Kiisaki komentáře u knih
Ke knize jsem přišla více méně náhodou a obávám se, že kdyby mi sama neskončila v rukou, nikdy by mě nenapadlo si ji přečíst. Ale to by byla ohromná škoda, protože bych se ochudila o opravdu skvěle napsaný a báječně vybudovaný dobrodružný příběh, který nemá jen tak konkurenci. Kniha mě bavila od začátku do konce a o těch jedinečných postavách budu přemýšlet ještě dlouho. Tuto klasiku by si měl přečíst každý.
Tohle mě upřímně řečeno vůbec nechytlo. V porovnání s jinými Čapkovými dramaty je Věc Makropulos slabá a její hodnocení tady na databázi považuji za neúměrné. Nápad je skvělý, stejně jako závěrečné úvahy nad životem a hodnotou jeho pomíjivosti. Zpracování ale vázne. Postavy byly směšné (ale ne vtipné), nepropracované, chovaly se iracionálně, objevovaly se a zasahovaly jedna přes druhou - ano, chápu, že šlo o komedii, ale moc hezky tedy nezestárla a působila silně "outdated". Možná je tedy nefér hodnotit ji z dnešního pohledu, ale při srovnání s Matkou nebo Bílou nemocí se tomu zkrátka neubráním.
Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla. Příběh o ztrátě, výčitkách a bolesti, ale také o hledání, smíření a bezbřehé lásce.
Ohavné, kruté, brutální.
Rovnou doporučuji všem, kteří nemají žaludek na podrobné popisy hromadného znásilňování, mučení a vraždění, aby se do knihy raději nepouštěli. Knihu jsem četla, když šlo o úplnou novinku a naivně jsem očekávala příběh o nespoutaném bohémovi, který se neřídil společenskými konvencemi, ale bouřlivě proplouval životem a skládal nádhernou poezii. No, dostalo se mi příběhu o bezcharakterním a necitelném monstru bez špetky svědomí - a nevím, jestli nezpochybnitelný talent ospravedlní jeho hnusný a (naštěstí) krátký život.
Abych knize ovšem úplně nekřivdila, musím uznat, že je dobře napsaná a čtivá. Bezpochyby vtáhne do děje, i když to opravdu není nic pěkného. Pokud dokáže čtenář překousnout tu středověkou špínu, hnus a chladnokrevnost, tak ovšem přečtením této knihy určitě nic nezkazí.
Musím se přiznat, že s první třetinou knihy jsem měla trošku problém, což bylo patrně způsobené skutečností, že jsem knížku srovnávala s její filmovou adaptací. Ze začátku je příběh poměrně strohý, nezajímavý, stručný. Čím víc času ovšem Koralína stráví ve druhém světě a s druhou matkou, tím víc vás děj strhává. Knihu tak zhltnete hodně rychle. Gaiman má skvělý talent na kombinování pohádek, fantasy a hororů, přesto ve mě ale přetrvává pocit ze začátku čtení - film je lepší.
Do kina jsem si zašla s velkým nadšením hned dvakrát - a abych se trochu zabavila před tím, než bude film dostupný i mimo kinosál, udělala jsem si radost novelizací milovaného příběhu. Knížka je napsaná jednoduchým ale poutavým stylem a věrně sleduje děj nového filmu. Navíc se nám díky knižní formě dostává i náhledu do myšlenek a pocitů hlavních postav, které zkrátka na plátně tak zřetelně neuvidíte. A byla radost o tom všem číst. Pokud se vám líbí animovaná nebo hraná disney verze příběhu, který je starý jako čas, rozhodně se vyplatí vlastnit i knížku.
Knížka rozhodně nemůže chybět v knihovně žádného fanouška. Jde o stručné převyprávění děje, které je doprovázené spoustou fotek z aktuálního filmu. Musím ale říct, že některé mají opravdu mizernou kvalitu - například obrázek z plesové scény je poměrně dost rozmazaný, což trošku kazí výsledný dojem.
Kniha, kterou jsem milovala od začátku do konce. Velkolepý příběh protkaný fantazií a kouzly se mísí se skutečností každodenního života na středověkém ruském venkově. Hlavní hrdinka je zajímavá, odvážná a nadaná magickými schopnostmi, které jí umožňují komunikovat se světem, který je ostatním lidem skryt. Já mám pro mytologii, folklor a silné ženské hrdinky slabost, takže mi byla kniha ušitá přímo na míru. Jde o první díl trilogie a o skvělý úvod - pokud vám některé postavy přijdou nevyužité (viz. komentář níže), možná stojí za to pokračovat ve čtení. Já mohu jenom doporučit a ráda se ke knize znovu vrátím.
Útlá knížka, která více než na děj spoléhala na styl. Chvílemi se mi to líbilo, ale mnohem častěji jsem těkala očima po čísle stránky, abych to už měla co nejrychleji dočtené.
Penelopiáda vypráví příběh Penelope, která (zatímco Odysseus deset let bojoval ve válce a poté se deset let vracel domů) jen tak nějak... čekala. Ovšem v sexistickém a patriárchálním světě, který jí dávil a omezoval. Spíše než o hlubší rozmítání o takových podmínkách a o jejich nesprávnosti šlo o jejich pouhou reflexi, která byla dosti ovlivněná beztvarým charakterem naší protagonistky. Penelope nemá žádnou zajímavou vlastnost, snad jenom kromě toho, že dělá ostatním rohožku a o všem pak v hlavě přemítá. Když to srovnám s bohatým vnitřním světem a vnitřním odporem protagonistky z autorčina Příběhu služebnice, přijde mi Penelopiáda celkem nedotažená. Penelope sice demonstruje nějaký vnitřní nesouhlas s tím, jak se věci mají, ale vše moc rychle přejde a přijímá. Jako například nespravedlivou vraždu svých věrných služek. Dokazuje i nějakou vnitřní bystrost, ale ani se nesnaží využít ji ve svůj nebo v obecný prospěch.
Také mi není úplně jasné, proč v knize s tak silnými feministickými podtóny dochází k opakovanému démonizování Heleny jenom proto, že se nachází na opačném spektru ženskosti než věrná, zamlklá a neprůbojná Penelope. Ta zahořklá závist ze strany Penelope mě dosti nudila a tak nějak mi nejde dohromady s tím, co jsem si o Atwood myslela. Musí být snad hlavním znakem feministické hrdinky (hrdinky utlačované, která s nelibostí popisuje mužnou hegemonii své doby) to, že nesnáší svou krásnější sestřenici a prostě a jednoduše nedokáže "let it go"?
Tak trochu jako Zločin a trest, kdyby příběh vyprávěl Nick Carraway z Velkého Gatsbyho, a kdyby místo Raskolnikova zabíjela parta intelektuálních hipsterů (nejde o spoiler! vražda v kruhu přátel je odhalená hned na první stránce). Tajná historie je brilantně napsaný (čteno v angličtině) příběh o mladíkovi, který se nechal oslepit pozlátkem života svých bohatých a emocionálně vyprázdněných spolužáků, a kterého brzy strhla lavina hrůzných a životy ničících událostí. Postavy jsou naprosto perfektní, protože se Donně Tartt podařilo v každé z nich namíchat báječnou směs povrchnosti a hloubky, charakteru a arogance, přátelství i chladnokrevnosti. Na uzavřený kroužek studující klasickou řečtinu se díváte skrze prsty, ale přesto k nim chováte sympatie - kniha tak nutí člověka k úvahám, které ho neopouští ani dlouho poté, co knihu dočte.
Novelizace prvního dílu nové Star Wars trilogie krásně vtáhne do děje a jako bonus zahrnuje i několik zajímavých scén, které ve filmové předloze nejsou. Navíc nabízí i náhled do myšlenek a vnitřních pocitů postav, což pouze prohloubilo mé sympatie k novým hrdinům. Pro fanoušky SW a pro vášnivé čtenáře je to skoro až nutnost.
Kniha je napsána poměrně (pro mě) nezvyklým způsobem a připomíná populárně naučnou literaturu, která v určitých pasážích přechází do beletrie. O okolnostech života fiktivního hrdiny podává Tanizaki různá (stejně fiktivní) svědectví a dohady a celá kniha tak působí jako odborná práce prokládána potřebným vysvětlováním. Děj je celkem jednoduchý a Tanizaki jej podává jako epizody ze života knížete - tyto epizody jsou ale poměrně stručné a postavy v nich nejsou tolik vykreslené a ani spolu příliš neinteragují. Jelikož mi přišly dějová linie i charaktery zajímavé, knihu bych mnohem více ocenila, kdyby šlo o rozsáhlejší a podrobnější klasický román. Měla jsem pocit, že je takto potenciál knihy nevyužitý - celý románek s paní Kikjó, sexuální úchylky a výstřelky, válečnictví... jsou zde pouze nakousnuty. Přesto šlo o zajímavé čtení a líbily se mi především pasáže o úpravě hlav jako katalyzátoru pro Terukacuovu pozdější úchylku a také mrazivá pasáž s mnichem Dóamim.
Skvělé, nápadité, strhující! Nikdy by mě nenapadlo, že budu chtít žít v londýnských kanálech.
Jak již bylo řečeno, některé povídky jsou opravdu zajímavé a jiné jsou zase dost slabé. Nejvíce mě zaujala ústřední povídka o mysteriózním přízraku lesní lišky a také poslední povídka o sourozeneckém vztahu dvou magických bytostí. Bez esoterické slátaniny a šíleně poetického příběhu "motýla" by se ovšem knížka obešla.
Musím vyzdvihnout překrásný přebal, kniha je opravdu nádherná.