Klamm komentáře u knih

Výborná Fuksovina, s mistrovo klasickým rukopisem. Náramně jsem se bavil.
Paní Mooshabrová, ,,sociální pracovnice" se zaměřením na dětskou skupinu, si jede své kolovrátky:

,,Jestli budeš zlobit, co z tebe pak bude? Přijdeš do pomocný školy a do polepšovny, bude z tebe pomocnej dělník, nádeník a nakonec bys mohl skončit i v krimi."

95%

8 08.10.2018

Jednoznačně silná výpověd a poselství. Vidět smysl v každé životní situaci je jistě povznášející. Můj názor je, že se spíš jedná o dar a osobní nastavení a ne každý je tohoto pozitivního postoje schopen.
Osobně bych asi v tak obtížné situaci našel smysl pouze v sebelítosti a mučednictví. Vzpomínka na to krásné co jsem kdy prožil, by mě nepovznášela, ale spíše deptala důsledkem nenávratné ztráty. Při troše štěstí by následovalo ,,karmajogické" odevzdání se osudu a vykročení k následné smrti.

PS: Před Franklem, klobouk dolů!

No vida! Důkaz toho, že lze napsat čtivou ,,krimi" se sugestivní atmosférou i bez předimenzovaných brutalit a potoků krve. ( I když chvílemi jsem si nebyl jistý, zda se o krimi skutečně jedná.)

PS: Bravurní popis pitvy!

8 23.09.2018

Tak nevím...
Na jednu stranu silné srdcervoucí téma, na druhou nudné, zdlouhavé pasáže. Vzpomínky zde jistě hrají důležitou roli. Autor jejich prostřednictvím zdůrazňuje silnou vazbu mezi otcem a dcerou. Nemusely by ale být tak rozsáhlé. Vždy jsem při nich použil rychločtení a zpomalil zase až při popisu současného dění. Co mě na knize zajímalo, je truchlení, pocity úzkosti a dekadence osobnosti. A ne historie nějakého městečka Enon...

50%

1 30.08.2018

Poučné, zábavné, šokující, lidské, prostě Lebenhartovské...

24.08.2018

Jako zastánci zlaté střední cesty, mi to nic nového nepřineslo. Snad jen zjištění, že bych mohl klidně zakotvit ve Švédsku. A to bez výrazných změn svých životních návyků.

Více než životy světců, mě kupodivu spíš bavily interpretace a vhledy samotného Jandourka.

Znetvořený duše a zohyzdněný těla, malomocných co společnost vyvrhnula.
Tělo jim uhnívá každým dalším dnem, život je pro ně pouhým zlým snem...

(Bez toho hororového nádechu bych se klidně obešel.)

75%

25.07.2018

Políček do ksichtu progresivní, výkonné společnosti. Apel na zpomalení a důkladný voraz. Nepotřeboval jsem návod jak být líný, k tomu mám vlohy již od narození. Četl jsem spíše pro povzbuzení. V dnešní prosperující a workoholické době je normou být v pohybu a pokud nejste, mohou se vynořovat výčitky z lelkování a polehávání. Povzbuzení, že povalovat se je OK jsem tedy našel a do určité míry poselství splnilo. S tak extrémním lenošením jaké Hodgkinson podává, však souhlasím pouze tehdy, pokud je v rozumném časovém horizontu vyváženo nějakou smysluplnou prací (která nesmí převažovat). Válet se v posteli každý den až do oběda, může u někoho vést docela dobře k pocitu otupělosti a deprese, který se překlene do zbytku prokrastinujícího dne. Nějaký řád a civilazační návyky přeci jen člověk mít musí. Pro mě pocit spokojenosti pramení vždy z uvědomění si protikladu.

70%

3 08.07.2018

Žádnou knihu o úklidu jsem nečetl, ale hádám, že většina z nich je orientovaná ,,sobecky". Něco jako, ukliďte si, vyházejte staré věci, relaxujte, zpomalte, minimalizujte a budete štastní!
Životní úklid je o tom, že v první řadě myslíte na své blízké. Až jednou zemřete aby měli co nejméně starostí s vašemi krámy, které se za život nahromadily. Taková myšlenka mi sedla. Asi tak rok si totiž pokládám otázku, jestli věci které užívám budou užitečné jednou i pro mé děti. Pravděpodobně většina ne. Bude jiná doba, jiné vymoženosti a tím pádem zcela odlišné zájmy. A proto je třeba začít věci třídit a pomalu si za sebou zametat. Když se nestihnu zbavit svých krámů já sám za celý život, proč bych si měl myslet, že to dokáží pozůstalí, kteří mají a budou mít svých starostí dost. A to je myšlenka této knihy.

Podle Margarety nikdy není pozdě. S životním úklidem se dá ale začít i dřív, klidně už od pětašedesáti :-)

PS: Jedna hvězda dolů za občasnou rozkecanost a smysl pro humor který jsem nesdílel.

80%

7 20.06.2018

(Audiokniha)
V dětství jsem se vždycky těšil do cirkusu na klauny. Házeli míčem, dělali kotrmelce, foukali na frkačky a já se smál. Čím jsem starší, tím méně se směju a více si uvědomuji, že smích je často jen náplastí na strhané rysy. O to víc mám dnes raději smutné, zlomené klauny. Takové, kteří mají šrámy na duši. Jako Klaunova zpověď Petra Nováka nebo Šáša Krusty ze Simpsonových.

Komediant Dovele, není sice klasický klaun s červeným nosem, ale jeho show je přesně to o čem mluvím. Na první pohled smích a radost, za oponou ale smutek a hluboká deprese.
Podtrženo skvělým přednesem, vypravěčem Hanušem Borem, před jehož výkonem smekám a díky kterému jsem zařadil tuto audio knihu mezi mé nejoblíbenější.
95%

2 25.05.2018

Oproti předchozím částem série, zde ubylo zmínek o obchodním řetězci Ikea. Bohužel se to nedá říci o stále trvajících, rušivých hlasech ze záhrobí, které se snaží navozovat rádoby mystickou atmosféru. Jinak příjemná oddychovka.
50%

07.05.2018

Knihu jsem četl před lety. Vrazil mi ji tehdy do ruky zarytý křesťan, když viděl můj zájem o východní nauky. Zřejmě v jejich kruzích koluje jako vhodná medicína pro zbloudilé duše balancujících na hraně temnoty. Musím říci, že tehdy na mě dojem udělala, páč jsem byl (a stále jsem) kromě buddhismu nakloněn i křesťanství, pěkně po vzoru pana Eduarda Tomáše.

Pamatuji si, že jde o příběh mladého hinduisty, který má dle svého pohledu velké výsledky v meditaci. Nicméně i po tom co údajně splynul s vesmírem v jednotu, shledá, že byl oklamán zlými duchy, kteří se zmocnili jeho mysli, když ji přestal kontrolovat (?). Po tomto uvědomění se vydal kázat lidem na západ, že východní nauky jsou podvod, klam a temnota. Jediná cesta k naplnění je přes Ježíše Krista.

Tak a je to. Zde se stal hinduista křesťanem, jinde zase křesťan hinduistou. Každý si jede svoji pravdu a nebe je pořád modrý, voda teče a strom je v lese...

Melancholie...

2 31.03.2018

Jedna z těch knih, u které litujete, že jste na ni nenarazili dříve.

95%

1 30.03.2018

Balzám pro citlivé povahy!

Už si nemusím připadat jako divnej, zpomalenej a lìnej outsider stojící při zdi.
(Tedy vlastně můžu, ale teď mám na to alespoň cejch :-))

4 12.03.2018

Spousta příběhů ze života, ve kterých zůčastnění dostali lekci tím, že na ně dýchla smrt. Některé lekce byly opravdu silně emotivní s velkou výpovědní hodnotou a dokázaly své plody přenést i na čtenáře. Komentáře autorů byly občas lehce ve stylu new age, ale v únosné rovině, takže nepůsobily nijak zvlášt rušivě.
Elisabeth Kübler-Ross, patří můj respekt za její celoživotní dílo v oblasti života a umírání.
80%

05.02.2018

Bylo to velice obohacující, sedět tiše v Yalomově pracovně a sledovat mistra při práci.
Povídková forma byla příjemná. Dávala možnost obsah knihy postupně dávkovat.
95%

2 22.01.2018

Anotace knihu vystihuje přesně. Není co dodat.

11.12.2017

První třetina knihy byla pro mě spíše vlažnější. Jednalo se o představení autorů, vývoj psychosomatiky a význam jazyka pro vývoj rodinného systému. Čelist mi však spadla, jakmile jsem došel k ústřední myšlence knihy v kapitole Rodina jako sociální děloha. Autoři přicházejí s propracovanou analogií mezi biologickou a sociální dělohou. V textu srovnávají tři výrazné fáze biologického těhotenství s třemi časovými obdobími psychického vývoje dítěte v rodině. Rozvoj osobnosti je v knize detailně rozebrán. Nechybí ani popis vzájemných vazeb mezi jednotlivými členy rodiny a následky různě skrytých disharmonií. Jsou uvedeny i případy z praxe a je až strašidelné, z čeho všeho nemoc může pramenit. Klobouk dolů, co všechno se podaří zkušenému psychosomatikovi rozklíčovat.

I když se zdá, že uvedená analogie do sebe obdivuhodně zapadá, autoři podotýkají, že se jedná jen o určitou hypotézu a inspiraci. A tou pro mě tato kniha nepochybně byla.
90%

5 29.11.2017