Klamm komentáře u knih

Yalom, jako člověk celý život rozmlouvající s lidmi, si je vědom nejpalčivějších otázek týkajících se naší existence. Prostřednictvím tohoto příběhu nám moudře nabízí mnoho rad a postupů k jejich pochopení či zmírnění.
Kniha je plná elegantních rozhovorů. Zvláště v první polovině jsem měl pocit, že jsem svědkem pomyslné šachové partie.
Popsané rozmluvy jsou vlastně terapeutickým rozhovorem situovaným na dvě výrazné, inteligentní persony žijící v druhé polovině devatenáctého století.Tehdy však psychoterapie ještě neexistovala a metoda je v knize nazývána léčbou mluvením.
Knihu bych doporučil spíše člověku, který se nachází v období určité krize, než studentovi chystajícího se na zkoušku z psychologie. Zvláště pak mužům zažívající krizi středního věku. Myslím, že jestli to na mě někdy padne, tak po knize ještě jednou rád sáhnu.
90%

1 04.01.2014

V knize jsou zkušenosti člověka, který léta pracoval s lidmi, zažívajících mimo jiné i úzkosti ze smrti a umírání. Je dobré, že s námi o své poznatky autor podělil a nastínil nám také různé formy terapeutických metod k jejich snížení. Oproti úzkostí svých klientů, Yalom popisuje i svůj pohled na smrt a umírání jako pětasedmdesátiletého člověka. V knize se hlásí k myšlenkám Epikura a je čistě racionálně uvažující. Lidé bez vyznání, v jeho slovech možná najdou útěchu. Lidé věřící (zvláště ty Ezo), možná občas budou skřípat zubama, když uzří do jakých zákoutí psychiky se lidé uchylují, aby unilkli onomu přímému pohledu do slunce, jako jediné jistotě, kterou my lidé máme.
85%

2 12.12.2013

V knize je spousta praktických rad a impulzů k zamyšlení. Nástřely do oblastí homeopatie, ayurvédy a ostatních léčitelských systémů jsou pro seznámení dostačující. Vážím si lidí jako je doktor Lebenhart, pro jejich odvahu, vytrvalost a ochotu zdělovat praktické informace širší veřejnosti. Blízký je mi též názor, že klasická medicína je nepostradatelná například při zlomeninách a nevyhnutelných operacích. Při léčbě vysokého tlaku, diabetu, dny atd, už je ale vhodné se zamyslet a zkusit cestu alternativ v knize popsaných, které mají snahu pacienta vyléčit a ne jen nadále léčit.

,,Trápení je třeba prožít, dobrat se až na dno a pak přejde. Jinak v tobě bude hnít."

Přiznám se, že jsem čekal něco jiného. Něco více čtivého. Nicméně:

Jedna hvězda za sen o soudním procesu, jenž mi připopmněl F. Kafku.
Druhá za poslední větu v knize.
40%

03.12.2013

Z většinou názorů v knize souhlasím. Mimo světového názoru, jsou zde také popsány techniky vedoucí k vyléčení a zlepšení kvality života. Jelikož jsem je neuvedl v praxi, nemohu jejich účinost plně posoudit. Zdržím se tedy hlasování formou hvězdiček.
Souhlasím však s autorem, že kdo duchovní vyléčení zažil, toho už nikdo o jeho neexistenci nepřesvědčí. Jako vždy, není nad vlastní zkušenost.

Jelikož se děj odehrává nedaleko mého bydliště, nebyl pro mě problém náležitě se vnořit do děje. Procházel jsem se spolu s postavami místy na Volarsku a očekával jak se to všechno semele...
70%

18.11.2013

První kniha kterou jsem od autora četl a kterou mě hned oslovil. Měla spád a já se od ní nemohl odtrhnout. Potěšila mě přítomnost reálných postav z našeho jihočeského regionu.
90%

18.11.2013

Kniha se věnuje okolnostem okolo umírání a lidem, kteří měli tzv. prožitek blízkosti smrti (PBS) a kteří o tomto prožitku promluvili. Jsou zde zmiňovány autoři, kteří se PBS zabývají a jsou průkopníky tohoto fenoménu, jako třeba Moody a Morse. Moodyho knihu život po životě jsem kdysi četl, takže po prvních stránkách jsem vytušil, o čem bude v knize řeč. Nicméně jak jsem se do knihy nořil, tak mě začínala oslovovat hlouběji a já si jí začal připouštět blíže k tělu.
Zážitek při četbě byl navíc umocněn poslechem alba, We´re here because We´re here, od skupiny Anathema.

Autor si musel dát docela prácičku, posbírat tolik vět jen o tématu smrti. Kniha na mě nepůsobila nijak zádumčivě ale spíše pozitivně. Autor bere smrt jako součást našich životů a kulturního dědictví s určitou lehkostí, kterou jsem mezi řádky vyciťoval.
Jsou zde myšlenky slavných filozofů, spisovatelů, umělců a jiných věhlasných jmen. Nejraději mám věty, které jsou vyřčeny přímo v okamžiku smrti či těsně před ní, jako výrok Waltera Raleigha před svou popravou: „Tohle je ostrá medicína, ale zaručeně proti všem nemocem.“

Karel Kopfrkingl, by měl z této publikace jistě radost.
90%

1 17.11.2013

Jelikož jsou mýty něco, co v sobě člověk rád pěstuje, nerad si pak připouští když mu je začne někdo bořit a vyvracet. Při četbě jsem tedy občas jásal a občas skřípal zuby. Například zjištění, že potírání včelího vpichu cibulí, nemá na hojení žádný velký význam. Poznatky jsou v knize podloženy až na můj vkus příliš podrobnými vysvětlivkami.

Skvělá brožurka, napsaná lidským srozumitelným způsobem. Obsahuje praktické rady pro využití včelých produktů.

Maminky docházejí do semináře, kde v kruhu řeší palčivé problémy týkajících se výchovy dětí. Své poznatky pak převádějí do praxe v rodinném prostředí. Kniha je vyprávěním z pohledu jedné z žen. Musel jsem si zvyknout na styl kterým je psaná, ale nakonec jsem v ní našel docela praktické finty jak vycházet se svými ratolestmi. Pár se mi jich s úspěchem podařilo aplikovat.

Pokud znáš a cvičíš Tibeťany, kniha tě v tom ještě více utvrdí prostřednictvím četných svědectví.
Pokud neznáš a necvičíš Tibeťany, kniha tě s nimi seznámí a dá motivaci k tomu, to alespoń zkusit.
Nejdřív je dobré přečíst Pět Tibetanů od P. Keldera. Není ovšem podmínkou.

Po všech těch ódách, které jsem na toto dílo slyšel, jsem byl docela zklamán. Vůbec se mi nepodařilo vcítit se do hlavních postav a tudíž ve mě nebyly probuzeny žádné emoce. Žádné stavy úzkosti, napětí a zadumanosti se nekonaly. Nemělo to prostě koule (narozdíl od hlavního hrdiny, který jejich absencí evidentně netrpěl). Bylo tam sice pár silnějších momentů, ale ne více než je prstů na jedné ruce. A právě ty stojí za ony dvě hvězdy.
40%

6 28.10.2013

Při čtení jsem měl pocit, jako bych byl stažený do svěrací kazajky a pohřben zaživa. To by byla ale proti tomu co se stalo hlavní postavě ještě výhra.
Pasáže odehrávající se v realitě na nemocničním lůžku působily tvrdě, úzkostně a syrově. Okamžiky vzpomínek na dětství probouzely alespoň z části odlehčující sentiment a melancholii.

,,Co to je? Ach bože, může člověk vůbec klesnout ještě hlouběji? Může být ještě něco míň?"

STOP THE WAR!!!

85%

2 20.10.2013

Kniha je vhodná jako doplněk k filmu Metallica: Some kind of monster (bavil mě víc, než kniha) a k jejich albu St. Anger.
Obsah není jen o Metallice, ale také o rejžovi, který dokument natáčel a následně psal tuto knihu. A to byly právě ty pasáže, kdy jsem používal rychločtení, páč na jeho výlevy jsem zrovna moc náladu neměl.
Z historie kapely tam mnoho nenajdete. K tomu účelu bych spíše doporučil obsáhlou knihu:
Justice For All: Pravda o skupině Metallica.

19.10.2013

Jako sympatizant s meditací vipassana, jsem očekával něco v podobném duchu. Něco jako Satiterapie. Nestalo se tomu tak. Kniha mě tak nějak nebavila. Možná je to tím, že v době kdy jsem knihu četl, jsem měl psychologie která z knihy čiší, tak nějak nad hlavu.

1 09.10.2013

Výborná kniha, která ve mě znovu rozdmýchala touhu po poslechu thrash metalu. Autor se zdá být nezaujatý a překládá čtenáři věci kolem metalové scény od osmdesátých let až po rok 2009, tak jak jsou. Sleduje vývoj Metallicy od útlého začátku, přes jejich raketový vzestup, následný ,,útlum" až k jejich albu Death magnetic.
V knize je citováno spousta hudebníků z metalové scény vyjadřujících se k Metallice, rozhovory a pikantnosti ze zákulisí této obdivuhodné kapely. I když muziku poslouchám od A až do Ž a už dávno nemám vyhraněný styl, při četbě jsem čato vzpomenul na výrok, který jsme jako teenageři často vykřikovali: ,,Ať si kdo chce co chce říká, nejlepší je Metallica!!!"
Možná na tom něco bude. Alespoň tenkrát teda určitě...
90%

30.09.2013

Tiše a bez nároků na vděk, den co den, dělat něco smysluplného už se dnes tolik nenosí. Ale nebudeme si nic nalhávat, bylo tomu tak vždycky, co lidská noha vkročila na tento svět. Lidská touha a chamtivost převálcovaly to dobré v nás. Nemá cenu se však nad tím rmoutit, ale začít jednat. Jediná cesta k nápravě věcí lidských a zemských, je začít pěkně u sebe. Dle vzoru Kantova, chovat se tak, jak bychom si představovali aby se chovali i ostatní.
(Jako měřítko k posouzení našich činů, nám lehce poslouží naše vlastní svědomí)

Tato kniha může být na naší cestě prvním zamyšlením.
100%

7 17.09.2013

V knize se dozvíte něco málo o herci Vlastimilu Brodském, něco více o skupině Nahoru po schodišti dolů band a nejvíce o Marku Brodském, jehož persona pochopitelně prostupuje všemi oblastmi knihy. Osvětlí vám, jaké měl a nebo neměl ambice v hudbě, herectví a partnerství. Jak mu jeho vizáž a jméno život usnadnily, nebo naopak.
Nakonec, kdy nezbývá nic dodat (jen ony tři tečky), můžete nahlédnout do jeho textů, které tvoří přílohu této útlé knížečky.
60%

11.09.2013