Kermisee komentáře u knih
S potěšením jsem zjistila, že lidé hromadně oceňují opravdu jedinečnou práci. Ze všech bestsellerů a úspěšných knih jsem měla vždy smíšené pocity, protože zájem a poprask okolo byl ohromný a v důsedku mě kniha zklamala. Hana je naprostým opakem. I u ní jsem dlouho odolávala tlaku veřejnosti, ale tématika mě nakonec dostala. Byla to živá zkušenost plná emocí, které přetrvávají i týden po přečtení. Nenásilné vplétání těžkých témat do nevědomosti lidkých myšlenek. Moc se těším na divadelní zpracování, na to, že to poselství doletí k více lidem. Není to o oživování historie a vytahování hrůz, snad či o dávání viny a ukazování prstem na netvora. Je to následcích, ale hlavně o tom, jak to změnilo lidství a o tom, co si už navždy poneseme s sebou.
Velmi zajímavý a poutavý příběh. Samozřejmě je nutno ho brát s rezervou, ale i tak mi při posledních stránkách mrazilo v zádech.
Knihu oceňuji nejen pro práci se zapracováním "dobových dokumentů", ale také pro celkovou práci, kterou si autorka s knihou dala. Je vidět, že její psaní je velmi inspirováno a protkáno akademickým psaním, což knize dodává punc historické reality.
Příběhová linka je velmi rozporuplná. Od síly racionálního jednotlivce přecházíme k pověrčivému strachu z nadpřirozena. Od moderního světa nás příběh zavádí zpět do starých dob, které jsou přitom spojeny s důležitými historickými událostmi moderní doby. A tohle všeho se míchá v postavě Dory, která se vlivem okolností stala průsečnicí všech těchto rovin a musela nést jejich břemeno. Pro mě velmi silná, ale ironicky vnitřně i velmi nestabilní, osobnost. Celkově se mi kniha líbila. Nabídla úplně jinou stylistiku a styl vypravování.
Sice nezažiju ten pocit a prolnutí příběhů, kdybych jako prvního začala číst Jáchyma a ne Veroniku, ale i tak to bylo jedno z největších dobrodružství za poslední dobu. Kniha je napsána naprosto skvěle. A jak autor slibuje, žádná událost z života sourozenců není popisována dvakrát a teprve přečtení obou příběhů dá dokupy celek.
Jáchymova část se mi líbila víc. Možná je to tím, že autorovi mužské postavy prostě víc sednou. Nebo tím, že Veronika je tak trochu prototyp ženy, která se nechává zmítat ze stranu na stranu muži. A jak se zdá, tak propletení osudů mnoha různých lidí je teď u českých autorů velmi populární. U Okamžiků štěstí to ale výborně fungovalo.
Výborně propojené příběhy dvanácti žen. Netušila bych, jak perfektně se dá vytvořit a převyprávět příběh s tolika postavami tak, aby do sebe nakonec zapadly veškeré ústřižky informací. Natožpak abych tušila, že mi nějaké morální předpoklady půjdou stranou, a zvítězí u mě milenka nad manželkou. Příběhy jsou odvyprávěny opravdu skvěle. Kniha se mi velmi líbila. Je ohromně čtivá.
Jediné, co mi opravdu zkazilo dojem byl ten až přespříliš otevřený konec. Mám ráda napolo-otevřené konce, kde je jemný náznak, ale pořád spousta místa pro představivost. Ale tento konec, ten pro mě byl otevřený až moc.
Kniha na vlahé letní večery. Nevím proč, ale Kitty není jedna z těch postav, které vám hned padnou do oka. Nemůžu říct, že by mi byla nepříjemná, ale zkrátka jsem si na ni musela zvyknout.
Kniha mě opravdu chytla až od druhé půlky. Ve chvíli, kdy to přestalo být jen o Kitty, ale primárně o příbězích jiných. A konec - konec ten byl dokonalý. Přesně takový jaký jsem si ho nemohla představovat, ale přesně takový jaký mě nesmírně potěšil, pozvedl mého ducha, náladu, víru. Bylo to krásné. A právě konec dodal celé knize tu pravou hodnotu.
Rosie pronikla do mého života nejdříve ve filmové verzi. Zamilovala jsem se - do Rosie, do Alexe, do Ruby, do atmosféry a víry v pravou lásku a neuvěřitelně silné přátelství. Po přečtení knihy jsem usoudila, že výběr herců nemohl být lepší. Jsou to přesně ti, kteří to měli být, aby Alex i Rosie z knižní předlohy opravdu ožili.
Četla jsem povětšinou v autobusu nebo vlaku a...ano, podle mnohých pohledů cestujících - kteří mě měli za řehtajícího se blázna - bych i usoudila, že opravdu potřebuji odbornou pomoc psychiatra. Proto! NENÍ nejlepší nápad tuto knihu číst na veřejnosti. Protože záchvaty smíchu střídají slzy a povzdechy a reptání nad nespravedlností osudu.
Musím přiznat, že některé hlášky (hlavně ty od Ruby) jsem si musela vyznačit (jaké barbarství čmárat do knížky) a ráda si ty pasáže budu číst znovu a znovu. Jediné, za co jsem ráda, že ve filmu bylo jinak, byl věk, ve kterém se Rosie a Alex dali konečně dohromady. Bylo mi skoro až do breku, když jsem si představila, že spolu nestráví ani tolik času, kolik věnovali tomu držet se od sebe raději dál.
A pro ty z vás, kdo ovládáte angličtinu - jděte do toho! Nebudete litovat, je to ten nejlepší zážitek!
Poté, co jsem po první knize navázala na Zimu světa, měla jsem za to, že mi nové postavy (většinou děti mých oblíbenců) nikdy nepřirostou k srdci. Opak je pravdou. Myslím si, že ačkoliv původní postavy jako Maud, Walter, Ethel nebo Grigorij jsou nezapomenutelné a silné charaktery, jejich děti zosobnily celý příběh o to více. Jako by celá kniha až přespříliš dýchala skutečným životem.
Válka vždy přináší ztráty a ačkoliv jsem u mnoha z těchto ztrát v knize upustila zbloudilou slzu, jsem ráda, že tam byly, protože člověka to utvrdí v tom, že každý okamžik, každé slovo, každý z těch charakterů opravdu mohl být. Je to natolik reálné, natolik pravdivé a natolik uvěřitelné, že bych tuto knihu bezmála pasovala do první TOP 3 knih o druhé světové válce a nikdo by toto mé rozhodnutí nemohl zpochybnit.
Každému budu Folletovu trilogii doporučovat. Nejen pro skvělé postavy, výborný vypravěčský styl a duši; ale také proto, že neznám žádný jiný podobný projekt, který by mapoval důležité okamžiky našich dějin s takovou grácií.
Nádherný příběh. Knihy z období druhé světové mají většinou stejný konec, ale mnohé pasáže v této knize byly tak jemně utkané, že mi z toho šel mráz po zádech. Kniha, se kterou se rozhodně vyplatí strávit čas (třeba jako já, jeden pomaturitní večer). :)
Příběh Krysaře miluji už od dětství. Jeho nešťastná láska, jeho jiná realita. Ještě víc na mě tato legenda dýchla, jelikož bydlím kousek od pozůstatků vesnice, do které mohl Krysař prý dovést hamelnský lid.
Krysařovo ztvárnění mám hned po muzikálu Dana Landy nejraději. Má složitější jazykové pochopení, ale atmosféra vypráví za všechny písmenka světa. :)
Moje první kniha od Viewegha...zajímavý příběh, trochu trhlý, trochu nostalgický. Celkově se mi to vcelku líbilo, ale znovu po knize asi nesáhnu.
Brilantní kniha. Urputně si za svým stojící matka, která má evidentně právem pocit, že dle svých blízkých po čase "ničemu nerozumí". Ani touze po odvaze, cti a hrdinství. Jako žena jsem pochopila směry myšlenek Matky, ale také mě to táhlo k objevům a obětem příbuzných. Konec mě překvapil. Bojovnost ustoupila povinnosti a cti. Oba světy domácnosti se střetly někde v půli.
Něha a láska, která je celým příběhem protknuta, s kontrastem ve válce a utrpení, přesně vystihuje spisovatelovu duši. Jeho osobnost dýchá z každé stránky. Krásné dílo.
Tentokrát musím být vděčná filmu, díky kterému jsem se ke knize dostala a který mi pomalými krůčky také "vnutil" zamilování do ryšavého Jacka. Sama od sebe bych takovou bichli asi nikdy v knihkupectví do ruky nevzala a neodnesla si ji domů, ale jsem ráda, že tak za mě udělal můj drahý tatínek.
Skvělé čtení. Každá pasáž měla své místo. Každá postava svůj příběh. A všechno to dalo dohromady skvostně vystavěné dílo. Stejně jako stavitel Tom započal skvostně stavěnou katedrálu.
Autorova typická typizace. Zakamuflovat ideje do myslí zvířat byl a je ideální nápad. Taková novodobá bajka. Ale trochu jinak.
Knihu jsem přečetla během dvou hodin. Hlavně kvůli četbě k maturitě. Nicméně 1984 pro mě, jako pro citlivého čtenáře, měla určitě větší význam a větší emoce. Lepší příběh. Nicméně jako boj proti špatným ideologiím je to skvělé dílo.
Zjišťuji, že čím víc knížek z dráculovské série čtu, tím víc u nich roním slzy. Belova věčná láska k Alexis, kterou prostě nic nepřekoná, mi naprosto trhá duši na kusy. Ale bylo krásné vidět Sofii v těch nejlepších letech a malou Xan plnou života...nejraději bych to takhle ukončila a nevěděla nic o "Vlčí písni", kterou pro Xandru poté bratříčci vlci vyli ... :)
Obdivuju autorovu schopnost zamotat čtenáři hlavu, ale ve finále všechno brilantně spojit do jednoho celku. Knihu jsem začala číst primárně kvůli škole, a i když si nemyslím, že bych se k ní v brzké době vracela, musím uznat, že je to opravdu kniha na světové úrovni a právem patří i do maturitních seznamů.
Jediné, co mi vadilo byla Markétka...ne, jako sama osoba, ale to jméno ve mně vyvolává jakési prazvláštní pocity a doufám, že žádnou další knihu s hrdinkou jménem Markéta, číst nebudu :D...
Knihu mi doporučila moje profesorka společenských věd. Jsem za to moc ráda, protože sama od sebe bych se do čtení asi sama nevrhla. Byl to úžasný a děsivý zážitek. Knihu jsem musela kvůli své velmi citlivé povaze několikrát odložit, jelikož husí kůže a obracející se žaludek tomu jinak nedali.Ohromující dojem, který ve mně po přečtení zůstal je důkazem toho, že 1984 opravdu patří mezi ta nejlepší literárně-historicky-humanistická díla...
Kniha je určena jak pro laiky, tak i odborníky. Musím říci, že je na četbu složitější, ale jsem toho názoru, že je to skvělý úvod do studia (ať už povinného nebo dobrovolného) snů a vůbec hlubinné psychologie.
Autor obratným způsobem vysvětluje proces vzniku i výkladu snů. Všechnu teorii doplňuje o praxi, tedy o osobní sny jeho pacientů, na které se všechna ta odborná slovíčka a termíny chápou hned o něco lépe.
Teňounká knížečka mě zaujala na stolečku v knihovně nejen názvem, který mi byl velmi sympatický, ale také milou černou kočkou, která na mě hleděla z obálky.
Knížka i kočka jsou opravdu z blázince. Jsou krásné, zmatené a dumající. Ideální na pochmurné podzimní dny plné mlhy. Bystrá a výřečná kočka je naprosto ideálním průvodcem zbloudilými dušemi uvnitř i za zdmi léčebny.
Tutanchamon možná nebyl jedním z nejdůležitějších faraonů zašlých dob egyptské slávy, ale bezpochyby je inspirací pro mnoho literární i filmové práce. Jeho dosud neobjasněná smrt nabízí přímo miliony možností, jak příběh o něm pojat. Violaine začíná psát ve chvíli, kdy mladý faraon umírá a Egypt stojí před dalším velkým krokem.
Kniha je vynikající. Egyptská tématika mě láká odmalička a Tutanchamona jsem měla vždy nejraději. Otevřený konec knihy slibuje pokračování, které bude/je určitě stejně kvalitní četbou.