Klamm komentáře u knih

,,Na duchovní cestě žádné zkratky nejsou, není žádná rychlá a pomalá cesta. Jsou tu jen rychlí, nebo pomalí lidé."

Osobně jsem toho názoru, že jsme všichni duševně nemocní. Jsme uzavření ve svých myšlenkových labyrintech, plných fantazií a snů, ve vězení, ve kterém jsme si sami sobě bachařem. Pokud se u někoho jeho choroba liší od té, kterou trpí většinová společnost, pak je považován za podivína, blázna a šílence.
Jak už psal Fernando Pessoa: „Celý vesmír je vězeňská cela a býti vězněm nemá co dělat s velikostí kobky."
70%

8 10.06.2020

Četl jsem znovu, cca po dvaceti letech a novým pohledem si užíval vyprávění domovníka Hrona, který měl obrovské svalnaté ruce, plné černých chlupů na zápěstí, odklepával popel do popelníku a koukal slečně Růžence na krk. A výborné byly i rozhovory v parku s tajemným dirigentem.
Nejvíce na mě ale dýchla kapitola, kdy se chlapci prochází po hřbitově a Michal (Fuks), v duchu až vizionařsky rozjímá: ,, ...napadá mě, že můj hrob bude za sto let zničený a zpustlý, ba ještě dřív, za padesát, za čtyřicet let po mé smrti. Možná pak půjdou nějací tři hoši na nejstarší část hřbitova a objeví zcela pustý, opuštěný, zdivočelý hrob, zarostlý trávou, kde na malé destičce skoro nečitelně, se stopou někdejšího zlata v rozích, bude stát mé jméno. Vyndají svíčky a řeknou, tomuhle bychom měli zapálit, už nikoho nemá..."

Pokud si vyhledáte v knize Příběh spalovače mrtvol, kapitolu Zapomenutý hrob, pochopíte co mám na mysli.
90%

8 03.06.2020

Ladislav Fuks, je mým oblíbeným autorem, takže tento knižní počin nemohu hodnotit jinak, než plným počtem.
Záviděl jsem autorovi, když hledal v Archivu národního písemnictví, mluvil s pamětníky a blížil se domovní chodbou až k Fuksově bytu aby se dotkl jeho kliky. Velké díky, ale patří hlavně za nalezení hrobu. Byl to nevšední zážitek, po procházce Olšanskými hřbitovy, zažehnout svíci a vzdát tak Láďovi čest.

P.S.: Díky Bohu, že se zachoval pořad GEN, natočený rok před autorovo smrti, kde je možné do jeho panoptického bytečku, opředeného mýty, alespoň takto zprostředkovaně nahlédnout.

100%

3 02.05.2020

Výborný doplněk, ke knihám o katu Mydlářovi a nejen o něm. Doslova nabušená tolika hrdelními případy, že si je ani všechny nelze zapamatovat. Autor musel strávit spousta času v archivech a kronikách a to stojí za obdiv. Díky němu, mi nikam běhat nemusíme, stačí ležet na kavalci, popíjet colu a s potěšením v jeho bádání listovat.
Dobrá práce, pane Šindeláři!!!
95%

2 24.04.2020

Kámoši nechtějí nechat Edwina ve štychu a po jeho zmizení, se vydávají na pátrací výpravu.
Když bylo hezké počasí, vzali jsme s dětmi knihu a šli po stopách, kde se knižní partička proháněla. Většinou na skalách, v lesích, jeskyních, loukách a u potoka. Školního prostředí je zde méně než v jedničce a většina příběhu se odehrává právě v těchto šumavských zákoutích.
Navíc bydlíme vedle Štodvína a k zahrádkám, kde napadl Anežku tajemný přízrak, chodíme na procházku. Jo a dokonce známe i Pildu...

4 19.04.2020

Sice nechápu, jak může někdo zasvětit půl života intrikám a pomstě, ale budiž. Přesto jde o romantický příběh o kolech osudu a touze po pomstě, psaný podmanivým jazykem, který si mě ochočil a vedl proti proudu času. I když byl popis občas velmi košatý, vůbec mi to nevadilo. Každé vnoření do zažloutlých listů, byl pro mě balzám a spolehlivý únik z reality. To bych neřekl, že mě bude ten archaický jazyk tak bavit. Asi už stárnu...

Škoda, že Chrudim není pro mě za rohem. Využil bych svého zvyku, a místa o kterých čtu, bych se s chutí vydal ,,ohmatat".

95%

1 06.04.2020

Příběh kluka, který to nemá jednoduché. Táta je nezvěstný, těžce nemocná máma leží v nemocnici a Edwina vychovává jeho děda. K tomu se připojí kolektiv ve škole, který ho začne šikanovat. Edwin se uzavírá do svého světa. Po čase, ale v sobě nabyde přesvědčení, že nebude pasivní a rozhodne se tyranizujicí bandě výrostků postavit. I když se jedná o přesilu a občas to bolí, Edwin se nevzdává.
Je to příběh o nepochopení a šikaně v dospívajícím světě, který je navíc opředen tajemnem a světem fantasy.
A již tradičním bonusem, které u knih od Davida Žáka očekávám, je pro mě lokalita. Výlet na Dračák, se tedy stává samozřejmostí!

3 05.04.2020

Čtyřka napravuje reputaci pamětí, které trojka lehce shodila. Mladej nám trochu dozrál, vrátil se nohama na zem a přestal se tolik vytahovat. Vyprávění nenudí a kapitola s názvem Rodiče zavraždili syna, by mohla být z fleku zasazena do Erbenovi sbírky Kytice.
85%

P.S.: Opravdu by to celé stálo za zfilmování!!!

3 23.03.2020

Tak nám starý katovský mistr umřel, a jakoby by s ním do hrobu odešla i většina toho, co dělalo jeho paměti poutavými. Řemeslo po něm převzal syn Jan a hrdě kráčel v otcových šlépějích. Bohužel po slibném úvodu, mě začalo jeho vyprávění nudit. Až na pár výjimek, se příběhy staly vleklými a nezajímavými. Nakonec se z kata ještě stal všemi oslavovaný hrdina, který svou statečností, zachránil Prahu před hladomorem, při obléhání Švédy.
S třetím pokračováním, tedy klesající tendence. Uvidíme, co nám přinese díl poslední.
70%

4 19.03.2020

Stejné grády jako v prvním díle. Poutavý děj a podrobné popisy mučení a poprav. Tentokrát se to jen hemží významnými jmény, které byly za doby Rudolfa II., jistými celebritkami a o které se kat Mydlář v lepším případě alespoň otřel. Jako třeba Edward Kelley, komoří Lang, Jan Jessenius a s ním dalších sedmadvacet pánů, kteří 21.června 1621, na staroměstském náměstí, pohlédli Mistrovi do tváře...

90%

2 19.03.2020

Výborné nahlédnutí do kuchyně katovských mistrů. Čteno na krásně zažoutlém papíře z datem vydání roku 1924, což podpořilo atmosféru starých časů.
Příběh nenudí a plyne jako když magnificence pouští žilou.
To vše okořeněno pikantnostmi z mučíren a popravišť, které překvapí svou brutalitou.
Kat je zde kupodivu předkládán jako inteligentní umělec, neúnavně zvelebující své dílo, aby se obecenstvo při popravě řádně bavilo. Po přečtení má pak člověk pocit, jakoby šlo vlastně o pěkné řemeslo za které se není třeba stydět. Pokud se tedy vykonává s řádným fortelem.
90%

2 06.03.2020

Kdo má rád Údolí včel, bude mít rád i Písečnou kosu. Je sice hůře stravitelná, ale jsou tam bílé zdi Jeruzaléma, komtur, Akkon, krvotok, půst, zazdívání zaživa, slepá dívka, spousta pohanů, a mihne se i Armin z Heide...
Dokonce jsou tam i andělé, které ještě nikdo z lidí neviděl...
80%

6 24.02.2020

Někdy jsem se v ději pěkně ztrácel. Postava Jessenia, se přesouvala bez varování z jednoho místa na druhé, jako šachová figura. Dialogy občas matoucí. Nad tím vším ale visela výborná Körnerovská atmosféra s filosofickým nádechem, která mě držela v pohotovosti. Pro umocnění, doplněno seriálem z roku 1983, který je opravdu věrohodným ztvárněním.
70%

2 15.02.2020

Tak nevím. Podle mě už bylo na toto téma napsáno spousta jiných a lepších knih. Namátkou třeba jen obecně známé Čtyři dohody nebo Moc přítomného okamžiku...
Tohle je pokus o to samé, jen se snahou zaujmout jistou ležérností a rádoby vtipností. Navíc to bylo místy chaotické a nic neříkající.
Za mě, ztráta času a peněz. Do pr****!

1 02.02.2020

Chlapíci jak z jiného světa. I když dojde na ostrou výměnu názorů, zase se poplácají po zádech a drží pospolu. Podobně jako hrabalovské postavičky ze Slavností sněženek. Dokázalo mě to vnitřně pohladit a pobavit. Opravdu mile napsané. Byla by to výborná divadelní hra.
90%

10 01.02.2020

A to bylo co? Soubor povídek z časopisu Žena a život?
20%

25.01.2020

Příběh mě nijak zvlášť neoslovil, stejně jako punk v době mého dospívání. Jako adolescent jsem z punkových kapel poslouchal snad jen Telex a Ucházim, což byly regionální kapely. Jinak jsem svou rozervanost a hudební entuziasmus projektoval do death metalové kapely, kde jsem sjížděl hmatník kytary od zhora dolů a naopak. Byl jsem prostě metalák. To jsou totiž mnohem lepší kytaristi, než punkáči... :-)
60%

3 22.01.2020

Občas jsem měl pocity jako při sledování dokumentu BBC. Co se týká Ježíšova učení, tak v podstatě nic nového. Obohacují je ale snaha o zachycení tehdejších reálií, okolností a pohledu na to, co se dotyčným asi honilo hlavou.
Pokud mám autorům věřit, tak odvedli dobrou práci. Primárně čerpali z evangelií a Josepha Flavia. Dále pak z mnoha různých historických zdrojů, které jsou v závěru uvedeny. Přínosem je i doslov, kde se dozvídáme následné osudy osob, participujících kolem Ježíše.
Pro umocnění jsem ještě shlédl kontroverzní film Umučení Krista, kde nám Mel ukázal, že to opravdu bolelo. I když z mého pohledu, to v určitých momentech přeháněl. Například kříži, který si zubožený Ježíš nesl, bych více věřil tomu, který je uveden v knize. Tam se jednalo pouze o příčný trám o váze cca 25kg. Nebo při křižování ve filmu, Ježíše už přibitého, i s křížem otočili, aby mohli zahnout hřeby. V knize se oproti tomu uvádí, že ohýbat hřeby se nesmělo, páč měli být z úsporných důvodu znovu použity atd.
90%

1 29.12.2019

Nikdo už nebude trpět, spasím je všecky. Celý svět...
Chápal jsem tě Vladimíre a držel ti palce!
85%

3 22.12.2019