Klamm komentáře u knih

Pořád dokola. Hlasy ze záhrobí (vyplatí se rychločtení), rozpolcená vyšetřovatelka, křečovité popisy násilí se snahou šokovat a změť těžko zapamatovatelných švédských jmen. Naštěstí mě autor vzal na milost a děj proložil nenápadnými rekapitulacemi, které mě udržovaly v obraze.
Ale dobrý, jedeme dál...
60%

2 26.02.2021

Myslíme si, že jednáme svobodně a dobrovolně, na základě vlastního přesvědčení. Že to, co víme, jsme nabyli svým vlastním svobodným rozumem a budeme to hájit až do roztrhání těla.
Přitom jsme jen vystrašení otroci, vtěsnaní do krabice, naučených, převzatých vzorců, jedoucí na autopilota.
A nejhorší na tom je, že na první pohled nám to přijde normální. Přitom ale někde tam pod povrchem...

5 21.02.2021

I když Yalomovy knihy mám rád, tímto autobiografickým vyprávěním mě kupodivu nijak neoslovil. On sám v knize píše, že vede relativně poklidný život, bez výrazných krizí. No, a právě takový neslaný a nemastný pocit, jsem z četby měl.
Tři hvězdy jsou za oblíbenou značku Yalom, a za uvedené inspirace a zajímavosti, které vedly k napsání jeho titulů.
60%

2 02.02.2021

Odvážnější, butálnější a rozvětvenější vyprávění, oproti stylem podobnému Grisovo Larsovi. I přes sympatickou délku kapitol, mě ale začal ten zdlouhavý rozsah vadit a vtipnost začala pozvolna vykrádat sama sebe. Přesto, dobrá oddychovka.
80%

3 17.01.2021

Příjemně se poslouchá, to vyprávění novodobého Martina Tomsy. Pohodovka, jako starý dobrý album Master of puppets. Hlavně vítám absenci tradičních českých jmen, což mě u tuzemských krimi neskutečně irituje. A neurčitost místa děje a náklonnost k řízné muzice, je také kladem...
Další, prosím!
85%

5 05.01.2021

Autor se svým pojetím životních postojů vymyká dnešním přemnoženým, přeslazeným ezo koučům, a u zástupu ,,sluníčkářů", asi nebude příliš oblíben. Nebrání se faktu, že život je oproti hezkým chvilkám také utrpením s patřičnou dávkou chaosu a nepředvídatelnosti. Prostě dvě strany, jedné mince. Prostřednictvím dvanácti tipů, nás pak nabádá, že nic není nihilisticky ztraceno a že je možné vidět světlo na konci tunelu. Zda nám jeho argumenty pomohou, je na každém z nás.


,,Utrpení je veliké zlo, a my máme dělat vše proto, abychom ho odstranili, nebo alespoň zmírnili..."
Karel Kopfrkingl

2 26.12.2020

První třetina mě neskutečně iritovala. Proč mi autor věší bulíky na nos s nějakým Igorem, který sám sobě a nám neustále klade tak manipulativní otázky? A proč teda není Igor s tou svou geniální pamětí, uvedený na titulní straně jako spoluautor, když Karikovi tak krásně ten text nadiktoval? No nic, pak jsem se uvolnil a přestal jsem si i já klást otázky, jestli nějakej Igor byl nebo nebyl a od druhé třetiny mě příběh začal bavit. Závěr už byl strhující a autorovi se nedá upřít jeho talent pro napětí a spád. Kdejaký fanda kvantové teorie a záhad při tom jistě vrní blahem.

P.S.: Také jsem si vzpomněl na vyprávění Tomáše Poutníka, který tuším na svých videích také mluví o paraelních vesmírech. ,,Jestli ho neznáš a nevěříš mi, tak si to hned vygoogli!!!"

P.P.S.: Jo, a nebál jsem se :-)

70%

6 01.12.2020

Není to jen o Vianovi, je to precizní sonda do kulturního světa Francie válečných a poválečných let. Na mě až moc košaté.

Paráda! Souběžně pročítám Vianův životopis a díky tomu se Srdcerváč vyjevil v jasnějším světle. Pobavilo!
90%

5 12.10.2020

Ale pedofil jsi doufám nebyl, že ne, Viane?
65%

2 12.10.2020

Boris Vian je můj oblíbený autor, ale tady mi ten jeho myšlenkový průjem moc nesedl. I když moment, autor vlastně není Vian, ale Vernon Sullivan. Tak to potom jo...
50%

1 12.10.2020

Textu je poskrovnu, je vytvořený převážně z ingrediencí knihy první a tvoří spíš taková intermezza mezi fotografiemi, které jsou epesní. Působilo to na mě ale trochu křečovitě, jako snaha vyždímat co se dá v návaznosti na předchozí bestseller.

Pobavil mě odstavec, kde se autor ptá Ondřeje Klišíka, jestli mu nevadí, že zdobí titulní stranu knihy Raději zešílet v divočině, a stává se tak nepřímo jejím maskotem. Klišík odpoví že nevadí, ale příště ať už to nedělá...
No, a kdopak že se nám to válí na seně, na titulní straně této knihy?:-))

P.S.: Doslov autora a jeho životní motta, jsou velice inspirativní!

50%

Výborné zpracování, radost držet v ruce a listovat. Některé rozhovory mě hodně zaujaly. I když některé ,, samotáře" paradoxně potkávám na různých společenských akcích...
Ale nic ve zlém, jen jsem ještě ze sebe pořádně nevyvětral příběh Christophera Knighta, který samotářům nasadil laťku příliš vysoko.
85%

Po dlouhé době jsem si šel odpočinout k Morrellovce. Není o čem přemýšlet, něco řešit, prostě vypnout a číst. Je to opravdu červená knihovna pro velké kluky. A jak psal v komentáři Danny 21, David umí i bez ní a nemusel by to tak oslazovat. Johny Rambo v První krvi, také neměl žádnou princeznu, a jak to odsejpalo!

50%

4 27.09.2020

Utrpení, které se za války v táborech odehrávalo, je víceméně známé. Kvůli tomu nutně tuto knihu číst nemusíte. Stačí si osobu a skutky Maxmiliána dohledat kdekoliv na netu a jeho příběhem tu hroznou atmosféru ještě podtrhnout.

Až budete nadávat, že se máte špatně, manželka vám podala studenou večeři, venku prší, nudíte se a že nedejbože zrovna nejde WiFi... Zkuste se nad dnešními hodnotami zamyslet ve srovnání s dobou minulou a uvidíte, jak trapně se budete cítit.

I přes laciný, zavádějící obal a překlad názvu, jsem po knize sáhnul. Jak jsem přečetl jméno Christopher Knight, už jsem na nic nečekal, knihu koupil a přečetl jedním vrzem. Jeho příběh jsem v kostce znal už roky, ale chtěl jsem vědět víc.
Před časem ji četl známý v originále a ochotně mi jí tlumočil, takže jsem věděl, do čeho jdu.
Chápu rozhořčení některých čtenářů, že se nejedná o poustevníka v pravém slova smyslu, rádio, vloupačky atd. Nicméně za mě klobouk dolů, za jeho preciznost, systematičnost, slušnost a výdrž. I když jsou lidé téměř za rohem, zkuste je nepotkat a nepromluvit s nimi, ale ani se sebou 27 let! Knight byl prostě sám se sebou, bez známek nudy, deprese a pocitu samoty. Všechny společenské masky z něho opadaly jako listy ze stromu. O to drsnější pro něho musel být ,,návrat" do společnosti.
Nejvíce si cením jeho nezištnosti v jeho úmyslu. Většina známých poustevníků, měla totiž jistou interakci s okolním světem a stavěla se tak na obdiv. Třeba tolik oslavovaný Thoreau, který však našemu hrdinovi nesahá ani po kotníky.
Takových opravdových, jako je Knight, na světě určitě ještě pár bude. Když budou mít štěstí, tak se o nich nikdy nedozvíme. Knight měl prostě smůlu.

100%

10 01.09.2020

Asi budu za hulváta a necitu, ale se mnou to až na pár výjimek, nic moc neudělalo. I když je to obdivuhodný příběh, který napsal sám život, paradoxně se mnou více zamávala ,,fiktivní" kniha Johny si vzal pušku (pokud si mohu dovolit troufale srovnávat). Martin je ve svém příběhu samozřejmě hlavním hrdinou, kterému jeho zotavení přeju a pevnou vůli závidím. Kdo si ale z mého pohledu zaslouží velký respekt a obdiv, je jeho otec!

P.S.: Hodnocení se netýká samotného příběhu, ale spíše stylu, jakým je popsán.

45%

3 04.08.2020

Nejlepší byl Chigurh, to je jasný. Bez něho by to nebylo ono. Navíc, když jsem měl pořád před očima ten Bardemovo poker face...
70%

4 30.07.2020

Na dobu vzniku, docela pěkná uchylárnička.

60%

3 24.07.2020

Jak si (Ne)podělat život...

V první části, jsem si pořád říkal, co tam vlastně ti dva hledají? Ve druhé části mi zase přišel otec jako tragická postavička z filmu Fargo, co pořád o něco zakopává. I přesto mě ale některé pasáže svým popisem zaujaly a doslov na závěr to ještě podtrhnul.
60%

1 18.07.2020