Knihoholka. komentáře u knih
Je tam až moc okatě inspirace Hunger games? Ano! Štvalo mě to? Ano! Ale sakra ten vibe byl skvělý. Ta atmosféra, budování vztahů i prostředí. Brečela jsem? Jo! Ale to já skoro u každý knížky hehe. Vím, už teď, jak se druhý díl bude odvíjet, ale stejně si ho přečtu, protože jsem tu pro ten vibe.
Je tam toho spousta vykradená, jasně, připomíná to Divergenci, Eragona atd., ale stejně mě to bavilo, příběh jsem zhltla a jsem zvědavá na pokračování. Smála jsem se, pobrečela si, zajásala a oblíbila si postavy, i ty, které autorka zavraždila (ne, Jacka ne). Ale stejně Čtvrté křídlo vnutim kamarádce, ať si ho přečte.
Uf, nevím jak vy, ale já jsem konec absolutně nečekala. Je fakt, že nerada přemýšlím, jak by to mohlo skončit, pokud mi to není jasný už u čtení, tak nad tím příliš nepřemýšlím. Toto mě odrovnalo. Ale popořadě.
Paní jezera je asi nejlepší knihou celé série, je tam trocha napětí, hodně "oh my god" momentů, radosti, smíchu a dojetí, za mě i hodně slz. Poplakala jsem si u toho, ať už dojetím nebo smutkem. K postavám jsem si vytvořila jisté sympatie a pouto. Jediná část, která mě příliš nebrala, byla bitva u Brennu. Byla jistě důležitá a Jarreho a pulčíka jsem si také oblíbila, ale kapitola mě moc nebavila. Ale zápletka s Marigoldem a kněžnou? Tady je Marigold prostě Marigoldem, a to mě velmi baví.
Ke konci mám spoustu otázek a Sapkowski by klidně mohl napsat ještě jeden celý román. (spoiler) Vrátí se někdy Ciri do Cintry nebo prostě zůstane tam, kam odešla? Setká se někdy opět Jarre se Ciri? A tak dále. Nebo to prostě nebudeme řešit, protože něco skončilo a něco nového začíná?
Celkově mě to nesmírně bavilo, určitě si někdy přečtu i povídky a k celé sérii se ještě vrátím.
Je to jeden velký hon na Ciri a je nekonečně napínavé, kdo jí získá jako první.
Moc se mi líbí, jak nám autor prozradí nějakou informaci a okamžitě se k tomu vrátí, aby to odvyprávěl. Ovšem konec? Oh dear god! Jestli vás baví seriál Zaklínače, tak to okamžitě vypněte a přečtěte si knihy!
Třetí díl, nabušený hádankami v hádankách, poslední hra a hlavně šachová partie, která mi brala dech. Přečetla jsem to jedním dechem, bylo to čtivé, napínavé a skvělé. Jediný Grayson mě ke konci trošičku iritoval:). Celkové jsem to užila!
Nešlo to ani dočíst. Nejen, že to bylo nevkusný, až moc vulgární a trapný, ale vůbec mi nesedl ani styl psaní. Kniha se mi nelíbila a nedočtenou odkládám.
Moc mě to bavilo! Zasmála jsem se, odreagovala se a byla jsem absolutně vtažena do děje. Zároveň jsem se něco i dozvěděla a vzor Bee Marie Curie je absolutně boží. Knihu jsem si velmi užila a může mi někdo najít Leviho v reálu prosím? Děkuju pěkně.
Tuhle povídku jsem prostě musela mít. Konečně jsem se dočkala naší krásné Prahy. Příběh je Caplonové klasika, hned od prvního momentu víte, jak to dopadne, ale podařilo se jí krásně vystihnout atmosféru Prahy a Vánoc. Už se moc těším na celou knihu, kterou právě píše.
Opět příjemná oddychovka. Občas u některých frází už koulim očima, ale stejně se mi stále líbí. Culim se u projevech lásky a směju se vtipným chvílím. Líbí se mi, jak Caplinová propojuje příběhy a postavy, tentokrát jsme se opět setkali s Ninou, i zmínka o Sebastianovi nechyběla. U knihy jsem si odpočala a opět na mě dýchala atmosféra krásné Francie.
Dávám pět hvězd, protože i když je kniha předvídatelná a příběh naplňuje jakýsi vzorec romantických příběhů, tak je to to, co jsem teď potřebovala. S Franny jsem se zžila, rozuměla jsem jí a prožívala to všechno s ní. Zbožňuju její kamarádky a sexy kravaťáka a tu romantiku, která na mě z knihy dýchala. Smála jsem se a byla jsem dojatá. A jelikož jsou kapitoly rozdělené podle postav (z pohledu Franny a z pohledu Hayese), tak jsou všechny pocity ještě intenzivnější, protože přesně víte, o čem ten druhý přemýšlí a co cítí a zamilujete si je ještě víc.
Přímo teď, hned po dočtení, se cítím, jak na obláčku. Skvělé letní čtení.
Pohodová knížka o kávě, přátelství a Viviiny rapidní změny života. Vůně kávy na vás ze stránek jen dýchá a k tomu ještě Knoflíkovo pečivo. Uf! Příjemné čtení, kde vás nepotká příliš nečekaných zvratů, ale až budu sedět na podzim na gauči, tak si jí s kávou v ruce ráda znovu přečtu.
Snad nikdy jsem se u knihy tak nezasmála. Autorka mě zcela vtáhla do děje a všechno jsem to s Olive prožívala, Adam je dokonalý, Holdena a Malcoma jsem si zamilovala a u scény s dvojitým rande jsem se upřímně smála. Neuvěřitelně mě bavila a nedivím se, že je tak opěvovaná. Dlouho jsem se vzpouzela, protože je na internetu úplně všude, ale nemělo to cenu! Ali Hazelwood si mě získala.
Autorka se drží stále stejného scénáře a i tak to stále funguje. Je to čtivé s uměním vtáhnout vás do děje, a s místy vykreslenými tak krásně, je to jako by jste tam byli s nimi. Příjemná oddechovka, kdy na vás dýchá tajemství a sladká až klišé romanťárna.
Původně jsem si myslela, že toto bude další kniha nějakeho herce, který se chce jen zviditelnit a vydělat. Nemohla jsem se víc mýlit. Tom je skvělý vypravěč, kniha mě bavila a předmluva Emmy byla dojemná. Překvapilo mě s jakou upřímností do toho Tom šel a vážím si ho za to. Biografie nečtu, ale tuhle jsem musela mít a jsem ráda, že jsem knihu nezavřela zklamaná.
Nevím, jestli kniha předčila mé očekávání, byla fanoušky Grišů vyslána do nebe, ale určitě mě to bavilo, pohltila mě. Rozhodně tady nemá 90% pro nic za nic.
Ze začátku jsem vůbec nevěděla, co se děje. Postavy jsem znala ze seriálu a i díky tomu jsem lépe později chápala děj. Pak se strhla lavina akce a hádek mezi Matthiasem a Ninou, Kaz a Jesper mě bavili od začáku. Autorka mě odzbrojila překvapivými událostmi. Moc se těším na Prohnilé město.
Od knihy jsem moc neočekávala, ale slupla jsem jí za dva dny. Neskutečně čtivá i když lehčí četba. Konec jsem čekala, ale stejně mě to dostalo a už kňučim, aby byl další díl.
Ta je tak krásně napsaná! Ani jedna stránka mě nenudila a při posledních stránkách jsem musela držet slzy dojetí. Šaša je skvělá postava, byla Carlovi sluníčkem a mě vždy vykouzlila úsměv na tváři svou nebojácností a odhodláním.
Láska ke knihám ze stránek opravdu sálá a mně bylo potěšením si tuto knihu přečíst.
Hru o dědictví jsem téměř neodložila do samotného konce, kdy jsem měla chuť sáhnout po dalším díle. Snad se brzy dočkáme. Autorka má sic trochu jednodušší styl psaní, ale děj mě tak moc upoutal, že mi to vůbec nevadilo. Řekla bych, že samotný námět knihy je prostý, ale co ji vyneslo do nebe jsou hádanky a promyšlenost všech vodítek, vzkazů apod.
Na druhý díl se moc těším.
Wow, ačkoli jsem Převorství četla hodně dlouho a s přestávkami, tak se mi moc líbila, skloubení fantasy prvků, které již známe s prvky novými bylo super. Nečekala jsem takto propracovaný a propletený příběh se spoustou postav a takových wow momentů a byla to opravdu jízda. Nejen Ead je skvělá postava, všechny byly úžasně propracované a líbil se mi jejich vývoj. Jediné, co mě mrzí je, že Tané nedostala v průběhu knihy mnoho prostoru. Opravdu by mě zajímaly podrobnosti jejího výcviku a více o dracích. Ale na to máme zase Eragona, že jo?
Milé, odpočinkové, nenáročné a roztomilé. Pro knihomoly je hlavní postava, která vlastní knihkupectví a miluje knihy nade vše, je dokonalá. Od začátku je jasné, jak to skončí, ale stejně jsem to zhltla.
Se Sárou rozhodně souhlasím v jedné věci, a to, že každý, kdo knize ohýbá rohy apod. je zplozenec pekla a doufám, že jim všem přestanou fungovat nabíječky na telefon!!