kirkous komentáře u knih

Milostný, kvaziromantický "příběh" - báseň (kolik je romantiky na pohřbívání rozkládajících se mrtvol...), místy s prvky takřka hororovými (nejen tlející a tekoucí rakev na marách v opuštěném kostele, ale i nakvartýrování do opuštěného stavení, do kterého v noci přichází někdo jiný..., zvláště napínavé v rozhlasovém podání tajemného hlasu Petra Pelcera).
Opravdu velmi náročné na čtení, spousta symboliky, sice vyprávění, ale s hlubokým ponorem do duše vypravěče, které čtenář moc nerozumí, dialog, ve kterém hledáte, co vlastně se skrývá za odpověďmi, co znamenají, jaký dávají smysl. K tomu syrové znásilňování, vraždění.
A nejvíce mě překvapil doslov. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že jeho autorem je "ten" Jan Patočka. Netušil jsem, že se tím náš největší filosof 20. století zabýval, že dokonce tento katolický román přeložil do němčiny. Jeho rozbor sice vychází z jeho specifického pojetí smyslu českých dějin a Durycha zasazuje do jejich tragiky, překvapilo mě však, že sám jakoby postrádá "paprsek absolutna", který by "prosvětlil náš moderní život" a nachází to pouze v Masarykovi a právě v Durychovi. Jeho analýza navazuje na Schelerův rozbor "lítosti" a rozvíjí ji do pojmu kajícnosti, který vytváří prostor pro odpuštění a smíření. Velmi, velmi zajímavé a nečekané.

2 01.01.2021

Tématická četba výboru pěti krátkých povídek z meziválečné doby, tří ruraristů, tj. Křeliny, Knapa a Čepa, posmutnělých a nostalgických, poněkud ornamentálního Durycha a neznámého a zapomenutého Odvalila. Kvůli němu jsem si to vyhledal, vězeňskému faráři, rodáku z Jaroměřic u Jevíčka, které jsem si zamiloval pro pseudosantiniovskou Kalvárii.
Četbu mi umožnil vlastně Covid - digitální knihovna nkp, i ten, kvůli kterému ležím a čtu.

2 22.12.2020

V roce 2020 vydala Česká biskupská konference český překlad této konstituce, ale pro vnitřní potřebu, takže bez isbn. Konstituce jsou obecné nebo prováděcí normy pro církevní studium, takže četba jen opravdu pro pár ludí, kteří to potřebují. Ale zajímavější je předmluva papeže Františka, kde se hovoří o "vyjít ven", nebo dokonce o "kulturní revoluci". Z tohoto výrazu jde trochu strach, ale papež tím myslí změnit chápání pokroku s ohledem na ekologickou krizi.

2 22.12.2020

Přečetl jsem před dvaceti lety, nyní znovu, sice ne celé, ale opět s radostí. Mertonův introspektivní styl má něco do sebe, i když Sedmistupňová hora mi vyhovovala víc, než deníková forma Jonášova znamení.

2 22.12.2020

Opravdu zajímavé čtení o "ničem". Knížka nejprve trochu unikla mé pozornosti, až nyní jsem ji "objevil". Jen by to chtělo trochu větší výkladový aparát. Přece jen je v knize celkem dost přímých i nepřímých odkazů a ne všem je věnován prostor.
Zajímavé je, že anglický překlad vydal Václav Cílek v University of Pennsylvania Press v roce 2015, jako kapitolu v knize To Breathe with Birds.

2 02.12.2020

Kniha Karla Skalického mě mile překvapila. Nejprve jsem podle názvu odhadoval, že se bude zabývat důkazy boží existence, ale není tomu tak. Název odkazuje na slova sv. apoštola Pavla na areopágu, kde filosofům říká, že i oni jsou náboženští lidé, neboť po cestě Aténami viděl oltář neznámému bohu.
Kniha je stručnou a přehlednou sondou do religionistiky a jejích dějin v době jejího vzniku, tedy v 80. letech 20. století. Začíná vymezováním religionistiky od teologie a nepochopením teologie, co to vlastně religionistika je. Dále systematicky probírá přístupy: filologicko-lingvistický, etnologický, psychoanalytický a fenomenologický. Závěrem se Skalický dostává blíže k teologii samotné, když hovoří o náboženské zkušenosti a potřebě smyslu a Boha.
Možná se religionisti budou ošívat, nicméně jako úvod do jednotlivých religionistických směrů ve 20. století mi knížka přijde velmi dobrá.

2 30.11.2020

Dlouho jsem Vasariho životopisy sháněl, až konečně se mi podařilo je koupit. Je to kniha, kterou musí mít v knihovně každý, kdo se věnuje renesanci, nejen kunsthistorik. A poutavá může být i pro širší veřejnost. Je totiž fascinující sledovat, jak na renesanční umělce nahlížel jejich mladší současník. Ale je třeba také upozornit na to, že se jedná "jen" o výběr. Vasariho Vite jsou mnohem rozsáhlejší, mají osm částí (první je dedikace a teoretický úvod), celkem 171 "životů". Dělat výbory z tohoto monumentálního díla je rozumné, i když je jasné, že výbor je pak udělán na základě naší historické zkušenosti - co my považujeme za nejvýznamnější.

2 14.11.2020

Knížku jsem si koupil v nějakém výprodeji a i když jsem ji dosud celou nepřečetl, nedá mi to a musím ji ocenit už teď. Ono vlastně není třeba to číst celé od začátku do konce. Jedná se o Benediktovy katecheze k různým postavám středověkého myšlení, takže občas čtu, co se hodí (např. když je svátek toho či onoho, té či oné). Jednotlivé medailonky nejsou sice vyčerpávajícími slovníkovými nebo encyklopedickými hesly k jedné každé postavě, nejedná se o žádnou historickou práci, není zde poznámkovým aparát, literatura ... Ale lze z knížky vyčíst přinejmenším dvojí: jednak jaký měl Benedikt náhled na jednotlivé světce nebo postavy středověké církve (to by mohlo být vlastně mnohému jedno, kdyby to však nebyl pontifex tak výrazný...) a jednak že tento papež byl opravdu papežem hluboce vzdělaným. Tím nemyslím, že by ostatní nebyli, ovšem Ratzinger byl vskutku vědecky založeným papežem (jeho habilitace o sv. Bonaventurovi je podle mě jednou z nejlepších prací, která kdy o něm vznikla). A tak, nakonec, i když promluvy nemají povahu vědeckých pojednání, lze jim důvěřovat i po faktografické stránce. Nejedná se o plácání slámy opřené o pár údajů z breviáře. Jistě, jedná se o pohled katechetický, o pohled jednoho papeže, ovšem o pohled fundovaný.

2 20.10.2020

Nádherná obrazová publikace od autora, který věci rozumí: geolog a první ředitel správy Národního parku České Švýcarsko. A nejen že věci rozumí, ale fotit vskutku umí.

2 25.08.2020

Útlá knížka, která vyšla česky na Slovensku (v Bratislavě) je fundovaným úvodem do života a díla sv. Bonaventury z Bagnoregia. Bohužel není moc dostupná, ale kdo se k ní dostane, tak bude určitě spokojení. Marianne Schlosser je vskutku odbornice na Bonaventuru a její populárněji pojatí bonaventurovská biografie se dá velmi dobře doplňuje články a knihy C. V. Pospíšila.

2 05.08.2020

V 90. letech nebylo v češtině k dispozici moc knížek o latinské, křesťanské filosofické tradici. A tak tato pro mě platila za velmi důležitou. I když je obsahově poněkud nesourodá. Obsahuje překladové studie i studie původní od českých autorů a tyto mají různý rozsah i formu zpracování tématu. Nicméně, stále je možné je doporučit, např. stať Lenky Karfíkové o Eriugenovi - jako souhrnné zpracování tématu.

2 05.08.2020

U Asklépia se mi potvrdilo, že "autorská dvojice" Hlaváček - Žemla je sehraná a funguje. Jakub Hlaváček přeložil text, který patří mezi hermetické, ale protože se nedochoval v řečtině, nýbrž jen v latinském překladu, tak ho nenajdeme např. v Corpus hermeticum, co vydal Radek Chlup. (Takže dobře, že se vydání ujal Aram Herrmann, když už před tím vydal Corpus hermeticum.) A Martin Žemla doplnil překlad studií, v níž ukazuje mimo jiné, jak moc Asklépios byl vlivný. Za mě (ale je pravda, že nejsem nestranný) je kniha jednička.

2 08.06.2020

Problém byl v minulosti definován celkem jasně: jak může lékařství, jehož cílem je léčit jedince, tedy je praktickou disciplínou zaměřenou na partikulární, být zároveň vědou, respektive poskytovat vědění, mezi jehož charakteristiky patří obecnost. Jeden můj kamarád chirurg to vystihl krásně: přál bych si, abych měl nějaký plánek, jako u auta, který by byl platný pro všechny kusy daného modelu. Místo toho se vždycky setkám s něčím, co jsem nikdy neviděl a na plánku zakresleno nebylo.
K tomuto tématu by se měli vyjadřovat autoři, jejichž studie najdeme ve sborníku. Některé příspěvky kolem toho jen spíš krouží nebo se dotýkají jakoby tečnou, např. D. Tomíčka o remedium universale,nebo L. Čermákové o léčivých účincích rostlin, ale i tak jsou velmi zajímavé. Jiné jdou více k věci, K. Theina o lidské přirozenosti a její rozmanitosti, nebo vlastní úvod M. Petříčka o "události jedinečného".

2 08.06.2020

Knížka je zajímavá ze dvou důvodů. Jednak přináší kratší životopis jedné z nejvýznamnějších katolických mystiček Terezie z Avily, neboli Terezie od Ježíše, který se opírá o její vlastní práce, a jednak je její autorkou Editha Steinová, filosofka a posléze karmelitka, kterou pro její židovský původ nacisté odvezli do Osvětimi, kde také zemřela. Pro mě bylo zajímavé sledovat, jak stoupenkyně fenomenologie, jejímž cílem je vystavět filosofii jako vědu, píše v podstatě hagiografický spis. A také si všímat, co vlastně Edithu Steinovou na Terezii od Ježíše fascinovalo, co akcentuje, jak to vykládá a jak to sama přijímá. Zde mám na mysli její popis duchovní cesty - od modlitby k mystickému zření.

2 08.06.2020

První pořádná kniha o antické filosofii, kterou jsem četl. Bylo to na začátku prvního semestru studia filosofie a jako kniha "iniciační" mě jistě velmi ovlivnila. Kromě toho, že pod vedením Karla Flosse jsme četli Novotného překlady Platóna (a stále čteme v dalších a dalších vydáních), jeho pojetí řecké kultury jako peratické se mi hluboce vrylo do paměti, spolu s parafrází doc. Jana Březiny, který nám tehdy antickou filosofii přednášel a která zněla: "Oni ti Řekové se moře báli..."

2 03.06.2020

Je to, pokud vím, první rozsáhlejší soubor studií Pavla Flosse. Je rozdělený na dva hlavní oddíly, v prvním jsou články ke Komenskému a k raně novověké filosofii, v druhém k postmoderně, o které Pavel Floss v devadesátých letech přednášel na katedře filosofie v Olomouci, jejímž byl kritikem, ale zároveň z níž čerpal podměty. Nejstarší článek, zde publikovaný, je původně z roku 1986, poslední z roku vydání knížky, tj. 1998. Takový sborník má výhodu, že člověk nemusí hledat články po časopisech (především Studia comeniana et historica a Acta comeniana) a že si zároveň může vytvořit obrázek o cca deseti letech Flossovy tvorby, která byla jistě velmi zajímavá a do které spadá i vlastně jeho první vysokoškolské angažmá po roce 1989.

2 31.05.2020

Můj komentář je podobný jako u Canforových Dějin řecké literatury. Je to kniha, která se dá využít jako učebnice a hodí se do příruční knihovny. Mám ji tam a občas do ní nahlížím. Více se dá dočíst v recenzi Jiřího Špičky.

K Jesseniově Anatomii - popisu první pražské veřejné pitvy - toho bylo napsáno už hodně, její význam je nesporný. Tato knížka má svou hodnotu, nabízí faksimile latinského textu a moderní český překlad. Měl jsem k počinu sice nějaké výhrady, ale celkově výkon překladatelů velmi oceňuji. Recenzi jsem publikoval časopisecky a přikládám ji do složky "recenze".

2 31.05.2020

Stanislav Sousedík zcela zásadně otevřel pro českou filosofii téma barokní filosofie v Českých zemích, a tak není divu, že jeho žáci v jeho díle pokračují. V tomto případě Petr Dvořák, který spolu s Jacobem Schmutzem vydal sborník z konference věnované Janu Caramuelovi z Lobkowitz. Na konferenci jsem byl jako divák a sborník jsem recenzoval pro Filosofický časopis, tak recenzi umisťuji do složky recenze, tam se dá dočíst více.

2 29.05.2020

V naší kotlině zcela ojedinělý počin. Radek Chlup sestupuje do hlubin Proklova novoplatonismu velmi fundovaně a erudovaně. Nejprve čtenáře uvádí do novoplatonismu obecně a pak se postupně věnuje Proklově metafyzice, etice a náboženství (pro novoplatonika Prokla byla filosofie theurgií). Vše doplňuje překladem Proklova výkladu O Platónových námitkách v Ústavě proti Homérovi a básnickém umění (a úvodní studií k tomu). O významu knihy hovoří i to, že její anglická verze (bez toho překladu primárního textu) vyšla v roce 2012 v Cambridge University Press jako Proclus: An Introduction. Je to opravdu vynikající "úvod", i když vůbec ne lehké čtení, ale to je dáno tématem. Určitou verzi knihy jsem mohl oponovat jako habilitační spis a už tehdy (v roce 2009) byl jsem nadšený.

2 28.05.2020