knihomolka_68
komentáře u knih

Solidní klasické sci-fi s napínavým dějem, zajímavými postavami a dobrou zápletkou. Četla jsem s chutí.


Lehká, ale v žádném případě ne hloupá fantasy, hodně humoru, solidní akce, ale občas i moc hezké, až dojemné scény plné přátelství. Takové pohodové čtení, které člověku zvedne náladu.


Kryptonomikon se mi líbil víc (ačkoli byl občas obtížněji srozumitelný), ale tohle mě taky dost bavilo. Hlavně samotný nápad hlavní zápletky mi přišel dost zajímavý, bohužel rozuzlení a vůbec finále knihy už mi přišlo trošku slabší.


Sympatická sbírka poezie, dobře se mi četla, ačkoli na poezii obvykle moc nejsem.


(SPOILER) Skvělý závěr trilogie. Potěšil mě nepohádkový konec.


První polovina knihy slabší, ta druhá se příjemně rozjela a děj se zajímavě zkomplikoval, což velmi oceňuju.


Nic světoborného, ale četlo se to dobře. Dám šanci i druhému dílu.


Tak nevím, no... Základní premisa i spousta dílčích nápadů bylo velmi zajímavých, ale provedení mi vůbec nesedlo. Žánr grimdark fantasy mám moc ráda, ale v tomhle konkrétním případě mi to přišlo spíš jen jako snaha šokovat, znechutit. A většina postav se chovala neuvěřitelně jednorozměrně, chyběl prakticky jakýkoli vývoj, celé mi to přišlo tak trochu jako karikatura něčeho, co mohlo být opravdu skvělá kniha, ale nepovedlo se.


Velmi vítaný návrat do Malazského světa. Ucelenější dějové linie a zaměření na menší skupiny postav mi vyhovovaly, jinak to bylo klasicky skvělé - napínavé, drsné, dojemné, podnětné. Většinu postav jsem si velmi rychle zamilovala a těším se na pokračování .


Velice dobře napsaná kniha, které nemám co vytknout, ale přesto mě nenadchla natolik, abych sérii četla dál.


Ilustrace krásné a asi chápu, o co se autoři snažili, ale přijde mi, že to celé vyznělo tak nějak naprázdno.


Za mě rozhodně slabší Lukjaněnko, s trochu uspěchaným a náhlým koncem. Ale špatné to nebylo.


Po skvělém Meči přísahy mě Rytmus války zase trochu zklamal, přišel mi víc rozvleklý a bylo tam víc věci/postav, které mě upřímně moc nebavily. Ale to, co mě bavilo (Kaladin, Adolin, Dalinar, Navani), mě zase bavilo opravdu hodně...


Některé části mě bavily hodně, některé méně, některé jsem se tak trochu musela nutit číst, abych se zase dostala k tomu, co mě zajímalo. Ale celkově vzato moc pěkná kniha.


Přišlo mi, že ačkoli jde teoreticky o knihu pro děti, je psaná spíš tak, že se bude líbit dospělým, protože hodně hraje na struny nostalgie (volba slov, vesnice, babička a její vaření, pečení, slivovice, bruslení na vesnici, „doutníky“ z rákosí...). Já ale asi ta správná cílová skupina nejsem, celý příběh mi přišel tak trochu moc nucený, přeslazený.


Zvláštní kniha s nesmírně silnou atmosférou a velkým napětím, taková syrová, chlad a zima z ní chvílemi přímo čiší, ale zároveň je i plná spousty krásných, laskavých, vřelých momentů.


Glukhovsky tradičně nezklamal – kniha mě bavila, četla se dobře, byla napínavá. Asi mě bavila dokonce o trochu víc než první díl...
