Kniholenka_DK
komentáře u knih
Norské dřevo
Haruki Murakami
Po přečtení necelých 20 % odkládám. Nemám pocit, že by mi kniha něco dávala (ať už zábavu nebo nějaký vhled) a nebaví mě to číst. Použitý jazyk je celkem na úrovni, ale po obsahové stránce nula a hlubší vhled do motivace postav také postrádám. Jediné co vnímám, je zvláštní atmosféra depresivní otupělé prázdnoty a popravdě nevidím důvod proč s něčím takovým trávit čas - takový pocit bych si při troše snahy dovedla navodit přímo ve svém vlastním životě, ale moje životní snahy jsou obvykle přesně opačné. Možná ale pro někoho, kdo žije ve sluníčkovem světě, to bude zajímavé.
Barbaři z ledové planety
Ruby Dixon
Do čtení této knihy se pusťte raději bez jakýchkoliv očekávání a s lehkou myslí. Pokud budete brát příběh příliš vážně, dost možná se vám líbit nebude. Já jsem se fakt bavila a v začátcích komunikace mezi pozemšťankou Georgií a mimozemšťané Vektalem jsem se dokonce musela nahlas smát. Nikdy jsem žádnou mimozemskou romanci nečetla, takže jsem byla příběhem fascinovaná. Děj je svižný, nenáročný, neobsahuje žádná velká dramata, takže je to ideální feel good čtení, přesně jak byl autorčin záměr - nesmíte od toho čekat nic jiného, jinak budete zklamáni.
Všichni u této knihy upozorňují na enormní množství sexu - ano je ho tam dost a je detailně popsaný, ale to už dnes není v knihách (nejen z žánru romance) zas tak neobvyklé, takže já bych z toho nedělala zas tak velké haló a věřím, že každý kdo to jde číst, tuší, co se mu dostává do ruky...pokud nechci číst o sexu, tak se asi nepustím, do 50 odstínů šedi, že? ;-) Víc než množství mi spíš vadily některé použité výrazy, které mi občas neseděly ke zbytku vyjadřování - hlavně u Vektala, který byl vlastně takový slaďouš a některé výrazy mi na něj přišly dost tvrdé. Těžko říct, jestli to tak je psané i v originálu nebo je to vina překladu.
K bonusové novele: součástí vydání je i pozdější bonusová novela, která je spíš zbytečná. Původní příběh má nějakých 240 stran a za mě by to bylo tak akorát - v nejlepším se má přestat, což platí zvlášť u takovéhoto řekněme "méně chytrého" čtení. V dodatečné novele už toho sexu opravdu začínalo být dost a už mi přišel zařazený samoúčelně, i příběh už nestál za to a zbytečně mi lehce pokazil skvělý zážitek z původního příběhu (po jeho dočtení jsem uvažovala dokonce nad pěti hvězdami). A mimochodem - nebojte se novelu přečíst, žádné spoilery k případné další knize, tam nejsou.
Aréna smrti (speciální vydání)
Suzanne Collins
Doháním zásadní resty, které jsem nastřádala v průběhu posledních 20 let, kdy jsem beletrii (ani filmy) moc nesledovala. A musím říct, že tohle teda byla hodně silná jízda. Ze začátku jsem tedy byla neskutečně naštvaná a cítila jsem se podvedená - ani ne před půl rokem jsem doháněla jiný svůj rest v podobě romantické série Selekce od Kiery Cass, ze které jsem byla nadšená. Pak najednou otevřu Hunger games a mám pocit dejavù... Hlavní kostra příběhu jak přes kopírák a to i včetně různých detailů - JEDINÝM rozdílem je to, že v Selekci bojovala skupina dívek o to, aby si je vybral princ a ony se tak staly princeznou a v Hunger GAMES bojuje skupina teenagerů o to, kdo z nich přežije. Spousta lidí si při představě boje o prince pohrdavě odfrkne, ale ruku na srdce - teenageři nedobrovolně bojující o svůj život v přímém přenosu pro pobavení určité části obyvatel - to taky nezní zrovna seriózně. Takže jsem si samozřejmě krátce po začtení musela vyhledat data vydání a potvrdilo se mi, co jsem tušila - samozřejmě že originálem jsou Hunger games. To je bohužel ta nevýhoda, když člověk čte knihy takto výrazně opožděně a mine ho dobový vývoj :-( Ano teď už jsem chytřejší a zjistila jsem si, že po úspěchu Hunger games se rázem vyrojilo mnoho jiných knih na podobné téma, stejně jako se to o pár let předtím stalo třeba s upírskými ságami po úspěchu Stmívání. Ok, doplnila jsem nějaké kulturní vzdělání a ačkoli jsem věděla, že nemohu vinu házet na Susanne Collins, tak přesto celou úvodní část knihy do nástupu splátců do arény jsem cítila pachuť toho, že čtu něco takřka na vlas stejného jako před pár měsíci. A ano předpokládám a doufám, že Kiera Cass použila přesný scénář Hunger games akorát v jiném prostředí vědomě a cíleně - že to nebylo prostoduché kopírování, ale snaha přinést čtenářům jejich oblíbený koncept v jiných kulisách, stravitelnější i pro mladší čtenáře nebo ty, kteří neradi čtou o zabíjení lidí. Na tomto místě je nutno podotknout, že jak Collins, tak Cass se jejich díla opravdu povedla a právem mají úspěch, ale i tak mě ta příšerná detailní podobnost obou děl zaráží.
Pachuť toho, že čtu znovu to samé, ovšem přešla hned, jak začala hra v aréně, tam už se logicky obě knihy začaly rozcházet. Oceňuji, že boj v aréně byl podstatně rychlejší a přímočarější než boj o princovo srdce. Na druhou stranu mě překvapilo, že boj to byl opravdu brutální, takže kniha je určena staršímu a podstatně "odolnějšímu" publiku než nevinná Selekce. V případě Hunger games také zatím po přečtení první knihy mírně bojuji s nastavenou logikou fungování světa Panemu, resp. hlavně s logikou existence samotných hladových her jakožto jakési připomínky poslušnosti pro jednotlivé kraje. Obecně politikou a fungováním světa se první díl příliš nezabývá, ale závěr dává naději, že to další díly snad napraví, tak uvidím. Nicméně, když už jsem tedy očividně tuto recenzi pojala jako srovnání dvou sérií :-) tak v budování logiky světa měla Selekce navrh, protože tam mi dávalo všechno smysl hned od začátku. Já si na logiku daného světa totiž celkem potrpím, tak pokud by mi další díly nedaly uspokojivé vysvětlení, zvážila bych ještě přehodnocení svého hodnocení, které teď po dočtení prvního dílu nastavuji s přimhouřenýma očima na plných 5 hvězdiček (reálně 4,5*).
Temná hmota
Blake Crouch
Velmi originální, super čtivé, lehké sci-fi. Přečteno za 2 dny. První dvě třetiny knihy byly naprosto fantastické - těm bych dala možná i pět hvězdiček, poslední třetina nebyla úplný propadák, ale na mě už to bylo dost "divoké" - tu bych hodnotila jenom na průměrné 3 hvězdičky, takže celkově dávám čtyři. Ani pokud nečtete sci-fi, tak bych se této knihy nebála - je to spíš takový thriller se sci-fi prvkem. Princip multivesmíru, na kterém je postavena zápletka knihy je zlehka, jen tak jak je nezbytně nutné, vysvětlen na cca 4 stránkách, což je jediné složitější čtení v knize, kde je potřeba se trochu více soustředit, ve zbytku knihy už vás žádné odborné popisy nebo diskuze nečekají. Čte se to opravdu velmi lehce. Kniha je zaměřená hlavně na děj, takže nějaké hlubší vrtání v hlavách jednotlivých postav tu nečekejte. Samotná myšlenka multivesmíru je však natolik zajímavá, že na nedostatek podnětů k přemýšlení si pravděpodobně stěžovat nebudete.
SPOILER: jako nelogičnost v ději mi připadá to, jak mohl Jason 2 zařídit, aby se "náš" Jason dostal do světa Jasona 2. Musel by ho tam doprovodit a sám se pak zase vrátit do světa Jasona 1. To mi vzhledem k tomu, jak funguje otevírání dveří do jednotlivých světů přijde jako nepravděpodobné, ale kdo ví... Není to ale naštěstí nic, kvůli čemu by další děj pokulhával.
Na konci knihy se mnou nejvíc zarezonovala myšlenka: "Myslím na všechny ty noci, kdy jsem ležel v posteli a přemýšlel o tom, jaké by to asi bylo, kdyby se věci vyvíjely jinak, kdybych se na křižovatce nevydal tou cestou, která ze mě udělala ............ Nakonec asi každý chce to, co nemá. To co myslí, že by mohl mít, kdyby se rozhodl jinak."
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Od této knihy jsem po shlédnutí některých recenzí čekala jasných 5 hvězdiček. Koncem druhé třetiny knihy jsem byla rozhodnutá, že dám jen 4, protože příběh skvěle napsaný a vymyšlený, máte pocit, jakoby Evelyn byla skutečná osoba, ale když jsem knihu odložila, nic moc mě k ní netáhlo zpátky. Ostatně těžko byste hledali knihu se spoilerem přímo v názvu :-) lákadlem pro další čtení má být vysvětlení, proč si Evelyn vybrala jako spisovatelku své autobiografie právě Monique, ale pro mě to nebylo to, co mě na knize zajímalo. Základní představu o tom, jak to s Evelyn ve skutečnosti je, jsem získala už v první polovině knihy. Takže proto druhá půlka pro mě už zas tak strhující nebyla a už jsem jen počítala kolik manželů ještě zbývá... Jenže pak posledních cca 100 stran, můj názor zase změnilo a příběhy toho jak Evelyn s postupujícím stářím ztrácela své blízké mě chytily za srdce a byl to pro mě vrchol knihy. Takže dávám plných 5 hvězdiček. Ten závěr ohledně Evelyn a Monique už snad ani nebyl nutný, ale vyloženě mě neurazil.
Knihu jsem četla v angličtině a určitě ji mohu doporučit tomu, kdo chce se čtením v originále začít, protože angličtina je relativně lehká.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Tak s touto knihou jsem se asi sekla - nejsem žádný velký čtenář romantasy knížek a ke knize mě dostal čistě ten obrovský hype, když kdosi ji snad přirovnal svým významem k novému Harry Potterovi! Přečetla jsem první kapitolu a knihu odkládám s poučením, že ne všemu, co je vychvalované do nebes, chci věnovat svůj drahocenný čas. Žánr nejvýstižněji popisuje asi hodnocení uvedené přímo na knize, které říká, že Čtvrté křídlo je jakýsi kříženec mezi Hunger games a Padesát odstínů. A těch padesát odstínů jsem tam úplně nečekala, když jsem si knihu objednávala. Žhavé scény mi obecně nevadí, ale musí dávat smysl. Tohle je ale za mě tak moc hloupé - těžko si představit, že když prvních 25 stran vypadalo takto, že by zbytek knihy byl najednou mnohem lepší. Pokud autorka byla schopná napsat toto a nepřišlo jí to mimo, tak v ní nemám další důvěru.
---SPOILER z první kapitoly :-)
Knihu mám v angličtině, takže bohužel můžu uvést citaci ze strany 21 mojí knihy pouze anglicky, do překladu se v tomto případě ani pouštět nechci :-)
Hlavní hrdinka zahlédne neznámého vojáka stojícího opodál, zatímco ji čeká za pár vteřin životu nebezpečený úkol. Následuje dlouhý odstavec popisující podrobně neskutečně mužný a dokonalý vzhled neznámého vojáka. Následovaný dalším odstavcem, kdy už by jistě někdo neváhal označit hlavní hrdinku jako nadrženou:
"Even the diagonal scar that bisects his left eyebrow and marks the top corner of his cheek only makes him hotter. Flaming hot. Scorching hot. Gets-you-into-trouble-and-you-like-it level of hot. Suddenly, I can´t remember exactly why Mira told me not to fuck around outside my year group."
To jsem opravdu jediná, které tohle přijde tak neskutečně hloupé? Proboha tohle je strana 21 z 561 celkových! Co se bude dít v knize dál, když jen jeden kraťoučký pohled na neznámeho chlapa v ní vyvolá tohle?!
Pokud by takhle popsala muže poté, co by autorka vybudovala nějakou jiskřivou, vášnivou atmosféru v odpovídající situaci, asi by to bylo ok, ale ona za pár vteřin poté bude plnit super náročný úkol vyžadující velké soustředění, úkol ze kterého je vystresovaná a bojí se ho! Úkol, který podle statistik nepřežije 20 % zájemců o vstup do vojenské školy na pozici jezdce na dracích.
Je mi to líto, nikdy jsem dosud neodložila knihu po prvních pár stranách, ale teď a tady nemůžu jinak. Sice jsem se těšila aspoň na nějaké popisy draků, kteří jsou podle mnohých jediné, co na knize stojí za to, ale věnuji svůj čas raději jiné knize.
Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
Pro mě není tato kniha spojena s žádnou nostalgií - četli jsme ji jako děti ve škole a jediné co si pamatuji, je že se tam lovil bobřík mlčení :-) Nicméně jsem ji zkusila se svými dětmi ve formě audioknihy. Dcera (8 let) u toho spolehlivě usínala, ale syna (10 let) to kupodivu po počáteční nedůvěře celkem bavilo. Ne že by z toho skákal nadšením, ale na poslouchání se těšil a je přístupný tomu, že by si poslechl i jinou Foglarovku. Mě se na knížce líbilo, jak je tam krásně popsaná ta láska k přírodě a jak jsou tam celkem nenásilně (i když na dnešní poměry velmi okatě) dětem vštěpovány správné lidské hodnoty a chování. Bohužel viděno dnešníma očima je kniha poněkud sexistická - jakoby holky neměly na dobrodružství a odvahu právo, jakoby holky ve světě Hochů od Bobří řeky vůbec neexistovaly kromě strachujících se maminek a nelichotivé zmínce o ubrečených holkách. Chápu, že kniha vznikla téměř před 90 lety, ale z pohledu dnešního čtenáře to prostě trochu zamrzí. I tak má ale kniha i dnes co říct.
Ultrazpracovaní lidé: Proč nemůžeme přestat jíst věci, které nejsou jídlo, a co s tím?
Chris van Tulleken
Kniha nesplnila úplně přesně to, co jsem od ní čekala, ale přesto je relativně zajímavá a vybízí k zamyšlení. Bohužel je to typická americká populárně naučná literatura, takže se připravte, že těch pár zajímavých myšlenek plave ve spoustě nevýživné, ale čtenářsky lákavé omáčce - jak ironické a pokrytecké u knihy, která přesně za tento přístup kritizuje potravinářské firmy!
Popravdě ta omáčka okolo mě v případě této knihy opravdu rozčilovala a pořád jsem čekala, kdy skončíme s popisováním útržků z rozhovorů autora s různými lidmi a přijde něco opravdu "vědeckého". Nedočkala jsem se, zato mi po přečtení 90 % knihy autor všechno do té doby okecávané shrnul v 9 stručných bodech na jedné straně! Obecně s většinou myšlenek z knihy nelze nesouhlasit, ale pokud vám téma zdravé výživy není úplně cizí, tak věřím, že jste se s nimi už v nějaké formě pravděpodobně potkali. Síla podobných knih nespočívá ani tak v tom, že vám předají nové revoluční informace, ale spíš v tom, že vás mohou namotivovat a vyburcovat. Bohužel jsou ale obvykle velmi málo schopné pomoci vám konkrétní pozitivní změnu uskutečnit, takže získaná motivace často velmi rychle vyprchá. A obávám se, že to bude pro většinu lidí včetně mě případ i této knihy.
Pokud se vám nechce číst knihu celou, pokud si přečtěte pouze poslední pátou část (posledních 10 % knihy) nepřijdete o nic zásadního.
QualityLand
Marc-Uwe Kling
Tak asi takhle... Po technicko-literární stránce by si tahle kniha pravděpodobně nezasloužila ani 3 hvězdičky, protože příběh Petera jako celek moc nefunguje, ALE PŘESTO ji okázale dávám 5 hvězd. Ty nápady a parodicky do extrému překlopený (nikoliv však nereálný) vývoj dnešních technologií… já jsem se prostě neskutečné bavila. Zároveň mě to ale nutilo zamyslet se. Pokud mate rádi seriál Black Mirror (Černé zrcadlo), tak se vám bude líbit i tato kniha.
U některých nápadů jsem se vyloženě musela smát, určité pasáže byly naopak spíš mrazivé. Naučila jsem se i pár zajímavých reálných faktů, o kterých jsem si pak i vyhledala nějaké podrobnosti (třeba zákony robotiky Isaaca Asimova, Moravcův paradox, paradox závislosti na zvolené cestě, Turingův test - ale nebojte se, tyto pojmy jsou v knize jen lehce naťuknuté, není to odborná kniha).
Kniha mi svým způsobem připomínala i do současnosti překlopenou klasiku 451 stupňů Fahrenheita od Raye Bradbury. QualityLand je jakýmsi varováním, kam by to mohlo zajít s umělou inteligencí, pokud ji necháme rozhodovat o našem životě. V Bradburyho 70 let staré knize byla cenzura nastavená a udržovaná politicky a silově, v QualityLandu dnešní doby cenzuru nastavují a udržují obchodní zájmy a algoritmy.
"Víš proč se tomu říká síť? (pozn. internetová) Protože jsme v ní uvízli."
Piranesi
Susanna Clarke
Tohle je rozhodně zvláštní kniha. Mezi mé oblíbené se asi nezařadí, ale přesto jsem ráda, že jsem ji přečetla. V knize se toho děje minimum, její síla je ve vytvoření zvláštní atmosféry a poznávání velmi jiného fantaskního světa. Ani si nejsem jistá, jestli má kniha nějaké hlubší skryté poselství nebo myšlenku. Žádné rozumové zdůvodnění příběhu mě nenapadá. Vlastně můj hlavní pocit po dočtení je, že nejsem asi dostatečně chytrá na to, abych to pochopila :-)
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Pro mě první kniha pana Zibury. Bavila jsem se. Musím říct, že mě asi o dost víc bavilo vyprávění o cestě jako takové (Nissánek, cesta lodí, komentáře japonského kamaráda atd) než samotné navštívené pamětihodnosti. Byla to taková odpočinková, zábavná kniha z jiného žánru, než obvykle čtu. Žádný hlubší dojem ve mně nezanechala, ale nelituji času s ní stráveného - lepší tři hvězdy. Určitě vyzkouším i nějaký Ziburův zahraniční cestopis.
Zloděj blesku
Rick Riordan
Tohle mi bohužel moc nesedlo. Vím, že je kniha řazena jako middle grade, což já už dávno dávno nejsem, ale přesto i s tímhle vědomím knihu nedokážu ohodnotit lépe než cca 2,5 hvězdičky. Neumím se v tomto případě moc vcítit do pohledu 10 - 12letého dítěte. Přijde mi, že pro tuto věkovou kategorii je kniha vzhledem k množství postav docela složitá, pro dospělé už zase pokulhává příběh jako takový. Ne že by byl špatný, ale na mě byl prostě málo promyšlený a zajímavý - bylo to putování od jedné nebezpečné překážky ke druhé, skoro jak kdyby to byl jakýsi soubor povídek "Různá dobrodružství Percyho Jacksona". Pro middle grade to je možná fajn - opravdu to v tomto případě nedokážu posoudit, ale mého skoro 10letého syna to zatím taky nijak nezaujalo. Ani mi to nepřijde jako fantasy pro dítě-začátečníka v žánru.
Dost to svým způsobem připomíná Harryho Pottera, ale ten má děj mnohem celistvější a zajímavější a ani stylistycky to na Rowlingovou nemá. Každopádně na knize určitě oceňuji nápad jako takový - využít řecké bohy a řecké báje.
Také musím přiznat, že příběh jsem konzumovala ve formě audioknihy a to u mě zřejmě bohužel vždy celkový prožitek z knihy snižuje minimálně o 1 hvězdičku, protože do audioknihy se nikdy nedokážu tak ponořit jako při klasickém čtení. Nicméně audiokniha účel splnila, na sérii Percy Jackson jsem byla zvědavá, ale teď už vím, že to nebude pro mě a proto v sérii pokračovat nebudu.
Národní opruzení
Karolína Zoe Meixnerová
Kniha je jakousi lehkou detektivkou, kde jako postavy vystupují některé osobnosti českého národního obrození. Nečekejte, že by tato kniha vynahradila učebnici literatury - původně jsem čekala, že kniha bude trochu více zpracovávat nějakou stravitelnější formou školní učivo. Co ale kniha zvládla dobře je vykreslení atmosféry dané doby a také dala těm původně nic neříkajícím jménům v učebnicích lidský rozměr - u maturity toho z knihy pravděpodobně použijete velmi málo, ale věřím, že to může pomoci vzbudit aspoň trochu zájem o dané autory i samotné historické období. Já už mám maturitu dávno za sebou a národní obrození pro mě tehdy opravdu zajímavé nebylo. Ke konci této knihy mě ale samotnou zajímalo (tak jsem i trochu googlila), kdo jsou vlastně ty zmiňované sestry Rottovy a jestli se postavy, které se znají v románu znali opravdu i ve skutečnosti. Tento zájem se u mě objevil ale až ke konci knihy, kdy jsem se začala v postavách a jejich úloze v příběhu lépe orientovat. Ve finále tedy kniha zřejmě plně splnila svůj účel a vlastně jsem celkem ráda, že jsem si ji přetla (resp. poslechla) a kdo ví, možná že si jednou přečtu i něco od samotných klasiků, které mi kniha v tomto nenáročném příběhu přiblížila. Co se týká samotného příběhu zpracovaného v knize - ten mě nijak zvlášť neoslovil, samotný závěr byl vyloženě teatrální, ale beru to tak, že příběh sám o sobě je tam jen jakousi kulisou.
Bez lásky
Alice Oseman
Jestli znáte Srdcerváče, tak tohle má úplně stejnou atmosféru, akorát to není komiks, ale je to 400strankový román. Délkou se nenechte odradit, čte se to velmi lehce a rychle. Ze začátku jsem o volbě knihy trochu pohybovala, protože děj na mě byl že začátku opravdu hodně pubertální, ale po zabydlení hlavních hrdinů na vysoké škole to konečně začalo být velmi zajímavé i pro mě, která jsem o 20 let starší než postavy v knize. Hlavní hrdinka si pomalu uvědomuje, že její sexualita je jiná než u ostatních. V knize je krásně popsaná její zmatenost, osamělost a obtíže s přijetím skutečnosti, že je aromantická a asexuální. Popravdě jsem o tomto tématu dosud nic neslyšela, takže určitě jsem se z knihy i něco přiučila. Počítejte s tím, že stejně jako v Srdcerváčích, v knize není snad jediná běžná heterosexualní postava, ale postavy se mi nezdály zasazované do příběhu na sílu.
Nejlepší na tvorbě Alice Oseman je ovšem to, že celý příběh je vyprávěn neuvěřitelně mile, všechny postavy prostě musíte milovat a z knihy doslova září pozitivní energie přijetí člověka, ať je jakýkoliv. Ať už tedy máte osobní zkušenosti nebo mindráky jakékoliv, tahle kniha vám opravdu dovolí prožít si pocit přijetí od okolí i přijetí sama sebe a to přitom vůbec nemusíte být součástí LGBT+ komunity. Pocit přijetí mnohdy zoufale potřebuje každý a zvlášť děti ve věku teenagerů, pro které je tato kniha určena primárně. Vůbec nemám pocit, že by se kniha do "dětí" nějak uměle pokoušela zasévat semínka pochybností o jejich vlastní orientaci a nabádála je k tomu, aby se zařazovali mezi LGBT+ jen kvůli tomu, aby byli cool a zajímaví, jak má mnoho dospělých poslední dobou pocit (občas včetně mě samotné). Co já bych za takovouto knihu ve svých teen letech dala - tehdy byly jen dívčí romány o krásných patnáctiletých holkách, které o prázdninách prožívaly svoje první vášnivé románky (dobrý den paní Lanczová, vaše romány jsem milovala, ale možná bych tehdy mnohem víc potřebovala číst i něco takového jako je Bez lásky).
Příběh knihy jako takový je vlastně strašně primitivní, po obsahové ani jazykové stránce nečekejte žádné literární veledílo (opět velká podobnost se Srdcerváči), ale s přihlédnutím k věkové kategorii, pro kterou je kniha primárně určena a k tomu, jakou záslužnou činnost dělá (ať už obeznámení s méně známým tématem asexuality, tak především se zaséváním větší obecné tolerance mezi lidmi), nemůžu jinak než knize dát pět hvězdiček a vím, že až mé děti povyrostou, na knihu je nenápadně nasměruji.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Tato kniha měla být skvělá, ale na mě bohužel nezafungovala. První třetinu knihy mi Eleanor lezla na nervy a vůbec jsem nechápala, proč bych o někom takovým vůbec měla číst knihu. Naštěstí se po první třetině pomalu začalo odhalovat proč se Eleanor chová tak podivně.
SPOILER: Ve 2/3 knihy když na scénu nastoupila psychoterapie jsem zaplesala, konečně něco zajímavého a říkala jsem si, že dosavadní poměrně podrobný popis Eleanořina života a chování byl nutný, abychom si teď mohli užít tu psychoterapeutickou práci s dětským traumatem. Pasáže s psychoterapeutkou byly dobré, ale bylo jich málo a byly hodně osekané. Celkově v poslední třetině knihy šlo všechno nerealisticky moc rychle. Eleanor mnoho let potlačovala obrovské trauma, které prožívala celé dětství, trauma které dokonce vytěsnila, došlo to až tak daleko, že plánovala svoji sebevraždu. Jenže pak se ze dne na den dostane na psychoterapii s klinickou depresí a hned první týden je jí mnohem líp (a to dokonce bez podpory jakýchkoliv léků, které kategoricky bez vysvětlení odmítne - pokud by chtěla autorka dělat osvětu v oblasti psychického zdraví, jsem si jistá, že toto by si zasloužilo přeci jen přidat pár poznámek), okamžitě přestane svět vidět černě, dokonce si začne uklízet a zvelebovat svůj byt... Při dalších sezeních u psychoterapeutky už se jen odhodlává si vzpomenout, co se jí stalo a ejhle jako mávnutím kouzelného proutku si během dvou měsíců Eleanor všechny traumata z dětství připustí a pochopí - ačkoliv do té doby byla prezentovaná (řekněme i celkem uvěřitelně) jako žena, kterou prožité trauma výrazně povahově a emočně ovlivnilo - až tak, že ze začátku knihy jsem si myslela, že má pravděpodobně snížené IQ, EQ nebo dokonce jistou formu autismu. V realitě by Eleanořino vyrovnávání s traumatem i s tím související depresí trvalo rozhodně podstatně déle a ani by nebylo tak jednoduché, jak je to prezentováno v knize.
Když to tedy shrnu, na knize byla pro mě tématicky zajímavá spíše až poslední třetina ovšem ta zase byla pro změnu strašně nereálně a povrchně vyobrazena. Celkově mi provedení knihy připomínalo Mlčící pacientku od Michaelidese, která mě taky zklamala. Od této knihy jsem čekala jiný žánr, ale bohužel jediné co kniha nabízí je také jen trocha napětí ve formě touhy odhalit, co se Eleanor stalo, že se chová tak, jak se chová. Hlubší psychologické zpracování tématu zde nečekejte. Jediné v čem může být kniha možná přínosná pro lidi, kteří se třeba potýkají s nějakými psychickými démony, je fakt, že vyznívá celkově velmi optimisticky a neváhala bych ji označit jako takovou instantní reklamu na psychoterapii. Bohužel to ale na druhé straně přebíjí fakt, že člověk, který by se na základě toho pro psychoterapii rozhodl, bude mít zkreslenou představu o tom, jaké výsledky, v jakém časovém horizontu očekávat. Navíc velkou pomoc v Eleanořině případu poskytuje také její okolí - to se chová sice až příliš idealizovaně, ale v podstatě chování Raymonda, jeho matky, nemocného milého stařečka a jeho příbuzných bylo to jediné, co se mi na knize líbilo a kéž by to takhle v reálném světě optavdu fungovalo.
Mlčící pacientka
Alex Michaelides
Po knize jsem sáhla kvůli tomu, že hlavní hrdina je psychoterapeut. Toto téma mě zajímá a možná to je ten problém. Čekala jsem asi něco jiného, i když vlastně nevím co - věděla jsem, že jdu číst thriller. Většinu knihy se Theo choval spíš jak detektiv než psychoterapeut. Na konci se toto jeho chování sice částečně vysvětlí, ale v průběhu čtení jsem byla spíš zklamaná. Autor čtenáře v průběhu knihy slušně vodí za nos. Konec byl opravdu překvapením, které jsem nečekala, a dá se z něj vyvodit i několik zajímavých myšlenek nebo ponaučení. Krása této knihy pro mě tedy začala až v momentě, kdy jsem ji na konci zaklapla a mohla jsem si po odhalení na konci začít dohromady novým pohledem spojovat celý příběh a konečně začít uvažovat nad chováním a motivacemi postav. Nicméně těžko to vyváží fakt, že v průběhu čtení jsem se vlastně až tak moc nebavila. Překvapivý závěr je na mě trochu málo, takže dávám 3*
Šest vran
Leigh Bardugo
Tohle hodnocení je pro mě hodně složité. V hloubi duše vím, že tohle je jasně pětihvězdičková top kniha: příběh je perfektně vymyšlený, napínavý od začátku až do úplného konce, absolutně dopředu nepředvídatelný, perfektně vykreslené morálně šedé postavy, i ten fantasy svět postavený na nadpřirozených schopnostech Grišů je zajímavý. Ale ach jo... mě to prostě hlouběji nezasáhlo :-(
Asi teď lituji, že jsem si to vybrala ve formě audioknihy, protože kdybych to klasicky četla, dopadlo by to možná jinak. A to pozor - provedení audioknihy je naprosto skvostné, na jedničku podtrženou s hvězdičkou! Jenže... příběh je docela složitý, plný postav, první asi dvě kapitoly jsem byla úplně ztracená a myslela jsem, že to vzdám, naštěstí pak už to bylo mnohem lepší, přesto jsem několikrát zalitovala, že se nemůžu pohledem vrátit zpátky o pár řádků nebo stránek výš, abych si něco znovu přečetla a ujistila se, že to chápu správně. A největší problém byl v tom, že audioknihu obvykle neposlouchám za 100% soustředění navíc spíše po kratších časových úsecích a možná to byl důvod, který mi bránil se na knihu více napojit. Nebo prostě tohle není v současné době úplně můj top žánr. To už teď těžko zjistím, spíš se po nějakém čase ke knize znovu vrátím (přesto, že už výsledek budu znát, myslím, že tuhle knihu lze číst vícekrát po sobě a nudit se nebudu, naopak tím, že už budu postavy znát, věřím, že bych si mohla příběh užít dokonce ještě víc). A pak můžu rovnou navázat dalším dílem, protože příběh se v této knize stejně neuzavřel. Přestože dávám "jenom" 4 hvězdičky, tak knihu rozhodně doporučuji!
Srdcerváči. Kniha 5
Alice Oseman
Ačkoliv nerada, tak tomuto dílu dám narozdíl od předchozích "jenom" čtyři hvězdičky - méně dát nemůžu, protože všechny knihy vnímám spíš jako jeden celek a tento díl ty předchozí nijak nezapírá. Každopádně mi 5. díl přijde zatím nejslabší. Nějak jsem tu postrádala tu správnou hloubku nebo něco co by mě víc chytilo za srdce. Věřím ale, že teenageři, pro které je tato série primárně určena, to budou vnímat výrazně intenzivněji než já. Hlavním tématem je tentokrat první sex. Byla jsem fakt zvědavá, jak se s tímto autorka popasuje, ale musím uznat, že to zvládla se stejnou lehkostí a vkusem jako jiná témata v předchozích dílech. Možná jsem v koutku své chlípné duše a vzhledem k velké otevřenosti v předchozích dílech, čekala trochu víc podrobností, ale uznávám, že tak jak je to, je to vzhledem k věkovému určení knihy naprosto v pořádku.
Srdcerváči. Kniha 1
Alice Oseman
Takže během 2 dnů jsem přečetla díly 1-4 a až někde narazím na poslední 5. díl rozhodně si ho nenechám ujít. Po přečtení prvního dílu jsem dala čtyři hvězdičky, ale zpětně jsem to opravila na pět, protože tahle série je opravdu až nečekaně skvělá. Určitě doporučuji číst postupně, protože díly na sebe dějově navazují. Každý další se mi líbil víc a víc. Hlavními postavami jsou dva sympatičtí kluci, kteří se do sebe zamilují, takže většina 1. - 3. dílu se točí hlavně kolem tématu homosexuality. 4. díl je trochu jiný - hlavním tématem je psychické zdraví, hlavně téma anorexie. Chvílemi jsem při čtení série měla pocit, že čtu spíše zábavnou formu letáčku, který má náctiletým předat základní informace o potenciálních problémech - něco jako školní preventivní beseda. A tento záměr knihy také rozhodně mají. ALE... to nemyslím jako výtku! Zpracované je to opravdu bravurní formou a rozhodně to stojí za přečtení, i když žádnou takovouto "pomoc" nepotřebujete. Je to hrozně milý příběh, pro všechny. A až budou moje děti trochu starší, myslím, že je na existenci těchto knih nějak nenápadně upozorním. A největší wow je pro mě objevení komiksové formy. Nikdy jsem žádný komiks nečetla, ale z tohoto jsem nadšená a ani si teď nedovedu představit, že by nějaká jiná literární forma pro takovéto téma byla lepší. Textu je podle mě i na komiks v knize dost málo, ale ty obrázky jsou geniální a řeknou víc než mnoho stran textu. Rozhodně mě to nalákalo pustit se do nějakého dalšího komiksu.
Twisted Love: Láska na ostří nože
Ana Huang
Audioknihu jsem poslouchala, aniž bych si o knize cokoliv dopředu zjistila, takže jsem byla překvapena. Začátek byl dlouho poměrně klišoidní romantika, kterou jsem od knihy na základě jemné grafiky obálky čekala. Pak se ale kniha rázem přehoupla v drsnou erotiku, která rozhodně není nic pro romantické duše. Druhá půlka pak měla nádech ne zrovna povedeného thrilleru a do příběhu i samotného vztahu hlavních postav se vnášelo čím dál víc temnoty.
"Thrillerová" zápletka v sobě měla značné nelogičnosti a "usmiřovací" závěr byl doslova děsivý, protože by oba bez debat potřebovali pomoc psychologa. On se potvrdí jako sadistický majetnický stalker, který lidem na potkání vyhrožuje zabitím a má v hrsti půl světa, takže není možné se proti němu jakkoliv bránit. A ona z jeho toxického chování prožívá několikanásobné orgasmy. Když si to teď v hlavě sumíruju, tak si říkám jestli i ty dvě hvězdičky nejsou moc. Nicméně přiznávám, že kniha je čtivá, ačkoliv ani po literární stránce to není žádný skvost a z některých neustále se opakujících slovních spojení mi už naskakovala kopřivka.
Audiokniha je zpracovaná celkem dobře - načteno na střídačku mužem a ženou.
