knihomolka27 komentáře u knih

Dobře promyšlená a překvapivá psychologická knížka. Moc se mi líbilo jak na konci nebo začátku každé kapitoly policista zpovídal svědky vraždy. Postavy byly podle mě velmi reálné, nejvíc jsem si oblíbila Madeline pro její smysl pro humor a otevřenost(i když je pravda, že to chvílemi trošku přeháněla, ale o tom to koneckonců je, že nikdo nejsme dokonalý). Líbilo se mi , jak tam bylo poukázáno, že se rodiče někde chovají ještě ještě víc dětinštěji než jejich vlastní ratolesti.

I tak sem si víc oblíbila knížku úplně cizí lidé.

8 12.04.2020

Tahle povídka na první pohled působí absurdně, nelogicky, jako naprostý nesmysl, ale nesmysl to není a nikdy nebude. Většinou když se vás už v anotaci snaží přesvědčit, že se jedná o jednu z nej povídek vůbec, říkáte si, to sotva. Ale pro tuhle povídku to určitě platí. nejlepší knihy jsou ty, které ve vás vzbudí nějaké pocity, kromě pocitu ,,tuhle knížku fakt nesnáším". A to tahle kniha fakt splnuje, ne ten pocit ,,tuhle knížku nesnáším", ale pocit, tahle knížka je prostě o životě. Nechci tím říct, že je možné proměnit se v brouka, autor s tím pracuje jako s metaforou pro odcizení své vlastní rodině. I ti nejbližší pro nás mohou být ti nejvíc vzdálení, pokud nás neberou takový jaký jsme. Z příběhu Řehoře mi bylo velmi smutno, Řehoř pro svou rodinu dělal první poslední a oni ho tak rychle odepsali. To co prožíval po své proměně nebyl život, nejhorší bylo, že se jeho rodina potom ani neostýchala dávat mu jasně najevo, jak moc se ho už chtějí zbavit.

Podle mého názoru byl Řehoř taky člověk, který svůj život odkládal pořád na potom, dokola se jenom stresoval, že přijde pozdě do práce(i v téhle absurdní situaci) , která ho vůbec nebavila, ale dělal jí jen kvůli rodině. Těšil se až konečně vynadá šéfovi a začne žít podle svého, jenže to už nestihl.

Každý si tuhle povídku vyloží trochu jinak, a právě to je na ní další hezká věc.

8 04.10.2019

Zbožnuju Hercula Poirota i slečnu Marplovou. Viděla jsem snad všechny zpracování jejich nejznámějších případů, a pořád žasnu nad Agátou jak skvěle dokáže překvapit.Dům na úskalí je zatím jediná knížka, kterou jsem přečetla, jinak dávám přednost filmům. Ale kniha je prostě skvělá.Další moje top jsou určitě Nekonečná noc a Nemesis

8 29.07.2019

75 procent

Velmi čtivá záležitost, ideální na rychločtení. Styl autorky se vlastně příliš nemění, má ve zvyku stavět na jednodušším příběhu s neustále se opakujícími částmi, které postupně budují určité napětí. Někdy jsou ty opakující části už trochu únavné, každopádně ani jednou nemáte vyloženě chut čtení zanechat, což platí pro všechny autorčiny knihy.

Tentokrát je zde nepříjemné téma spojené s demencí a zapomínáním, které je ještě děsivější než vražda samotná. Hlavní hrdinka je zase celkem na ránu a v mnoha situacích se chová vyloženě hystericky...což je extrémně otravné, když se to pořád dokola opakuje. Konec přináší jako obvykle rozuzlení, které většinou celou knihu od základu překlopí, tudíž pokud už máte od autorky načteno...tak vás tato finta už taky nepřekvapí, a budete celkem dost dopředu vědět.
Taková solidní jednohubka, ale doma jí mít nepotřebuju.

7 31.03.2024

Nějak mi to úplně nesedlo. Hlavní hrdinka celkem zajímavá, ale to ostatní mě vlastně skoro vůbec nebavilo. Styl psaní na mě byl příliš rozvleklý, a celkový námět mě nezaujal. I hlavní hrdinka se bohužel stávala čím dál tím víc otravnou a v podstatě se její postava omezila jen na fnukání po ex manželovi, a její zbrklost a urychlenost v jednání. Pořád se to tam opakovalo a mě to už začalo lízt na nervy.


Nevím vlastně co víc říct. Neříkám, že to není kvalitní kniha, nebo že neumí spisovatelé psát, jen zkrátka mě to nebavilo číst, což většinou znamená, že tu knihu prostě odložím protože jsou tu další bambiliony knížek, které mám na svém seznamu.

(SPOILER) Upřímně nemám slov. Tak zprasený příběh, který je rádoby alternativou známé a populární pohádky o lásce, která překoná čas i vzhled, aby člověk pohledal. Po celou dobu čtení jsem měla pusu dokořán, jak jsem nemohla uvěřit tomu co čtu. Tohle má tak blízko ke zhanobení Krásky a Zvířete, že mám pocit, že jde spíše o jakousi zvrhlou parodii, která se inspirovala někde na stránkách s pornem. Vlastně je to až vtipné, jak moc je ten příběh vedle.


Nevím kde začít...
Hlavní hrdinka je celkem nesympatická holka, která má pořádně prořízlou pusu, ale nechá si srát na hlavu od vlastní naprosto nechutné rodiny. Tahle holka je ještě tisíckrát naivnější než nějaká Popelka. Její otec se k ní doslova chová hůř než k věci, bez jakéhokoli kloudného vysvětlení, doslova jí vězní už po několikáté několik měsíců zavřenou ve sklepě...a nikdo, ale jako fakt nikdo to v té knize neřeší. Ani její dopisovací kamarád, který to tuší, ale i tak v tom nechá svou jedinou kamarádku. Ježiši kriste....ta kniha je tak zvrhlá, perverzní...v podstatě to je knižní porno.

Tohle je neskutečná divnokniha, ale né v tom dobrém smyslu. Belle v domě doslova nic nedrží a i tak tam pořád je a slouží lidem, kteří se k ní chovají naprosto otřesně. A to hlavně proto, že si odmítne vzít prince Krasoně, který si jí splete s Popelkou. Bože to je takovej bizár. Její sestra Izzy, která zpočátku nepůsobí zas tak zle, touží jen potom stát se princeznou, jestli si autorka takhle představovala pravou Krásku, tak tu postavu absolutně nepochopila.

Aby Belle její rodina netýrala málo, tak jí ještě předhodí Gastonovi, který tu není úlisným lovcem, ale zatraceně přitažlivým pochybným boháčem, který s lidmi uzavírá smlouvy a pak si za ně něco vyžaduje. To on tu má být zvířetem...ale to provedení je naprosto příšerné. Přijde pozdě, absolutně nechápu ten záměr. Prostě hrůza. Gaston musí najít nejkrásnější dívku, která by se do něj zamiloval. Ale hej....kde je ta pointa, když se Gaston mění ve zvíře jen někdy, a jinak je nanejvýš přitažlivým mužem s velkým přirozením, po kterém ženy šílí. Krása téhle pohádky spočívá právě v tom, že se krásná dívka, krásná nejen tělem, ale i duší zamiluje do někoho kdo ani zdaleka tak hezký není a kdo se díky ní mění v někoho lepšího. Tohle jsem z té knihy absolutně necítila. Princ není jen pyšný jako v pohádce, on je totální prasák, který doslova pořádá v paláci orgie, chová se jako ten největší tyran na světě, a nejhorší na tom je, že se za celou tu dobu vůbec nemění. Chová se pořád povýšeně a hrozně, unese a týrá nevinnou dívku, a v paláci pořádá orgie pro své vojáky a protože je líný přemýšlet, tak jde radši killnout svého bratra páč jinak to přece nejde. Jeho vztah s hrdinkou je naprosto otřesný, neuvěřitelný, bez jakéhokoli citu. Jde tam vysloveně jen o sex a fyzickou přitažlivost, kdy je vás jasné, že kdyby Belle nebyla tak hezká a on nebyl takový samec, tak by o sebe neopřeli ani kolo. Ale o to by ani tak nešlo, zle je mi až z toho, že to pak na konci prezentují jako onu osudovou lásku, která pohne i horami a zlomí kletbu...Jakožecože? Žádná z těch postav nebyla kladná nebo sympatická. Všichni se tam chovali jako nějací zvrhlí slizáčci. Nechápala jsem ani autorčin záměr o jakési jednotné pohádkové universum, kdy dokázala zprasit hned několik mých oblíbených pohádek dohromady.

Romantické to není ani náhodou, kdybych to měla brát jako temnější, úchylnější alternativní verzi jakéhosi pohádkového světa, tak řeknu ok. Chápu ten záměr, autorka si prostě chtěla napsat pohádkový porno, nebo něco na ten způsob, ale obávám se, že to tak zamyšlený nebylo a skutečně by se mělo jednat o romantický příběh. A z toho mi jde upřímně mráz po zádech, jelikož to celé působí jako nějaká zvrácená erotická fantazie, která měla asi zůstat v autorčině hlavě.

Já nemám nic proti tomu, když si autoři upravují pohádky po svém, nemám nic proti tomu, když chtějí odvyprávět příběh vedlejších postav, padouchů, nebo i těch hlavních po svém. Ale musí to být funkční, jako se to daří třeba Marrise Meyer v jejím převyprávění o Srdcové královně, nebo převyprávění krásky a zvířete Na lovu.

Knihu bych asi nehodnotila tak kriticky, kdyby se nesnažila těžit z původní předlohy, kdy autorka určité věci vysloveně kopíruje, ovšem do její verze absolutně nezapadají. Ještě že je knížka tak krátká a tak rychle se čte. Ale ke koupi bych jí určitě nedoporučovala. Určitě nejhorší alternativní převyprávění známé pohádky, kterou jsem kdy četla.Brrrr

7 18.02.2024

Tuto celkem tématem kontroverzní knihu hodnotím určitě kladně. Je napsaná velmi lidsky a ne jen senzachtivě jak bývá zvykem. Dočtete se tu nejen o případech a jejich řešeních jako takových, ale ocenuju i hodně praktických informací o práci policie a kriminalistů, která je kolikrát jiná než jak jsme zvyklí jí vnímat z televizních obrazovek. Zatím jedna z nejlépe zpracovaných a nejčtivějších knih na toto téma.

7 22.10.2023

(SPOILER) Od autorky jsem četla všechny její knihy... Nejvíc se mi líbila Odbočka a Jiné místo společně se Zítřkem jsou na druhém místě, a to i přesto, že je každá vlastně dost jiná.
Zítřek se mi líbil. To je prostě fakt. Nejedná se z mého úhlu pohledu o kdovíjakou zapamatovatelnou, hlubokomyslnou knížku. Co se týká děje...toho je tam opravdu pomálu. Skoro nic se tam neděje, a i přesto je fascinující, že mě to stále bavilo číst...pro autorky jsou typické dlouhé pasáže o tom jak postavy uvažují, kam jdou a jak tam jdou...není to žádná velká akce, spletitý děj...košaté to opravdu příliš není - ale právě i to je jeden z důvodů proč ta knížka tak úžasně funguje jako taková jednohubka, a to i přes svých 288 stran. Největším plusem je tedy čtivost, pak samotný nápad a námět - ty nejsou vždy zpracované podle mých představ, ale i to je natom úžasné...číst autorčinu vizi, je to moc fajn, a v mnoha věcech i nepředvídatelné. Z hlediska nápadu na příběh je Zítřek ze všech tří knih určitě nejvíc originální . Jako obvykle se tam vůbec neřeší JAK a PROČ, ale to je hold prokletí i krása tohohle žánru. Postavy tu nebyly vyloženě sympatické, ale i v tom byla jejich síla. Ten příběh byl opravdu velmi,velmi zajímavý...kdyby se dočkal komplexnějšího a složitějšího zpracování, tak by se o knize možná mluvilo víc, ale bylo by to zase daleko hutnější čtení, na které není vždy nálada.
Postupné odkrývání bylo gro celého příběhu, zpočátku vůbec nevíte o čem to celé vlastně bude a o to víc je potom ta hlavní pointa překvapující...je i daleko víc sci-fi nebo fantasy než bych čekala. Ale já čekala vlastně spíš nějaký thriller s mystery prvky.


Závěrem chci říct, že kniha za přečtení stojí. Mohla by mít více zápletek a méně stránek, ale příběh je hodně zajímavý a neokoukaný, má mnoho úžasných neotřelých nápadů....ale, že by mě to vyloženě uhranulo to úplně ne.

(SPOILER) Českých mystery knih jsem moc nepřečetla, ale díky autorce jim dám určitě šanci. Každopádně kniha mě bavila, je čtenářsky velmi vděčná, neskutečně rychle utíká má velmi krátké kapitoly a jednoduchý nenáročný příběh. Ten není určitě strašidelný, spíše tajemný místy atmosferický, bohužel je ale jednoduchý až moc a ikdyž má sem tam zajímavé a slibné nápady, jedná se o velmi děravý a neurčitý příběh, u kterého jsem přemýšlela jak ho vlastně celý uchopit...což byl ale pravděpodobně jeden z autorčiných záměrů. Hlavní hrdinka byla trochu schizofrenní ve svém chování místy působila jako sympatická hrdinka s nadhledem jindy jako ufnukaná hysterka. Oliver mi nebyl sympatický vůbec a dva manželé a jejich dům byli zajímaví, ale vznáší se nad nimi možná až příliš velký otazník. Chápu, že né každá kniha tohoto žánru musí mít nutně komplexní a kompaktní příběh, ale tady by se větší propracovanost určitě hodila. Celé mi to přišlo tak na půl cesty,a dál už jste přes mlhu neviděli...což je za mě škoda. Konec čtenáře určitě rozdělil na dvě neslučitelné skupiny. Já chápu autorčin záměr s otevřeným koncem, ale já osobně vím ráda na čem jsem a není to o tom, že bych neměla fantazii si to domyslet sama, ale zkrátka chci autorčin konec její knihy né můj konec její knihy. Ale to je už osobní názor. Celkově je to prostě čtivá jednohubka, která se pro mě nestane ničím víc, ale čtení napoprvé jsem si určitě užila.

7 05.08.2023

(SPOILER) Ehm, po téhle autorčině knize, mám trochu výčitky svědomí za to, jak jsem na její adresu uštědřila hned několik nelichotivých poznámek o jejím stylu psaní, přístupu k tomuto žánru, unylosti a nenápaditosti jejích příběhů, které většiny lidí uctívá jako nějaké modly.
No a Duch domu Ashburnů mi v tomhle mém mínění tak trochu nakopal zadek - což se mi nepřiznává zrovna snadno. Jako samozřejmě si stojím za vším tím co jsem řekla o jejích jiných knihách a nic z toho bych nezměnila, ale musím být do budoucna opatrnější a neházet všechny její knihy do jednoho pytle, jelikož ta kvalita se u nich výrazně liší. Zároven to neberte tak, že by mě tahle kniha vyloženě nějak odpálila, taky k ní mám mnoho připomínek a určitě se nechystám psát autorce kajícný, omluvný dopis s tím jak jsem se o celé její tvorbě kolosálně mýlila - ale tato kniha je zcela utčitě v top trojce knih od Darcy a já jsem si její čtení strašně moc užila. Ta kniha na mě působí daleko víc vyrovnaně a hlavně propracovaně než ostatní knihy ze série. A já si říkám, čím to je....to po úspěchu prvního dílu začali na autorku tlačit s termíny vydání a proto jsou ty ostatní knihy vždy takové jak na půl cesty...já fakt nevím, ale snad poprvé od Darcy jsem měla pocit, že čtu opravdu plnohodný duchařský příběh, kde alespon většina věcí dává smysl a vše sedí na svém místě. Jako fakt jsem tomu nemohla uvěřit, tahle kniha je v tolika věcech povedenější než její nástupci - postavy jsou zajímavější a prokreslenější, nebo aspon teda hlavní hrdinka, duchařský příběh dává smysl, je nápaditý a opravdu hodně intenzivní a charismatický. Dům je velkolepý, mnoho scén vás dokáže i postrašit nebo aspon vyvolat nedůvěru nebo úzkost. Celé je to napínavé, postupné odkrývání není překombinované a je dobře budované - líbily se mi proměnující obrazy, nápisy na zdech - celkem klišoidné a ohrané věci v tomto žánru, ale tady to bylo pojato po svém a dávalo to příběhu smysl. Dům, který září v pátky jako maják, umírající les kolem...vše to u mě fungovalo. I ten způsob vraždy nebyl jen na krvavý efekt, ale měl své opodstatnění - reinkarnace čarodejnice? proč ne - i ty popisy přízraků a domu byly daleko pečlivější a prokreslenější než jsem u autorky zvyklá.

Za mě teda příjemné překvapení, nakonec jsem jednu hvězdičku přeci jen odtrhla za ten rádoby twist ze zlým utajovaným dvojčetem. Myslím, že se to dalo udělat líp, Edith mohla být prostě ta zlá a nemuseli jsme tam mít nějaký dvojče, který se zase vynořilo jakoby odnikud, jen aby kniha na poslední tři strany měla záporáka - takovýhle přístup mě nebaví jak ve filmech tak knihách, ale tady jsem ochotná to tolerovat víc než u jiných knih o domech, jelikož mi přišlo, že to přeci jen dávalo větší smysl, než u jiných děsivě nereálných Darcy konců, a v těch novinách se přeci jen zminovali, že tam bylo pět obětí, což tak úplně už od začátku nevycházelo, a i to s upáleným tělem bylo trochu divné,...takže tak.

Pokud Darcy tak tuhle knihu můžu opravdu doporučit, těch 80 procent je opravdu naprosto zasloužených...líbil se mi i ten nápad s tím, že A najde přátele a stane se takovým novým strážcem majáku, za mě velmi příjemné zakončení. Takže za mě Darcy určitě nemá stoupající tendenci, prostě nějaké její knihy za to stojí, nějaké moc ne, a ty další vůbec.

7 01.03.2023

Přesně tohle je ten typ knihy ve které je daleko víc než se na první pohled zdá.
Nádherné ilustrace, které naprosto krásně podtrhují celé ladění příběhu. Vztah mezi netvorem a chlapcem je krásně vykreslen....je dojemný, zábavný, sarkastický, a hezky emoční. Prostě spolu fungují skvěle....příběh sám o sobě je za poslední dobu, asi ten nesmutnější co jsem četla. Ale prostě....tahle kniha je úplně krásný příklad jak do ,, dětské" knížky zapracovat vážné téma a to ještě velmi kreativním a symbolickým způsobem. Autor umí naprosto krásně popsat prostředí, umí vymyslet krásné dialogy....no určitě si to přečtu znovu a časem asi i pořídím domů.

7 26.09.2022

(SPOILER) Karolína, která se díky překlepu stalo naší Koralínou, ale záleží vlastně na jménu?
Musím se přiznat, že první jsem viděla film, což mě přirozeně ovlivnilo. Vlastně bych docela ráda věděla, co bych si o tom příběhu myslela, kdybych první četla knížku....jelikož mi přijde, že ta kniha vlastně je velmi podobná filmu a přitom tak jiná. Nevím jak to úplně vyjádřit, ale z knihy jsem cítila jiné emoce než z filmu...jako ano, hodně motivů je tam podobných, ale nevím čím to je, prostě mi přijde, že ta kniha, tím jak je jinak poskládaná a jsou v ní i jiné věci než ve filmu, tak vyznívá prostě jinak. Třeba je tu naznačen osobnější vztah mezi K a jejím otcem, nebo je tu víc prosazen motiv čelení strachu a hrdinství...zase na stranu druhou mi přijde, že druhá matka a její zapojení do příběhu lépe fungovalo ve filmu, tam to mělo větší vývoj a víc protlačoval a zosobnoval ten motiv, že rodiče na K nemají čas a ona se cítí osamělá. To jsem určitě víc cítila z filmu, a opravdu hodně mě překvapilo, že v knize hned po první návštěvě už K utíkala pryč a nechtěla mít s duhým světem nic společného - Na zvědavou a opravdu neskutečně zvědavou dívku mi přišlo, že se zachovalo logičtěji ve filmu. Jo a taky mi tu chyběl Hubík, ale jak říkám může to být prostě tím, že jsem ovlivněná tou filmovou předlohou.

Kniha se mi tedy líbí, musím se přiznat, že mám někde vzadu, přeci jen trochu pachut lehkého zklamání. V knize se mi hodně věcí líbilo...a ty scény byly velmi atmosferické. Třeba ta s matkou jak pomalu požírá brouky, popis toho jak co Koralíně voní nebo spíše smrdí. Ale něco mi tam prostě chybělo. Z knihy je podle mě znát, že autor úplně nevěděl pro koho knihu vlastně píše...ano ten příběh je paradoxně dost univerzální, ale je tam znát, že si Neal dělal mezi psaním přestávky a že příběh psal primárně pro sebe.

Na závěr chci říct, že já prostě zbožnuju Koralínu...především pak tu filmovou. Na knize se mi moc líbil rozhovor s autorem, který mi jako fanynce poskytl nasávání zase nových zajímavých informací. Takže jak to ukončit? Za mě jeden z mála příkladů, kdy za mě v mnoha věcech film předchází knihu. Kniha je určitě zajímavé, ale až na nějaké scény moc nevidím důvod proč si jí přečíst znovu. Ocenuji však autora díky jeho skvělé fantazii a nápadům, které položily základy té Koralíně, kterou tak zbožnuji.

7 24.09.2022

(SPOILER) Alias Grace je bezpochyby výjimečná kniha...a to v mnoha směrech. At už se jedná o naprosto věrohodný a podmanivý popis tamějšího života hned několika sociálních vrstev, zachycení prostředí, vůní nebo skoro až básnická hra se slovy. Skoro nejvíc překvapující pro mě, je ale fakt, že kniha o velikosti encyklopedie, je tak zajímavá až skoro neodložitelná. Samozřejmě za to může i detektivní zápletka, která člověka drží v neustálém napětí, ale všechna čest autorce, stvořit takhle objemnou knihu, kterou je radost číst a přečtete jí až neuvěřitelně rychle, je to prostě mistrovský kus.

Každopádně ohledně děje.....do nějaké 450 strany knihu bezvýhradně miluju a baví mě každá stránka. To s jakou lehkostí a samozřejmostí autorka o všem píše, je naprosto výjimečné a má to takové kouzlo, že pořád čtete dál. Některé pasáže jsou přirozeně zajímavější než jiné, ale o žádné se nedá říct, že by neměla svou váhu. Grace není těžké si oblíbit a už od začátku věříte v její nevinnu, aniž byste se pozastavili nad tím, jestli je jako vypravěčka vlastně spolehlivá nebo ne. Prostě chcete věřit, že je nevinná a tím to hasne. Pak už stačí tam jenom naznačit linku s doktorem a všechny romantické duše začínají slyšet svatební zvony, bohužel se však zdá, že příliš předčasně. Asi nemusím dodávat, že konec si každý představuje jako zlatý hřeb a odměnu za strávený čas a nějaké to lopocení přes všechny ostatní části knihy, nakonec je ale přeci jen zklamáním, když si člověk uvědomí, že to nejlepší už dostal někde v půlce a konec jeho očekávání moc neuspokojí. to hned z několika důvodů - tak předně i přesto, že se jedná o beletrii je tato kniha realističtější než by se mohlo zdát a tak to co znělo v adaptaci jako slib budoucí romance, nebo jako závazek štastného konce, nakonec ještě končí dřív než to mohlo začít, a vy se jaksi cítíte podvedeni, jelikož jste nedostali to co jste chtěli, nadruhou stranu to k atmosféře knihy prostě sedí a kdyby skončila Grace třeba s doktorem, tak by to oproti zbytku knihy působilo jako pohádka. Nakonec i postavy se ukázaly jiné než člověk očekával. Simon Jordan, který skrz svého seriálového představitele vypadal jako typický romantický hrdina se přetavil v muže lehce nevyzrálého a neustále zkoušeného pouze jeho sexuální fantazií, jež měl k chápajícímu, serioznímu a spravedlivému doktorovi z mích představ přeci jen daleko. Prostě jeho charakter u konce mě trochu zklamal a vadilo mi, že se nakonec zdekoval jako pára nad hrncem a jejich vztah, nebo co to bylo, s Grace zůstal tak nějak nedořešený. Že by byla pravda, že na Grace díky té střepině zapomněl? To by bylo docela sad...ale tak už to chodí, i když i bez ztráty paměti by s Grace pravděpodobně nebyl. Vlastně mě i celkem štve, že nám kniha jasně neodpovídá na tu hlavní otázku, kterou si čtenář pokládá po celou dobu čtení? Je tedy Grace obět nebo vrah? Já se nejvíc přikláním k tomu, že Grace má prostě rozdvojenou osobnost a jedna ta její část vraždí aniž by to ta druhá věděla, což pro mě bylo hodně smutné zjištění a pořád jsem čekala na nějaké větší vysvětlení...jako že to třeba Grace s Jeremiášem hrála nebo tak. Nakonec kdo ví.

Úplný závěr je hořkosladký, to že si Grace vezme z nouze muže, jenž jí kdysi potopil u soudu je hodně smutná ironie osudu, stejně jako to, že tam pravděpodobně čekala doktora, který se tou dobou už pravděpodobně oženil s Faith, podle mě. I tak to ale skončilo asi jak nejlíp mohlo, a přesto, že se nejedná o žádný vysloveně romantický konec, je v něm aspon trocha klidu a míru pro Grace....i když zase nevíme jestli ta holka do roka umře kvůli nádoru, nebo bude mít naopak dítě. Takže co vlastně sakra víme?
Čím to zakončit? Alias Grace je skvělá kniha, v níž je hodně romantiky, ale ne úplně tam kdebyste ji čekali nebo chtěli, končí tak jak končí, je neuvěřitelně čtivá a jaksi s větším přesahem....ale klid v duši po jejím přečtení moc nečekejte.

7 08.07.2022

(SPOILER) Ohledně knížky mám své pochybnosti...ale proč začínat tak skepticky?
Můj druhý prokletý dům od Darcy Coates..hodně lidí píše, že se Darcy zlepšuje s každou novou knihou, v tom případě se upřímně trochu obávám, těch prvních dílů, jelikož tohle je asi čtvrtý díl a pořád...je to takový...no popsat to je trochu složitější.

Jde o to, že Darcy umí naštěstí psát čtivě...což jí v mnoha ohledech tak trochu zachranuje pozadí...taky umí vytvořit zajímavé a strašidelné scény. Nemělo by to být přeci jen, ale normální...že autorka gotických románů píše strašidelné scény...takže ani nevím proč vlastně Darcy zrovna za tohle chválím. Každopádně Darcy vychází psát celkem atmosferické scény, bohužel jich podle mě není tolik, kolik by být mohlo. Navíc se mi zdá, že knihy mají takovou jakože nebezpečně sestupnou tendenci...vždycky ten začátek je takovej lehkej a příjemnej nadprůměr...a potom k tomu konci se to začne zhoršovat, až to začne být trochu divné. Prostě to není ta tečka na konec, kterou by si kniha zasloužila. A to se stalo jak s Carrow tak tady, a tady mě ten konec mrzel ještě víc.

....
Vadí mi, že Darcy nebyla trochu odvážnější, že se víc neodvázala a nedala příběhu větší jiskru a propracovanost. Kniha sice i tak celkem funguje, ale nemáte moc důvodů proč si jí přečíst znovu nebo si jí dlouho pamatovat. Komornost...klidně, žádný problém...ale ten příběh mi přišel prostě nedodělaný, nedůsledný. Opět to chvílemi působilo odfláknutě, nelogicky....například proč se Tara nezeptala někoho z vesnice, jestli jí nepůjčí telefon, když viděla, že je budka rozbitá, to s jejich matkou ..jak se najednou uzdravila, bylo taky strašně rychlý, postavy nedostatečně propracované...ne že by nebyli zajímavé, nebo sympatické. Ale nevyužívají ten potenciál, který by mohli mít...což je vlastně problém celé téhle knížky. A je znatelný zatím u knih Darcy asi nejvíc. Všechno v této knize by si zasloužilo větší pozornost...a mohla by to být vážně dobrá kniha. Nic tam nebylo vyštaveno na maximum...ani to hlavní téma rodiny....to jako mám vážně věřit, že všichni z rodiny Folcroftů takhle tajuplně zemřeli a nikdo to tam moc neřeší. O mrazení v zádech se nejvíc starala May, sem tam Peter a ten konec s rodinou....ale propána, co měli jako znamenat ty duchové. Chudáci mít prostoru, tam snad ani dostat nemohli.

Kniha si nezaslouží razítko nějaké extra podařené duchařiny...ale jako taková odlehčenější jednohubka je dost fajn, a i když mrzí ten nevyužitý potenciál..tak to pořád nějak drží pohromadě. Kdyby bylo v tomto žánru víc knih, asi bych byla kritičtější...ale vážím si toho, že ještě pořád někdo píše duchařiny...a Darcy je taková jistota.

7 01.04.2022

(SPOILER) Jako i ostatní dobré knihy, má tato kniha nade mnou velkou moc... například já ač jako zahradničením nepolíbená lidská bytost, jsem po dočtení a i během čtení knihy, měla sto chutí vysázet na naší zahradě takovou malou džungli, ačkoli by mě to nikdy předtím asi úplně nenapadlo. V záchvatu zahradnického nadšení jsem si dokonce koupila tři růže a dnes se chystám k akci jejich sázení, i přesto, že jsem na to normálně moc líná. Ano, až takovou má ta kniha sílu, člověka navnadit, že ten nejlepší způsob strávení volného času ... vede přes chození venku, nebo právě výše zmíněném zahradničení. Nevím jestli to ke stejným činům naláká i děti, pro které je kniha určená... ale mě teda dostala.
Upřímně nevím čím přesně to je... ale řekla bych, že kniha ve vás zkrátka vyvolá radost z přírody, z objevování světa kolem ... zahradničení je v této knize prostředkem pro lásku, pochopení a obdivování krásy. Přitom v knize je zahradničení popsáno s takovou samozřejmostí a láskou k rostlinám, že máte pocit, že na tom vlastně vůbec nic není, a ještě se začnete stydět za svůj už několik měsíců nevyplený záhonek.
Samozřejmě je ale kniha i o něčem víc než je až téměř abstraktní krása a radost z přírody... je to zkrátka a dobře, zprvu velmi pochmurný příběh, kterému podzimní blata dodávají tu správnou melancholickou atmosféru... postavy si prožívají svá vlastní malá či velká příkoří. Největší prostor je věnován malé holčičce Mary, která si tu projde dost zjevným vývojem...pokud místa a lidé mohou léčit, pak se to děje právě v této knize. Prvky mysteriozna a tajemna příběh krásně koření ... přičemž největší roli jako takovou hraje především láska a to v mnoha směrech... přátelství, rodičovská láska, sebeláska...opravdu krásný příběh.

O úspěšnosti knihy jako takové může mluvit i nespočet televizních adaptací...v roce 2020 jsme se dokonce dočkali té nejnovější. Po přečtení knihy, ale musím konstatovat, že film je poněkud chaotický a kniha má daleko lepší strukturu příběhu. V rychlosti jsem zkoukla i ostatní adaptace, přičemž se v nich vystřídalo hned několik charismatických herců a hereček. Ani v jedné z adaptací jsem úplně sice nebyla spokojená s podobností herců k předloze.... navíc některé filmy se od předlohy lišily...ale celkově se mi líbili... i ta animovaná verze, která asi podle mě nejlépe ztvárnila postavu Marty, kdežto paní Medlocková tam vypadala jak nějaká paní Denversová z Mrtvé a živé... každopádně sequelu jsem se pro jistotu vyhla, jen mě trochu překvapuje, že by si Mary vzala Colina jak stálo v anotaci... mě vždycky přišlo, že má blíž k Dicksnovi... ale 30 let je 30 let... spíš bych ocenila film, ve kterém je Mary třeba kolem 25 a rozhoduje se co bude v životě dělat... ale co...

7 29.10.2021

(SPOILER) Nemůžu jinak než doporučit. Kniha je neskutečně čtivá a navíc je velmi ucelená, tudíž s autorkou prožíváme jak počátek války, její pobyt v koncentrákách, ale i kousek poválečné doby. Kniha mě už od začátku neuvěřitelně strhla a já nemohla přestat číst. Klidně bych to dala jako povinou knižní literaturu do škol. Autorka je neuvěřitelná osobnost stejně jako její blízcí lidé, kteří jí v táborech obklopovali....její snacha, matka...Abram

Něco málo těchto knížek už mám za sebou, ale i přesto mě dokáží naprosto pohltit a nepustit. Opět tu vidím a poznávám události a místa už několikrát popsaná v jiných knihách pamětníků...je to opravdu velké deja vu, a neskutečně mě baví to vidět hned z několika úhlů pohledu. Navíc autorka PŘEŽILA plynovou komoru, což je prostě zázrak, i když to tedy bylo dílem náhody?! Nejdůležitější je, ale její vůle přežít i potom všem co zažila, a všech co ztratila. Nepřestanu nad tím žasnout...jak moc dokáží být někteří lidé silní, stejně jako někteří dokáží být tak krutí. Někdy si říkám, že žádný recept na to jak přežít koncentráky ani nebyl a hrálo v tom roli jen štěstí, ale ta vůle a chut k životu, která sice sama od sebe nestačila, byla i přesto velmi silná a bez ní by to nešlo. Vlastně se divím, že si v takovém prostředí ještě autorka stihla zachovat aspon něco ze své hrdosti a nenechala se pokořit.

Je velké neštěstí, že ke všemu tomuhle muselo dojít. Člověku se nechce ani uvěřit, že se to dělo na Zemi, kde žili další lidé, své relativně normální životy......vlastně mě i dost překvapuje, jak rychle se z lidí stali pouhé ovce... kdyby se přece všichni vzbouřili...esesáků bylo daleko méně než věznů... nebo proč s tím nikdo nic nedělal, když se ty zvěsti o koncentrácích začaly šířit? Je to trochu zarážející, ale pochopit tu dobu neustálého strachu a lidské lhostejnosti , když v ní člověk nežil je težké.

7 26.07.2021

(SPOILER) Na Únikovou hru jsem se už nějakou dobu těšila a konečně jsem jí přečetla a mohu si jí odškrtnout ze svého pomyslného seznamu. Vzhledem k tomu, že to není tak dávno co v kině hráli film Úniková hra, tak by se mohlo stát, že by si někteří lidé mohli myslet, že jde o tentýž příběh - teda dokud by si nepřečetli anotaci no. Chci tím, jen poukázat, že obě díla jsou velmi dobrá, i přesto, že jsou vlastně dost jiná. Pokud očekáváte od knihy, že doopravdy dostojí nápisu na své obálce, že se jedná o únikovou hru - tak vás asi překvapí, že o únikovou hru jako takovou tady vlastně vůbec nejde - indície nikam nevedou atd. Avšak když se zamyslíme nad slovem úniková hra jako takovým tak si uvědomíme, že se nedá použít jen jako tembuldingová zábavná a strategická hra, ale jako symbol úniku ze světa podvodu a falše, který na konci knihy volí Sara.

Tak trochu mi přijde, že ten slogan - dostante se ven živí, sedí spíše pro filmovou únikovou hru. V té knižní je zřejmé, že Saře jde především o to svůj bývalý tým postrašit, zdeptat a pomstít se jim, neočekává, ale, že se z toho zvrtnou jatka....nebo tak jsem to aspon pochopila já. Musím, ale říct, že ten svět bankéřů, peněz, moci, burzy a intrik mě neskutečně bavil, a to ipřesto, že toho o ekonomii vím velmi málo. Nejlepší na tom bylo, že jsem opravdu až do poslední chvíle vůbec nevěděla jak to vlastně je - o to víc mě pak potěšil konec, který byl na můj vkus možná už moc překombinovaný a neuvěřitelný, ale pořád byl fajn.

Celkově byla kniha prostě úžasná a já se od ní nemohla odtrhnout. Taky pro mě bylo překvapující a nezvyklé, že žádnou z postav ve výtahu jsem si neoblíbila. Jelikož v těchto knihách je dost časté, že si najdete svého oblíbence u kterého doufáte, že to přežije. Ale tady jsem těm mizerům jejich konec doopravdy přála a vůbec jsem s nimi nesoucítila.

Shrnu to tedy tak, že kniha je opravdu velmi dobrá, i přesto, že jsem od ní očekávala úplně něco jiného. Nakonec je to vlastně ještě lepší než jsem očekávala. Děj je hodně překvapující a chytlavý a taky vás nenechá chladnými............skvělá kniha na dva dny. Moc doporučuju

7 17.03.2021

Pro mě je příběh o Bridget Jonesové vždy lékem na špatnou náladu. Přiznám se, že chyba lávky byla v tom, když jsem jako první zkoukla filmy a až potom se dala do čtení knih. Jenomže knihy jsem rychle odložila, jelikož mi přišly jiné než můj srdcový film. Takže tohle je spíš oda na Bridget Jonesovou jako takovou - hlavně teda na film, který je skutečně velmi podařený a neskutečně vtipný.

7 15.03.2021

Vlastně se přiznám, že úplně nevím jak knihu vnímat... tím myslím, jak vlastně chápat hlavního hrdinu Holdena. Holden je jistě výjimečný to bezpochyby, ale zdá se mi, že je někdy prostě slepý k určitým věcem...pořád by všechno viděl jenom černě a všechny považoval jen za pitomce. Řekla bych, že je to jen taková jeho kamufláž, jeho vlastní rezignace na svět dospělých, který ho děsí. Jelikož se světem dospělých jde v ruku v ruce i zodpovědnost...a tu on zatím určitě nemá. Na jednu stranu, samozřejmě jeho ironické poznámky ohledně do sebe zahleděných lidí, nebo rádoby premiantních škol jsou leckdy opravdu trefné a vy cítíte v Holderovi jakéhosi revolucionáře, který vás přitahuje svou odlišností a schopností říct na plnou pusu co si myslí.

Mou recenzi bych zakončila tak, že knihu dle mého názoru velmi dobře shrnuje poslední část a také citát co napíše Holderovi jeho učitel na kousek papíru. Navíc nemůžu opomenout zmínit, že je kniha velmi čtivá, vlastně si ani neuvědomíte, že jste na konci. Velmi by mě zajímalo jak by to bylo s Holderem dál... no pravděpodobně vyroste...no fyzicky určitě, ale mentálně....zkrátka talkový poválečný Petr Pan nepohádkového světa.

7 07.01.2021

Vždycky když se vydávám na nějaký zámek nebo hrad..mrknu do téhle knížky jestli se k němu nevztahuje nějaká zajímavá legenda, která by ve mně vzbudila ještě větší zájem zámek prozkoumat. A skutečně...většinou tu najdu něco co mě zaujme

7 04.12.2020