knihomolka_68 komentáře u knih
Kryptonomikon se mi líbil víc (ačkoli byl občas obtížněji srozumitelný), ale tohle mě taky dost bavilo. Hlavně samotný nápad hlavní zápletky mi přišel dost zajímavý, bohužel rozuzlení a vůbec finále knihy už mi přišlo trošku slabší.
Sympatická sbírka poezie, dobře se mi četla, ačkoli na poezii obvykle moc nejsem.
(SPOILER) Skvělý závěr trilogie. Potěšil mě nepohádkový konec.
První polovina knihy slabší, ta druhá se příjemně rozjela a děj se zajímavě zkomplikoval, což velmi oceňuju.
Tak nevím, no... Základní premisa i spousta dílčích nápadů bylo velmi zajímavých, ale provedení mi vůbec nesedlo. Žánr grimdark fantasy mám moc ráda, ale v tomhle konkrétním případě mi to přišlo spíš jen jako snaha šokovat, znechutit. A většina postav se chovala neuvěřitelně jednorozměrně, chyběl prakticky jakýkoli vývoj, celé mi to přišlo tak trochu jako karikatura něčeho, co mohlo být opravdu skvělá kniha, ale nepovedlo se.
Velmi vítaný návrat do Malazského světa. Ucelenější dějové linie a zaměření na menší skupiny postav mi vyhovovaly, jinak to bylo klasicky skvělé - napínavé, drsné, dojemné, podnětné. Většinu postav jsem si velmi rychle zamilovala a těším se na pokračování .
Velice dobře napsaná kniha, které nemám co vytknout, ale přesto mě nenadchla natolik, abych sérii četla dál.
Ilustrace krásné a asi chápu, o co se autoři snažili, ale přijde mi, že to celé vyznělo tak nějak naprázdno.
Za mě rozhodně slabší Lukjaněnko, s trochu uspěchaným a náhlým koncem. Ale špatné to nebylo.
Po skvělém Meči přísahy mě Rytmus války zase trochu zklamal, přišel mi víc rozvleklý a bylo tam víc věci/postav, které mě upřímně moc nebavily. Ale to, co mě bavilo (Kaladin, Adolin, Dalinar, Navani), mě zase bavilo opravdu hodně...
Některé části mě bavily hodně, některé méně, některé jsem se tak trochu musela nutit číst, abych se zase dostala k tomu, co mě zajímalo. Ale celkově vzato moc pěkná kniha.
Přišlo mi, že ačkoli jde teoreticky o knihu pro děti, je psaná spíš tak, že se bude líbit dospělým, protože hodně hraje na struny nostalgie (volba slov, vesnice, babička a její vaření, pečení, slivovice, bruslení na vesnici, „doutníky“ z rákosí...). Já ale asi ta správná cílová skupina nejsem, celý příběh mi přišel tak trochu moc nucený, přeslazený.
Zvláštní kniha s nesmírně silnou atmosférou a velkým napětím, taková syrová, chlad a zima z ní chvílemi přímo čiší, ale zároveň je i plná spousty krásných, laskavých, vřelých momentů.
Glukhovsky tradičně nezklamal – kniha mě bavila, četla se dobře, byla napínavá. Asi mě bavila dokonce o trochu víc než první díl...
Poměrně pomalý rozjezd (a to říkám jako čtenář Malazské kroniky padlých), ale nakonec mě to docela chytlo a s chutí jdu do druhého dílu.
Po pátém díle za mě zase zhoršení, rozuzlení děje poměrně předvídatelné, což sice samo o sobě nemusí být ke škodě, ale musí to být vyváženo dalšími kvalitami, které jsem tady postrádala. Až do konce série mi chybělo silnější pouto mezi Roycem a Hadrianem (kvůli kterému jsem se do čtení vůbec pustila; těch komentářů o skvělé bromance bylo opravdu hodně, ale ve srovnání s „podobnými“ dvojicemi z jiných knih je to opravdu slabé, a to nesrovnávám s těžkými kalibry typu vztah Lockeho a Jeana v Pánech parchantech od S. Lynche).
Za mě nejlepší díl celé série (píšu po dočtení šestého dílu). Konečně mi přišlo, že je to takové koncentrovanější, méně rozvleklé a časoprostorově roztahané.
Já pořád tak nějak čekám, kdy se to pořádně rozjede a začne mě to opravdu bavit, ale zatím stále nic...