kiraa
komentáře u knih
Dítě zvané „To“
Dave Pelzer
Ani nevím, co napsat. Na sto stranách popsáno tolik bolesti, tyranie a utrpení. Navíc šokující tím, že se jedná o "dětství" samotného autora a vypravěče, který, ač nechápu, přežil. Nevím, co se může odehrát za devastaci v mozku, že matka začne tak strašně nenávidět jedno ze svých dětí. Nebudu psát o praktikách, které na Daveovi prováděla, protože už se nechci vůbec v mysli vracet do vymrzlého sklepa s lepenkovými krabicemi, ani k takřka smrtícím koktejlům ze čpavku a čistících saponátů. Jedno, ale vím jistě. Je mi smutno, moc smutno.
Život po tobě
Jojo Moyes
Moyes neumí napsat propadák. Samozřejmě, že se těžko navazuje na takový trhák, jakým byl díl první. Tato kniha je jiná. Jiná hlavně proto, že chybí Will. Ale Lou si zasloužila pokračování svého příběhu. Ač se řadí k románům pro ženy, jsem si jista, že do jisté míry může pomoct těm, kterým se podobným způsobem zhroutil život. I takových knížek je třeba, ač se někomu mohou zdát jednoduché, brakové a nereálné. Pro mě je Moyes tou, která umí dávat radost, ale i naději. A to je přednost, kterou se rozhodně ne každý může pyšnit.
Sedmilhářky
Liane Moriarty
Má první Moriarty a naprosté nadšení. Styl, který je mi ušit na míru. Temné i komediální. Již na samém začátku jsem došla k životnímu poznatku ... přehnaně aktivní matka je tisíckrát horší hrozbou než kdejaký masový vrah. :)
Stehy
Sára Zeithammerová
Trochu těžší styl psaní. Malinko víc než já mám ráda. Všechny tři hlavní postavy jsou zcela komplikovaný bytosti. Lucka manželka a Anna milenka se střídají v kapitolách a popisují svý pocity ve vztahu k Hynkovi. Hynkovi, se kterým já bych nechtěla mít společnej ani botník. Za mě depresivní a neradostný. Nikdo z těch lidí nežije, ale přežívá. Uvítala jsem, že má knížka jen dvěstě stran. Být tam ještě o padíka víc, stopro dostanu tik do pravýho oka.
Šedý muž
Mark Greaney
Audio
Špionážní thriller, kde je mrtvých víc jak spadaných švestek. Court Gentry je profesionální zabiják a žije podle svéráznýho morálního kodexu. Kosí to sice hlava nehlava, ale za duhu posílá jen zločince a největší padouchy. Svět očišťuje od morálního bahna a největších sígrů. Během jedný takový očisty zjistí, ze se karty obrátily, on je tím nepohodlným a sám se stává lovnou zvěří. Těžce zraněný má v patách komanda ne úplně hodnejch hochů. Nejen, že chce přežít, ale musí včas dorazit do cíle, kde na záchranu čekají dvě malý holky, kterým hodiny začínají až moc rychle odpočítávat jejich poslední minuty života.
Gentry je vlastně takovej mladší brácha pana “Protřepat, nemíchat” :) Drsný, šarmantní i zatraceně osobitý.
Audiokniha, která je namluvená Martinem Stránským bude vždycky dobrá. A bude dobrá, i kdyby byla špatná. Po několika jeho čteních vím, že by dokázal povznést i úplnej brak do nebeských výšin :)
Žárlivka
Lenka Pastorčáková
Páni, velký překvápko. Ani jsem neměla takový očekávání. Příběh Renáty nebo-li Tulipánka byl chvílemi až zdrcující. Nesnášela jsem ji, nechápala a vzápětí bych nad ní brečela. Její chorobný úsudky, hysterie, podezíravost a dokola opakující se výslechy byly pro mě nepochopitelný. Nekonečný sliby, že už nikdy víc, mi připomínaly feťáka, kterej taky jen dokola žvaní o poslední dávce. Chorobná žárlivost z Renáty doslova vysávala život jako pijavice. Konec neskutečně vygradoval a já ještě tak deset minut koukala jako vosel :)
Baletky
Miřenka Čechová
Odvrácená tvář baletu. Jak se stát odbornicí na udržení si váhy, projímadla a zvracení. Autobiografie Miřenky Čechové, která jako desetiletá odešla studovat na pražskou konzervatoř a vydržela až do konce. Což se ale nedá říct o všech jejích spolužačkách, který v mnoha případech skončily značně nevalně a doslova poznamenaný na celej život. Fyzicky i psychicky. Nic éterickýho a pohádkovýho. Zdeformovaný chodidla, strhaný nehty, kyčle zničený extrémními rotacemi, artróza a stav, kdy třicetiletá tanečnice má klouby a vazy jako běžná šedesátnice. Bolest, dřina i léta tvrdých diet. Co se týče knížky samotný, byla jsem ráda, že jsem u konce. Všechno to baletní martyrium bylo popsáno dost okrajově a podstatná část byla jen o paření, “smažení” a ládování se kdejakým sajrajtem. Knižně pod očekávání, v podstatě se mohlo jednat o život na jakýmkoliv jiným intru v Práglu.
Poslední paní Parrishová
Liv Constantine
Jedním slovem skvělý. Thriller to asi úplně není, mrazivý už vůbec ne, ale nakonec ne vždy musí padat hlavy a krev stříkat až ke stropu. Amber, to je prostě kukačka jak vyšitá a Daphne malá žížalka, ale i ty se občas začnou kroutit.:)
Dej mi pokoj
Petra Štarková
Osudy Táni, Josefa, Dušana, Adély a Marty. Každý z nich sváděl svůj boj, ale pečlivě ukrytý před svým okolím. Ať už šlo o domácí násilí, vyrovnání se s invalidním vozíčkem, přežívání v jedné domácnosti s matkou uzurpátorem, ale i nebezpečnou sexuální deviací. Nejvíc jsem asi nerozuměla Táně, naopak Dušan a Josef se mi zavrtali pod kůži.
Všichni do jednoho se ocitli zpět ve svých dětských pokojíčcích. Někdo se vrátil, někdo ani v dospělosti tento prostor neopustil.
Ač se zpočátku zdá, že všichni si jedou svůj sólo příběh, postupně se jejich osudy propojují. Vznikají vztahy, které ovlivní celkový směr příběhu.
Těch držkopádů a kopanců bylo opravdu hodně. Každopádně tohle čtení byla trefa na komoru.
Kateřina Aragonská: Pravá královna
Alison Weir
Naprosto fantasticky popsán život z pohledu Kateřiny Aragonské, první manželky Jindřicha VIII. Od počáteční euforie a natěšení ze shledání s princem, který jí byl již od čtyř let předurčen, až po den, kdy vydechla naposledy. Z mýho pohledu byl Káti život boj a jeden nekonečnej smutek. Od patnácti let už nikdy neviděla rodný Španělsko, sourozence ani matku, kterou milovala. Realita byla taková, že vysněný princ Artur vůbec nebyl statným rytířem, nýbrž rachitickým a velmi nemocným šestnáctiletým dítětem. Její druhý manžel a bratr Artura Jindřich VIII. byla jiná liga. Statný, přitažlivý mladík, ale také o šest let mladší než Káťa. Dá se říci, že vše ztroskotalo na skutečnosti, že se nedařilo zplodit syna, následníka trůnu. Káťa neustále rodila bud mrtvé nebo z předčasných porodů slaboučké děti, které záhy nebo po pár týdnech umíraly. Zvládla to šestkrát, ale pouze s jedním přeživším dítětem. Bohužel dcerou. Pro Káťu to znamenalo začátek konce. Jindra se zbláznil do Anny Boleynové, její dvorní dámy (která také záhy skončila bez hlavy) a ze které i proti vůli církve udělal novou královnu Anglie. Káťa byla zapuzena, vykázána na nepříliš fajnovej zámek daleko od dvora a odtržena až do své smrti od svý jediný dcery. V té době již paranoidní Jindřich začal řádit a hlavy Kátiných příznivců lítaly jako pinpongový míčky. Káťa zemřela nemocná, a zlomená. Ani poslední přání na smrtelný posteli, vidět svou dceru Marii, nebylo ze strany šílenýho Jindry vyslyšeno. Konec jsem profrkala do kapesníku a došla ke zjištění, že se ty holky narozený v maštali a s prasetem u jednoho žlabu měly možná přece jen o chlup líp :)
Stíny nad zálivem
Lucy Clarke
Pecka letošního léta. Snad poprvé se mi stalo, že se sympatie k jednotlivým aktérkám stěhovaly jako tažní ptáci. Najednou jsem si neuměla vybrat můj domácí tým a komu zafandit :) A když už jsem si řekla, že vím, tak během pár stran jsem věděla, že vím velký prd.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Vyhnání Gerty Schnirch – tak snad jen, aby někdo nenabyl dojmu, že s výběrem někdy nešlápnu do …. řekněme, vedle. :-)
Na základě udělených hodnocení a všemožných cen, prezentováno jako šokující a mrazivý příběh popisující osud brněnských Němců, kteří byli v roce 1945 násilně vyhnáni při tzv. divokém odsunu.
Jednak to bylo „těžký“ čtení, kde se v kapitolách přeskakovalo v čase, osobách i místě a dějově jsem se chvílemi ztrácela jak v mlze. Ke konci jsem se vyloženě dokodrcala jak na rozvrzaným trakaři.
Ani se mi vlastně nechce popisovat osud Gerty, symbolu německé neviny. Celý mi to přijde jako příběh na objednávku s cílem přijmout kolektivní vinu a posypat si hlavu snad metrákem popele.
Možná by si měli chytráci, kteří se ohání právě onou kolektivní vinou Čechů, uvědomit i kolektivní vinu německou. Není žádné novum, že politika sudetských Němců z velké části podporovala Hitlerovu politiku holocaustu.
Těm, co zmiňují, že tento silný příběh by měl být povinnou četbou, bych doporučila spíše něco ve stylu Smrt je mým řemeslem a pro silnější nátury třeba SS v akci. Možná by se krom jiného dozvěděli o anatomických pokusech na lidech, o prvním plynovém autu, jehož „vynálezce“ daroval svému synu ke čtrnáctým narozeninám několik vězňů jako terče a trochu si tak zpestřili „nudné“ hromadné vraždění, o úmyslném infikování skvrnitým tyfem s úmrtností 95%, o injekcích do srdce, o pokusech s nízkými teplotami při přechodu do úplného ochrnutí, o leptání infikovaných ran kyselinou karbolovou, o jednom panu doktorovi, který se chlubil, že může denně sterilizovat až 1000 žen, kdy tento zákrok prováděl u dívek již od 8. roku života ….. takže asi tak, co se týče mrazení , sevřenýho žaludku a nočního vejrání do stropu.
Nepopírám, že při odsunu utrpěli i nevinní, ale co se asi tak dalo na konci války čekat … bohužel asi šlo těžko oddělovat zrno od plev.
Navíc se o tomto pochodu názory dost různí, ale prokázáno je, že většina těchto úmrtí byla způsobena následky úplavice.
Takže Tučková, to bylo naposledy, co jsem investovala do tvé tvorby. U mě se prostě ty krokodýlí slzy nekonaly, i když jako jedné z mála.
Jinak slečna Kateřina Tučková, dnes tvář kampaně HateFree Culture ... teď už je mi jasné, odkud vítr vane a proč i zde se ten přiblblý světonázor tak celkem dobře otiskl ... asi jako hrnec na prdeli.
Mlha nad Shadow Sands
Robert Bryndza
Další klasická Bryndzovka, tentokrát v audio verzi.
Dnes už bývalá policejní vyšetřovatelka Kate je opět na stopě jednoho případu. Sama při potápění objeví na dně nádrže jednoho nadějnýho mladýho plavce. Bohužel ve stavu, kdy je nad míru jasný, že tenhle chudák se už na startovní blok nepostaví.
Samozřejmě, že poldové šílí nadšením z iniciativy Kate a samozřejmě, že dotyčná jim ve finále definitivně zboří jejich verzi i konečný verdikt.
A jasně, že je to vše v reálným životě neuvěřitelný, přehnaný a téměř nemožný.
A přesto mě to baví. Navzdory tomu, že je mi anglická mentalita i prostředí na hony vzdálený.
Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Příběh Abrahama Salomona Jakubowicze, německého Žida. Kluka, kterému odporný nacistický režim sebral téměř celou rodinu. Rodinu, která byla naložena do vagonu pro dobytek a transportována do Osvětimi a kde se na nástupišti jejich cesty definitivně rozdělily. Nalevo, napravo. Nikdo v tu chvíli netušil, že tato dvě slova znamenají život a smrt. Eddie přežil jen díky svému otci, který kladl celý život velký důraz na vzdělání. I přesto, že již v roce 1933 začal svévolný teror na židovském obyvatelstvu, dokázal zajistit, aby Eddie pod falešnou identitou jako německý sirotek vystudoval strojírenskou školu. Tím se Eddie stal v Osvětimi tzv. ekonomicky nepostradatelným Židem a jeho znalosti přesného strojírenství mu třikrát zachránily život před plynovou komorou. Se štěstím přežil. I když zbídačený cholerou, tyfem a tělesnou váhou 28 kg. Každý den až do své smrti se vracel ve vzpomínkách ke své mamince i otci. Zůstali s ním navždy. Jako hvězdy na nebi. Stejně tak jako vytetované číslo na předloktí. Své zážitky dokázal literárně svěřit až ve svých sto letech a to díky obrovské podpoře jeho milované rodiny.
Malá velká kniha. Myslím, že jako přirovnání se hodí nejlépe.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Pokud bych měla zhodnotit jedním slovem obsah, tak to bude ZMAR.
Veronika si najela do svý pomyslný běžkařský stopy, jela a neuhla. Ani kdyby kolem ní měly padat stromy a lítat smrtící třísky.
Celých 360 stran se opakovaly stále stejný situace s čerstvě ovdovělým tátou, ultraprotivným starcem a jejími naprosto nemilými dětmi. A to volím výraz víc než mírný, protože tihle dva uzurpátoři mě naprosto přiváděli v úžas. Dennodenně všichni s kyselým ksichtem Veroniku zbuzerovali a ždímali jako hadr na podlahu. A neustálý opáčko. Pějme píseň dokola okolo stola, la, la. Konec nekonec. Logicky. Perioda vždy potřebuje nějakou dobu, aby se systém dostal zpět do výchozího stavu.
Nepečené dezerty Kateřiny A.
Andrea Čekanová
Tak sladkej název a tak neuvěřitelná kruťárna. Kateřina spadla do manželství, dá se říci jako dívka, pro kterou si přijel princ na bílém koni. Něco jako Popelka nebo Pretty Woman :) A tím veškerá podobnost s pohádkami a sladkými příběhy končí. Domácí teror, jak po psychický, ale i fyzický stránce s každou kapitolou nabývá šílených rozměrů. Albert se nemaže jak s Kateřinou, tak vlastně s nikým, kdo mu není po vůli. Že to bude až takový maso, jsem nečekala ani omylem. “Dezerty” jsem dala za jeden den, i když já bych to přejmenovala na krvavý bifteky. Skvělý!
Dokonalý zločin
Helen Fields
Tak asi takhle. Já mám tuhle sérii fakt ráda, ale začínám mít pocit, že už vaříme trochu z vody. Určitě vymyslet novej příběh, neopakovat se nebo nekopírovat, je šichta. Ale toto. Chápu, že na klasickou domácí zabijačku, kdy frajer flákne svojí starou pánvičkou z Tescomy, se asi davy nelákají. Ale uškvařit toho chudáka ušatýho, japonskýho tak, že mu někdo nacpe penis do toustovače? Jsem zděšena. Víc než Mirka :) Maličko mě nebaví ani to vztahový martyrium mezi inspektorem a šéfinspektorkou, páč tuším, že to sbližování má jedinej důvod. Jít do další knížky a čekat, že jednou si to “lavjů” řeknou. No nic, chtěla jsem dělat k večeři tousty, ale asi pomáznem chleba se sádlem a cibulí, protože i na ten párek mě přešla chuť :)
Báječné nakupování o Vánocích
Sophie Kinsella (p)
A to jsem čekala, jak mě tahle knížka doslova vystřelí z bačkor. Houby s octem. Má oblíbená Becky Brandonová, rozená Bloomwoodová se nekonala. Ztratila se v nenávratnu. Pryč je ta potrhlá holka, která by zbourala státní rozpočet jen kvůli šátkům od Hermése. Šílená nákupčí se kterou jsem se tak neuvěřitelně bavila, se změnila v prostoduchou ženskou, stiženou asi x patologiemi a myšlenkovými pochody hodnými pacientů z Bohnic. Moc a moc přešponovaný. Měla bych se smát, jen mi to úplně s tím kyselým ksichtem nejde. Buď je to špatný anebo jsem už tý bláznivý “šopaholičce” odrostla. Přesto jsem se dokopala a doplazila do konce. Stejně jako ten chudák Meresjev :)
Faleš
Sibel Hodge
Čtení ze šuplíčku nenáročných thrillerů určených spíše pro ženský pokolení. Vraždička nechutně bohatýho Maxe a v podezření nechutně okouzlující a milující novomanželka. Pár snů, který má před sebou tu nej pink budoucnost. Stačí jedna předsvatební cesta a najednou je všechno v pytli. Ukradená identita, nepovedená adopce, to vše spolu nějakým způsobem souvisí a nakonec zapadne jako klíček do zámku. Jednohubka, která má všechny ingredience, který si od takovýho typu čtení můžete přát. I když ten zamilovanej policejní Belmondo do hlavní podezřelý byl fakt vtipnej :)
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Zhodnotila bych ji asi jedním slovem. Milá. I když mě ty posmrtný životy nijak neberou. Ale peripetie, který prožívá Bárka po smrti své bábinky a která se jí snaží pomoci z nebe, vůbec nejsou depresivní. Naopak. Vlastně hodně pozitivní a humorný navzájem. Kéž by ten svět, nebe i peklo takhle fungovaly. Naposloucháno jako audio a hlas Popelky, potažmo krásný Libušky Šafránkový je naprosto dokonalý.
