Klamm komentáře u knih

Mnohem lepší než první díl. Nechybí barvitě popsané přechody, přestřelky, a dokonce dojde i na erotickou vsuvku (popsanou ve vší počestnosti, úměrně k tehdejším mravům, samozřejmě). Lidé před sto lety, byli opravdu z jiného těsta. Ty jejich hodinové přechody v nuzných podmínkách a odvaha si zaslouží smeknout. A ještě měli jednu věc, kterou dnes už lidé postrádají a tou je čekání. Mnohdy velice dlouhé čekání na vhodný okamžik, který když přijde tak…

Na konci knihy je psáno: vězení Svatý kříž 1935. Tolik času uplynulo od této autobiografie. To značí, že žádný z oněch reálných aktérů už nemůže být naživu. Jejich osudy zaznamenané v této knize už odvál čas a upadají v zapomnění. A tak to bude i s námi, ač se nám naše životy a kulisy zdají být sebevíc neochvějné a skutečné.
80%

3 20.12.2014

Musím se přiznat, že podobná tématika není zrovna mým pravým šálkem kávy. Dočetl jsem ale nedávno Krále Šumavy od D.Žáka a namotivován převaděčstvím mi byl doporučen tento příběh. Zhýčkán Žákem, jsem očekával pořádnou strhující akci. Neuvědomil jsem si ale, že kniha byla přeci jen psána cca před 90ti lety, kdy lidé nebyli ještě akčností knih tak přežraní. Proto jsem začal být zklamán, že po prvních dvou třetinách jsem se ničeho takového nedočkal. Přesto jsem vydržel a začal být částečně ukojen až v poslední třetině, která se stala poměrně slibnou a přesvědčila mne přečíst si i pokračování tohoto dílka.
P.S.: A víte co mě nejvíce na tom bavilo? To, že příběhy aktérů v knize, (pokud tedy mohu vkládat do autora svou důvěru), jsou autentické a nikdo si je jen tak nevycucal z prstu.
55%

11.12.2014

Souhlas s uživatelkou Ankavi.
Jen doplním, že v dodatku jsou vybrány a popsány tři léky, vybrané z materií medik, přeložených do češtiny. A to Sulphur, Lycopodium a Lachesis.

Hitler skončil a válka doznívá. Lidé si léčí rány na těle i na duši. Po lese ale ještě běhá škodná, pro kterou válka nekončí. Ta s sebou nese smrt, pomstu a označení Werwolf...
Další Körnerovka zachycující bezbranné lidičky, které život a události doby pěkně semlely. Syrovou atmosféru četby pak vhodně doplňoval melancholický podzim, s mlhavou patinou.

Už když jsem chodil na základní školu společně s dvojčaty Vávrů, šuškalo se, že jejich dědeček je Králem Šumavy. Ten pojem byl pro nás jako děti něčím mystickým, nadpřirozeným, legendou. Viděl jsem sice film, ale jako dítě jsem samozřejmě moc nechápal okolnosti a nikterak jsem to ani neřešil. Tato kniha mi konečně mnohé objasnila. Stejně jako předchozí autorovy knihy, tak i tato se odehrává v regionu ve kterém žiji a tím je umocněna moje představivost a prožitek. Kniha je psána výpravně a chvílemi jsem měl pocit, jako když sleduji hraný dokumentární film. I když charaktery postav nebyly náležitě vykresleny, tak mi to vůbec nevadilo. Děj byl protkaný akčními scénami, připomínající občas knihy Davida Morrella. Záviděl jsem Hasilovi jak jeho fyzičku a šestý smysl, tak jeho selský rozum, kdy se někdy až bez rozmyslu vrhal do akce a bral všechny situace tak, jak přicházely.
Pro jeho někdy až nadlidské výkony, mě pak při čtení napadala trochu úsměvná paralela:
Král Šumavy = Josef Hasil
Král džungle = John Rambo
Co mají společného? pomáhat lidem toužícím po svobodě a podávat někdy až neuvěřitelný výkon.
Co nemají společného? John Rambo je smyšlený. Josef Hasil je skutečný!
Otázkou je, nakolik pracovala při psaní autorova představivost. Věřím však v jeho upřímnost a v odhodlání přeložit čtenáři co nejstřízlivější pohled na život Josefa Hasila a tehdejší dobu, která se však propadá do čím dál větší mlhy.
90%

12 29.09.2014

Podstata homeopatie a ostatní témata jsou podána srozumitelnou formou. Jako laikovi se mi to četlo dobře. Samozřejmě nechybí ani seznam léků pro domácí lékárničku a jejich užití při každodenních problémech. I když mít doma celkem šedesát kusů léků mi přišlo dost. V homeopatii jich ale najdeme ještě mnohem více a pak se v tom vyznej, když máš najít jeden konkrétní. Ale o tom to je...
Knihu jsem měl půjčenou a za jedno přečtení to bohužel do hlavy nenaleze. Proto je potřeba knihu vlastnit, příležitostně v ní listovat a při vzniku problému si ověřovat její rady v praxi.

Asi už jsem přežraný, ale pro mě to byl jen takový průměrný příběh. Taková variace na vděčné, mnohdy ztvárňované válečné téma. Žádné úchvatné zvraty a zápletky jsem si nějak neuvědomoval a mé emoční prožitky zůstaly ploché. Prohlubování vztahů mezi postavami a jejich dopady, vedou většinou čtenáře k probouzení sentimentu a tím pádem i k možnému pocitu uspokojení a naplnění. To je v pořádku, ale u mě to tentokrát nějak nezabralo.
Co tento příběh ale dělá zajímavým je jeho originální styl převyprávění. Autorův netradiční, noblesní styl psaní mě dokázal zaujmout.
Díky jemu je pro mě Zlodějka netradiční knihou, skrývající v sobě obyčejný příběh.
60%

3 10.08.2014

Paula Bruntona uznávám a má moji důvěru a obdiv. Smekám před jeho husarskými kousky jako poustevničení, noc v pyramidě atd. Protože byl ale prý povahy skromné a své duchovní kvality nerad vyzdvihoval, převažují nad nimi v této knize spíše zdlouhavé popisy krajinek, a oslava přírody, což já moc nemusím.
A o čem že může člověk psát, když je sám na takovém malebném místě, jakým je samotná střecha světa, tak blízko nebe? Třeba o putování po strmých, kamenitých stezkách, o rozjímání nad dopisy od svých žáků, o kráse noční oblohy, o setkáních s divokou zvěří, o oslavování panoramat a scenérií Himaláje a konečně o hledání božského ticha.
Pokud nejste pecivál, ale nadšený cestovatel, filozof, tramp a milovník přírody, myslím, že budete s knihou spokojen. Na můj vkus bylo ale té oslavy přírody v knize trochu moc.

PS: Při četbě jsem si několikrát vzpomněl na knihu Walden, aneb život v lesích, kde mě Thoreau jako první, začal unavovat svými zdlouhavými popisky přírody. Od té doby s tím mám problém...
55%

3 26.06.2014

Je to takový David Lynch, adresovaný dětem. Tedy s tím rozdílem, že v tomto příběhu se člověk neztratí. Gaarder opět apeluje na čtenáře, že tento svět, tak jak ho vnímáme, není světem skutečným a že jsme jen drobní tvorové problikávající v nekonečnu. No a že to není tak špatné, protože stačí sundat klapky z očí, začít se dívat trochu pod povrch a radovat se z maličkostí. Doufám, že si knihu přečte co nejvíce dospívajících a že její obsah padne na úrodnou půdu.
80%

7 29.05.2014

Vůbec mi nevadilo, že už od první třetiny jsem věděl jak příběh skončí. Nebránilo mi to totiž knihu se zaujetím dokončit. Při četbě mi přišla důležitější cesta, než ten samotný cíl, ke kterému to směřovalo. Střídavě jsem na sebe přebíral pocity otce a syna a nechal se Gaarderem emočně pitvat.
90%

12 19.05.2014

Vždycky mě zajímalo, co bylo dál s biblickými postavami jako Lazarem, Máří Magdalenou, Šimonem z Kyrény, dvanácti apoštoly atd. Ze zvědavosti jsem chtěl nahlédnout trochu za oponu evangelií, do jejich životů, jak se asi odvíjely po ukřižování Krista.
Při čtení této knihy se mé přání alespoň z části splnilo. Waltari vzal jednotlivé události z evangelií a díky svým znalostem a bujné fantazii je pospojoval v ucelený příběh. Jako historický román se to četlo dobře. Chyběla mi v tom však hlubší mystika, vnor, prostě grády ze kterých se vám hlava zatočí. Osobní hledání a proměny vypravěče mě nikterak hluboce nezasahovaly.

Pokud se zrovna do křesťanského učení noříte, doporučuji knihu Chuďásek boží, kde bylo hledání Krista s dostatečnou hloubkou skvěle popsáno. Tam to byl pro mne opravdový zářez do živého…
60%

2 09.05.2014

Jak říká anotace, Člověk v blázinci je vyprávěním životní poutě jednoho člověka už od jeho útlého dětství. Jeho postava prostupuje celou knihou jako vodící linka příběhu. (V Kameni mudrců bylo postav poněkud více, ale zase tím lépe vynikal kontrast mezi rozdílnými duchovními cestami).
I když jsem některé pasáže asi nepochopil a některé životní etapy Petra Olsena mi přišly zdlouhavě popsané, bylo z knihy cítit poselství, že to, co je zvenčí, nás stejně dříve nebo později nechá na holičkách. Jediné, co zde vždy bylo a bude, je schované za oponou našich smyslů. To co zde vnímáme jako skutečné, stejně dříve nebo později spěje k jistému zániku. Vždyť skutečně všechno je relativní. Jak se v románu píše: ,,Vzali se a byli spolu štastní a Bůh byl dobrý. Ale pak..."
80%

4 23.04.2014

Zpěvník vyšel v devadesátých letech, kdy zamachrovat s akordy se ještě nosilo. Dnes už to není žádné umění si je kdekoliv na www sehnat. Koupil jsem si ho společně se zpěvníkem mého oblíbence Karla Kryla a to pak bylo teprve terno.

V devadesátých letech pro mě byl tento zpěvník zjevením a stal se tak po nějakou dobu pro mě klíčovým. Tenkrát ještě nebyl internet tak rozlezlý a akordy si kytaristé předávali osobně. To pak bylo něco, když člověk uměl zahrát třeba Jeřabiny, nebo Baladu Manoně :-)). Zatím se mi nestalo, že bych tam nějakou píseń nenašel. Prostě od A až do Ž...

Kniha, která vede dospívajícího čtenáře k tomu aby se trochu zamyslel nad zásadními otázkami lidského bytí. Co stránka, to otázka a k tomu tématický obrázek.
Příjemná, ale bohužel sám nevím jak na všechny ty otázky odpovědět. No a pak mi nezbývá nic jiného, než to přejít tichým mlčením...

Opravdu skvělá kniha, představující nám tohoto výjimečného umělce i jako mystika. Obsahuje spousty pokynů, zápisků, snů, vlastních duševních vizí, ale i vzpomínek žáků a přátel. Mnozí příznivci jsou názoru, že byl Drtikol plně probuzený. To osobně nedokážu posoudit, ale z jeho zápisků je hluboký vhled zřejmý. Pro duchovní hledače knihu určitě doporučuji.
100%

2 05.04.2014

Osobní zpověď člověka ocitajícího se v hluboké osobní krizi a postupně nacházejího cestu vzhůru. Jako bych seděl s panem doktorem u piva a naslouchal jeho osobitému a důvěrnému vyprávění.

Děkuji Vám za otevřenost a upřímnost.
75%

1 31.03.2014

Kniha ve které nám prostřednictvím čtyř povídek, Larsen předává své poselství. Děj je situovaný na venkov, kde místní obyvatelé hledají spasení ve svém kostelíčku. I přesto však jejich strasti a trápení nemizí a tak přichází na řadu moudrý Kandidát, aby řešil a urovnával jejich problémy.
Přišlo mi to psáno odlehčenější formou než Kámen, tedy kromě poslední povídky. Ta je pak opravdovou třešničkou na dortu.
80%

1 29.03.2014

Jeden z nejpodmanivějších románů, jaké jsem kdy četl. Už je mi jasné, čím si získal sympatie pana Eduarda Tomáše. Opravdu literárně hutný román, kde při čtení nemáte čas přemýšlet nad čímkoliv jiným než právě předkládaným textem. Žádné zdlouhavé popisky krajinek a scenérií, na které jsem alergický, ale pěkně k jádru věci. Pokud dovolíte, kniha vás pozve na exkurzy do lidského nitra, kdy můžete pocítit, že za těmi slovy opravdu něco je. Něco co na vás mimo řádky dýchne a obklopí vás nevyslovitelnou atmosférou.
Je obdivuhodné, jak Larsen dokázal na osudech několika rozličných postav dokonale popsat pohnutky lidské psychiky, extatické stavy ale i úskalí duchovní cesty.

Při dočtení románu jsem vzpomněl jednu z písní Karla Kryla, vyzdvihující pokoru a prostotu:
,,Orat a sít od rána do soumraku a nechat zapomenout srdce bolavý…“

A o tom to nakonec všechno je.

P.S. Na začátku se nenechte odradit množstvím postav. Časem se to vytříbí.
100%

17 25.03.2014

To je snad jediná kniha, která u nás od Coueho vyšla. Díky tomu, že je z roku 1930, je to jako by jste naslouchali četbě nějakého hodného dědečka. Najdete tam mimo spisu autora i další svědectví, článek z tisku, citáty, případy z praxe atd.
60%

Nahlédnout do její zdigitalizované podoby, můžete zde:
http://kramerius.mzk.cz/search/i.jsp?pid=uuid:0c0dee1e-7e48-11e1-a68c-0050569d679d

1 17.03.2014