KerliDepp
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Moje první kniha na tohle téma. Příběh Hany a její rodiny za období druhé světové války. 3 generace, propojí celé válečné období - začátek války, průběh války a poválečné období. Je to čtivé, napínavé a poslední kapitola (té jsem se bála nejvíc) - příběh Hany který je emocionálně nezvladatelný. Nebyla jsem schopná to ani procítit jak bych chtěla jelikož ti, kteří přežili koncentrační tábory museli projít neskutečnou představou bolesti.
SPOILER!
Hana si dávala za vinu neuskutečněný odjezd do Anglie ale proč? Šanci měli i poté co nakonec dopis doručila. Její matka sama nebyla schopná se rozhodnout jestli odjet nebo ne. Větší hloubku by to mělo kdyby Hana dopis opravdu nedoručila a matka dejme tomu nedoručený dopis jednoho dne našla.
Jak to teda je? Byla Ida opravdu nevlastní sestra Miri? Na konci příběhu mohlo i tohle vyjít na povrch.
Kde zpívají raci
Delia Owens
První polovinu knihy se seznamujeme o životě osamocené dívky, která to opravdu nemá vůbec jednoduché a spoustu textu je také věnováno popisu močálu, mokřad a životu zvířat (osobně místy jsem tak prahla po ději, že mi tyhle pasáže vadili) ale knize to určitě neškodí ba naopak, ten kdo knihy vychutnává a nehltá, tak si je užije. Druhá polovina se hodně stáčí k vyšetřování vraždy končící soudním líčením. Knihu jsem přečetla za jednu noc a šla jsem spát brzo ráno. Upřímně? Tohle se mi nestalo hodně dlouho, abych knihu nedokázala odložit a musela ji přečíst jedním dechem. Za mě určitě jo! Škoda, že jsem knihu neobjevila dřív, hned bych toto léto zašla na premiéru filmového zpracování.
SPOILER! Rozuzlení vraždy mohli dát trochu více. Jako třeba červená čepka a její vlákna, kterou tam probrali nesčetněkrát. Čepku dostala až později, kdy už se s Chasem nescházela. Takže jak se tam dostali ty vlákna, když ji onen večer nikdo s červenou čepkou neviděl?
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Backmana jsem si oblíbila pro jeho originální psaní, které mě uchvátilo u knížky "Úzkosti a jejich lidé". Od této knihy jsem opět dostala něco výjimečného. Propojení fantasy s lehkou detektivní zápletkou po poučné s vtipným nádechem. Děkuju spisovateli za to. Babička Elze vypráví pohádkové příběhy, ve kterém každá postava z reálného světa má své "přestrojení" jako mystická bytost ze světa Miamas a každá postava z Miamasu má také svojí říši ze které pochází - říše bojovníků, snílků, hudebníků...Děj se zaplétá, rozplétá a zase proplétá. Kniha taky v sobě nese témata jako alkoholismus, násilí a drogy, závislost na kofeinu, obsedantně kompulzivní poruchu, šikanu a také autismus.
Občas mi ale některé věci vadili a třebaže to, proč furt chodila spát do té skříně? Jak může krmit psa čokoládou a koláčky? Alf jako dospělý člověk tomu dodal kapku, když mu na pití do misky nalil kafé. Chápu, že reálný příběh je obalený pohádkou a naopak ale některé záležitosti jsou už přes čáru.
Kdo vlastně dal kočár do chodby a oznámení? Nezodpovězených otázek je více, ale Backmanovi to odpustím.
Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
Tohle vyhrálo cenu? První polovinu knihy čteme jedno a to samé dokola. Kolikrát mi paní autorka sdělila, že jde do vinotéky ani nespočítám. Nemluvně o tom, že do děje knihy motá i příspěvky z facebookové stránky, takže čtete příběh a znovu si to stejné přečtete ještě jednou ale jako formu sociálního příspěvku. Jako proč? Do knihy zahrnuje i své problémy s manželstvím a tomu se velmi intenzivně věnuje druhou polovinu knihy. Tak teď nevím jestli čtu zápisník alkoholičky nebo zpověď nerozhodné manželky. Může mi někdo vysvětlit proč čtu o tom jak se s manželem rozchází, schází, rozvádí a nerozvádí a žije s ním a nežije s ním? Zatím nejslabší biografie, kterou jsem četla.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Nemám ráda příliš mnoho jmen a spoustu dějových linek ale tady mi to vůbec nevadilo protože kniha je čtivá už od začátku a "kapitolky" krátké. Kniha mě nutila číst, dál a ještě a ještě jednu kapitolu. Takže tady hezky fungovalo to, že nemáte nutkání na několik dní knihu odložit a tak případně zapomínat co, kde, kdo, jak. Když jsem knížku jenom přece na chvíli odložila tak jsem na ní často myslela a chtěla pokračovat ve čtení. Kniha je zasazená do starší doby. Je trochu tajemná, ponurá, smutná, láskyplná, záhadná, překvapivá, detektivní a netradiční. Od všeho kousek. Moc pěkně propletené. Žádný z osudů postav mě nenudil jenom mi přišlo že větší část příběhů se točila kolem nevěr a milenců, každopádně každá z postav měla svůj "charakter". Ze začátku mi vadilo "počeštění" jmen ale jak už někdo zde psal v komentářích asi by nám to ve francouzštině nedávalo moc smysl.
Hypnotizér
Lars Kepler
Od Keplera moje první kniha a jsem zklamaná. Přišla mi zbytečně zdlouhavá a "přeplácaná" chvilku čtete o Josefovi, pak se do toho zaplete dětská násilnická skupina s pokémonama a od poloviny nečtete nic jiného než jenom příběhy x dalších lidí, kteří docházeli na sezení k hypnotizérovi nehledě na to, že tyhle kapitoly mě neskutečně nudili jelikož čtete jedno a to samé dokola a k tomu všemu mi ani jedna z postav nebyla sympatická. Nejapné žárlivé scény od Simony a věčné vyhrožování o rozchodu mi brnkaly na nervy.
SPOILER! Pan detektiv se velice rád chlubí tím, že každého najde a vynucuje si pochvalu druhých. Ehm, Josefe Eka nechytil ani detektiv ani policie ale sám přišel ke dveřím své sestry. Asi tak jako mladého Benjamina vypátrá samotný otec. Ale ano pane Joone Linno! Jinak máte pravdu, všichni se našli.
Nejasností bylo více než dost. Jedna z nich je když Kenneta srazilo auto domluvil se s dcerou na schůzce za 10minut. O několik dní se teprve dcera dozvídá, že má otce v nemocnici. Jak mohl znát Shulman pacienta od Erika? A tak jasně potom říci, že volal Jussi? Kdo byl ten muž, kterého zahlédl Kennet nahlížet do baráku?
Co se týče detektivních příběhů tak Nesbø a Brownová. Každopádně dám Keplerovi ještě šanci.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
Tahle autorka mě buď mile překvapí nebo zklame. Tuhle knížku hodnotím jako průměrnou. Její erotickými scény "přebitá" půlka knihy mě docela rušila protože číst pořád dookola jedno a to samé a děj vázne, mě prostě nebere. Zápletka byla vcelku zajímavá, jsou tam ale momenty, které jsou buď nevysvětlené nebo celkem nelogické. Musím ale říct, že autorka závěrem obrátila knihu vzhůru nohama takže i když člověk přemýšlí nad tím kdo je ten "špatný" tak ono je to celé vlastně úplně jinak. Nebo ne?
SPOILER! Jak může někdo předstírat několik týdnů vegetativní stav? Proč dopis s vysvětlením strkala kamsik pod podlahu, který si potom Lowen dramaticky nacpala do pusy a snědla? Jejda.
Jeden z nás
Shari Lapena
Moje první kniha od autorky a jsem zklamaná. Ještě ji dám šanci ale knížka mě absolutně nenadchla. Děj, který se snažila spisovatelka zamotat pomocí propletení několika nevěr a postranního úmyslu jednoho mladíka, mi přišel nudný a nenapínavý. Hlavní hrdinové se jenom střídali ve výslechové místnosti a manželky pobíhaly po sousedství a referovaly si kdo koho podvedl a o kom si myslí, že je vrah. To je vše z hlavní linie děje. Žádná pořádná akce nebo napětí. Kdo byl teda vrahem jsem věděla už od poloviny a jenom ze zvědavosti zda jsem to trefila tak jsem knihu dočetla. Za mě velmi slabé.
Vejce a já
Betty MacDonald
Podle vysokého hodnocení jsem nabyla dojmu, že mě kniha velmi zaujme. Musím ale hodnotit knihu jako průměrně oddechovou, sem tam políbenou sarkasmem. Vyprávějící život na farmě v horách - vztahy mezi sousedy, starání se o dobytek, pěstování zeleniny a nezáviděníhodné peripetie v domácnosti. Postrádám v knize větší vyjádření emocí a citů převážně k manželovi. Občas mě rušil text detailně popisující krajiny ale někteří si v tomhle příjdou na své.
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
Začátek knihy okamžitě upoutal nebyl nijak zdlouhavý a hned vtáhl do děje. Oceňuji. A dál?
Matrjoška, šel jsem pro snídani, matrjoška šel jsem se projít, matrjoška, šel jsem do pracovny. Děj knihy nudný a táhlý.
Závěr začal nabírat na intenzitě takže se četlo zase o něco líp ale finální rozuzlení? Zklámání.
Pro tvoje dobro
Ellen Marie Wiseman
Silný příběh, který chytí od začátku a nepustí. Knihu jsem musela co nejdřív dočíst, protože jsem ji neustále nosila v hlavě. Příběh Lilly a Julie se hezky proplete, něco za půlkou mi došlo jak to asi bude stejně jsem byla ale koncem překvapená. Tolik zvířecí a lidské bolesti v příběhu mě donutili místy i k slzám. Určitě stojí za přečtení.
SPOILER! Konec mě mrzel víc, když se Lilly snažila zachránit zvíře přičemž sama musela tušit, že tím nejvíc ohrozí sebe i svou dceru. A na její matku s otcem bych tady napsala pěknou spoustu řádků. Kniha tedy umí probudit emoce ve velkém a za to má u mě 5/5
Ví o tobě
Sarah Pinborough
Začátek mi připadal docela táhlý a Louise mi šla na nervy, postupně mě nakonec kniha zahltila hromadou otázek a bádání jak a proč, takže jsem se nemohla dočkat rozuzlení a konec byl teda..musím uznat, že jsem doslova knížku zalomila a koukala do prázdná s pocitem “jakože cože?!” wow efekt by byl, no ale..jedním slovem finále “překombinované” a čeho je moc toho je příliš.
Krámek s kouzly
Sarah Beth Durst
Krásná obálka, nádherná malba stránek a knížka jednoduchá fantasy oddechovka. Seznamování s ostrovem, chatkou, kouzly, Kielou a samotnými ostrovany bylo velmi příjemné. Od poloviny se děj dostal do "zápletky" která byla opředena nesmyslnými lži a děj se točil tak nějak dokola. Jistě měla autorka pro to dobrý důvod - chtěla tak poukázat, že je lepší mluvit pravdu než-li lhát bohužel tahle forma zápletky mi narušila dojem z jinak docela příjemné knížky.
SPOILER!
Nejsem zastáncem dnešního moderního trendu pohledu na pohlaví. To, že se v knize objevil lesbický pár mi až tak nevadilo ale aby rostlinu kaktusu oslovovala jako oni mi přišlo už přitažené za vlasy. Takže z kaktusu máme kaktusky nebo-li Ňufíky a pořád je to jedna kytka.
Konec léta
Anders de la Motte
Knihu jsem kdysi rozečetla ale odložila ji protože nebyla ta správná chvíle ji číst. Po letech jsem ji otevřela a do knihy se začetla. Od začátku mě bavila, dávala mi prostor k přemýšlení jak se asi věci mají a co asi za vší tou spletitostí vězí. Část jsem odhadla takže to pro mě nebylo překvapující a zbytek co mě měl překvapit mě spíše zklamal. Každopádně kniha nebyla špatná jedná se tak trochu i o psychothriller a ty já mám ráda. Ale můžu s jistotou potvrdit, že příběh mi v hlavě neutkví.
SPOILER!
Lišky? Samé lišky! Co tím autor chtěl říct? Vlastně nic moc. Kdo na konci zemřel? Strýček Harald postřelený solí? Tolik let zbytečně utajované pravdy před dětmi, které si celou dobu přejí vědět jak to bylo. Proč Veronika kryla svého bratra v den zmizení malého bratra, kde to vlastně byl? Začátek knihy kdy se Billy honí za zajíčkem měl být jenom sen? Odkrytá pravda na konci vůbec neodpovídá úvodu knihy.
Kukačka
Karolina Limrová
Od knihy jsem čekala trochu surovější drama, napětí a přemýšlela jsem kdy se v knize doberu toho, že ji opravdu půjde o život. Dostalo se mi pouze toho, že ji neustále obtěžovali paparazzi. Z nebojácné zlodějky kterou vychovala ulice a má odvahu lidem ukázat prostředník se v průběhu Marie stala neskutečnou plačkou. Aaron na můj vkus až moc dokonalý zbohatlík. Celé to propletení děje se mi zdálo nešťastné. Pod obalem pasti, lží, loupeží a velkých peněz se skrývá sentimentálně ubrečená kniha. Konec? Uspokojivý leda tak pro teen čtenáře.
Kaktus
Sarah Haywood
Susan - komplikovanější, tvrdohlavá, neústupná a někdy dosti protivná hlavní hrdinka. Nevadila mi její povaha ale někdy ostře až nesmyslně od sebe odháněla lidi. Svým chováním rozjede únavnou a dosti zbytečnou bitvu. Příběh o Susan odkrývá tajemství a postupně sledem údalostí mění hlavní hrdinku v méně "pichlavý kaktus".
Zamkni poslední dveře
Riley Sager (p)
Mám přečtenou Poslední dívku a teď i tohle. Nemůžu se zatím zbavit dojmu, že za mě tenhle spisovatel je TOP. Neskutečně mi sedí jeho styl psaní a jenom u něj se mi zatím stalo, že si příběh představuju tak živě až je to pro mě jako realita. Tak moc mě dokáže dostat. Nemá žádný táhlý začátek, kapitoly kratší s tím, že doslova nutí čtenáře číst dál a dál…Hlavní hrdinky, zápletky, děj. Za mě jedině plný počet.
Životní terno
Fredrik Backman
Autora mám ráda pro jeho originalitu ale tenhle jeho počin mi bohužel "neučaroval". Dílo k zamyšlení o nastavení priorit v našem životě, neboť život a smrt je oboustranná karta, kterou nám osud dokáže obrátit v záhy. Kniha svým příběhem donutí se zamyslet co jsme v těžké chvíli schopni obětovat či nikoliv. Už mám za sebou pár knih na tohle téma a Životní terno od pana Backmana je pro mě slabší kousek.
Opuštěný dům
Mirka Skočílková
Podle popisu knihy jsem čekala více tajemna kolem vily a rozlušťování záhad. Místo toho se mi dostalo - popisování dění práce v kanceláři s prodejem realit a vztahů na pracovišti. Vila a její "záhadná" minulost je v knize odsunuta na druhou kolej. Jakýsik "vztah, nevztah" s rádoby charismatickým majitelem mi příjde vcelku ujetý. Kniha ale byla čtivá a líbilo se mi, že hrdinka objeví díky vile nový smysl svého života a nejen to, přispěje tím i k dobré věci.
Pomalu hořící oheň
Paula Hawkins
Hezký detektivní příběh avšak tak propletený, že člověk ztrácí orientaci. Všechny postavy v knize jsou něčím zajímavé a svým způsobem dost originální a to mě baví. Kniha nepostrádá humor díky výlevům Laury, rozum zůstává stát nad podivností Miriam, stará avšak sympatická a bystrá Irene, tetička Carla s manželem dodávají knize trochu arogance a povýšenosti, Angela s Danielem knihu doplní smutkem a tajemstvím. Příběhově nemám co vytknout, všechno mi dávalo smysl a líbilo se mi to - vykreslení krajiny (tak akorát), přímé řeči dostatek, děj příjemně plyne vpřed, sympatie postav. Jediné co mě rušilo byla ta překombinovanost všech události, takže po dočtení knihy jsem měla tu tendenci knihu přečíst ještě jednou. A tohle beru nakonec jako velké plus protože málokterá kniha má tu vlastnost po dočtení ji prakticky znovu otevřít.