Klamm komentáře u knih
Kniha, která je cítit mořem, kávou, tabákem, střelným prachem, krví z tureckých šavlí a sirným dechem kapitána Michalise.
Ideální by bylo si jí vzít s sebou na dovolenou do Heraklionu...
75%
Ta fyzická podoba pana Höschla s Erichem Frommem, je až zarážející. :-))
Poetické a zasněné putování duchovně hledajícího člověka, který navzdory svému otci, vzal místo meče do ruky pero a papír, aby učinil Krétu nesmrtelnou. Z jeho putování po různých zemích, na mě asi nejvíce zapůsobil jeho pobyt na posvátném Athosu.
P.S.: Zmínce o pobytu na Božím daru jsem se bohužel dočkal až v doslovu od Růženy Dostálové.
85%
Nějak mě tento příběh nezaujal. Názorově se spíše přikláním k tomu přemýšlivému ,,pisálkovi" a Zorbas na mě působil jako ochlasta, kurevník a bezdomovec. Problém bude ale nejspíš v tom, že mu tu jeho bezstarostnost a jurodivost závidím.
Stejně jako zmiňuje autor, když pisálek stojí před pokušením ženou: ,, správný muž by jí teď vzal v pase a beze slova hodil na ustlanou postel. Ale já zůstal stát a uvažoval. Až budu podruhé na světě, budu si vést lépe. Teď půjdeme dál."
60%
Začátek výborný, ale pak následoval úmorně zdlouhavý popis vztahu mezi Olgou a Oblomovem. Ten když jsem překonal, tak se mi ulevilo a opět vzrostl můj zájem.
Osobně, ty pocity lenosti, odkládání, apatie a zmaru znám, i s jejich následky. A musel je zažít i Gončarov, který je ale zároveň i překonal, protože jinak by nedokázal napsat tolik obsáhlých knih...
Oblomov měl tu výhodu, že kolem něho přeci jen někdo poskakoval a měl alespoň nějaký příjem. Ale pokud dnes člověk nevyvine minimálně nějakou akci, tak je oblomovština, přímou cestou na ulici a pod most.
,, ... rád bych věděl, jak se člověk stane žebrákem, jak se do takového postavení dostane. Dochází k tomu náhle nebo postupně, poctivě nebo podvodně?"
90%
Vtipně a zároveň hořce popsané, co s lidmi dělají placaté obrazovky a hlavně pak sociální platformy. Je dobře, že se to stává tématem k zamyšlení.
P.S.: Jako vodítko, jak se virtuálním světem nenechat pohltit, ale zároveň ho využívat ku svému prospěchu, doporučuji knihu Digitální minimalismus, a z našich vod, přednášky Karoliny Presové!
95%
Povídky o vztazích, plné hluboké introspekce, ve kterých se zdánlivě nic neděje...
Varování: Není vhodné pro extroverty a sangviniky.
Pořád mi vyvstávaly obrazy z mého oblíbeného filmu Tichá bolest, který je věrnou kopií knihy a který díky Rudolfovi Hrušínskému, knihu převyšuje.
Kniha 60 %
Film 100%
,,Znal to. Přišlo to z hlubiny, ze které všichni pocházíme. Nic na světě nebylo, nýbrž jen něco znamenalo. Viditelné bylo pouze kulisou, duše dramatu byla jedinou skutečností. Když se do ní člověk ponořil, pak se staly všechny drobné jednotlivosti krásnými."
Prostě, Larsen!
85%
Jedna z nejlepších knih v kategorii osobního rozvoje, kterou jsem četl!
A to i přesto, že volím cestu menšího odporu a Arnoldův přístup je na mě až Terminátorovsky rázný, tvrdý a přesný.
Z textu je cítit kamarádský, příjemný tón vyprávění a životem nabytá moudrost, vykrystalizovaná až do buddhisticky empatického vnímání světa.
Pokud ,,Švarcík" nekecá a je takový jak píše i v soukromém životě, tak smekám!
No a pokud kecá, tak je to jeho problém.
90%
To, že se s internetem a chytrými telefony mění svět a myšlení lidí, je jasný jako facka. Posoudit rozdíl před a po, mohou hlavně starší generace, které zažili život offline.
Nakolik nás digitální svět ovlivňuje, si můžeme plně uvědomit, až po odložení chytrého telefonu. Nejde jen o ten primární moment, kdy se do telefonu koukáme, ale i o to, co následuje po jeho odložení. Sledovat, jaké stopy a smetí, to v naší mysli zanechává, jak to ovlivňuje naše myšlení, názory a jak to krade naší pozornost a čas.
Názory autora, mi přijdou jako takový rozumný kompromis. Není potřeba se těchto nástrojů plně zbavit (což by byla škoda), ale zařídit si to tak, aby nám sloužili a ne zotročovali!
P.S.: V našich vodách o tom mluví krásně Karolina Presová.
85%
Policie Modrava v severském hávu.
P.S.: nešlo by to místo toho vyvádění, vyřešit s trochou taktu? Například švédskou trojkou?
69%
Některé myšlenky mi přišly super a vedly k zamyšlení. Jiné na mě působily až moc ,,sobecky" a bezohledně. Souhlasil bych i s jejich většinou... To bych ale nesměl být zamrzlý a zablokovaný konzervativec, se smyslem pro slušnost a morální hodnoty, ve stylu staré školy.
70%
Je to už nějakých dvacet let, co jsem si přečetl útlou knížečku Cesta kaizen od Roberta Maurera. Ta mě osvítila, v mnoha ohledech pomohla a jako lenochovi dala návod, jak si v životě zajistit vše nezbytné, aniž by to kdovíjak bolelo.
Pokud mám na zahradě hromadu dříví, nemusím jí uklidnit za den a pak dva dny ležet strhanej a hekat. Raději to budu dělat několik dní po částech, v klidu a zbytek dne se pak můžu s dobrým pocitem věnovat i jiným zálibám. Je ale podmínkou (a to zdůrazňuji), že každý den z té hromady dříví alespoň nějaké minimum ,,ukrojím"! Jednoho dne je práce hotová a vy ani nevíte jak. Malými krůčky k velkému cíli, je i principem knihy Atomové návyky. Je to v podstatě metoda Kaizen, ale více rozvinutá, vymazlená, se spoustou tipů a někdy bohužel zbytečně ukecaná...
70%
Také se přikláním ke kladnému hodnocení, ale bohužel jen první třetiny s vlčicí. Ta byla jako bych se vracel do dětství, kdy jsem četl dobrodružné knihy a náramně si to užíval. Pak už mi to přišlo jako bezprizorní, úmorné pachtění se krajem sem a tam. Až jsem si říkal, sakra proč tohle musím číst? Co mě drželo při životě, byl filosofický přesah. Jinak jsem se asi nedokázal patřičně dostat pod povrch tohoto příběhu.
50%
Nějak se mi nedařilo se do příběhu ponořit. Občas se mi vybavoval pocit, jako když jsem předčítal večer před spaním dětem pohádky s duchovním poučením, kde všechno zlé je k něčemu dobré...
Možná jsem si měl tento román přečíst před 25 lety, kdy jsem byl naukou Eduarda Tomáše silně ovlivněn a ještě nebyl tak zahlcen kdejakým balastem. Tehdy by to byla asi trefa do černého. Nu což, pozdě bycha honiti.
Ale i tak to bylo příjemné setkání a seznámení se s Milarepovým životem a připomenutí si Eduarda Tomáše.
70%
Samozřejmě, že absence fotografií sice trochu zamrzí, ale důvod je v předmluvě dostatečně objasněn a věřím, že většinou čtenářů i pochopen. Navíc si nedovedu představit, jak objemná by pak musela kniha být. I přesto se jedná o vyčerpávající, detailní filmografii, se spoustou zajímavosti, která slouží jako výborný doplněk ke všem Vláčilovým filmům.
Upřímně děkuji a hluboce smekám před Petrem Gajdošíkem!!!
Prostě ze života. Obzvláště sugestivní, pokud máte podobně strukturovanou rodinu. Jen mi tam tentokrát chyběl úhel pohledu z hlavy manžela.
70%
Balzám pro duši!
Opravdu důstojné zakončení mistrovo literární tvorby. Dlouho jsem knihu odkládal (nebo si ji spíše šetřil) ale lepší dárek jsem si ke stému výročí od narození Ladislava Fukse, dát nemohl.
Četba mě obklopovala zvláštní, milou, jemnou atmosférou, vyplněnou všemožnými artefakty, barvami, chutěmi a vůněmi.
Mimo jiné, bych vyzdvihnul návštěvu hraběnky v pohřebním ústavu, jejíž popis byl famózní. Co je naznačeno v knize Spalovač mrtvol, při návštěvě rámařství u pana Holého, to je zde rozvinuté do vyčerpávajících detailů.
P.S.: Chápu, že tento rozsáhlý román může působit pro někoho jako nudný, bez spádu a nic neříkající, a proto nedoporučuji číst jako první knihu od autora! Abyste si Vévodkyni a kuchařku opravdu užili jako symfonii, doporučuji předem nahlédnout do Fuksova literárního světa a jeho smyslu pro ironii v některé z jeho předešlých knih.
100%
Jedna svině větší než druhá. Jediný kdo mi zatím s té mafiánské bandy připadal, že má trochu charakteru, byl Vojtěch Drachar. A taky mě bavilo poslouchat rady ,,taťky" Štarcha...
90%