kiraa
komentáře u knih
Jak jsi mohla
Heidi Perks
I když je vybraný téma spolehlivě vyšlapaná cestička, uznávám, že zápletka mě večer udržela při vědomí dýl než jednu stránku. Já tomuhle čtení říkám odpočinkový napětí. To je to co vám nenaruší denní kondiciogram ani nezpůsobí zástavu oběhu. I tak to byla slušná diskotéka :)
Zlomené srdce
Tim Weaver
[audio]
Růžový kruh se uzavřel a ve mně zůstalo nespočet otazníků. Velice propracovaný, o tom žádná. Ale těch ALE. Spletitý, překombinovaný, milion filmových sekvencí se sáhodlouhými rozbory, sošky, andělé a já nevím už kýho výra, vejra ... nevím :) Často jsem přetáčela zpátky, takže mé tempo bych přirovnala - dva kroky vpřed, jeden vzad. I tak se mi ne vše podařilo pospojovat. Na druhou stranu možná to vše tápání bude problémem nás blondýn. Jdu odlehčit, na rozjezd možná “potkali se u Kolína”.To pojede jako po másle:)
Takoví normální #přátelé
Sarah Alderson
O co míň mě zaujala obálka, o to víc mě bavil vnitřek. Naprosto čtivá záležitost, kde jsem téměř do posledních stran tápala, kdo je oběť a kdo pachatel. Když už jsem myslela, že vím, vzápětí jsem zjistila, že mým favoritem je psychopat jak vyšitej. Prostě takovej pěkně rozehranej ping pong :) Fejsbůky a instáče jako přehlídka pseudoživotů, vytuněných ksichtů i těl prohnaných přes filtry a photoshopy. A teď chci alespoň deset lajků nebo si vás najdu ... a to budete koukat :)
Já nevím
Barbara Abel
Parádní čtení, ač pro mě nepochopitelně v modrých číslech. Už jsem se doslova prokousala jinými "trháky" z červenýho chlívku a zdaleka jsem si nechrochtala jako teď. Prostě jako prasátko nad plným žlabem :) Milenec, milenka a jejich děti. Protivný jak noc. Jednoduchý, přímočarý s pár osobami, ze kterých mám trochu naježenou kůži ještě teď.
Růže bílá, černý les
Eoin Dempsey
Tak já si dovolím nebýt zcela nadšena. Hodně knížek nekoresponduje s realitou, ale zejména tady bych očekávala krapet věrohodnosti. Pětadvacetiletá Franka disponovala téměř nadpřirozenou silou. Dokázat odtáhnout v závějích toho bezvládnýho emerickýho boye, který spadl z oblakov, vzápětí si vodit gestapo jak kačera na provázku a nakonec to dorazit tím jaderným fyzikem. Tak to už je i na mojí fantazii trochu moc. A to ani nezmiňuju, jak je knížka odfláklá po češtinářský stránce. Jediný plus dávám za poměrně dobrou čtivost. Jinak kdybych mohla, hodnotím za 2,5. Knížky z války ve mně většinou nějakou dobu doznívají, tahle nic a ani jsem si nezabékala.
Medvědín
Fredrik Backman
Odpouštím Backmanovi pomalej rozjezd, ze kterýho jsem byla zprvu trochu rozmrzelá a říkala si, cože vlastně všichni na něm maj. A pak to přišlo. Celej Medvědín se pomalu začal odkopávat se všemi klady i bejkárnami. A že tam těch sportovních pitomců bylo. Ten megaprůser si jen tak celou dobu visel ve vzduchu a já jen doufala ať to není úplně tak, jak si myslím. Dokonale popsaný nenaplněný ambice rodičů i síla davu. Konec nebyl závěr, ale rošambo :) Někdo už to někde psal a já stopro souhlasím. Backman je král citovejch vyděračů. Dlouho si budu tuhle parádičku pamatovat.
Nechtěné
Emily Gunnis
To jsem si zase pro jednou vytáhla Černýho Petra, ale černýho jako uhel. A trochu nerozumím tak vysokýmu hodnocení. Nevadilo mi, že příběhem je fikce a Magdaleniny prádelny jsou pouhou předlohou. Co mi ale vadilo, je, že právě těch “ nechtěných “ a vůbec pohled do historie těchto šílených zařízení zabírá asi tak patnáct procent celkovýho obsahu. Zbytek je současnost a hlavní hvězdou je rádoby investigativní novinářka, který všichni sdělují svá sto let stará tajemství, ta do toho řeší svoje sere bele s domácím, namontuje se i jedna televizní hvězda, farmaceutickej průmysl, horolezec Fred, protivnej šéf a já už ani nevím co všechno. Novinářka je samozřejmě borec, kterej odhaluje zázračným způsobem zločin i identity zúčastněných a z příběhu se rázem stává béčková nebo spíš déčková detektivka. Pominu, že v osobách jsem měla neuvěřitelnej binec, o nevěrohodnosti ani nemluvě, a nakonec ta vazba přímo na rodinu tý samý novinářky, to prostě nevymyslíš. Ovšem největším zářezem byl konec, to jak ten Freďák skákal a lezl jak pavouk po tý střeše Domova svatý Markéty. Tak to byl strop celý týhle estrády. Frajer svým výkonem předčil i toho dovedu Spajdrmena, kterej jestli si tohle přečte, tak se snad půjde zabít. Amen.
Až tady nebudu
Linda Green
[audio]
Páni, pocitově se cítím jako bych celá projela mlýnkem na maso. Úplně zpočátku, ale opravdu jen pár “pidimidi” minut jsem si říkala, že jsem investovala do příběhu pro odrostlý puberťáky. Ani náhodou. Mega bonus příběhu je její audio zpracování se třemi předčítači. Naprosto famózní hlas Aleše Procházky, kterej je tedy fakt “oumajgot”. Však jsem si ho hned musela vygůglit, páč mi bylo jasný, že takhle nemůže mluvit jen tak nějakej hotentót. :)
A protože se mi doma už nějakou dobu válí Před pikołou .... , nebudu dlouho otálet. Linda totiž umí a nepotřebuje k tomu ani štosy zlatých bestsellerových etiket.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
[audio]
Velice jemně popsána jedna z dalších kruťáren. I tak mi bylo všelijak a asi nejvíc jsem trpěla za Jonase. Jedinou vadou na kráse byl pro mě konec. Chtěla jsem vědět víc. Závěrečný epilog mě neuspokojil. Po osmi hodinách poslechu přišlo finále, který se nakonec odehrálo během třech minut a finito. Takže konečná bez úžasu. Vejrala jsem jako puk s nadějí, že mi třeba jedna kapitola vypadla. No, nevypadla. Chjo.
Další z knížek odposlouchaných za volantem s parádním přednesem.
Neplakej, vrátím se pro tebe
Jaroslava Černá
Jedním slovem, hustý. Bez velkých očekávání a nakonec takovej nášup. Krásně je popsán muž slaboch, od kterýho nejlíp zdrhat jako splašenej zajíc, protože takoví jsou zárukou katastrof a jaderných pohrom. Prototyp člověka, kterej vás nezvedne, ale ještě o vás zakopne a ve finále dupne na hlavu. Jarko Černá, tohle byla neuvěřitelná lehkost čtení.
Mlčenlivé ženy
Kerry Fisher
Konečně jsem se protrápila na konec. Ani nevím, jak je to dlouho, kdy mě naposledy takhle brutálně nebavilo číst. Na obálce cedule jako kráva, že se jedná o mrazivě emocionální thriller. No, tak jako vtip roku dobrý. Na nic strhujícího a mrazivýho jsem celých třista stran nenerazila a ani ta italská bába nebyla dostatečně na ránu. Zejtra asi bouchnu šáňo za mou výdrž, protože tohle nebylo čtení, ale martyrium.
Dítě zvané „To“
Dave Pelzer
Ani nevím, co napsat. Na sto stranách popsáno tolik bolesti, tyranie a utrpení. Navíc šokující tím, že se jedná o "dětství" samotného autora a vypravěče, který, ač nechápu, přežil. Nevím, co se může odehrát za devastaci v mozku, že matka začne tak strašně nenávidět jedno ze svých dětí. Nebudu psát o praktikách, které na Daveovi prováděla, protože už se nechci vůbec v mysli vracet do vymrzlého sklepa s lepenkovými krabicemi, ani k takřka smrtícím koktejlům ze čpavku a čistících saponátů. Jedno, ale vím jistě. Je mi smutno, moc smutno.
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
Nerada, ale musím. Strašná slátanina. Zajímavý a záživný asi tak do třicátý strany. A potom šel ten zbytek totálně do kopru. Děj zbytečně natahovanej jako kšandy s naprosto šílenými dedukcemi zúčastněných. Jedinej normální byl jen pes. Konec a finální rozuzlení trapas. Mám fantazii, ale takovej blábol bych nevyplodila ani po půl litru vodky.
Náš manžel
Jo Jakeman
Nejedná se o žádný veledílo ani knihu roku. Na podobný téma jsem přečetla “x” jiných a možná i lepších. Ani do šuplíku "thriller" moc nepasuje, ale proč ne. Taky nepoznám pivo od pita. Jo a naprosto příšerný bylo to Pipe, neee, Pipe, neee ... :) A přesto jsem se ke konci dobrala v příjemným rozpoložení.
Za zdmi
Hollie Overton
Domácí násilí je vděčný téma a ten osvalený sociopat byl opravdu odporný. A teď, co mi trochu skřípalo. Podle mě Kristy mohla klidně sedět za pokladnou v Kaufu a to už nemluvím o zbytečným propojení s Cliftonem. Chybělo mi konečný rozhřešení. A v neposlední řadě šílím z emerických, přechytralých kindrů. Ale jinak na léto a spálení čumáků dobrý.
Utajená sestra
Diane Chamberlain
Chvílemi se mi kroutily i prsty na nohou. Jiskra nespřeskočila, jen to tak nějak doutnalo a ne chytnout. K žádné z postav jsem nepocítila sympatie. Nejvíc se mi příčila Jeannie s dcerou a vlastně jsem vůbec nechápala opodstatnění zasadit je do celé této story. Rozuzlení mělo být asi překvapivě šokující, nicméně poděkování autorky na posledních dvou stranách mi přišlo možná i zajímavější.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
[audio] Ani za mák jsem netušila, do čeho jsem se to pustila. Na samém začátku jsem byla přesvědčena, že příběh se bude odvíjet ve stylu bláznivý Bridget Jones. Eleanor byla vtipná i šílená. Ale jen chvíli. Po pár kapitolách na mě začala padat bezmoc, smutek i lítost za její ztrápenou duši. Naprosto příšerně mě odbourávaly hovory Eleanor a její matky, až tak, že zarudlý oči jsem sváděla na kvetoucí břízky :) Petra Špalková hlasově naprosto dokonalá, doslova postavám vdechchla život.
Dvojitý kříž
Chris Carter
Nechápu, jak se mohlo stát, že jsem se doposud s detektivem Hunterem míjela. Neskutečná jízda umocněná slovem Jakuba Saice, díky jehož hlasu všechny ty nechutnosti dosáhly ještě většího levelu. A to fakt nejsem příznivec nechutných mordů a psychopatů s až tak brutálním bordelem v hlavě. Povyšuju tohle čtení nad všechny depresivní severský detektivky, ze kterých na mě padá chlad, depka a zima. Tady mě hřálo kalifornské slunce, domů mi voněla whisky a to navzdory všem těm mrtvolkám staženým z kůže.
Rande s tchyní
Eva Hrašková
V žádným případě se nejedná o tchýni, ale o ježibábu, sedmihlavou saň a teroristu v jednom. Takové to výhodné balení 3 v 1. Alenky mi bylo líto jen pár stran. Děsně mě vytáčel ten neustále se opakující a usmiřovací rituál s mamánkem Dušánkem a doufání v lepší zítřky. Já bych tam jednoduše napasovala arzenik a bylo by po prdeli i oranžový barvě :)
Ale jinak chuťově je to poživatelná jednohubka, kterou zblajznete na první dobrou.
Nebezpečné známosti
Pierre Choderlos de Laclos
Další z “naposlouchaných” audio knížek s naprosto geniálním přednesem. Příběh z 18. století popisuje “zakonzervovaný” život francouzské aristokracie, jejíž příslušníci byli permanentně ohroženi jediným nebezpečím: nudou. Jediným rozptýlením se stala milostná dobrodružství a sňatková politika. Vikomt de Valmont a zejména markýza de Merteuil rozehráli vysokou společenskou hru, tahali za pomyslné nitky a dokonale manipulovali ostatními “přáteli”. Valmont s pohrdáním každé, ale s příslibem lásky na věky, kosil co se dalo. Oba brilantně společensky likvidovali a vzápětí “zachraňovali”. Ač samotný finále projeli na plný čáře, musím uznat, že jejich intriky fakt měly koule :)