_Knihomolka_
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
To, co ve mně zůstalo po přečtení Hany nelze vyjádřit počtem hvězdiček ani napsanou recenzí. Byla to psychicky náročná knížka se silným a pravdivým příběhem, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Jedním slovem to byla opravdu nádhera. Autorčin styl psaní, chronologické zachycení událostí, popis všech členů rodiny Helerových, ale hlavně Hanino dětství a její pobyt v koncentračních táborech. Zpočátku jsem moc nechápala její povahu a odpor vůči ostatním lidem, ale v té poslední části, kde se příběh zaměřuje výstředně na Hanu, jsem na ní názor úplně změnila a obdivovala jsem její odvahu a vytrvalost, bez které by se ve svém životě určitě neobešla.
Tuto knížku by si opravdu měl přečíst každý. Rozhodně doporučuji.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Toto je přesně typ literatury, která Vás chytne za srdce a ještě dlouho po jejím dočtení ji, ať už chcete nebo ne, nebudete moci dostat z hlavy. Takhle jsem to měla s Hanou a jsem si téměř jistá, že ani u této to nebude jiné. Opravdu nechápu, jak to paní Mornštajnová dělá. Začne si s vyprávěním z pohledu dcery, které se později začne prolínat s kapitolami, jež jsou zasvěceny jejímu otci, postupně do toho přidá i vývoj celé jejich rodiny, včetně dalších důležitých postav a událostí, a mezitím celému příběhu dodává potřebné napětí, momenty překvapení a také lásku a naději.
Jsem opravdu pyšná, že u nás máme takovou úžasnou spisovatelku.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Úžasné nadčasové dílo se skrytou myšlenkou. Je fascinující, že Farma zvířat by se dala číst malým dětem jako pohádka, které by jí tak bez sebemenšího přemýšlení opravdu braly, i když je ve skutečnosti určena pro větší, kteří v tom vidí náznaky Stalinovského režimu a čím jsou starší, tím více v příběhu nacházejí to, co měl autor od samého začátku v plánu. Kdybych nevěděla, že Farma byla napsána před tolika lety, tak bych s klidným srdcem řekla, že to není pravda, a to proto, že je to stále stejné, dokola se to opakuje a nemění. Určitě si tuto knížku přečtu ještě párkrát během několika let, abych v ní odhalila co nejvíce termínů spojených s tehdejším Ruskem a udělala si na tu dobu co nejpřesnější obrázek.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Přiznávám se. Kavárnu čtu tímto rokem již po třetí :). Nebude to ovšem jenom tím, že se stala mým nejoblíbenějším romantickým útěkem od Caplinové, ale i z toho důvodu, že je skvělým pomocníkem při navození "vánoční nálady", jelikož z ní vyzařuje vřelost, klid a pohoda. A zejména díky těmto dvěma výše uvedeným kladům se hodí zmínit, že jí nečtu ani naposled :).
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Příběhy sedmi silných lidí, kteří se i přes krutý a nelidský režim generace tří Kimů dostali z KLDR, a měli sílu začít znovu, s novým štítem a potlačenými vzpomínkami na tamní režim, ve kterém dříve žili. Před tím, než jsem vůbec knížku otevřela, jsem si myslela, že toho o Severní Korei vím poměrně dost, ale po přečtení jsem byla hodně vyvedena z míry, protože jsem neměla povědomí ani o polovině z toho, co se tam děje. To, jakým způsobem k lidem přistupují, v jakých podmínkách tam přežívají, ta otřesná hygiena, a absurdní zákazy, které občané KLDR musí dodržovat, aby se vyhnuli ještě absurdnějším trestům a popravám. Tato knížka by měla být 100 % zařazena na seznam povinné četby, aby si lidé uvědomili, jak se mají dobře, a to, na co si stěžují, jsou většinou jen malichernosti.
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
Na tento pátý díl jsem se neskutečně těšila a již po první kapitole jsem si musela přiznat, že to zdánlivě nekonečné půlroční čekání stálo za to. I když má román skoro tisíc stran, o žádném natahování či hluchých místech tu nemůže být ani řeč. Naopak mě Neklidná krev opět utvrdila v tom, že se Rowlingová pro psaní narodila a je obdařena dokonalým smyslem pro detail. Avšak i přesto má kniha jedno malé nevyjasněné ale - Překročí vůbec někdy detektivové své pomyslné hranice a vyznají si lásku, nebo i nadále budou pokračovat ve svém profesionálním vztahu?
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
V tom, že paní Mornštajnová je rozený talent, jsem měla jasno už po přečtení Hany. Poté následovaly Tiché roky a teď i Slepá mapa. Všechny tři knihy jsou sice psány podle stejné osnovy, pro níž je již tradičně nezbytný popis rozvrstvené rodinné větve, která se neobjede bez nejrůznějších tajemství a zajímavých rozuzlení, ale každá má své dobové kouzlo. Další výhodou autorčiných knížek je i to, že díky této velké škále rozmanitosti se čtenář po přečtení knihy má hned chuť ponořit do příběhu znovu pěkně od začátku a to nejen z toho důvodu, že si třeba nemůže vzpomenout, jak vlastně začínala :D.
1984
George Orwell (p)
Další vskutku geniální kniha z pera George Orwella. Už jsem několik podobných knih - co se nadčasovosti týká - četla, ale pokaždé mě udivuje, jak je možné napsat takovýto typ příběhu. Příběh, který je stvořen v minulosti, ale ani po tolika desítkách let neztrácí na aktuálnosti ani čtenosti, ba na ní nabývá. A toto je dle mého jeden z těch nejpovedenějších - autor si proto právem zasluhuje hlubokou poklonu a obdiv.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
"Zatímco oni pokračovali v demagogické propagandě, my jsme na vlastní oči viděli plné lazarety a umírající; zatímco oni prohlašovali službu vlasti za to nejdůležitější na světě, my už věděli, že smrtelná úzkost je silnější."
"Jsme opuštění jako děti a zkušení jako starci."
Remarque dokázal s pomocí svého ladného jazyka z tragického tématu dnů na frontě vykřesat to nejpodstatnější a nejnaturalističtější. Také se mu příběh podařilo podat velmi čtivě a navíc i s obsahem odstavců zabývajícími se řečnickými otázkami a psychikou hlavní postavy. V průběhu čtení proto člověk snadno zapomene na své všední "starosti", dozví se nové historické skutečnosti, a na konci románu si možná i leccos uvědomí...
Smrtící bílá
Robert Galbraith (p)
Já mám osobně Strikeovy detektivní případy moc ráda. Všechny byly úžasné a tento také nevybočil z řady. Jedním slovem to byla dokonalost. Opět precizně vystavěný příběh - nevšední vražda s těmi nejrůznějšími svědky, nejasné okolnosti a motiv vraždy, a postupně se vyvíjející vztah Strika a Robin. Po dočtení jsem s radostí zjistila, že za pár týdnů u nás vyjde pátý a možná i poslední detektivův případ a to dokonce se skoro 1000 stránkami, takže se nemůžu dočkat. Už, aby to bylo :).
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
I když byla kniha poměrně rozsáhlá, moc mě bavila. Dalo se u ní zasmát, zažít chvilky napětí a nechyběly tu ani dvě sympatické hlavní postavy, - detektiv Cormoran Strike a jeho asistentka Robin - kterým jsem celou dobu fandila. Také jsem si během čtení tipovala, kdo by mohl být vrahem, ale vždy jsem se spletla, a to je další důkaz toho, že to autorka měla skvěle promyšlené. Určitě si přečtu další Cormoranovi detektivní případy.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Kniha má spád, je romantická, vtipná a celkem i naučná. Nejvíce se mi na ní líbilo, jak autorka popisovala památky Kodaně, tradiční dánská jídla, na které se mi mimochodem sbíhaly sliny, a pravý dánský styl s názvem hygge. Také jsem si okamžitě zamilovala hlavní postavy, Kate a Bena. Už se těším, až si přečtu Pekárnu v Brooklynu, doufám, že bude stejně čtivá a milá, jako tato skvělá Kavárna Varme :)
Bylo nás pět
Karel Poláček
Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude bavit kniha, která je vyprávěna z pohledu malého chlapce a ještě k tomu v jeho vlastní řeči. Ale ano, tato na mě dojem udělala. Děj hezky a klidně plynul, s hlavními hrdiny jsem se vrátila zpět do dětství a Péťa mi nejednou připomněl mého mladšího sourozence :). No co více si přát?
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Zatím asi nejslabší dílo od Mornštajnové. Příběh byl tentokrát méně rozvinutý, převážně pochmurný (takový je ale život, takže autorce, která se zaměřuje zejména na vývojové rodinné ságy, nemůžu nic zazlívat), vyzařovala z něj negativní atmosféra, ale na informace týkající se komunismu a normalizace byl poměrně bohatý. Objektivně ho proto považuji za hezké počtení.
Sůl moře
Ruta Sepetys
"Plakal jsem, protože jsem neměl boty, až jsem potkal člověka, co neměl nohy".
U knih od Sepetysové mě baví kombinace naučných a románově laděných obsahů, podání různých situací z širokého spektra úhlů a krátké kapitoly, které jen vybízí k tomu, aby si jich člověk přečetl více, než měl původně v úmyslu. Doznávám, že jsem o Wilhelmu Gustoffovi v minulosti již zaslechla, ale jen díky této knize jsem o něco chytřejší a mám větší zájem se dozvědět více o lodních tragédiích.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Půlnoční knihovna není kniha, ke které bych se ještě někdy vrátila nebo vyhledávala podobný žánr. Není sice úplně k zahození, ale přece jí k dokonalosti něco chybělo. Námět a myšlenka celého příběhu je velmi zajímavá a inspirativní (myslím, že převážně všichni, kteří ji četli, si z ní leccos odnesli), ale s hlavní hrdinkou jsme si zkrátka nesedly a navíc se děj více méně táhl. Nicméně zřejmě chápu, co většinu čtenářů na tomto románu fascinuje, ale za mě se kolem knihy dělá moc velké haló.
Domek v Irsku
Julie Caplin
Knihy od Caplinové Vás nejdříve zlákají svou skvostnou obálkou a poté si Vás obdobně podmaní tím, co se skrývá uvnitř. I když jsem postupně mezi "romantickými útěky" našla i pár slabších dílů, všechny mají své kouzlo, což je dělá neodolatelnými a také návykovými. To mimo jiné dokazuje i fakt, že bych je mohla číst pořád dokola. Jakmile se totiž pustíte do jakéhokoli dílu ze série, nebudete chtít dělat nic jiného, než sáhnou po dalším :)...
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
VAROVÁNÍ: podobně jako u Kavárny v Kodani a Pekárny v Brooklynu se ani u Cukrárny v Paříži neobejdete bez něčeho sladkého při ruce :).
Caplinová je prostě sázka na jistotu. Kniha potěšila, nejednou mi vykouzlila úsměv na rtech a také mě přinutila jít do kuchyně péct :). Já tyto autorčiny romány miluji a mohu tak jen doporučit, protože jsou na léto naprosto ideální četbou.
Černá a purpurová
Wojciech Dutka
Nádherný, srdcervoucí a nezapomenutelný příběh ze druhé světové války, který nyní patří mezi mé nejoblíbenější. Autor si zasloužil můj obdiv již po první kapitole, s čímž jsem se zatím u ostatních knížek setkala jen ojediněle. Líbilo se mi, jak si dal práci s fakty týkající se tohoto období, detailními popisy nejen koncentračních táborů, ale i ostatních důležitých budov, různorodých povah vedlejších postav, ale především složitého vztahu Mileny a Franze. Musím také zmínit, že román byl na své téma až neskutečně čtivý a byl také velkým spouštěčem emocí. S tak skvěle propracovanou knihou jsem se už dlouho nesetkala.
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Ani cestování se Ziburou po Evropě nebyla nuda. Při čtení jsem měla úsměv na tváři, i když mě mrzelo, že cestopis opět obsahoval více zajímavostí o lidech, které autor po cestě potkal, než o dané zemi, což by se sem ostatně hodilo více. Přesto jsem se však dozvěděla pár informací, o kterých jsem před tím neměla tušení, vzala jsem si z jeho dvouměsíčního putování také nejedno poučení a načerpala pár zkušeností, takže se to nakonec nějakých způsobem vykompenzovalo. Nicméně se těším, až si přečtu o jeho dalších cestách :).
