Kniholenka_DK komentáře u knih
Já se bohužel k nadšeným komentářům nepřidám. Není to vyloženě špatná kniha, námět je originální, ale myslím, že by si zasloužil buď knihu s větším rozsahem nebo naopak jen seškrtání do formy povídky. Takto na 90 stranách to působí divně. Nejvíc se mi asi líbil závěr, ten je milý. Zbytek knihy je nemastný neslaný.
Věkově nejsem cílový čtenář, ale čtu ráda i knihy pro děti nebo mládež, na tuhle knihu si ale připadám stará. Má velmi jednoduchý styl vyprávění, který dětskému čtenáři asi vadit nebude, ale na mě to bylo málo. Stylem vyprávění bych knihu doporučila kategorii middle grade do cca 12 let. Nevím ale, jestli se této věkové kategorii bude líbit téma POZOR SPOILER - přeci jen tu máme mrtvou holku, která se spolu s matkou utopila při povodni, 12letou hlavní postavu přepadne večer potmě v parku násilník, který se pak asi také utopí, lehce se tam řeší i téma rozvedených rodičů a nedostatku peněz - prostě plno celkem vážných témat a vím ze třeba mým dětem by se zatím kniha nelíbila. Pro starší děti už je to ale psané moc jednoduše.
Kniha má hrozný název, který bych čekala spíše u nějakého ezo blábolu, ale k četbě mě přesvědčily některé pochvalné recenze. Ezo blábol kniha rozhodně není, je to psychologická příručka pro laiky. Obsahuje základní témata, která lidi v oblasti psychologie trápí. Od všeho najdete trochu, takový mišmaš. Struktura témat je mírně nelogická. První cca půlka knihy se mi moc nelíbila (moc obecné a jakoby akademicky podané), druhá půlka mi přišla zajímavější. Pokud nejste v tématu úplný nováček, tak zde asi nenajdete příliš nového, co by vás překvapilo. Většina textu jsou spíše obecná povrchní shrnutí daných problémů. Ono ani konkrétní návody dávat nejde, takže jde spíš o to, jestli text člověka nakopne, aby si svůj problém vůbec uvědomil a měl dostatek vůle ho řešit. Autorka sama u většiny problémů uvádí jako ideální řešení psychoterapii. Anotace slibuje vědecký pohled, ale ten jsem tam nijak zvlášť nepociťovala - většinu těch věcí člověk tuší instinktivně nebo už patří k obecným znalostem.
Obecné řešení problémů, které autorka předkládá, popisuje rovnicí: znalosti + pevná vůle + plán/cíl + vášeň/optimistický přístup (+ trocha štěstí). Každému ale musí být jasné, že reálné provedení není jednoduché.
Poslouchala jsem jako audioknihu, což se mi v tomto případě neosvedčilo. Nedokázala jsem se na poslech plně soustředit - text nebyl přespříliš odborný, ale ani to nebylo psané (a možná i namluvené) tak hezky jednoduše jako třeba v Mozaice duše pana Kvapilíka, kde audiokniha vyloženě sedla. Zde je mnoho textu (zvlášť v první půlce knihy) i ve formě číslovaných seznamů typu "toto se děje kvůli tomu: 1. ..... 2. ..... 3. ....." pro audioknihu to není zrovna ideální forma. Věřím, že v papírové formě bych si knihu asi užila více.
Běžně nečtu historické biografie, takže popravdě nevím, jestli je mé hodnocení příliš relevantní. Po knize jsem sáhla čistě kvůli tomu, že se zajímám o orientální tanec a Mata Hari byla známá právě jako "orientální tanečnice". Ve skutečnosti měl její tanec se skutečnými orientálními tanci zřejmě málo společného, ale i tak jsem doufala, že kniha bude více o tanci. Bohužel o jejím tanci se nedozvíme skoro nic kromě toho, že tančila skoro nahá. Jak se ten tanec, ze kterého byli všichni paf, naučila, ani jak vlastně vypadal, se nedozvíme. Jen díky nějakým svým předchozím znalostem tohoto období tuším, že její tanec byl přijat tak nekriticky, z velké části proto, že ho opatřila nálepkou "made in India" a Evropa tehdy po nově objevovaných indických tradicích a východní filozofii hladověla, čehož zneužívali různí podvodníci, mezi nimi i Mata Hari. Tohle ale pro autorku očividně nebylo podstatné téma. Místo toho drtivou část knihy zabírají popisy luxusních restaurací a hotelů, kde se Mata Hari schází s vlivnými lidmi na snídaně/obědy/večeře, bezduše s nimi klábosí a manipulativně jim pochlebuje, obtáčí si je kolem prstu a ti se v její přítomnosti chovají jako primitivové myslící pouze na jedno (ledaže v ní muži viděli jen luxusní prostitutku, ačkoliv ona sama se považovala za svůdnou umělkyni - ale tuto otázku kniha nezodpovídá). To, že román zahrnuje pouze umělecké období Matina života před válkou a o její špiónské "kariéře" za války se pouze krátce zmiňuje epilog, už bylo napsáno v jiných komentářích.
Přitom samotný začátek vypadal slibně... Mata Hari mi byla zprvu celkem sympatická, později jsem ji aspoň dokázala jakž takž chápat, ale ke konci už z ní zbyla jen nesympatická do sebe zahleděná zlatokopka. Na druhou stranu nějakou osobnost si po přečtení knihy pod jménem Mata Hari dovedu představit, takže úplná hrůza kniha určitě není. Navíc se to četlo rychle a snadno. Bohužel mě ale kniha neuchvátila a už můžu jen spekulovat jestli je to vinou autorky nebo mojí špatnou volbou žánru.
Na tuhle knihu jsem narazila náhodou a vzpomněla jsem si, jak jsem jako malá měla ráda koně. Vzhledem k tomu, že hlavní hrdince je jen 13 let, čekala jsem jednoduchý dětský příběh, kde ani tak nejde o to, co se děje, hlavně že se tam objevují koně. Realita mě ovšem velmi mile překvapila. Příběh rozhodně není hloupoučký a vlastně ani není zas tak moc dětský, je spíš z kategorie young adult, protože se tam objevuje lehce i téma první lásky. 13letou Zoe jsem si po celou dobu představovala spíš jako 15-16letou.
Kniha je ze série Jezdecká akademie, ale je třeba říct, že se (aspoň tento díl) v jezdecké škole vlastně neodehrává. Sledujeme talentovanou Zoe, jejíž celý život se točí kolem hry na flétnu. Jezdectví se věnuje její kamarádka a shodou různých okolností se ke koním nakonec dostane i Zoe. První dvě třetiny knihy jsou naprosto skvělé a ukazují velký vnitřní boj a dilema, kterým si Zoe na své cestě ke změně prochází. Na tak malém rozsahu textu se autorce podařilo nastínit několik zajímavých myšlenek (světlé i stinné stránky a předpoklady úspěchu nebo přístup ze strany rodičů). Poslední třetina knihy byla sice napínavá i hezky napsaná, ale dobrodružství v přírodě, do kterého se Zoe vrhne, mi nepřijde moc reálné a i chování a motivace Zoe jsou najednou méně uvěřitelné. Tato část knihy je to, co jsem od knihy čekala původně - naivní middle grade dobrodružství s koněm.
Na závěr chci ještě pochválit moc hezký jazyk, kterým je kniha napsaná, čte se to krásně a lehce. Naopak co mě od četby trochu odrazovalo je obálka knihy, která na mě působí jak brakový dívčí román z 90.let. Pokud rádi čtěte i knihy cílené na mladší publikum, nemusíte se bát přečíst tuhle jednohubku, ani když vám už dávno není náct.
Pro mě je bohužel Radio Silence po sérii Srdcerváči, knize Bez lásky a těch nadšených doporučeních, mírné zklamání - přesto je to ale dobrá kniha! Pokud jste holka a je vám plus mínus 13 - 16 let, určitě do knihy jděte - nebudete toho litovat. Je to typický dívčí román (ale může asi zaujmout i některé kluky) a z pohledu této věkové skupiny je to opravdu moc povedená kniha. Já věkově k cílový čtenářům už dávno nepatřím, ale přesto mě předchozí knihy Alice Oseman tak nadchly, že je mám mezi mými top doporučenými knihami, protože mi dokázaly zprostředkovat pocit neuvěřitelného bezpodmínečného přijetí. Radio Silence je taky napsané v tomto duchu, ale tentokrát to na mě z nějakého důvodu tak moc nefungovalo. Takže zbyl "pouze" milý příběh o mírně nezapadajicich středoškolských studentech, před kterými je těžké rozhodování ohledně vysoké školy. Hlavní myšlenkou knihy je naplňování toho, co od vás očekává okolí (rodina, škola) i vy sami. Podle úvodního slova autorky má tato kniha silné autobiografické prvky. Radio Silence je mnohem méně zaměřené na LGBT+ témata, než jsme u autorky zvyklí. Queer postavy se zde sice vyskytují, ale sexuální orientace není pro příběh vůbec důležitá a skoro mi přijde, jak kdyby tam tyto zmínky byly dodány jen proto, že se to od Alice Oseman očekává. Tématem knihy totiž prakticky vůbec není milenecká láska, (když už, tak najdeme narážky na rodičovskou lásku), především je to o přátelství a hledání sama sebe. Nejslabší částí knihy je závěr - typicky hollywoodsky dramatický, klišoidní happy end. Takže shrnuto: pro dospělého čtenáře je to tentokrát už moc naivní (i když nám to může lehce připomenout myšlení 18letého člověka), proto za sebe dávám průměrné 3 hvězdičky. Kdybych se vžila do cílového čtenáře, pravděpodobně bych bez váhání dala hvězdiček plný počet.
Povedená, vtipná kniha - pobaví se děti i dospělé.
Poslouchali jsme s dětmi 8 a 9 let jako audioknihu a moc se jim to líbilo. Hned chtěli pokračovat dalším dílem.
Nerozumím vysokému hodnocení této knihy - za mě to byla nejhorší kniha, kterou jsem v poslední době četla. Byl to totální mišmaš všeho možného, jakoby se autorka nemohla rozhodnout jestli bude psát o princezně na zámku, o mluvících kočkách, o čarodějnické škole ála Harry Potter, o dobrodružné cestě do podsvětí s prvky řecké mytologie ála Percy Jackson a k tomu ani netušila jestli příběh zasadí do středověkého prostředí nebo do moderní doby... tak to na 270 stran nacpala všechno.
Na začátku knihy nás - v poměru k ostatním událostem knihy - dlouze seznamuje s bizarním Mateřídouškovým královstvím, což se ukáže pro další děj knihy jako naprosto nepodstatné. Následná cesta přes školu kouzelníků a mytologké podsvětí naopak jakýkoliv popis světa a jeho zákonitosti úplně postrádá - celé to na mě působilo spíše jak nějaký psychadelický zážitek. Styl psaní mi přišel jak od šikovnějšího žáka deváté třídy ZŠ, postavy charakterově úplně ploché a nezajímavé, příběh vystavěný tou nejjednodušší možnou cestou - zavedené nakladatelství by tuto knihu určitě nikdy nevydalo.
Myslela jsem, že to bude kniha s romantickým příběhem, ale na mě tam nic romantického nedýchalo - i podprůměrná obyčejná dětská pohádka o princezně a princovi je víc romantická než toto. Spousta komentářů zmiňuje, že je kniha vtipná - ačkoliv mám humorné knihy ráda, tak tady mě za celou dobu nepobavilo nic, snahu o jakýsi jednoduchý humor jsem tam sice zaznamenala, ale vůbec se mi to k příběhu nehodilo a přišlo mi to spíš trapné, než vtipné.
Vrcholem amatérismu, který dal poslední hřebíček do rakve, je provedení audioknihy. Tak technicky nekvalitní audioknihu jsem ještě nepotkala. I amatérsky načtené knihy na YouTube mají obvykle vyšší kvalitu. A hlas a styl přednesu vypravěčky mi taky vyloženě vadil. Hlas se věkově ani energií vůbec nehodil k věku postav a charakteru příběhu. Snaha vypravěčky přizpůsobit hlas jednotlivým postavám je sice chválihodná, ale zvlášť u hlavní postavy to působilo spíš jako parodie. Knize bych asi normálně dala 1 hvězdičku, ale díky audioknize poprvé ve svém životě sahám k hodnocení "odpad".
Jediné, co se na této knize povedlo je grafický návrh obálky a to, že teď dokážu mnohem víc vidět a ocenit kvalitní práci, kterou odvádějí spisovatelé s velkým S a standardní nakladatelství při produkci knih a audioknih.
Přes veškerý respekt k panu Franklovi - ačkoliv se v knize najdete pár zajímavých myšlenek, kvůli kterým stojí za to si ji přečíst, tak bohužel jsem od ní čekala více. Popis života v koncentračním táboře i důsledky z toho vyplývající se více méně zas tak neliší od výpovědi jiných vězňů - ačkoliv nebyli psychologové došli často ke stejným postřehům. Předpokládám, že ve své době byl Frankl jedním z prvních, kteří dokázali to, co se v táborech dělo nějak systematičtěji pojmenovat a za to samozřejmě zaslouží uznání. Asi jsem měla prostě od knihy moc velká nereálná očekávání a čekala jsem hlubší nahlédnutí do využití logoterapie a to se mi kromě pár spíše filozofických myšlenek nedostalo. Nebo prostě je to mými vlastními životními zkušenostmi a tím, že sama se podvědomě principy popisovanými v knize řídím, že mě osobně to nezasáhlo tak hluboko jako jiné čtenáře... Nicméně jako krátké (100strankové) a přesto hutné nahlédnutí na hrůzy koncentračních táborů s důrazem na prožívání uvězněných lidí, je to dobře zpracované a mohu ostatním doporučit.
Druhá část knihy - filozofická divadelní hra - mě bohužel neoslovila.
Nemůžu jinak než opět hodnotit plným počtem hvězd. Opět jsem se skvěle bavila - autor si s námi nadále pěkně pohrává svými do děje vloženými komentáři. Příběh je vyprávěn zlehka a občas s určitou nadsázkou, přesto obsahuje i několik hlubších myšlenek. Ačkoliv je styl vyprávění a složitost příběhu přizpůsobena mladším čtenářům, je příběh chytře vystaven a ani já jakožto dospělý čtenář jsem neměla pocit, že bych četla něco hloupého - pro dospělého čtenáře je to odpočinkové, milé a zábavné čtení.
Děj této knihy je o trochu méně akční než předchozí díl - objevuje se zde, úměrně cílovému věku čtenářů, i trocha politiky. Jásám, že se daný fantasy svět i samotná postava Alcatraze dále vyvíjí a že každá ze třech knih byla dosud svým příběhem dostatečně originální a odlišná od ostatních dílů série. Těším se na vydání dalšího dílu!
Tohle bylo naprosto skvělé! Už prvnímu dílu jsem dala pět hvězdiček, moc jsem si ho užila, ale těch pět hvězd jsem mu dala i kvůli přihlédnutí, ke kategorii, pro kterou je kniha určena a do které už dávno nespadám (ale muselo to být i tak dobré, když jsem se hned pustila do dalšího dílu). Tenhle druhý díl má však ode mě (dospělého čtenáře) plnohodnotných pět hvězd! Přečetla jsem ho jedním dechem během jediného dne.
Neskutečně jsem se bavila - to jak autor komunikuje se čtenářem, to jak začaly další dílky věcí naznačených v prvním díle zapadat do celkové skládačky, chytře vymyšlený příběh... Opravdu sama nechápu, jak je možné, že se mi příběh určený dětem, tak strašně moc líbí...
Styl vyprávění je stejný jako v předchozím díle, v první části měl trochu nádech scifi, dále pak spíše fantasy: vibe příběhu je trochu jako kdyby se zkřížil Terminátor s Indiana Jonsem :-) to celé samozřejmě v podání pro děti, tzn. bez zabíjení (to mi vůbec nechybí) a se slušnou dávkou humoru a dokonce i pár hlubšími zamyšleními.
Knihy je třeba číst popořadě - nejedná se o volně navazující příběhy!
Mé dospělácké knihy budou muset počkat - jdu na další díl :-)
Tohle se mi hrozně moc líbilo a to přesto, že je to kniha z kategorie middle grade, tedy pro mladší děti, kam už dááávno nespadám.
Autor Brandon Sanderson je mistr svého řemesla, je škoda, že zvlášť u nás v ČR není zatím zas až tak obecně známý, ale věřím, že jeho čas jednou přijde :-)
Ve fantasy sérii o Alcatrazovi zůstává věrný přesně tomu, proč ho i jeho dospělí čtenáři mají rádi - důkladné, logické a postupně budování fantasy světa, originální a promyšlené magické systémy a čtivý styl psaní - toto všechno se mu v tomto případě podařilo napasovat do vtipného a hravého fantasy příběhu, plného magie pro mladší čtenáře.
Příběh jede na plné obrátky od prvních stránek. Spolu s hlavním hrdinou 13letým Alcatrazem postupně odhalujeme fantasy svět, který v tomto případě splývá s naším reálným světem. Systém magie je dávkovaný postupně, takže ani mladší čtenář nebude přehlcen a zároveň čtete pořád dál, protože se těšíte, co dalšího o daném světě odhalíte na další straně.
Na rozdíl od některých komentářů níže - mně se zastávky v ději, kdy Alcatraz promlouvá přímo ke čtenáři, vyloženě líbily - Alcatrazovy vložené komentáře mi přišly vtipné a ještě větší význam musí mít pro mladší čtenáře, kterým pomůžou se ve fantasy světě neztratit. Navíc si budujeme s Alcatrazem trochu důvěrnější typ vztahu - připadá nám víc skutečný. Vůbec bych se díky tomu nebála nabídnout tuto knihu dětem už cca 10+ jako jejich první skutečné fantasy. Kniha navíc obsahuje také moc hezké (černobílé) ilustrace, které čtenáři trochu pomohou zreálnit představu toho, co čte - za mě opět pro děti velké plus.
Kniha se mi líbila mnohem více než např. známější knihy o Percy Jacksonovi, které jsou z podobné kategorie a dokonce bych se nebála ani přímého srovnání s Harrym Potterem!
EDIT: druhý díl je ještě mnohem lepší než tento první :-)
Za mě osobně průměrná kniha, bez většího nápadu. Nikoho zřejmě neurazí a věřím, že zvlášť školkové děti z ní mohou být možná i nadšené, ale já ačkoliv s dětmi ráda poslouchám pohádky, tak u téhle jsem absolutně neudržela pozornost a spíš trpěla. (posloucháno jako audiokniha)
Hvězdičkami hodnotit nebudu, protože si na to netroufám, jen jsem si to od svých dětí ze zajímavosti půjčila. Je to komiks určený spíš menším školním dětem (od 7 let) - něco na úrovni Malého Poseroutky. Narozdíl od Poseroutky je pro děti výhoda v tom, že barevný. Je psaný takovým tím dětsko-trapně-zábavným stylem, ale musím říct, že mě ten dětský humor i jako dospělou vlastně bavil a na chvíli mě přenesl zpět do dětství :-)
EDIT: nakonec přidávám na základě "hodnocení" mých dětí (7 a 9 let) i hvězdičky. Oba se do knihy s chutí a dobrovolně začetli a prý budou chtít číst i další díly. To je u mých dětí rozhodně důvod pro udělení pěti hvězdiček :-)
Píšu ohledně celé základní série, tzn. prvních třech knih (Selekce, Elita, První) - tyto 3 knihy tvoří jeden ucelený příběh a nedovedu si představ číst knihy samostatně nebo napřeskáčku, rozhodně tedy doporučuji začít prvním dílem. 4. a 5. díl (Dcera, Koruna) jsou volným pokračováním ze stejného prostředí, ale příběh se posune o mnoho let později, takže k základnímu příběhu z prvních 3 knih už nepatří. Série je primárně určená pro náctileté dívky, ale já jsem se k ní dostala teď, kdy už mi táhne na 40. Četla jsem ji v angličtině, která mimochodem není těžká, tak pokud si chcete vyzkoušet číst v originále, je tohle dobrá volba pro začátek. Co se týká děje, neměla jsem velká očekávání, věděla jsem, že jde v podstatě o dívčí román. O to více mě pak asi překvapilo, že děj v knize je celkem propracovaný, autorka vás nenechá se nudit a chcete číst dál. Děj rychle plyne a mnohokrát mě překvapil. Samozřejmě, to jak příběh dopadne, je celkem jasné už od začátku, ale ta cesta je rozhodně zajímavá :-) První díl je takový typický romantický příběh obsahující trochu hate-love romantiku a jakýsi milostný trojúhelník. Druhý díl je samozřejmě taky romantika jak vyšitá, ale mnohem víc jsem tam vnímala téma "politiky" - ale prosím slovo "politika" chápejte s ohledem na žánr a cílovou věkovou skupinu :-) Třetí díl je pak taková kombinace velké romantiky z prvního dílu a "politikaření" z druhého. Jako za mě rozhodně doporučuji a určitě se nemusíte bát přečíst i pokud už vám dávno není náct :-)