Klajnik
komentáře u knih
![Psí srdce Psí srdce](https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12631/psi-srdce-qe7-12631.jpg?v=1544093889)
Než se z Baryka stal Barykov, bavilo mě to poměrně dost, protože jsem sympatizoval a byly mi nanejvýš sympatické doktorovy prohlášení. Pak se však postava doktora stává trápenou a slabou a já byl divákem toho, jak jeho Homunkulus obtěžuje všechny kolem. Úderných momentů tam však bylo pomálu. Přesto mě těšilo, jakým satirickým způsobem Bulgakov kritizoval komunistický režim své doby.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Už je tady zas Už je tady zas](https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/171270/uz-je-tady-zas-oRl-171270.jpg?v=1457361481)
Vermes dokázal zkombinovat Hitlerovu osobitost s velkou dávkou satiry. Velmi humorná kniha, která ve své podstatě vypovídá i o současné společnosti a její otevřený konec má děsivé zabarvení.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Den Trifidů Den Trifidů](https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/197/den-trifidu-65e21a7d53c5a.jpg?v=1709316733)
Zbytečné číst. Jsou totiž lepší příběhy o snaze skupinky lidí přežít v nehostiném prostředí (třeba Malevil). Závěr Trifidů musel nějak vyšumět, protože si nepamatuji, že by to mělo nějaký ucelený konec. Na nudu, kterou jsem cítil po celou dobu poslechu však nezapomenu.
![1 z 5 1 z 5](img/content/ratings/1.png)
![Solaris Solaris](https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11526/solaris-pvy-11526.jpg?v=1609412319)
Solidní staré scifi se zajímavým tématem o komplikaci střetu naší civilizace s jinou inteligencí. Přišlo mi to ale dost utahané a matoucí. Po dvou letech už ani nevím, jaký děj se tak odehrál. Pamatuji si však, že mě bavily části o novém vědním oboru - solaristice.
Jelikož jsem knihu poslouchal jakožto audioknihu při výkonu manuální práce, tak je mé hodnocení zkresleno. Kniha si jistě žádá pečlivější čtení.
![2 z 5 2 z 5](img/content/ratings/2.png)
![Temná věž Temná věž](https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35037/temna-vez-temna-vez-DsS-35037.jpg?v=1423407361)
(SPOILER) King opakovaně tvrdil, že své příběhy nevymýšlí, ale že v něm jsou, proplouvají jím a on je jenom háže na stránky. Někdy se mu to povedlo an jedničku. Takové TO je dokonalým příkladem perfektně vedeného narativu a já ho považuji za jeho magnum opus. Nečetl jsem všechno, ale nemyslím, že by ho něco překonalo. Laťka je moc vysoká. Přesto King považuje právě Temnou Věž za své mistrovské dílo a mě to prostě zajímalo. Nikdy byl to nečetl. Nehodlam tolik pozornosti a času investovat do takového vyumělkovaného fantasy. Pokud bych vůbec dočetl třetí díl, tak čtvrtý bych už zahodil. Já však audioknihy poslouchal během práce a držel mne u toho fakt, že byly bravůrně namluveny, nestálo mne to žádné úsilí a byl jsem zvědav, jak to skončí, ačkoliv série pro mne byla od čtvrtého dílu vyloženě slabá. Přesto jsem si říkal, že v závěru se linky sejdou, dobře vyvrcholí a celé to putování bude mít nějaký smysl.
Poslední díl.
King svůj příběh nedokázal udržet. Postavy umíraj docela trapně (ale já už vlastně ke všem stejně přestal chovat zájem). Mordreda, v němž jsem spatřoval potenciál dosti zajímavé linky, byl ve výsledku zbytečnej. Hlavní záporák Karmínový Král je tu naprosto směšně vyobrazen a nudně vyřešen. Než pak pistolník Roland vstoupí do Temné Věže, tak si King neodpustí ten stupidní proslov o důležitosti cesty, nikoliv cíle, což z hlediska děje nedává smysl, z hlediska zábavnosti taky ne, protože ta cesta za moc nestála a jedinou smysluplnnost vidím jen v tom, že King sám nevěděl, jak příběh uzavřít, tak ho prostě bezpředmětně vrátil na začátek první knihy, což nevyznělo chytře (jako tak, že se všechno zacyklí), ale pouze samoúčelně. Ještě předtím urazí čtenáře - že prý já, který si nedám říct a nutně chci znát to, co se ukrývá v Temné Věži, jsem právě ten, kterému záleží jen na konci, prý na orgasmu a nehledím na prožitek během milování samotného.
Naprosto zcestné - mě jde hlavně o to milování.
Původně jsem si říkal, že autora, který napsal perfektní TO, musím prostě mít za kvalitního spisovatele (či snad vypravěče?). Teď ale vidím, že bez drog to tvorba stojí víceméně za prd.
King napsal pár dobrých knih a minimálně jednu perfektní sepsal. Věřím však tomu, že většínou nejsou hodny pozornosti ani času.
![Dům o tisíci patrech Dům o tisíci patrech](https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44099/dum-o-tisici-patrech-yx5-44099.jpg?v=1472639364)
Koupil jsem si několik dystopických románů a tenhle jsem z nich otevřel jako první, protože prostředí, které si Weiss vyfantazíroval mi přišlo atraktivní. Umístit příběh do tisícipatrové budovy, které vládne jakýsi Velký Bratr, Muller.
Někde jsem četl, že je to alegorie kapitalismu, ale nejsem si tím jist, protože kniha je po všech stránkách plytká.
Weiss musel být fakt špatnej spisovatel, protože ten sloh nedovolí čtenáři vůbec proniknout do prostředí a dění. Je tak břidký, povrchní tak jednoduchý a levný, že mě to vůbec nebavilo číst. Někdo psal, že kniha zní, jakoby byla napsána mimo čas. Autor chtěl, aby kniha byla snová, ale plytkost jazyka tomu dle mého nedala pořádně vyniknout.
Do světa Mullerdómu nešlo proniknout, natož aby mě děj strhnul.
Samotné vedení narativu je otřesné. Detektivní příběh je slabý, zoufale naivní. Neni tu ani žádná postava, ke které lze přilnout, protože žádná postava nemá charakter, o kterém by šlo smýšlet v celé šíři a rozmachu lidkého ducha. Žádná psychologie, nic...jenom prázdno naplněné samoúčelnými scifi blbůstkami. Petr Brok uvidí, že Muller prodává hvězdy. Na jedné žijí třeba trpaslíci. Název hvězdy, kouzelného prášku nebo hračky a pár popisných slov.
Weiss se toho zajímavého sotva dotkl, ale zato dal čtenáři vědět, že v nějakém obchodě nabízí prodejce hodinky, které ukáží přesný čas na všech hvězdách. Podobných věcí tam jsou desítky. Zbytečné čtení.
Nevím, jestli finále mělo být "wow" a obrátit vše naruby. Asi ano, ale pochybuji, že to někoho zasáhne. Takovou sílu tahle kniha nemá. Nemá žádnou sílu. Nechala mě chladným kvůli své odosobněnosti. Vypadá to spíše jako nějaký hrubý nástin, ale není. Je to jenom špatné. Moudřejší bude ji střelit, ať zkazí náladu někomu jinému.
![Cesta Cesta](https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18/cesta-kG4-18.jpg?v=1542125135)
Zemi sežehl oheň a ti, kdo přežili, za sebou nechávají stopy v popelu a Slunce jen mírně prosvítá přes kouřovou clonu. V noci pak není vidět vůbec. V takovém světě se lidskost vytrácí a většina přeživších se vraždí a jí navzájem. Do této postapokalyptické vize McCarthyho je zasazen vychrtlý otec a syn, kteří před zimou utíkají na jih a snaží se vyjít s nedostatkem zásob. Pochodují světem, dívají se na hrůzné výjevy, strádají, před sebou pravděpodobně smrt (a to mohou být rádi za tu rychlou), ale stále to nehodlají vzdát, stále žijí, ačkoliv tenhle život za to ani nestojí. Respektive by za to nestál, kdyby neměli jeden druhého. Oni se zdají být tím jediným normálním, co se zachovalo ze světa minulého.
Baví mě různé vize budoucnosti. Tato ukazuje, jak na katastofální nedostatek, bdělou noční můru a beznaděj zareaguje lidská přirozenost.
Snad se tomu lidstvo vyvaruje, ačkoliv podle historie lze soudit, že jsme docela tupouni. Tak snad to nepoděláme až takhle.
Větší rozměr však Cesta nenabízí.
Čte se to docela lehce. Je to strohé, ale nikoli tak moc, jako třeba faktický Krvavý Poledník, do kterého jsem se nutit musel, ačkoliv obsahově je mi atraktivnější.
Snad bych jen dodal, že pro otce by to čtení mohlo být zajímavé ještě o něco víc.
A film se mi líbil o úroveň méně.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Stepní vlk Stepní vlk](https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82363/stepni-vlk-wGz-82363.jpg?v=1649531692)
Žádná postava v literatuře mne dosud neobtěžovala tak, jak se to dařilo Stepnímu Vlku. Přemýšlel jsem a našel tři hlavní důvody, kvůli kterým si tuto knihu tak protivím:
1) Měl jsem chuť na prózu o životní krizi, ve které jsem predikoval precizní psychologický ponor do duševně rozdvojeného muže.
Přitom ponor do Hallerovi duše není tak zajímavý, jak by se mohlo zdát. Jeho světem je prý svět fantazie, ale té očividně moc nemá. Tolik ke krátkozrakosti kterou opovrhuje, ale sám se jí dopouští. Protiví se mu měšťácká pohodlnost, ačkoliv on sám ji využívá. Mluví o nespoutanosti a divokosti vlka v něm, který ho nutí žít mimo komfort a jaksi na hraně utrpení. Radši trýzeň než teplo domova. Přitom extrémem je pro něj naprostá banalita, po níž je schopný hned uvažovat nad sebevraždou. S větší nulou jsem se v knize dlouho nesetkal. Je to slaboch neschopný žít, protože se tak rád utápí v sebelítosti. Přitom je ve svém věku až hanebně nevyspělý. To by však nebyl takový problém, kdyby byl zvolen jiný přístup k tématu a jiná narativní postoupnost.
2) Hesse se rozhodl na prvních 30 stranách popsat Stepního vlka z pohledu měšťáckého synovce jeho bytné. Ten však oplývá jistou prozíravostí a je schopen alespoň hrubě vypozorovat Harryho dvojakost. Následně se popisuje Harry a později se Harrymu dostane do rukou traktát, který esejisticky shrnuje jeho rozpolcenost mezi dvěma světy. První třetinu knihy jsem byl nucen číst dokola něco, co jsem už předvídal po několika prvních stranách. Fázování mi tedy přišlo zcela mimo. Snad kdyby HH/SV více interakoval se svým okolím a čtenář si sám mohl domýšlet, kým protagonista je a proč se chová tak, jak se chová. Kéž by jemné nuance Vlkových projevů budovaly plnost, k níž bych sám docházel. Bylo by to vkusnější, než se prokousávat táhlými popisy toho, jaký protagonista je. Pravidlo je "Lepší ukázat než popsat a nejhorší je, když se dělá oboje."
3) Kromě obsahu knihy (toho, co se v ní děje a přístupu k tomu) mě obtěžovala i forma slohu. Tyhle ukňourané hloupé melodramatické výlevy ubohých nul se nedají číst. Nesnáším tuhle stylistiku "Bílých Nocí" či "Něžné" od Dostojevského či romantismu obecně. Hraje si to na hluboký cit, ale přitom je to tak strojené. Nikdo se takto nevyjadřuje. Chápu, je to umělecké dílo. Lidé se zde nemusí vyjadřovat tak jako ve skutečnosti. Já však tento sloh chápu jako nevkusný. Je to umělé, nepřirozené a nezřím v tom žádnou vzletnost ani hravost. Nemluvě o tom, že většina toho, o čem protagonista promlouvá se mi zdá být pouhým afektem labilního ubožáka, který nezaslouží příliš pozornosti ani ponoru do jehož mrzké situace.
Všechna ta pociťovaná negativa tvoří celek, jenž se mi zdá být vystavěn na míru přesně tak, aby se co možná nejpřesněji strefil spínač mého trápení. Mnohdy jsem se po skončení odstavce přistihl, že jsem při čtení přestával vnímat. Můj mozek to nechtěl snášet, ale já ho znovu a znovu uváděl do provazu, vracel se, četl pasáž znova a takto prodlužoval svou trýzeň.
Snažil jsem se to dočíst na doporučení kámoše a v domnění, že se dopracuji k fantasmagorickému konci zrcadlového divadla, na který jsem byl nalákán. Během čtení jsem vak trpěl a namísto toho, abych knihu zahodil, trávil jsem nad ní večery jen proto, abych se dopracoval ke konci, který mi nic z toho ani částečně nevynahradil.
Oceňuji jistou snahu o experimentálnost a import psychoanalytiky, jenže tato kombinace určitého obsahu a určité formy dohromady tvoří příliš nesnesitelný zážitek.
![Vyhoďme ho z kola ven Vyhoďme ho z kola ven](https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39232/vyhodme-ho-z-kola-ven-UKN-39232.jpg?v=1566888912)
Potřeboval jsem nějakej pořádnej román, kterej mě posadí na prdel a tuhle knihu jsem si koupil asi 3 roku nazpátek. Stále na mě čumělo to oranžový vydání, vyšší než zbytek knih v mojí knihovně a konečně jsem se do toho pustil. Film jsem viděl a nijak zvlášť se mi nelíbil. Přišlo mi, že je toho v něm málo a doufal jsem, že kniha mi nabídne víc. Víc mi rozhodně nabídla. Kdyby se Forman držel víc předlohy, tak bych jeho film rád měl (ono by to ale chtělo i jinýho režiséra). Na druhou stranu mi ta kniha strhující nepřišla a nemyslím si, že to bylo tím, že jsem cca věděl, jak McMurphy skončí.
Mám představu proč mi to nesedlo, ale je to opravdu těžké rozklíčovat, protože kniha má skvělý sloh, má myšlenky i živelného hrdinu. To snad není dost?
Uvědomuji si, že jde o boj jednotlivce proti systému, ale přitom mě to handrkování Macka a Velký Sestry o přízeň pár slabochů moc nebavilo.
Indián Bromden zvyšoval můj zájem, když mluvil o tom, jak kombajn zničil jeho otce nebo o té mlze. Přemýšlel jsem, jestli jde jenom o vypravěčovu metaforu a nebo PTSD z války, kde používal stroj na mlžnou clonu. Náčelník pronese, že stoj je ukryt ve ventilaci a Velká Sestra ho zapíná, aby nebylo co vidět a McMurphy dělá, že si toho nevšímá a doktor si tře sklíčka brejlí, jakoby neviděl kvůli tomu, že je má zamlžený. Mohlo by jít o nespolehlivého vypravěče, ale více se s tím nepracuje.
McMurphyho jednání lze vnímat jako snahu o zachování vlastní svobody a uchování sám sebe navzdory nepohodlí. To je taky zajímavé. On sám je takovej správnej dobrák, kterého sežehla jeho živelná povaha. Možná bych si ho oblíbil víc, kdybych viděl více ho hloubky jeho smýšlení. Tu měl Kesey ale svázaný ruce, protože vše psal z pohledu náčelníka, který sice dokázal vystihnout spoustu věcí (a skrz něj i Kesey, který se však jistými cestami se vydat nemohl. Přesto s rozehranými karty hrál asi nejlépe jak mohl). Myslím, že jsem si McMurphyho neoblíbil, protože mi nesedělo to jeho rádio naladěné jen na jednu frekvenci a nebral varování, zbytečně zahodil svůj život, ačkoliv to, co udělal sestře bylo zajímavé.
Velká Sestra Radcliffová byla pěkně manipulativní svině. Připomínala mi pár ředitelek ze škol, na která jsem chodil. Lze jí vnímat jako snahu systému přistřihnout křídla individuím.
Harding mi byl nejsympatičtější. Oproti Murphymu velmi vzdělaný, ale taky slabý. Ten bohužel nedostal moc prostoru. Jen občas náčelník zaslechl, jak s někým promlouvá.
Opravdu nevím, proč se mi nelíbila tahle hra. Možná proto, že jednotlivé karty se mi moc nezamlouvaly. Možná proto, že jisté vztahy měli slabý build up a v závěru se vše jenom tak přeletělo a nic se mě citově nedotklo. Přečetl jsem to, ale nijak jsem si to neužil.
Vzpomínám na Neviditelnýho od Havlíčka, kde protagonista taky vede boje, ale jednotlivé karty jsou zajímavější a lépe do sebe zapadají. Švajcar je vykalkulovaný zmrd, jeho souboje s jinými postavami v domě Hajnů jsou vedeny na intelektuální rovině a u Švajcara jsem si narozdíl od McMurphyho myslel, že opravdu chce vyhrát. Celé to šlo víc do hloubky, bylo to procítěnější a tím to vydolalo i více citu ve čtenáři. Navíc to mělo i lepší narativ na úrovni zvratů a gradace. jazykově je to srovnatelné, ačkoliv mě osobně Havlíčkova stylistika bavila víc. Myslím, že ty knihy jsou si v jistém základu boje někoho proti někomu na relativně komorní ploše podobné, ale Neviditelný ode mě dostal 5/5, rpotože Havlíčkova hra byla mnohem působivější a více strhující. Tohle jsem mohl přestat číst kdykoliv.
(Je to docela náročné rozklíčovat proč se mě to nedotklo, páč kniha to není přeci špatná. Myslím si, že neměla potenciál mě uspokojit kvůli tomu, jaká na mnoha úrovních je. Zkrátka si myslím, že jsou napsané lepší postavy, lépe zpracované myšlenky zakomponované do působivějšího děje...)
![2 z 5 2 z 5](img/content/ratings/2.png)
![Život je jinde Život je jinde](https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301873/zivot-je-jinde-BMp-301873.jpg?v=1610797665)
Pustil jsem se do knihy, páč mne kamarád nalákal na panickou osobnost básníka protagonisty a já cítil potenciál synáčkovství. A ano, smál jsem se, když malíř poukazoval na to, že Jaromil je stále panic a on rudl jako rajčátko. Smál jsem se, když na pláži maminka chtěla, aby se její stydlín převlékl do plavek. Avšak představa, že mu maminka udělá závoj z ručníku, byla stále natolik trapná, že neviděl jiné východisku úniku, než-li panický útěk.
Grotesknost tohoto románu však překrývá závoj melancholie.
Jaromilova osobnost byla zformována labilní výchovou jeho nesebevědomé maminky, která si ze svého synka udělala nezpochybnitelný důkaz vlastní podstatnosti. Nepřipravila ho do života, nedala mu svobodu - jen ho svou škodlivou láskou mačkala ke své hrudi, ke svému prsu... Kolik jen lidí by se nemělo množit, protože není schopno vychovat solidní lidskou bytost?
Jaromil je do jisté míry obětí vlivu své maminky, ale to neomlouvá jeho chování. Nejistý panic se bál vlastní budoucnosti a tak sympatizoval s komunismem, protože v něm nacházel jistoty. Ideu použil jako náplast pro vlastní strachy a dopadl stejně uboze jako žil.
Chtěl shořet jako pochodeň - být světlem, zářivým bodem, ale nakonec se utopil ve své vlastní niterní hlubině.
Není to i do jisté míry sebekritická zpověď, jenž je zakryta právě tou Kunderovou perspektivou jenž je přeci krutá svojí chladnou konstancí a trefností, jenž poukazuje na to, jak uchcaný vystrašený slabý človíček dělá ubohé chybičky a skrývá se za něco, čim není, ač být by chtěl... Kundera není Jaromil, ale nějaké jeho neduhy můžou být znásobeny a začleněny do jinak smyšlené postavy.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Den opričníka Den opričníka](https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28431/den-opricnika-CqV-28431.jpg?v=1582447443)
Sorokin, to je mi tedy autor. Mistr pera a dokazoval mi to po celou dobu, jelikož číst jeho knihu bylo potěšením. To nikoli jen kvůli obsahu, jenž je pestrý, groteskní, perverzní, hravý, nápaditý, zlý, perverzní i geniální, ale i kvůli slohu. Antiutopické Rusko se navrací do minulosti a autor tomu přizpůsobil i jazyk. Ten je archaický, ušlechtilejší povahy a tím ještě pozvedá samotnou amorálnost obsahu. Celé je to o jednom dni Opričníka, tajného policisty, který slouží Rusku a představuje nám své profesní úkony i svět Ruska, ve kterém se pohybuje. Samotný Opričnina byl zvláštní správní systém v carském Rusku, zavedeném roku 1565 a v knize existuje, protože v roce 2027 zase Rusku vládne car a potřebuje ty, jenž mu pomůžou udržet moc. Opričníci věru rádi poslouží a poslouží dobře. Vždyť oni ctí svou profesi a jelikož stojí mimo zákon, tak si na ně nikdo nemá právo stěžovat!
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Vetřelec: Probuzení Vetřelec: Probuzení](https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241737/vetrelec-probuzeni-241737.jpg?v=1425627870)
Já to poslouchal během práce s tím, že jsem věděl, že to bude lehká látka a byl jsem zvědav, co mi to nabídne, a teď mohu říci, že je to prakticky bezpředmětné a že nevím, proč by tomu měl někdo věnovat pozornost (13h). To říkám jako velký fanda filmové série Alien.
Příběh této knihy je naroubovaný mezi 1 a 2 díl filmu (čímž je i autor limitovaný) a stylově je to posazené taky někam na pomezí mezi hororovou jedničkou, v níž je postupně lovena skupinka vesmírných dělníků na vesmírné lodi a dvojkou, kde si drsní a ozbrojení vojáci klestí cestu mezi hromadou vetřelců v prostorách bývalé lidské kolonii na cizí planetě.
Problém je, že tahle kniha po všech těch filmech nemůže sázet na nějaké mysteriózno a akce v literatuře nemá ani zdaleka takové grády jako ve filmu nebo videohře. Tím ovšem neříkám, že akce v Cameronových Aliens byla dobrá - nebyla.
Probuzení samozřejmě nemá ani žádnou tematickou hloubku a příběhy postav taky nejsou nikterak pozoruhodné.
Takhle kniha je jednoduše brak vozící se na slávě jedné značky. Nekteří na to přistoupí a budou rádi, že můžou v tom světě strávit ještě více času, ale chci spíše kvalitu, když už mám něčemu věnovat čas a pozornost.
![Babišovo Palermo II Babišovo Palermo II](https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479782/babisovo-palermo-ii-u43-479782.png?v=1630855691)
Druhé Palermo je o něco méně strhující než první díl, který by měl bohatě stačit otevřené mysli pro pochopení toho, proč je Babiš (potažmo jeho ANOfert) nevolitelný i k zvědomění souvislostí.
Druhý díl je více faktografický a Kmenta se v něm věnuje kmotrovi Faltýnkovi (babišově pravé ruce), kauze Stoka (ovlivňováním zadávání veřejných zakázek na Správě nemovitostí Brna-střed) a palermu na dopravě. To vše v kontextu Babišovo původního rámování hnutí ANO jakožto protikorupčního. Ukazuje se, že za Babiše je ta korupce větší, což není tím nejhorším. Nejhorší je, že přes všechnu tu zhovadilost, lži a zlodějnu je Blbiš neodvolatelný a jeho voliči (důchodci) mu ty lži stále baští jak bábovky, protože ho vnímaj jako svého spasitele. Přitom 20. století nás mělo skrze své diktátory (případně Herbertovu ságu Duna) naučit, že poddávat se domnělým spasitelům je cesta do pekel.
Dříve byli politici buď vykroužkováni u voleb anebo museli odstoupit. Babišova sekta však není demokratickou stranou, nýbrž politickou silou, která má sloužit pouze jemu a jeho obchodním zájmům. Neexistuje tedy, že by ho strana vypekla, když tam má jenom bezskrupulózní kariéristické sluhy.
Závěrem chci panu Kmentovi poděkovat, že nám ty informace takhle uceleně zprostředkovává.
Dodávám už jen, že se mi to četlo lépe než Boss Babiš, v němž jsem se ztrácel.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Tahle země není pro starý Tahle země není pro starý](https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1765/tahle-zeme-neni-pro-stary-dzh-1765.jpg?v=1449315529)
Filmová adaptace je tak dobrá i proto, že tato kniha je napsaná tak, že ji lze velmi snadno lze převést do jiného médie (narozdíl třeba od Duny). Nemám k tomuto neo-westernu moc co nového říci, páč kniha je prakticky totožná s filmem (resp. film je stejný jako kniha - akorát že film je prostě ještě působivější díky hercům, obrazu a zvuku.)
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Tartuffe Tartuffe](https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/53275/tartuffe-RaW-53275.png?v=1662982659)
Moliérovi hry bývají dramaticky poměrně schématické, ale vůbec to nevadí, když děj obsahuje zábavné postavy. Takovým příkladem je třeba Lakomec, což je hamižnej dědek, kterej si myslí, že ho každej chce jenom ošidit, a tak na každého útočí. To shledávám dost humorným.
Misantrop je zas cynik, což je jaksi širší rys, intelektuálně bohatší rys než úzké a přízemní lakomství. Dialogy tam jsou nejkvalitnější a tematicky nejbohatší.
Tartuffe je však spíše otravný než zábavný. Vystupují tam postavy, které jsou svým způsobem vyj*bané, ale z té jejich vyj*banosti pramení spíše frustrace než humor. Situace je totiž taková, že pán od rodiny k sobě vezme muže, Tartuffa, kterého shledává ušlechtilým, protože má plnou hubu Boha a vznešených řečí, kterým otec fanaticky propadl, což Tartuffovi umožňuje parazitovat. Rodina se otci snaží vysvětlit, jaký je Tartuffe pokrytec, ale je to boj, k jehož rozhřešení spěje děj.
Máme zde tedy pokrytce a zaslepeného panovačného otce od rodiny, která je jeho stupiditou utiskována. Moc jsem se tedy nebavil. Naopak mě celá ta situace jen otravovala.
![1 z 5 1 z 5](img/content/ratings/1.png)
![Richard III. Richard III.](https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453541/richard-iii-44e-453541.jpeg?v=1600708727)
Teatrální nuda. Líbilo se mi pouze tři momenty.
1. Jak zdegenerovaný a proradný Richard III. popisuje na začátku sám sebe.
2. Jak manipuluje se ženou, jíž zavraždil manžela.
3. Jak uvědoměle popisuje svou proradnost, zákeřnost a faleš.
Zbytek mě docela otravoval. Hromada postav přibíhá a odbíhá, přitom zajímavá není žádná. Snad teda kromě toho Richarda III., ač ani zde nemůže být řeč o nějaké psychologii, páč on si na začátku řekne, že půjde přes mrtvoly za mocí, protože mu příroda nenadělila zdravé a hezké tělo a mnohá potěšení jsou mu tak odepřena. Od té doby se protagonista pro prodírá k moci, což ale ve výsledku není ani zdaleka tak zajímavé, jaké by být mohlo. Koncept mocichtivého degeneráta je totiž skvělý, ale po většinu doby se děj topí v monotónnosti. Kvůli nudě mě přestalo zajímalo, co se tam odehrává a jak to skončí. Po čase mi začal i onen vytříbený jazyk připadat otravný svou teatrálností. A on teatrální je, vím. Je to ostatně divadelní hra. Moliérova Misantropa třeba ale zbožňuji.
![1 z 5 1 z 5](img/content/ratings/1.png)
![Zbraně vlivu. Manipulativní techniky a jak se jim bránit Zbraně vlivu. Manipulativní techniky a jak se jim bránit](https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/133723/zbrane-vlivu-manipulativni-techniky-eJm-133723.jpg?v=1648029294)
Původně jsem na knihu hleděl trochu skrz prsty, protože mi takové ty prvoplánové knihy manipulativních technik pro prodejce aut a makléře (předsudky) přijdou poněkud pokleslé. To jsem nevěděl, do jaké knihy se to vlastně chystám. Caldini byl totiž profesor psychologie a marketingu, jehož těžkosti ze skutečnosti, že se stával obětí mnoho podomních projektů a souhlasil s odběrem časáků, které vlastně nechtěl, z něj udělal zájemce o studium vyhovění.
Oficiální text:
Robert Cialdini se více jak třicet pět let věnuje výzkumu vyjednávání, přesvědčování a problematice vyhovění. V rámci svého výzkumu se nechával inkognito najímat jako podomní obchodník, dealer drogistického zboží, prodejce automobilů nebo pracovník PR agentury. Absolvoval školení obchodních firem, kurzy prodejních dovedností, analyzoval postupy nejúspěšnějších prodejců. Výsledkem jeho neobvyklého úsilí je dokonalá pomůcka pro každého, kdo chce mít svůj život, ať již profesní či soukromý, pevně ve svých rukou.
Výsledkem toho je kniha, která jde poměrně hluboko. Na začátku je předestřena situace s krůtou, která mechanisky reaguje na specifický zvuk svých mláďat. Jakmile mládě vydá "číp číp", matka se o něj bude starat. Tento mechanismus je tak silný, že když vědci ke krůtě dali vycpaného tchoře (přirozený nepřítel) s přehrávající nahrávou onoho specifického zvuku, tak matka krůta přehlédla všechny ostatní okolnosti (zjev) a začala se o vycpaného tchoře starat jako o své mládě. Můžeme se tomu smát, ale ono je to vlastně velmi evolučně racionální, protože při běžných okolnostech (do nichž nezapadá takéto šťourání výzkumníka) by tento zvuk vydávalo jen zdravé mládě, které má smysl upřednostnit nad tím, které by zdravé nebylo. Zvířata jsou jednodušší životčišnou formou než lidé, jenže i ti mají podle Cialdiniho tyto mechanismy, při nichž dojde k jakémusi zapadnutí do sebe (klap a cvak). U člověka však jsou tyto mechanismy více komplikované a získané, spíše než-li vrozené.
To, jak je Cialdini při svém studiu a pozorování lidských interakcí vyšťoural, zanalyzoval a osvětlil, proč k nečemu takovému dochází, čemu to slouží a jak je to zneužívané, je fascinující.
Nakonec to pro mě nebyla kniha, která mě učila manipulativním technikám, ale kniha, která mi dala hlouběji nahlédnout do toho, co je nemilou součástí toho, být člověkem.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Jak sbalit ženu 2.0 Jak sbalit ženu 2.0](https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61417/jak-sbalit-zenu-2-0.jpg?v=1374007759)
Jako audioknihu poslouchal ji během práce. Nikdy jsem si žádný takový obsah neprocházel a obecně jsem byl zvědavý, s čím autor přijde. Obával jsem se zcestných pouček k úspěchu ne nepodobným motivačním řečníků, ale nakonec to tak hrozné nebylo.
Jistým mužům to asi pomůže zvýšit šance. Některé poučky jsou univerzálně platné. Mnohdy je to však zcestné a praxe by rychle poskytla reality check. Onu "hravou drzost" si nemůže dovolit každý a ne všem ženám bude sympatická. Kdybych byl inteligentní slečnou čtoucí si Kouzelný Vrch a nějaký normie, co v životě přečetl jen tweety a Beránka, na mě začal oprskle dotírat, tak bych mu měl sto chutí říct: "Poslouchej, pako. Ocenila bych, kdybys byl alespoň tak uvědomělý, abys uznal, že vše, co mi řekneš, bude víceméně bezpředmětné a tak není důvodu, abys mě rušil od Thomase Manna. Nemáme si co říct. ?Možná si jdi sednou do jiného kupéčka."
Bylo by fajn zachovat nějakou etiketu, být trochu uvědomělý, nedotírat za každou cenu na každou a nepachtit se tak za sexem.
Občas je milé jen prohodit pár slov. Kdyby se mě onen ňouma pouze zeptal: "Promiň, že tě ruším, ale vidím, že čteš Kouzelný Vrch. Já čtenář nejsem, ale chci to napravit a na tuhle knihu jsem kdysi slyšel chválu. Bohužel už nevím jak zněla. Byla bys ochotná sdělit mi své stávající dojmy? Třeba ve mě zažehnou jiskru, která zapříčiní, že zítra už budu do knihy taky ponořen." tak bych mu to ochotně, snad i rád sdělil. Kdyby mi pak jenom poděkoval a nechal mě dále číst, byla by celá kratičká malá událost poměrně příjemná.
Kalkul, který nabízí tato kniha, je poměrně odpudivý. Na druhou stranu je fakt, že většina žen není sečtělá, inteligentní a toliko rázná v odmítání a autor věru pracuje spíš s tupkami (soudě dle předpokládaných reakcí), kterym onen přístup třeba nebude tak proti srsti. Těchto tupek je přirozeně většina a já sám nevím, co bych od nich měl jiného chtít, než ten sex. Sám bych rád řekl: "Chci tě jen poznat. Něčím mě prostě zajímáš." jenže u většiny příslušnic něžného pohlaví bych si musel vymýšlet, kdyby po mě chtěly, abych to konkretizoval. Nejsem misogyn - muži na tom přirozeně nejsou o moc lépe. Jedná se o problém obecně lidský. Každý chce být doceněn, každý se chce vyšvihnout nad druhé, ale takřka nikdo nepečuje o svůj vnitřní svět, nízkost je jejich železnou koulí u nohy a průměrnost je tak magnetická.
Raději bych, kdyby množství orientovalo svůj zájem k rozsahu vlastního vnitřního světa, spíše než k nabalování. Žijeme v nejvíce propojené době, ale lidé jsou statisticky osamělejší. Mnohdy říkají, že neví kde se seznámit nebo jak. Soudím, že ta bariéra, pokud není iluzorní, leží v něčem jiném. Hádám, že iluzorní není, když vidím jaký kvanta incelů jsou ochotný platit takovým špínám přes OnlyFans jen za trochu vstřícné konverzace a uspokojení.
Otázkou pak také je, jakou mezigenerační platnost bude tato kniha mít: mileniálka může být vůči Beránkově přístupu vstřícnější než zoomerka.
Závěrem bych se ještě vyjádřil k té Beránkově předkládané technice kmitočetu (zvyšovat zájem samičky tím, že muže bude střídat projevy zájmu s projevy nezájmu, aby se jí udržel na mysli a vzbudil o sebe zájem).
Mně kniha nic moc hodnotného nedala (snad krom námětů k zamyšlení). Beránkův humor je mi pak taky protivný. Kolikrát jsem si řekl, že je autor debílek.
![1 z 5 1 z 5](img/content/ratings/1.png)
![Rady zkušeného ďábla Rady zkušeného ďábla](https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/2281/rady-zkuseneho-dabla-Vut-2281.jpeg?v=1576191946)
Pozoruhodný koncept. Zkušený ďábel radí pokušiteli a svádí se tu tak s nebem boj o lidskou duši. Autor prokázal velký vhled do lidského nitra. Ač jde o útlou knížku, tak je řádně nacpaná myšlenkami. Prakticky jedna za druhou.
Hodí se dodat, že ačkoli jsem antitheista, tak mi vůbec nevadilo, jakou pozici zde zastává křesťanství.
Přínosem této knihy jest, že čtenáře se něco naučí o sobě i lidech obecně.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)