Klamm
komentáře u knih
Snové, plné historických jmen, sekt a náboženských směrů, o jakých jsem ještě neslyšel. Z vědomostí mi toho moc nezbylo, zůstal jen pocit.
Už po přečtení dvou písařů, jsem smeknul před Flaubertovymi vědomostmi a sečtělostí. V jeho době bez internetu, musel v knihovnách a archivech strávit moře času. A taky musel být hrozná bedna...


Paráda! Takové příběhy ze života
dokážou oslovit víc, než současné, nereálné, překombinované, bizarní a rádoby šokující nesmysly.
Jak se proti chlapovi spojí manželka s tchýní, tak to smrdí průserem. To platilo tehdá a platí to i dnes. Mé rodinné vztahy jsou naštěstí v pořádku, ale Vojtu Kalibu jsem chápal. Ten tlak na jeho hrudi a to dusno, které se v něm vzdouvalo...
Sakra, jak já ho chápal!


Pořád mi nejde do hlavy, jak takové pískle, mohlo být ve vztahu s tak vyzrálým bardem.
Však ono také, jak je cítit z tohoto bulvárku, společnou řeč ani moc neměli. Jedná se spíš o hromadu rádoby intimit, plyvané na Karlovu hlavu. Pro každého fanouška je samozřejmě lákavé podívat se do kuchyně svého idolu. Ovšem, čemu ale věřit? A navíc, za údajně poslední milenku, se vydává další lovkyně Dagmar Světlovská, vyznávající filozofii Guru Járy. Ta o Markétě Matouškové tvrdí, že to byla jen pomatená fanynka, která Karlovi nedala pokoj a neustálé se vtírala o jeho přízeň.
Nebudu soudit, ať se baby poperou. Naučil jsem se oddělovat osobní a umělecký život u jakéhokoliv umělce.
Osobně si myslím, že bych si s Karlem pro jeho věčnou opozici asi moc dobře nepokecal. To ale neznamená, že se nechám ochudit o jeho poezii a písně, které pořád žeru!

Oddychovka s dobrým námětem. Co více o knize napsat... Byla tady, a už není


Téma dobré, pár typických gaarderovskych záblesků, ale oproti předcházejícím knihám málo rozvinuté. Jakoby Gaarder začal vykrádat sám sebe, nebo se nechal vyhecovat kámošema v hospodě u piva: ,,Hele vole, vsadíme se, že do zítřejšího rána nestihneš nic vypotit!"
Že by mistrovi docházeli patrony?
60%


Díky za rozšíření obzorů. Myslím, že až budu příště zase svačit u pramene Vltavy, bude mi rohlík lehce drhnout v krku.
75%


Naléhavé a ostré jako břitva. Občas mi to ale přišlo jako volání o pomoc, kdy Marek prochází krizí středního věku a snaží se ještě chytit ujíždějící vlak. Hlídat si každou minutu života, aby nepadla v niveč, mi přijde zbytečně křečovité. Některé myšlenky jsou super a rozhodně by si je dnešní teenageři měli přečíst a zadumat nad nimi. To by ale nejdřív museli utnout surfování po síťi...


Bez příkras, přímo k jádru věci. Ve stínu mafie mi přišlo lepší, ale možná je to jen tím, že jsem ještě nevěděl do čeho jdu. Tady je styl podobný a je to v podstatě také o tom, jak se z ,, normálních" lidí, stávají pod vlivem okolností bezpáteřní svině. Škoda, že v mafiánské sérii v ČR už nic nevyšlo. Naštěstí ale docela rád poslouchám slovenštinu, takže jdu do pokračování v audioknize.
80%


Ta syrovost mě bavila, dávala tomu pořádný říz. Jako když si přidáte do polévky lžíci chilli.
90%


Dějová linka je taková limonáda. Co se ale cení, je metal, vulgarismy a nitro citlivého metaláka. Dobrej flashback do dopívajících let. Také jsem poslouchal metal a dokonce ho i vytvářel v deathmetalové kapele. Black jsem moc neposlouchal, ale v naší kotlině, pro mě byli značkou tohoto žánru Masters hammer, Fata morgána a Root. Ve světě byl největším satanášem Glen Benton s vypáleným obráceným křížem na čele se skvělým albem Legion. Právě s ním jsem začátkem devadesátých let četl rozhovor, kde se dušoval, že s oblibou střílí na zahradě veverky a že až dosáhne věku 33let (Kristova léta), spáchá sebevraždu. Tak jsem se na ten slib tolik let těšil, no a co myslíte? No jasně, dnes je mu 54, běhá tady pořád a je hrozně zlej. Komu by se taky chtělo do pekla,že? Mě díky němu došlo, že ve většině případů (včetně kluků z knihy), jde v tak mladém věku spíše o pózu a hlavním motorem je touha tvořit hudbu a dostat to ven. A ve vnitřním světě to bublá hormonama, emocema a hledáním místa ve světě. Fuj, to byly ale starý dobrý časy...
75%
PS: Škoda, že v místě, kdy zakopne jeden z metlošů na hřbitově o konev, nezařve: ,,Kurva! Vracejte konve na místo!!!" Úplně se to tam nabízelo.


Je mi líto, ale nebavilo mě to. Byla to spíš taková povídka. Terapie na kterou jsem se těšil se nedostavila. Přišlo mi to takové povrchní, nerozvinuté, spíchnuté horkou jehlou. Něco v tom smyslu, jako když se řekne:,, Hup na krávu a je tele"


V první třetině dobrý rozjezd, dobré téma (sériový vrah, sekty, řeč těla...). Druhá třetina se zbytečně vlekla a pomalu začínala nudit (hodně keců, málo akce). Poslední třetina začala přitahovat pozornost, i když množství kotrmelců, působilo spíš jako snaha o zachování značky, Deaver.
60%


Anglický, inteligentní humor. Však ve srovnání s prvním dílem, pro mě trochu slabší.
60%


Opět smekám, před pozorovacím talentem autorky! Kolikrát jsem si říkal, jestli mi posledních 15 let nekoukala přes rameno. Z mého pohledu, trefně popsala model dnešní rodiny. Samozřejmě, že nic není černobílé a nemusí to pokaždé končit, tak jako v tomto příběhu. Vsadím se ale, že každej, kdo má ženu a minimálně dvě děti, se v knize najde a chytne se za rypák.
100%


Nejsem sportovec, ani aktivní, ani pasivní a místo běhu volím chůzi. Jízdu na kole mám sice rád, ale pouze šnečím, vyhlídkovým tempem. Vyjet si na kole do Afriky, či do Rakouských Alp, jako jeden můj známý, je pro mě nepředstavitelná výzva, které ale beztak nemám potřebu nijak čelit.
Tato kniha mě zlákala tím, že autor je rodák ze stejného města a že jsem léta pracoval s jeho dědou, který mi o dobrodružném vnukovi několikrát vyprávěl.
Hned po prvních stránkách jsem byl mile překvapen. Zaujala mě autorova odhodlanost, otevřenost, odvaha a poutavý styl psaní okořeněný příjemným humorem. Opravdu hezky se to četlo!
90%


Až vás někdy chytne neodolatelná touha zajet do Normandie, pokleknout na Omaha Beach a nabrat písek do dlaní, nezapomeňte si vzít tuto knihu s sebou!


Limonáda, která osvěží tak na dece u rybníka. Tak nějak už začínám tušit, jak bude vypadat filmové zpracování.
50%


Borec! Má mé sympatie, a to ne jen proto, že jsme stejně staří...
Doufám jen, že na něj nepraskne nějaká pikantní sexuální historka ze zákulisí. Jako se to dnes děje spoustě takzvaných ,,duchovních mistrů".
90%


Stručné, výstižné medailonky, rozsahem tak akorát, jejichž pointa je na bíledni.
85%


Nechci hodnotit, ani se s nikým přít o pravdivosti obsahu. Nejsem zastáncem okultismu, astrologie, magie a alchymie. Přesto jsem přistupoval nezaujatě a díky tomu si tak vychutnal obsáhlý duchovní román. Pravda, některé části jsou rozvleklé a nezáživné, ale věřím, že i ty tam mají svůj smysl a logické místo.
Za obdiv také stojí historie tohoto díla. Kdy pár nadšenců věnovalo energii jeho opisu a samizdatovému šíření v době, kdy byl určen k zániku.
Sto procent nedávám, aby snad nedošlo k mýlce, že se jedná o duchovní román stejných kvalit jako knihy Ankera Larsena. Jeho Kámen mudrců, všechny duchovní romány zastřešuje a pro mě je v tomto žánru top. Místo v knihovně vedle něho, si ale Červený lev určitě zaslouží.
95%
