Kinison komentáře u knih
Rodiče ji koupili v době vydání a nijak se jí nevěnovali. Já pročetl začátek, zkusil některé cviky, některé si přepsal do deníčku, když jsem se stěhoval na vysokou školu, a je se mnou s přestávkami tak nějak dodnes. Některé cviky dělám pravidelně, některé výjimečně, některé vůbec a nikdy. Přesto mám pocit, že mé tělo je i za to málo velmi rádo a těší se se mnou.
Myslím, že ani po druhém přečtení po letech, kdy jsem tento komiks našel v krabici s knihami, mi toho v paměti nezůstane mnoho.
Konečně jsem se dozvěděl něco více o Rudé gardě, která byla v téměř všech knihách Malazu zmiňována jako nejzarytější nepřítel říše a sem tam se v nich mihnula nebo byla zmíněna nějaká velmi zajímavá postava z Rudé gardy. Stále však spousta "tajemství" zůstala neodhalena.
Přišlo mi, že v knize bylo rozehráno až příliš mnoho paralelních linií a postav bylo tolik, že rejstřík znám už téměř nazpamět. Klidně bych pár skupin vyřadil a na závěrečné bitvě, kterou jsem tedy čekal monumentálnější, by to tolik neubralo.
Protože jsem knihu nemohl dlouho sehnat v tištěné formě, četl jsem ji až po dalších dílech od Esslemonta, tím pádem jsem i věděl, které postavy přežijí (i když v Malazu nikdo nikdy snad úplně neumře) a které potkal jaký osud.
Je to slabší Esslemont přesto stále zábavný.
Lehká a krátká satira poměrů v Hollywoodu s "gangsterským" pozadím.
Stejně jako film, který jsem viděl před drahnou dobou a při čtění knihy jsem si nevzpomněl ani na to, že jsem ho viděl, mi tato krátká kniha prosvištěla skrzeva hledí a zanechala pocit, že se nejedná o nijak vyjímečné dílo.
Více než příběh se jedná o dokumentaci procesu transformace učně (neznalého člověka, v tomto případě odkojené západní civilizací) v čaroděje, vědomého člověka schopného pracovat s jinou realitou, kterého učí mexický "čaroděj".
Na mnoha místech byl zbytečný detail postupu (např. jak připravovat durman), ale celkově bylo zajímavé tento proces sledovat a jisté připomenutí dávných setkání s jinou realitou bylo příjemné. Závěrečná strukturní analýza zaujala i jistou obecností pro běžný život.
Neznal jsem a jsem rád, že jsem si doplnil vzdělání.
Knihu jsem rozečetl před lety, ale nedokázal jsem se do ní dostat. Nyní mi první část knihy přišla neuvěřitelně čtivá (300 stran za týden) a s ohledem na aktuálnost šíření koronaviru trefně "aktuální" a zajímavá, avšak druhou částí prokousával téměř dva měsíce. Pro Kinga mám slabost, jsem rád, že jsem si rozšířil spektrum Randalla Flagga, ale z toho všeho opisu putování jsem byl fakt unavený.
Naštěstí jsem si v knize "O psaní" přečetl, jak tato kniha vznikala, tudíž jsem byl schovívavý, přesto to bylo v druhé půlce silně nečtivé. Ale už nyní cítím, že několik myšlenek zůstane zakotveno.
A téměř v závěru knihy neuvěřitelně rozesmála věta: "Po pěti minutách seděli vedle sebe a sledovali Sylvestra Stallona, jak ve filmu Rambo IV zabíjí dealery drog po stovkách." Evidentně připsáno až v roce 1988, ale celkem se trefil. Byť o pár dílů a desetiletí vedle. Ale trefil :)
Základní rysy a prostředí příběhu jsem znal již z hraní počítačových her Duna 1, Duna 2 a z Lynchova filmu a byl jsem proto velmi potěšen, že mi kniha i tak dala mnohé. Propracovaný "vesmír" a filozofii (hezky popsaný v dodatcích), rafinovanou politiku a zejména detaily v každém slově věty.
Četl jsem se zaujetím na dovolené ve Španělsku, kde mi místní vyschlá krajina bojující o vodu atmosféru Arrakis jen umocňovala.
Líbily se mi úvodníky každé kapitoly, které zajímavě doplňovaly a rozšiřovaly příběh. Připadne mi, že Erikson se jimi/formou při psaní Malazu, inspiroval.
Jsem rád, že jsem si konečně doplnil jedno ze stěžejních děl sci-fi.
Rychlé přečtení, které neutkví. Humor bohužel postrádal lehkost a na mnoha místech byl zbytečně vyhrocený a tlačený až vadil.
Konec divoký a zmatený, ale jako vášnivému houbaři se mi toto Urbanovo dílko líbilo. Taková jednohubka.
Neuvěřitelně trefné a více méně platné v Nizozemsku dodnes. Doporučuji k přečtení před cestou do této země. Je to krátké a doplněné o velmi milé kresby.
U této knihy už jsem přestal vnímat rozdíl Esslemont-Erikson. Nedokázal bych rozlišit, kdo tento díl napsal. Bavil jsem se totiž skvěle a přečetl ji jedním dechem během vánočních prázdnin.
Děj točící se kolem Darúdžhistánu a jeho temné historie spojené s tyranstvím a odehrávající se po Dani pro Ohaře (někteří doporučují číst před Prachem snů a Chromým bohem) přinesl kopu paralelních příběhových nitek směřujících tentokrát k našlapanému finále jako v Měsíčních zahradách nebo právě Dani pro Ohaře.
Na scénu se dostaly postavy, na které jsem dávno zapomněl, témata, která mě vždy zajímala (kdo jsou doprčic ti Segulehové?) a k tomu řádnou porci nových tajemství, která mě donutila hledat a hledat v již přečtených dílech. Zejména Daň pro ohaře jsem přečetl snad znova.
Příběh zajímavý, ale děsně natahovaný se spoustou odkazů a postav, ve kterých jsem se ztrácel. Masa jmen obyvatel městečka mi splývala a do finále jsem se tak nedokázal tolik dostat. V knize silně rozunuje odkaz Černobylu a líbily se mi promítnuté zkušenosti alkáče a spisovatele. Kingova slabá kniha. Zatím jsem nic horšího od něj nečetl. Ale stále dobrá ve srovnání s běžnou produkcí. Proto 2 hvězdy v kontextu Kinga.
Důstojné zakončení ságy, uzavření rozběhnutých příběhů, nevadila ani hromada filozofování ke konci. Mám rád, když jsou série/ságy zakončeny. Proto hvězdička navíc. Slza byla.
"Vše co jste chtěli vědět o Nickovi Caveovi, ale báli jste se zeptat."
Kniha je sestavena chronologicky od úplných počátků The Boys Next Doors na střední škole až po konec The Birthday Party a vznik The Bad Seeds. Je psána formou vzpomínek a komentářů lidí s kterými Nick Cave hrál, nahrával, spolupracoval, žil nebo prostě jen kalil a stmelena/propojena postřehy autora.
Pro hudební fanoušky a obdivovatele Nicka Cavea je to dobrá kniha pro seznámení se s historií a určitého pochopení, co Nicka formovalo. Pro neznalce/nefanoušky nedoporučuji, je to více o hudbě, skládání, vztazích v hudební skupině než o veselých kalících historkách, které by zabavily.
Navíc bez dostatečné znalosti historických reálií a dobového kontextu a při střídání jednotlivých "mluvčích" a jistých časoprostových odskocích jsem sám měl problém se zorientovat o čem se to vlastně mluví a kdo a proč to vlastně říká. Možná to byl záměr, kterým chtěl jistou chaotičnost a organičnost všeho kolem The Birthday Party podpořit.
Výtisk knihy, který jsem četl, měl poměrně hodně tiskařských chyb a v předposlední kapitole dokonce chybělo několik stran (cca 10 dvojstran bylo bílých) a tak budu muset někdy někde dočíst. Každopádně za to hodnocení nesnižuji.
Místy vtipné a trefné, ale většinu času jen mlácení prázdné slámy.
Přiblížit logiku formou "komixu" je dobrý nápad a přestože jsem logiku kdysi studoval, tato kniha mi ji přiblížila v přístupnější a mnohdy zábavnější formě a taky trochu zasadila do historického kontextu.
"Vše, co jste se chtěli dozvědět o zabrání Říše stínu, aneb taky mít ještě více otázek".
Rychlá kniha o jedné noci v městě Malaz, kdy ... Čtenáři hlavní série Malazu tak nějak tuší, co se stalo, o co šlo, kdo přežil do dalších pokračování, ale chyběly mu detaily. Tady jsou. Ale nečekejte mnoho.
Osobně jsem se docela ztrácel v postavách a situacích, protože mě jejich popis mátnul a postavy tak splývaly. I při zpětném rychlopřečtení klíčových odstavců jsem zcela přesně netušil, kdy kdo s kým a za koho. Toto se naštěstí v dalších knihách Esslemonta zlepší.
Pro milovníky světa Malazu přesto nezbytnost.
První kniha od Esslemonta, kterou jsem od něj v rámci Malazu četl, a byl jsem velmi mile překvapen. Příběh plynule zapadl do úžasného světa Malazu a přirozeně ho obohatil, psaní/vyprávění si udrželo stejný styl, na který jsem byl zvyknutý od Eriksona, na scéně se objevila spousta postav a lokalit, o kterých jsem v dřívějších dílech slyšel jen z vyprávění a byl jsem zvědavý na podrobnosti, a nebyla nouze o zajímavá překvapení ať už ve vyústění příběhu nebo objevení, kdo že je to vlastně ta postava, o které jsem doteď četl. A opět mě to donutilo šáhnout po předchozích knihách a "pátrat". Těším se na další knihy z prostředí Malazu.
Povídky začínají být zajímavější, temnější a strašidelnější a kult Cthulhu už začíná vystrkovat růžky. Mnohé se dějově podobají spíše volně plynoucímu snu, ale přicházejí i delší epické povídky a jedna, řekněme, "humorná".
V mnohých se děj nápadně podobá a opakuje ("koupil/zdědil/navštívil jsem dům/palác/přítele, který měl divnou historii/příběh/tajemství, studovali/zkoumali a přišli na to a od té doby se o tom bojím mluvit a jsem rád, že jsem se nezbláznil úplně"), ale to beru, že je dáno obdobím, ve kterém povídky vznikaly, a taky jako daň za chronologické řazení povídek, které stále velmi oceňuji.
Tato kniha krásně doplňuje chybějící informace do spletitostí vztahů, situací a událostí městečka Twin Peaks, po kterých touží každý fanoušek seriálu. Mnohé mi docvaklo, něco upřesnilo a zejména spousta nových věcí se objevila a s universem TP propojila.
Doporučuji k přečtení ještě před třetí sérií seriálu, kam chronologicky patří. Pro fanoušky povinnost. Jinak nebudete "úplní".
Současně je kniha krásným artefaktem simulujícím fyzickou složku, kterou představuje. Jedna z fyzicky nejkrásnějších knih, jaké jsem měl možnost mít v ruce. Toto vysázet muselo být peklo. Ale asi krásné peklo.