knedlik komentáře u knih

Pokračování poslední aristokratky nesoucí se ve stejném duchu. Jen výrazně víc prosáklé antidepresivy a ucpanými záchody. K dalším dílům už se nejspíš nepropracuji, ale vám všem ostatním přeji příjemné oddechové počtení :-)

1 25.12.2015

Jedna ze součástí mé studijní literatury na zkoušku z dermatovenerologie. Kladem této knihy jsou jednoznačně obrázky (místy jich je tam snad až zbytečně moc, ale pro názornost budiž). Text je relativně hezky členěn, nicméně obsahově se dost opakuje. A opakuje se tak, že už mě to opravdu rozčilovalo. Lesklé strany na noční učení s lampičkou taky nejsou ideální, ale tohle je snad schválnost od většiny vydavatelství odborných knih :-)

1 16.06.2015

Třetí díl vyděsí svojí tloušťkou a podrobnostmi, do kterých zabíhá. Oproti předchozím dvěma dílům ztrácí trochu na přehlednosti (spíše kvůli jinému rozčlenění učebního textu). Pořád se ale jedná o velice kvalitní knihu.

1 24.05.2015

Život podle barev - kniha, která si klade za cíl napomoct pochopení mezilidských vztahů, konfliktů, toho, proč s některými vycházíme tak dobře a jiné nemůžeme ani cítit. Na první pohled se tváří jako jedna z těch knih, které většina racionálně uvažujících a po faktech prahnoucích jedinců obejde obloukem, protože "takovou esoterikou se nebudou přece zaobírat." Nicméně po faktické stránce vychází v zásadě z rozdělení lidských temperamentů a jiných typických charakteristik. Spoustu z toho, co se zde dočtete, o sobě už dávno víte. Ale stejnou spoustu si nejspíš nejste ochotni připustit a nebo jste nevěděli, jak to pojmenovat. Pouhým konstatováním některých skutečností vám mohou být otevřeny oči, začnete být k lidem shovívavější, budete tušit, z čeho může vzestávat ten neustálý problém mezi některými jedinci. Lidem, kteří se zajímají o sebe a o lidi, o funkčnost vztahů, ji nelze než doporučit jako vhodnou a příjemnou dokreslující literaturu.

Anotace vypadala velice lákavě, smutné je, že byla to nejzábavnější a nejzáživnější z celé knihy.
Jinak by se daly mé dojmy shrnout do "ztráta času." Až na zlomek nápaditějších obrazů pekla, nepřišel autor s ničím novým, zábavným, šokujícím, jiným, jakkoli osvěžujícím... Což je u knihy, která je téměř bez příběhu, docela problém. A ani žádná z těch "velkých myšlenek" bohužel nedosahuje podobných atributů.
Jediné, co by snad šlo vyzdvihnout, je i zde už jednou zmíněná scéna s Polednicí/ Přespolnicí, která byla vážně úchylná :-)

1 29.07.2014

Solidní přehled obecné farmakologie. Přehledně členěné a srozumitelné.

Vcelku slušně zpracovaná kniha, na drobné výjimky téměř nemám výtek.

1 01.04.2014

Krchovský je srdcovka, proto dostal čtyři hvězdy a nejen tři. Tahle sbírka mě osobně příliš neoslovila a místy mi básně příliš rytmicky drhnou. Nicméně beru ohled na to, že se jedná o nejpůvodnější díla a před publikací do nich bylo jen minimálně zasahováno.

1 14.03.2014

Vcelku solidně shrnuté základy odebírání anamnézy a fyzikálního vyšetření. Knížka, bez které nelze. :-)

1 24.01.2014

Kniha protkaná dílčími úspěchy, zklamáními a především vnitřním nepokojem. Basil, hlavní hrdina, není v očích ostatních žádný hrdina a než si začne být vědom toho, že ho ostatní nepochopitelně považují za nafukance, prožije si své. Paradoxně i po příchodu zaslouženého úspěchu a všeobecného uznání, pociťuje Basil namísto toho nemilé rozčarování...

"Všecko dopadlo opravdu moc dobře. Jsi spokojený?" Basil neodpovídal. "Copak nejsi spokojený, jak všecko probíhalo?"
"Ale ano." Odvrátil hlavu.
"Co ti je?"
"Nic," odpověděl a dodal: "Nikomu na tom doopravdy nezáleží, víš?"
"Na čem?"
"Na všem."

1 16.11.2013

"Všechno se rozevře v cosi daleko širšího. Všechno se promění v putování, v cestu a okno k čemusi jinému, než je vlastní já."

Kameny chrámu jsou výběrem z Citadely. Pro někoho snad uchopitelnějším a snesitelnějším, pro mě milé připomenutí oblíbených pasáží. Doplněno o krásné ilustrace.

"Žít můžeš pouze z toho, co proměňuješ a na co každým dnem - neboť to směňuješ za sebe - tak trochu umíráš."

1 11.07.2013

Postava Ivana Martina Jirouse sehrála jistě nezastupitelnou roli ve vývoji české literární a hudební scény a jako takovou ji hluboce obdivuji a vážím si jí. Je patrné, že Jirous měl široké spektrum znalostí a rozhled všeobecně. Nicméně jeho básně mě příliš nenadchly - obsah ztrácí na působnosti příliš jednoduchým rýmem, na můj vkus se často opakuje a celkově mi přišly ... nechci přímo použít slova nijaké, protože něco do sebe rozhodně mají, ale byla jsem lehce zklamána. Uvedené hodnocení se týká této básnické sbírky jako takové.

1 23.03.2013

Jak jen shrnout dojmy... nenapadá mě vhodnější slovo, než že je to takové "ruské". Na první pohled by se snad mohlo zdát, že je to dílo o pouhém tlachání, opak je pravdou. Racek je dílo hluboké. A to tak, že po prvním přečtení si snad ani nedovolím udělat nějaký závěr, vytvořit nějaký souvislejší a názorově ucelenější komentář. Až časem.

Stejně tak, jako jsem se bála průhlednosti point, jsem byla překvapena tím, jak jsem se spletla. Soubor těchto povídek je vypointován skvěle, překvapivě a mnohdy nechávají tyto černohumoristické příběhy člověka zaraženého, s posměšným pochechtnutím na rtech. Mají v sobě cosi zádumčivě "poeovského" a zároveň jsou prodchnuty jakousi nelstivou lehkostí. Černého humoru je tu přítomno sdostatek, avšak přece ne tolik, že by to mělo čtenáře slabší nátury odradit. Velmi povedená kniha.

1 03.02.2013

Výborná! Ohromně silný příběh psaný stylem, ze kterého vnější atmosféra i niterné pocity přímo čiší. Je pravdou, že v některých nevyřčených momentech kniha může působit matoucně, ale v tom si snad každý najde a domyslí své. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Ano, ano.

1 30.10.2012

Hmm, jak jen okomentovat toto místy trpké, místy úsměvné pohádkové dílo? Wilde si opět neodpouští svou jízlivost, stejně tak ale vystupuje jakási ušlechtilost, smutné povzdechnutí nad zaběhnutým chodem věcí. Rozhodně se nejedná o čtení pouze pro děti, ale to ostatně platí u spousty pohádek.
Pokud bych měla vytyčit něco, co mě zaujalo, spíše uchvátilo nejvíc, pak jsou to rozhovory mezi zvířaty, potažmo mezi raketami, světlicemi, římskými svícemi a jinými dělobuchy. Mají v sobě jakési dětské kouzlo, přestože jsou tvořeny s notnou dávkou důvtipu.

"Brr!" zavrčel vlk, kulhající s ohonem vtaženým mezi nohy hustým podrostem. "To je počasí naprosto nestvůrné. Proč s tím vláda něco neudělá!"
"Viď, viď, viď?" štebetali zvonci. "Ta naše stará země umřela a leží tu vystavena v bílém rubáši."
"Země se bude vdávat a tohle jsou její svatební šaty," špitaly si hrdličky. Drobné růžové nožičky měly skoro omrzlé, ale považovaly za sovu povinnost dívat se na situaci romanticky.
"Nesmysl," bručel vlk. "Já vám povídám, že za to za všechno může vláda, a jestli mi nevěříte, tak vás sežeru." Vlk uvažoval zcela prakticky a nikdy mu nechyběly pádné argumenty.
"Nu, co mne se týče," řekl datel, a to byl rozený filozof, "já když se má něco vysvětlit, neohlížím se po nějaké atomové teorii. Co je, to prostě je, a teď zrovna je strašná zima."

Hora Hoře je jedna z těch knih, které šokují svojí pravdivostí. Kniha o tom, jaká zvěrstva jsou schopni lidé páchat, a to na místech, na kterých by je mnozí nečekali, a jak snadno k jejích páchání lze sklouznout. Kniha o obrovské deziluzi v oboru psychiatrie a nejen jí. Smutná, mrazivá, zarážející.

1 24.06.2012

Jako milovnice Wildea nebudu nejspíš příliš objektivní, nicméně skvělé a plné životního moudra... ostatně jako vždy :-))

1 20.02.2012

Ač se to ze začátku netvářilo, bavila mě tahle knížka víc a víc :-)
Charakteristika těch čtyřnohých bestií, které tak zbožňujeme, je tu dovedená k dokonalosti. A nad některými pasážemi se jistě s chutí znovu zasměji.

1 15.02.2012

Per aspera ad astra. A jak to jde dobře s trochou bezpáteřnosti, mužského šarmu a čichem na vlivné ženy, které vám budou ležet u nohou. Miláček je stránku po stránce poutavější knihou, přesto mi do pěti hvězd cosi schází. Každopádně to jistě nebylo mé poslední setkání s tímto autorem.

1 30.12.2011