Klamm komentáře u knih

Z jedné strany moje krevní skupina, z druhé strany kecy o ničem. Výtvor prý rozdělil čtenáře na Houellebecqovy příznivce a zuřivé odpůrce. Osobně si dovolím zatím balancovat někde uprostřed. Uvidím, kam se převáží misky vah po přečtení elementárích částic.

50%

1 19.02.2017

Obsáhlý rozhovor se zkušeným a moudrým psychiatrem o životě, smrti, zdraví a hlavně medicíně. Zvláště mě zaujala kapitola o manipulaci a psychopatech. Z níže uvedených výpisků si udělejte obrázek sami. Ten poslední odstavec mě alespoň trochu uchlácholil. I když vlastně nevím. Představa, že jsou mezi námi...
...............................................

Robertu Halemu se už před mnoha lety podařilo najít u sadistických vrahů jedince lišící se určitými anomáliemi ve funkcích mozku. Ten jejich je na první pohled stejný jako náš, vedou jím stejné ,,dráty“, ovšem některé nejsou pod proudem. Nefunguje třeba spojení mezi nejprimitivnějším centrem strachu, amygdalou, a centrem uvědomění v čelní kůře mozkové, kde sídlí i volní struktury, které nám dovolují jednat jinak než jen instinktivně, tedy rozumově. Pravě tady sídlí pravidla, morálka, etika, altruismus a tady si uvědomujeme strach. Psychopati následkem toho vnímají bolest slabě a strach nemají vůbec, tudíž ani morálku.

Oni ale nedělají nic naschvál, prostě jen nechápou, proč by měli nějaká pravidla respektovat, když opak je pro ně výhodnější. Proto nemají ani svědomí, což při absenci strachu vede k přirozenějšímu a spontánnějšímu jednání.

Psychopati mají ve výbavě nebojácnost, akčnost, mentální odolnost, všímavost ale hlavně a především bezohlednost.

Existuje ještě pojem pozitivní psychopati. Ti žijí mimo kriminál a nemají v sobě takovou destruktivnost.
Díky absenci strachu dokážou být například špičkovým chirurgem, kterému se nikdy nezatřese ruka, vyhlášeným obhájcem, obětavým záchranářem.

2 14.02.2017

Asi budu za suchara, ale bohužel mi styl tohoto humoru vůbec nesedl. Děj se nijak nevyvíjel (tedy nedočetl jsem až do konce, tak jen předpokládám) a neustálé přešlapy ve výslonosti přistěhovalců mě začaly velice brzy nudit. Věřím, že ve filmovém zpracování by mě to mohlo oslovit více. Něco jako britský seriál Mind Your Language, který se mi tímto připomenul.
Co musím ale na knize ocenit, je překlad. To muselo dát pěknou fušku.
20%

5 23.01.2017

Zkoušel jsem číst dětem před spaním, ale bylo to o nervy. Ten básnický jazyk, plný neobyčejných slovních spojení a nápaditých novotvarů, jak je psáno v anotaci, mě nesmírně iritoval. V duchu bych se s tím ještě nějak popral, ale nahlas je to pěkná pakárna!
40%

26.12.2016

Rodiče omylem rozmixují chlapečka v mixéru a upečou z něho šlehačkový dort. Kluk má dorty velice rád a tak začne ujídat sám sebe. Kdyby ho rodiče zase nerozmixovali do původní podoby, tak by se snad sám celý snědl. V další pohádce zase rozřežou nejhodnější dítě na světě a udělají z něho kredenc.

Taková absurdita a tak pěkně a mile napsaná. Skvěle se to četlo a u dětí to mělo úspěch. Takže až povyrostou, předhodím jim bez ostychu Borise Viana a jeho Mravence.
90%

3 04.12.2016

Moje první kniha od Welshe. Viděl jsem sice film Trainspotting, ale v knize jsem takovou syrovost a vulgaritu nečekal. I když mě ta nasranost ze začátku hodně bavila, po čase začala trochu nudit. Naštěstí děj neuvadal a tak se to dočetlo téměř samo. Protiklady se holt přitahují a je potřeba jen najít vhodnou cestu k symbióze…

Knihu doporučuji všem zájemcům o zdraví životní styl. Dá vám cvičební lekci a možná začnete tušit, co se honilo v hlavě doktorce Kateřině Cajthamlové, když proháněla tučňáky v pořadu Jste to co jíte a vyhazovala jim kalorické bomby z přeplněné lednice.
80%

23.11.2016

Většině kritiků asi vadí, že Toman mluví přímo k věci a také jeho snaha ze všeho vytřískat co nejvíce prachů. Někdy to opravdu vypadá, že je až chorobně posedlý majetkem a ziskem. Vždyť některé výroky mluví za vše: ,,Když už ráno vstanu z postele, tak ať za to někdo zaplatí." ,,Nahoře se lépe dýchá." A nebo největší hláška ,,skromným patří důchod.“
Konec konců, proč ne. Je to jeho svět. Ať si klidně uspořádá večírek pod názvem: Já jsem nejbohatší muž vesmíru.

Osobně ho respektuji a rád se z některých jeho postřehů poučím. Prioritním cílem nemusí být vydělat prachy a mít ze všeho jen hmotný zisk. Stačí si položit otázku, co mi vadí? Co bych chtěl změnit? Mohu to vůbec změnit?
Někdy stačí málo. Třeba naučit se chodit dříve spát, cvičit, studovat... To je individuální, každého tlačí něco jiného. Ve věcech které mohu změnit možnost volby existuje! Jak na to? Návodů je spousta, stačí hledat. Třeba tato kniha.

A k čemu mi to bude, když mi to nepřinese žádné viditelné zisky? Tak třeba jen pro ten dobrý vnitřní pocit a spokojenost se sebou samým, která je pro mě životní alfou a omegou.

Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody.

85%

3 25.10.2016

Mé komentáře k jednotlivým povídkám, najde případný zájemce zde:
http://www.databazeknih.cz/vydane-povidky/jean-paul-sartre-704

Přišlo mi to takové kostrbaté, nepřehledné a do jisté míry nic neříkající. Navíc jsem měl pocit, že se autor cítí tak nějak nedoceněný. Ale možná je to jen můj pocit.
Lépe srozmitelná a přehledná mi přijde kniha Jiřího Tomana, Jak studovat a učit se cizím jazykům.

Milé, dojemné, lidské, realistické. Sám nevím proč jsem Steinbecka tak dlouho odkládal, když se to nakonec četlo nad mé očekávání velmi dobře. Jako když nůž prochází máslem...
90%

4 02.09.2016

Na zajíkaní se smíchy sice nedošlo, ale k hlasitému zasmání a rekapitulaci určitých pasáží ano. Navíc jsem se přistihl, že téměř po celou dobu četby mám na tváři lehký úsměv. Pěkně mě to dokázalo vyladit. Běžím shánět pokračování!
90%

2 02.09.2016

Knihy Lidmili Pekařové na mě působí jako doping. Když cítím, že můj zájem o děti uvadá nebo je na bodu mrazu, aplikuji alespoň jednu kapitolu přes oční zornice přímo do mozku. Působí to povzbudivě a život je zase hned veselejší. Nejlépe podávat v náležitých časových periodách pro zachování co nejdelší účinnosti.

1 12.08.2016

Ten Menasche vypadá na docela fajn chlápka. Z diagnozy se nepodělal ale dal rozum do hrsti a zařídil se po svém. I když jsem očekával od člověka přežívajícího svoji smrt krapet hlubší sondu do jeho nitra a více rozebraný žebříček hodnot, tak i přesto na mě svým vyprávěním zapůsobil.
Subjektivní pohled je doplněn děkovnými dopisy žáků, které podtrhují jeho talent pro výuku a další kladné charakterové rysy. To dodává knize zajímavý až dokumentaristický rozměr.
Mít takového učitele je opravdu výhra. Několikrát se mi vybavil Robin Williams jako učitel ve filmu Společnost mrtvých básníků...
75%

12.08.2016

To si jeden myslí, že ta jeho pravda je jediná a že se s ní musí řídit všichni lidé na světě. Zabalí si svůj raneček vědomostí a hurá do světa dělat náboženskou osvětu. Jenže jak se říká: jiný kraj, jiný mrav. Osobně jsem spíše nakloněný kulturnímu konzervatismu, takže pro takové hurá akce moc pochopení nemám. Zvláště pak do zemí, které už mají svou zažitou kulturu a tradici. Vyjma fyzického týrání jsem tedy s misionáři nijak hlubokou lítost nepociťoval. I když to muselo být hodně nepříjemné, oproti týrání staroobřadníků bránících se reformě církve, popsané v knize Život prokokopa Avvakuma, mi to v Japonsku nepřišlo tak brutální.

JAPONSKÝ KOMISAŘ: „Když vám někdo nutí zboží, o které nestojíte, je to taky jakási laskavost na nepravém místě. A křesťanská nauka se podobá takovému vnucovanému zboží. My máme své vlastní náboženství. A v situaci, v jaké jsme, nehodláme přijímat učení cizí země. I mě kněží v semináři učili katechismus, ale teď už si ani trochu nemyslím, že bychom ho potřebovali.“

KNĚZ: „My na to máme jiný názor,“ řekl kněz klidně, tichým hlasem. „To bychom přece nevážili tak dlouhou cestu přes moře.“
......................................................................

No, může se pak někdo divit Japoncům, jaké kroky po takových zatvrzelých slovech proti misionářům podnikli? Snaha o určitý dialog byla, ale komu není rady, tomu není pomoci.
75%

5 01.08.2016

Norbekův svérázný styl u mě zabodoval.

,,Norma - to je něco, co je přijaté většinou. Norma zkroutí člověka do vývrtky, zažene jej jednou pro vždy do někým stanovených rámů a uzavře veškeré cesty k tvořivosti.
Je to bažina, ve které se ještě před vlastním probuzením topí budoucí géniové, titáni, tvořitelé. Protože je vše dané předem, kdo a jak se má chovat. Babička musí mít brýle a na klíně pletení. Dědeček zamračený a o holi. Cestující v metru se musí tvářit jako chcíplá kráva a koukat tupě před sebe. V lepším případě se můžete přikrýt novinami. Pokuste si pod nos pobrukovat písně a usmívat se na celý vagón. Hned budete zařazeni do kategorie „nenormální"."

Jako scénář k béčkovému filmu by to bylo vynikající. Akční honičky, usekané hlavy, rozpáraná těla, proudy krve, k tomu přimícháno trochu sice fiction a love story se vším co k němu patří. A právě s těmito atributy si Morrell dokáže velice dobře poradit a já mu to žeru. Člověka to sice nijak zvláště neobohatí, ale zase se příjemně odreaguje. Prostě taková červená knihovna pro velké kluky.

P.S. Postava japonského strážce Akiry, mi byla pro jeho smutek a melancholii v očích velice sympatická.
70%

2 18.06.2016

Stejně jako níže uživatel Džanaka, vnímám tuto knihu jako povinnou četbu pro každého zájemce o duchovní vědu. Zvláště pak pro ty, kteří jsou neochvějně přesvědčeni o existenci reinkarnace. Ale abych se vyhnul příliš zdlouhavému komentáři, odkazuji zájemce na recenzi knihy.

4 20.05.2016

Pohled na Ježíšovo horské kázání s podprahovým vhledem a komentářem Karla Makoňe. Rozhodně se nejedná o nějaký plytký text. Četba vyžaduje soustředění a rozjímání nad textem. Je to mé první setkání s panem Makoněm, takže až po nějakém čase udiveného zírání jsem začínal pomalu tušit co se mi asi snaží svou interpretací naznačit.

Nicméně spíše než k textu se teď na čas uchýlím k mluveným přednáškám (viz komentář u autora).

Lev Tygr, má neobyčejně vyvinutý čich, kterým dokáže vyčmuchat ve svém okolí znovuvtělené duše těch nejzvučnějších jmen. Osobně právě tyto jeho teorie beru s rezervou a je mi to spíš jedno. Klidně bych se ale vsadil, že na celém světě běhá takových reinkarnací Ježíše, Mojžíše, Tutanchámona a třeba Jima Morrisona nespočet. Málokdo by se chtěl pochlubit, že byl třeba Hitlerem, nebo nějakou jinou sviní. Kniha je opět křečovitě poskládaná historkami ze životů obyčejných lidí, které jsou protkané filozofickými úvahami, které nám ukazují, že jednota je opravdu všude. V horském vánku ale i v tom smradlavém exkrementu ležícího u prašné cesty. Na propojení těchto dvou polarit a pro kázání lidem bez vyznání má autor talent. Zvláště mě baví perličky ze života současných duchovních celbritek, kdy se Tygr nezdráhá vyčmuchat jejich kontakt a zavalit je svými teoriemi. Ten člověk je schopný na vás bez cenzury napráskat opravdu všechno! Trochu mě rušily smajlíky, které tam Tygr nasekal aby bylo vidět jak nesmírně se svým vypravováním baví. Oproti tomu je mi zase příjemný jeho familiární přístup ke čtenáři. Takže půl na půl 50%

31.03.2016

Volnomyšlenkářský spratek s nadpřirozenými schopnostmi, bortí zažité společenské konvence...