a mít nadhled ale není to nemožné, takže s chutí opět do života a při pocitech zakopnutí opět návrat k těmto jednoduchým a tím pádem snadno srozumitelným knihám.
Zajmavostí v knize je (i když nijak neověřenou). že Dr.Nešpor je překladatelem slova craving do češtiny. To je zajímavé, viďte?

1 01.04.2020

Kniha na mě neudělala takový dojem, který jsem od ní při koupi čekala. Ano, autorka se uměla docela vcítit do myšlení pubertálního chlapce, jehož otec stojí za nic a vzorem je mu starší bratr, který .... no asi si to umíte domyslet. Na první přečtení, kdy jsem části knihy přeskákala, protože ten příběh je omýlán od první třetiny knihy stále dookola a nebylo nutné číst, jak Vivien jednala víc než racionálně. Odhadnout míru, se kterou nám může druhý ublížit je těžké, zvláště, když holka nikdy nepocítila pár dobře sednoucích facek. Rvačky se sourozenci by ji na toto mohly připravit. V tom, že se však vydává sama bez nějaké "zbraně" na výlet a předpokládá, že jí se to stát nemůže je pro mě úplná hovadina. Kniha se mi teda četla s jistým sarkasmem.
Do jaké míry je tento popis výplodem autorčiny fantazie a do jaké míry je to pravda?:"Ne, jen jsem chtěla jít na výlet. Á, to mohl být původní plán, ale to se změnilo. Já tvrdím, že jste tak trochu divoška. POd tím elegantním, velmi profesionálním, vybraným vystupováním je někdo, kdo se chce odvázat." JÁ v tom vidím tak trochu pravdu. Odvázat se na výletě se jistě chtěla, chtěla si dát do těla nebo mysl pustit na špacýr ale torchu jiným způsobem.
Do poloviny mě bavila, potom jsem již už četla jen proto, že knihy dočítám do konce, protože jsem čekala v něco lepšího a protože mě zajímal konec. Předpojatý soudce mě iritoval. Jako by ho vytáhli někde z doby středověku. Zarazila mě nefunkčnost sociálních služeb, které by v takovémto případě měly být pohotové. Všechno to je jen hra. Stejně jako to, jakým způsobem musíte říct to, co se stalo. Tohle je dobře popsáno na jiné stránce takto: " Už si zvykla na to, jak se lidi tváří, když jim vypráví, co se stalo. Už si zvykla vyprávět správně, bezpečn. Protože pravda je, že oni ve skutečnosti nechtějí vědět, k jakým všem možným polohám ji přinutil. A pro ni je možná příliš osobní to odhalit."

1 02.01.2020

Povídková kniha se Theorinovi moc nepovedla. Je tu moc bizarních situací a málo spojovacích znamení. Přebíhá se od jednoho k druhému. Theorin to ve své předmluvě sice zmiňuje ale toto zpracování mě tolik nenadchlo. O Olandu jsem neslyšela, dokud jsem nepoznala Theorinovy knihy. Věřím, že tento ostrov je protkán svými tajemstvími, kterými nás autor provází v jiných knihách ale tolik informací a tak málo spojovacích nitek. V jiných svých knihách umí Theorin spojit detektivní, kriminální děj s těmito povídačkami ale tady se mu to nepovedlo. Co se mi však líbilo bylo setkání s některými postavami, které Theorinovi knihy provází. Dále, ze všeho toho, co do knihy dal mě zaujaly povídky o nesmrtelném psovi Perro Del Mar, Větvoví (zde se objevovali krátké pasáže z minulosti a otrávená voda), Jáma, v Povídačkách mě zaujala scéna s nesmrtelným, nezkrotitelným losem a Strážce kostela alias Grimm měl v sobě taky duchařskou a kriminální zápletku, která vtáhla do děje knihy. Ostatní bylo nemastné neslané.

1 09.12.2019

Je pravdou, že knihu jsem si chtěla přečíst na základě obálky a anotace, která se na vazbě knihy objevila. NIcméně nyní, po dočtení knihy musím uznat, že autorka mohla přidat do utrpení té ženy více, než jen to málo, co jí dala. Pak by možná byla kniha více přijata. Ano, v každém z nás je určitá agresivita, která může vyústit ve zkratovité a brutální jednání. Vždyť i mouchu, která se o vás zajímá hned napoprvé nezabijete ale po nekolikaterých odehnáních už míra agrese stoupá natolik, že se toho malého tvora prostě chcete zbavit.
Bylo psáno, že se mohli kdykoli opustit a bylo by to legitimější než to, co se událo. V autorce možná dozrálo téma na román ale v této oblasti nejde o vše. Autorka děj ničím neobohatila a to, o čem psala, souhlasím, může napsat pouze člověk s osobností pseudopsychopata. Když už z manželky udělala šílenou ženskou, mohlo jí hrábnout natolik aby to vše dokonala. A ten závěr by úplně na draka. Celou dobu je z toho u vytržení, jak to nemůže nikomu ani slovem říct a pak to vysype mladému člověku, co s ní jen tak trochu bydlí, nemají spolu nic než jen dobrý vztah jako "sousedi"? Jakože cože? Nepochopitelné téma na knihu, se kterým není zacházeno s patřičnou znalostí je odsouzeno k neslávě.

1 15.10.2019