Klamm komentáře u knih

Facebook nemám a nechybí mi. Nicméně jsem věděl, že tam Petr píše. Jsem proto rád za tento výtisk. Když to jde, dávám přednost čtení tištěné knihy, než obrazovce. Navíc příjemný formát a deníkové jednohubky. Četlo se to samo.
A co jsem se vlastně dozvěděl?

Petr pije nadmíru kafe, miluje hudbu, chodí venčit psy, cvičit do fitka, skládá písničky, pořád někde lítá, místo zpátečky řadí jedničku a bourá do trafiky. Jo a neustále dodává, jak je to boží, super a paráda. Občas jsou tam i chmury, ale převládá nadhled a vděk. ,,Kdo nežral hlínu, ten to neocení."
Jo a hlavně má rád knihy!

2 15.05.2019

Děj sledujete v podstatě tak, že jste nepřetržitě přesouváni do hlav jednotlivých postav. Vnímáte události očima dítěte, opilce, matky, sourozence, staré babky...
Jejich prožívání je bravurně popsáno, takže není potřeba text nafukovat vatovým popisem exteriérů. A tak to mám rád.
85%

10 03.05.2019

Nu což, osobní strážce nějaké šťavnaté celebritky ze mě už asi nebude. Naštěstí lze ale v knize najít i dost praktických věcí pro zkvalitnění bezpečnosti v osobní oblasti. Od popisu různých druhů zbraní, sebeobrany až po pravidla slušného chování.

70%

16.04.2019

A teď se ve vší bázní
Podíváme do lázní ...

Pořád je to stejné. Přijde nějaký člověk, který používá selský rozum a začne úspěšně léčit, či zvěstovat nějaký nový přístup, vedoucí k lepšímu životu. Čím více má úspěchů, tím více má i odpůrců. A pak začnou problémy.
Schodou okolností, jsem průběžně s touto knihou shlédl i dokument o Bruno Gröningovi. I když u něho to byly úplně jiné grády a vyšší level, reakce odpůrců byly stejně agresivní. Přitom je to tak jednoduché, pravdu má ten kdo vyléčí a hotovo!

„Pravda vždy prochází třemi stádii. Nejprve je zesměšňována. V druhém je agresivně vyvracena. Ve třetím je přijata jako samozřejmost...“
Arthur Schopenhauer

75%

3 16.04.2019

První prepper se kterým jsem se v literatuře setkal, je pro mě bezkonkurenčně pan Theodor Mundstock. Z této ucelené publikace, by měl jistě radost. Možná by do ní i jako spoluautor přihodil pár svých tipů. Následující slova, jakoby mu z úst vypadla.
,,Jestliže si dobrovolně v době hojnosti postavíme do cesty překážky a ty budeme postupně překonávat, získáme jiný přístup k životu i praktické zkušenosti. Po čase zjistíme, že nijak nestrádáme, ale dokonce se cítíme spokojenější, sebevědomější, soběstačnější, volnější a lépe se nám dýchá."

Ke konci knihy už jsem se začínal z množství informací dostávat do deprese, chaosu a ztrácet půdu pod nohama. Ještě že je tam uklidňující konec, který mě vrátil zase nohama na zem.

95%

10 20.03.2019

Styron celý život popíjel, přemýšlel a tvořil literární díla. Jakmile začal abstinovat, propukla u něho těžká deprese. Taková, že skončil v nemocnici. Naštěstí se vzchopil a podal svědectví. Zmiňuje spoustu zvučných jmen z umělecké branže. Někteří depresi ustáli, jiní to hrdě zabalili předčasně. Poselství knihy je dobré, ale čekal jsem ještě hutnější popis niterních stavů. Jak ale popsat nepopsatelné? Kdo nezažil, nepochopí.
80%

5 10.03.2019

Není to kniha pouze o asertivitě, ale je v ní i dost podnětů k zamyšlení se nad vlastními prioritami. Z radostí jsem znovu zhruba po dvaceti letech prolistoval. Už to sice nebyl takový úžas, ale pořád má co nabídnout.
80%

Před lety jsem viděl film, který mě nijak zvlášť neohromil. Tak jsem se nepouštěl ani do knihy. Dnes je ale situace jiná. Jsem otcem syna, poslouchám rozhovory s Václavem Cílkem a navíc jsem narazil na skvělou audioknihu. Hned jak začal Jiří Ornest předčítat svým podmanivým hlasem, byl jsem ztracen. Rozhovory otce se synem a skvělá atmosféra mi nedovolily myslet na něco jiného. Po skončení jsem z toho pěkně naměko.

P.S.: Až trochu pookřeji, mám v plánu si připomenout film Vlákna, který mě před lety taky pěkně profackoval.

Audiokniha 100%

Oceňuji, že si dá někdo tu práci aby nás seznámil s Erichovým životem a v žádném případě to neodsuzuji. Mě to ale přišlo nezáživně napsané. Tak nějak zbytečně moc intoušsky.
Ale třeba je to jen omezeností mého přijímače.

Jako na submisivního pacifistu, na mě kniha působila dost kontroverzně. Musím ale uznat, že argumenty a filozofie pana Pokory, které jsou vybroušeny praxí, mají svoji logiku. Některé jeho životní konflikty v knize uvedené, mi ale přišly řešené zbytečně agresivně (tam s ním nesouhlasím). Naopak v extrémních případech, kdy už není jiné východisko lze jeho postupy doporučit.

2 07.02.2019

V první třetině mě iritovalo slovo ,,ostentativně", které se v textu opakovalo tak často, že jsem uvažoval o zaklapnutí knihy. Nevím, zda to bylo překladem, nebo autorem. Naštěstí se postupně vytrácelo. Naživu jsem zůstal díky postavám, pro jejich sympatické rysy. Závislák na sladkostech, lupenkář, retro polda co se zasekl v osmdesátkách, instalatér co přišel o ženu, chlapík co pořád ryl rýčem v zemi.
Zajímavej koktejl...

70%

1 06.02.2019

Je to takový melancholický výlet do Paříže, v době kdy v ní Ještěrčí král z posledních sil lapal po dechu. Díky zapálenému novinářskému šťouralovi, mi bylo potěšením pročítat různé výpovědi a svědectví spojených s jeho úmrtím.
Nejvíce mě pobavila výpověď jednoho ze sousedů, který mluvil o svém synovi: ,,V roce 1971 bylo Patrikovi dvanáct let. Ve svém pokoji měl tehdy veliký plakát The doors. Přitom ale nevěděl, že Jim Morrison je jeho soused."

Dozvědět se po letech, že jsem jako puberťák vynášel odpadky do stejného kontejneru jako Jimbo, bez toho aniž bych ho poznal, tak to by mě asi šmejklo!
60%

1 15.01.2019

Tak jsem si zase po čase zničehonic začal pouštět nahrávky The Doors. Otevřely se mi Dveře, za kterými jsem nalezl vlastní sentiment z kytičkového a halucinogenního mladí. Pár dní na to, mi srdce zaplesalo, když jsem zjistil, že dávají v kinech záznam jejich koncertu a s chutí na něj vyrazil. Cestou jsem se ještě zastavil v knihkupectví abych si zkrátil čas. Jelikož jsem byl dostatečně podmíněn předchozím poslechem všech alb, padl mi samovolně zrak na knihu Riders on the storm. Autorem je samotný bubeník kapely, takže pro umocnění atmosféry ideální. Jako fanoušek The doors, musím knihu kterou napsal jeden z členů a o které jsem už před mnoha lety slyšel, prostě vlastnit! Dostal jsem se tak přímo do Soul kitchen samotné kapely. Je to sice sugestivní výpověď, ale tak je to koneckonců vždy. Densmore vypráví občas nezáživně občas zase poutavě. Nejvíce ale oceňuji jeho otevřenost, která dodává knize správný autentický ráz. To vše prokládané texty a osobním dopisem adresovaným zesnulému Jimovi. Jako celek to působí dobře. Dozvěděl jsem se pikantnosti ze zákulisí, které jsem neznal. Četbu jsem prokládal poslechem nahrávek, videí a filmu. Dostatečně ukojen, mohu Dveře zase na čas zavřít. Zamykat je ale zatím nehodlám...
90%

3 13.01.2019

Jack Kornfield, není žádný zelenáč na duchovním poli. Má dlouhou praxi jak z kláštera, tak ze společenského života. A protože se za tu dobu setkal se spoustou praktikujících lidí, dal si tu práci a posbíral jejich zkušenosti s mystickými zážitky. Důraz je kladen na urovnání našeho pokřiveného, zidealizovaného pohledu na duchovní osvícení a kdejaké mistry. To, že dosáhneme určitého stupně samadhi, neznamená, že tento stav zůstane trvalým a my se budeme do konce života chechtat a koupat v blaženosti. Zkušenosti mnoha lidí jsou takové, že po návratu do každodeního života se všemi jeho starostmi, je to mnohdy pěkně semlelo. Proto tedy, Po extázi prádelna. A ,,špinavé prádlo", které je třeba ještě proprat, nosí bohužel i mnoho společensky uznávaných mistrů, do jejichž kuchyně ani jejich žáci nevidí, nebo raději ani vidět nechtějí.

90%

3 01.01.2019

Možná ne moc známá, útlá knížečka pana Honzáka, kterou jsem nedávno objevil v krabici určené k rozebrání v antikvariátě. Je sice více než dvacet let stará, ale protože životní krize tu vždycky byly a budou, poselství knihy lze považovat za nadčasové.

„Ze svého slovníku bychom měli vyškrtnout větu „tohle se přece mně nemůže stát". Měli bychom si všímat neúspěchů a starostí s kterými se potýkají jiní, a zamyslet se nad tím, jak bychom podobnou situaci řešili my, kdyby se nás právě teď začala dotýkat."

„Krize se daleko lépe řeší v období před jejím propuknutím"

2 21.12.2018

Transakční analýza je logická teorie a má něco do sebe. Nabízí člověku vhled do jeho vnitřních myšlenkových pochodů a odpověď na otázku životních kopanců a vlastního osudu. Jak ale níže uvádí uživatel Eridan, v knize je jako nejúčinější lék představována psychoterapie a to je pro spoustu lidí nedosažitelný krok.
Solitér se tak může opět uchýlit ke staré dobré introspekci, kontemplaci a uvědomění. Mocné to zbraně, zachovávající autonomitu a vedoucí mnohdy k pozitivním výsledkům! Bez nezaujatého pohledu zvenčí, zde ale hrozí nebezpečí zacyklení se ve svém bludu a v následné sebedestrukci.
Oko samo sebe nevidí...
90%

1 08.12.2018

Tak tady není o čem...

Pan Ladislav Fuks a jeho prvotina, vstupují do literárního světa se vší noblesou a grácií.

100%

6 03.12.2018

Co se obsahu týče, s většinou názorů souhlasím. jedná se z větší části o esenci transakční analýzy, podanou srozumitelným jazykem. Opakování vět a frází, na které tu mnozí hašteří mi nevadilo, bral jsem to jako připomínku důležitých stavebních kamenů knihy.
U mě dobrý, doporučuji!
95%

2 10.11.2018

Jako na potvoru, je vězněná dívka přibližně stejně stará jako moje dcera a jako na další potvoru se i stejně jmenuje. O umocnění prožitku a soucitu s vězněnou, bylo tedy postaráno. A docela to i fungovalo. Tedy až do chvíle, kdy autor popustil uzdu své fantazii a snaha vyděsit začala být příliš křečovitá. Nejsem velký fanda hororové literatury a raději bych uvítal, kdyby byla kniha více racionálně ukotvena v případu Huberta Pilčíka.
Při popisu halucinací, výpadků paměti a nočních můr to ještě šlo. Tím fantaskním finále, psaným jako na houbách, to u mě Renčín, bohužel zabil.
60%

5 25.10.2018

,,Chodíme do domova důchodců a vidíme jen spoustu sedících staříků. S prázdnýma očima, se smutným úsměvem. A nebereme je na vědomí, protože jsou zkrátka staří. Jsou opotřebovaní, a tak nám málem nestojí za to, abychom jim věnovali nějakou pozornost. A přitom se za každýma těma očima skrývá celý jeden život, příběh, který by ti každý z nich mohl vyprávět. Příběh o bolesti, lásce, naději, zoufalství. O věcech, které cítíme i my. A jednou na jejich místě budeme také. Budeme tam sedět a dívat se, jak nás mladí neberou na vědomí, protože budeme zkrátka staří. A jak nám pak bude?"

10 17.10.2018