kiki11
komentáře u knih
Divočina
Cheryl Strayed
Můj první cestopis o zdolání pacifické hřebenovky, který mě tak naladil na cestování, že bych se tam nejraději hned vydala. I přesto, že mi Cheryl nebyla nějak extra sympatická a v mnoha věcech jsem se s ní neztotožňovala, oceňuji její statečnost a odvahu, že se na takovou cestu vůbec vydala. Úplně sama, s minimem zkušeností. A zvládla to.
Knížka se mi hrozně dobře četla, i když byly jednotlivé kapitoly docela dlouhé, utíkaly jako voda. Jen jsem se začetla, byla jsem na konci. Dávám plné hodnocení a doporučuji. Ráda se podívám i na film.
Maryčka Magdonova
Petr Bezruč (p)
Čteno v rámci Čtenářské výzvy. Krátké, pochmurné, na konci až mrazí.
Sluha dvou pánů
Carlo Goldoni
Moc pěkně napsaná, vtipná a geniálně vymyšlená oddechovka. Ideální četba k maturitě, kterou máte přelouskanou za chvíli a ještě se skvěle pobavíte. Určitě doporučuji.
Sama sebou
Jojo Moyes
Konečně jsem se dostala k přečtení této úžasné knížky a jsem za to moc ráda. Druhý díl byl tak o půl hvězdičky horší než díl první, ale "Sama sebou" se zase kvalitou vrací k "Než jsem tě poznala".
Louisa Clarková si uvědomila kým je, kde chce být a s kým. Moc se mi líbí poselství, které čtenářům autorka předává a myslím, že spoustu z nás to nakopne k tomu, abychom se zamysleli nad vlastním životem a třeba i podnikli nějaké kroky k vlastním cílům.
Trilogii o Louise Clarkové (která má čestné první místo v žebříčku mých oblíbených literárních postav) jsem si opravdu zamilovala - dokonce mě po přečtení napadlo, že začnu od začátku :) - a jsem hrozně ráda, že jsem ji objevila. Na jednu stranu mě mrzí, že se nemůžu těšit na další díl, na druhou stranu ale vím, že všechno musí jednou skončit. Zase přijdou další krásné knížky. Vím ale, že k Louise se určitě v budoucnosti vrátím. :)
Mrtvá v knihovně
Agatha Christie
Kniha, oplývající velkým počtem postav. Když ale budete číst pozorně, opravdu se dá v pohodě zapamatovat si kdo je kdo. :) Úžasně čtivé, s překvapivým rozuzlením, tak, jak už to u Agathy bývá. :)
Dětské zoubky
Zoje Stage
Skvělý psychothriller. Ty já můžu. Chtěla jsem si tuto knížku přečíst už hodně dlouho a jsem moc ráda, že se mi konečně dostala do ruky. Začátek byl trochu pomalejší, ale pak se to rozjelo a druhou polovinu jsem přečetla na jeden zátah. Hodně mi to připomínalo knížku "Musíme si promluvit o Kevinovi".
Neumím si představit mít takového satana a vůbec nechápu, jak s Hannou může někdo soucítit. Naopak mi bylo líto Suzette, chápala jsem její otázky ohledně toho, co udělala špatně, její pocit viny. Je to její dítě, ale taky je to malý vrah.
Autorka mě mile překvapila a moc ráda si přečtu její další tvorbu.
Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
Četla jsem už hodně knih o holokaustu, ale stále mě nepřestává udivovat, jak někdo dokázal být tak krutý a ještě se v těch zvěrstvech vyžívat. Hrozné, odporné... Ale nebudu opakovat, co bylo už mnohokrát vyřčeno. Kniha se mi vůbec nečetla lehce, byly tam scény (teda zvlášť jedna), kdy jsem byla fakt ráda, že zrovna nejím, protože by to asi šlo ven. A to jsem docela otrlá. Přesto ale zasloužných pět hvězd, protože na tuto dobu by se nemělo zapomenout.
Byla to tichá dívka
Michele Campbell
Ale jo, nakonec to nebylo špatné. První třetina knihy je dost zdlouhavá, nic moc se tam neděje, ale pak se to rozjede, příběh se začne zamotávat a čtenář musí číst stále dál, aby se dozvěděl ten geniální závěr. Ten se bohužel nekoná, protože je to celé průhledné a předvídatelné, akorát epilog je zajímavý a celkem nečekaný. Líbilo se mi, že čtenář dlouho neví, která ze sester byla zavražděna, celou dobu to mohla být kterákoliv z nich, protože obě mělo dost lidí důvod zabít. Přemýšlela jsem, jestli dát tři nebo čtyři hvězdy, nakonec dávám 4, protože autorka píše čtivě a celou dobu udržela mou pozornost, ale je spousta lepších detektivek.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Jelikož mám spoustu mezer v povinné četbě a měla jsem chuť na něco krátkého, začetla jsem se do Bílé nemoci. Viděla jsem jako první divadelní inscenaci, která se mi líbila, tak jsem byla zvědavá na předlohu. Ta se mi líbila úplně stejně, mohu doporučit. Četla se mi dobře a vůbec nenudila.
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
Od této knihy jsem příliš neočekávala a to hlavně díky některým negativním komentářům. Proto jsem se do čtení moc nehrnula a říkala si, že to asi bude jedna z těch slabších kingovek. Pak jsem ale jednou neměla co číst, a tak jsem si řekla: proč ne. Pustila jsem se do čtení a hned po několika stránkách mě kniha upoutala a nemohla jsem se od ní odtrhnout - prostě jsem musela vědět, jak to s Trishou dopadne. Není to klasické Kingovo dílo, neoplývá nadpřirozenými prvky, ale mně to vůbec nevadí. Naopak, je to příjemná změna a právě ta realističnost se mi líbí.
Němý svědek
Agatha Christie
U Agathy mě nejvíc baví, že v jejích knichách jsou vždycky objasněny i sebemenší detaily. Skvělé počtení.
Záhada na zámku Styles
Agatha Christie
Další geniální dílo od Agathy. Je to sice dost zamotaný, ale když se všechno vysvětlí, zapadne to do sebe jako skládanka. A Hercule Poirot je prostě nepřekonatelný. :))
Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy
Howard Phillips Lovecraft
Moje první setkání s H. P. Lovecraftem bylo víc než skvělé. Není to úplně jednoduché čtení, protože autor píše hodně květnatým jazykem, musíte přemýšlet nad tím co čtete, jinak se ztratíte. Líbilo se mi jak umí vykreslit atmosféru, detailně popsat prostředí, a jak umí do hloubky vystihnout pocity strachu a hrůzy.
Některé povídky byly lepší, některé horší. Nejlepší byl za mě rozhodně Případ Charlese Dextera Warda - už proto, že jsem sama vášnivý genealog amatér a milovník starožitností, takže jsem naprosto chápala nadšení hlavního hrdiny při pátrání po minulosti svého předka, i když v jeho případě se to zvrtlo trochu jiným směrem. :D Dále byly dobré povídky V hrobce nebo třeba Výpověď Randolpha Cartera. Nejméně mě asi bavil Šepot ve tmě. Zajímavá je i poslední povídka Podivný pán z Providence od Josefa Škvoreckého. Knížka určitě stojí za přečtení a já si klidně od tohoto autora přečtu něco dalšího.
Síla introvertů
Sylvia Löhken
Kniha sice nebyla úplně špatná, ale po jejím přečtení mám pocit, že jsem si z ní neodnesla téměř žádný přínos - nic, co bych mohla využít v praxi. Autorka asi všechny čtenáře považuje za pracovníky v managementu, protože je tam plno rad pro ně, ale co ti ostatní? První polovina je přece jen napsaná více obecně, ale ta druhá je určená pouze manažerům, ostatní si z ní asi moc neodnesou. To mě docela mrzelo, čekala jsem od knihy víc.
Kočárová cesta
Jana Klimečková
Po řadě thrillerů jsem měla chuť na něco z jiného soudku a úplnou náhodou jsem padla na tuto knížku. Autorka líčí život v 18. století s takovou lehkostí, že máte pocit, jako byste tam byli a celý příběh se vám odehrával před očima. Líbil se mi popis historických událostí, i když je to na pozadí romantické linky, přesto se autorce podařilo tehdejší dobu co nejvíc přiblížit. Kniha mě moc bavila a ráda si od Jany Klimečkové přečtu další tvorbu.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
O Poslední aristokratce jsem v poslední době slyšela tolikrát, že když jsem neviděla film, tak jsem si musela přečíst knihu, abych vůbec věděla, o co go. Ze začátku mě to docela bavilo, vtipná byla pasáž s urnami a pytlíky od oříšků, ale pak se děj otočil pro mě docela nudným směrem, kdy jsem se při čtení mnohokrát přistihla, že přemýšlím o něčem úplně jiném a vlastně ani nevím, co právě čtu. Nerada ale nechávám knihy nedočtené, takže jsem se nějak prokousala až k části se zabijačou, která mě opět začala bavit a to vydrželo až do konce. V druhé polovině knihy se našlo pár pasáží, kdy jsem se opravdu bavila, takže nakonec to nebylo tak zlé, jak jsem si původně myslela. Další díly ale číst nebudu.
Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
Když jsem začala číst, byla jsem trochu skeptická. Styl psaní mi připadal hrozně jednoduchý, jako by to vyprávělo malé dítě, a hrozně mi Charlieho myšlení připomínalo knížku "Nejsem jako vy" o Jodi Picoult, která je o autistovi (btw. úžasná knížka, doporučuji), a říkala jsem si, že Charlie je buď taky autista nebo magor. Ale on není ani autista, ani magor, jen jinak přemýšlí a dívá se na svět jinak než ostatní. A tak je to u spousty lidí i v životě. Kolikrát si o někom řekneme (nebo někdo o nás) "ten je divnej" a podobně, ale ono to tak vůbec není. Jen je ten člověk jiný než ostatní, má jiný pohled na svět , ale to neznamená, že je špatný nebo hloupý. Tohle jsem si z této knížky odnesla já, ale určitě ji každý čtenář pochopí jinak a najde v ní něco, s čím se může ztotožnit právě on. Já jsem se při čtení našla v mnoha Charlieho myšlenkách, donutilo mě to zamyslet se nad různými věcmi a přemýšlím nad nimi i teď, když jsem knížku dočetla. "Ten, kdo stojí v koutě" je jedna z knížek, které ve čtenáři ulpí na dlouho a to je přesně to, co mám ráda. Mohu doporučit a ráda se k ní v budoucnu vrátím.
Tulák po hvězdách
Jack London
Velmi působivá kniha vyprávějící o nepolapitelnosti lidského ducha. Pasáže z vězení a úvahy o nesmrtelnosti duše byly napsány poutavě, četly se skoro samy a já se po každém náhledu do minulého života netěšila na nic jiného, než na návrat do cely. Již zmíněné náhledy mě tolik nezaujaly, mnohdy mi přišly zbytečně rozvleklé a zdlouhavé - snad jen pobyt na pustém ostrově byl zajímavý. Nejsem si úplně jistá hodnocením, poněvadž některé časti bych ohodnotila pěti hvězdičkami, jiné dvěmi. Po dlouhém váhání jsem se rozhodla pro zlatou střední cestu. Nakonec mě ale zviklal konec a nezdolná vůle Darrella Standinga, proto dávám 4*.
Zlo pod sluncem
Agatha Christie
Jedna z nejlepších detektivek od Agathy Christie. Jen škoda, že jsem nejdřív viděla film, takže jsem věděla, kdo je vrah. Ale i tak, skvělé počtení.
