Knihomolová komentáře u knih

Tohle bolelo... fakt to bolelo a fyzicky i psychicky mě čtení téhle knihy odrovnalo. Petře Dvořákové tleskám a děkuji za silný (nejen emocionální) zážitek. Za poselství. Za snahu otevřít oči těm, kteří to potřebují, ale nevědí o tom.

24 09.08.2022

Kdyby byly na databázi ,,dislajky'', slíznu jich za to, co tady napíšu, asi mnoho. Ne. Není to super nadupaná fantasy, s krásným slohem, zajímavými postavami a bohatým dějem. Ne že by ta kniha nebyla dobrá, ale šetřila bych superlativy. Že kniha v první polovině téměř postrádá děj, dokážu prominout. Nepotřebuju akci a napětí od prvních stránek. Co ale nedokážu prominout, je počáteční výkladový slovník zaobalený do rádobyděje. Stylisticky tak nudný a strohý, až mi cukala ruka s knihou mrsknout do nejtemnějšího kouta knihovny, kde mám všechny ty bichlovité encyklopedie lidské vzdělanosti, které jsou sice napěchované znalostmi, ale jejich čtení je po půlhodině k smrti ubíjející... Vydržela jsem jen díky prologu. Zda bylo zasazení prologu do knihy tahem redaktora, nezbývá než mu zatleskat. Nyní trochu zhaním hlavní hrdinku. Ilan je zkrátka nepropracovanou postavou. Její myšlení, chování a jednání mě mnohdy vyloženě otravovalo. Na jednu stranu zvědavá ustrašená holka, na druhou hned zase přemoudřelá oprsklá patriotka. Nevyvážené myšlení a jednání, často neodpovídající věku hrdinky, mi kazilo dojem z příběhu . ,,Já jsem sklenař,...'' je věta, která mě spolehlivě dokázala nakrknout. Říkala jsem si, tak dost už... Ostatní postavy na tom nejsou o moc lépe. Chlapi z pětadvacítky jakoby vypadli ze snu nějaké pětadvacítky. Ne ne, bojovníci na jejichž bedrech leží bezpečí celého přeživšího lidstva, by opravdu neměli budit dojem učitelů z odolední družinky, před kterými taje srdce nejedné maminky. A teď střih, začnu taky chválit. No, chválit... Postapo svět se vším jeho živým obyvatelstvem je na rozdíl od jiných aspektů knihy hezky zpracovaný. Má hluchá místa, která jsou někdy trochu látovaná, ale celkově se to moc povedlo. Tady vidím jednoznačné klady a autorčinu silnou stránku. Dále musím ocenit děj druhé půlky knihy. Když už ten vypravěčsky plytký styl nebyl nic moc, zachránil to nečekaně děj. A díky tomu, že jsem si čtení zpestřila hledáním informací o Djatlovově expedici, se překvapivě dostavil i pocit neurčitého napětí a tápání nad tím, co se to vlastně na tom temném východě stalo (v knize i ve skutečnosti). Závěrečné ,,vyvrcholení'' v podobě kapitánovy obratlové příhody a taškařice se zhrzeným Evaldem trochu vylepšilo můj dojem z příběhu, ale nezbavilo mě to pocitu, že je to všechno tak trochu uměle našroubované a příliš jednoduché. Ten efekt, kterým chtěla autorka na (hlavně mladší) čtenáře v závěru zapůsobit mi neunikl, ale byl podán tak přímočaře, že u mě budí spíš rozpaky. I když nehýřím nadšením, pouštím se do Faji a z nějakého neznámého důvodu se na to docela těším. Dávám tři hvězdy, protože dvě jsou málo. A věřím, že Naslouchač je úvod do dobrého příběhu, který na mne teprve čeká.

Dodatek: Uživatel Burka dokonale vystihl mé dojmy z této knihy. Klobouček a naprostý souhlas.

21 07.03.2019

Tohle byl čtenářský zážitek. Zbožňuju to vykreslování postav. Prvních cca 500 stran bylo úžasných, zbytek byl jen skvělý. Konec mne potěšil a vůbec mě nezklamal. Bavily mne osudy téměř všech postav, ale mezi mé oblíbence patřili hlavně Nick, Glen, Stu a Tom. A těch myšlenek, jasně podaných i skrytých, které ve mě rezonovaly... záložek mám opět plnou knihu. Bylo to famózní putování.

Doporučení pro budoucí čtenáře: před čtením této knihy se vybavte svorkou na papír (kniha je to těžká a zavírající se stránky vaše ruce ještě více unaví), malou mapkou USA (já použila mapy ze starého kapesního atlasu světa) a také si stáhněte mapu s vyznačenými trasami jednotlivých hrdinů (dohledatelné na netu v angličtině).

Poznámka ze zákulisí: Knihu jsem četla v průběhu propuknutí současné superchřipkové epidemie v Číně a dočetla ji ve chvíli, kde se každou minutou očekává vydání rozhodnutí o uvalení karantény na ČR. Zpočátku to bylo vzrušující a umocňovalo to můj čtenářský zážitek. Teď už mi klepe na dveře strach.

20 15.03.2020

King úspěšně drásá mé srdce a nervy. Děti, kolem kterých se točí jeho romány, novely i povídky, děti které nechá zmizet, trápit se i zemřít... jako by každé z těch dětí bylo moje. Myslím, že Kingova díla jsou mnohdy dobrou rodičovskou školou. My všichni, kteří krále zbožňujeme, totiž víme, jak skvělý psycholog tento autor je. A jak bravurně dokáže vystihnout pocity a dojmy, které jeho postavy, ať dětské či dospělé, prožívají.

Řbitov zviřátek je horor, to mu nemůžeme upřít. Ale pro mě je to především román o ztrátě, smrti a naději, která je slepá, bezhlavá a zničující. Román o tom, co se děje lidem na světě dnes a denně. O tom, jaké hrůzy může člověk během života prožít. O tom, jak dokáže být krátké bytí člověka nejen krásné a naplněné, ale současně také bolestné, skličující a trýznivé až k zešílení.

Pasáže, kde se Louis vrací k onomu tragickému dni, mne doslova mučily. Bylo to tak drásající... a tak uvěřitelné.

Co dodat. Deset hvězd z pěti. Jak jinak.

20 09.02.2019

Vše už bylo asi řečeno v předešlých komentářích. Za sebe však musím napsat, že kniha je opravdu neskutečně čtivá (i když to už tady taky jistě padlo)! A to od prvního slova do poslední tečky. I když nejvíc mě pohltila první část věnovaná Miře. Příběh vyprávěný z pohledu osiřelé holčičky mě od počátku ke knize doslova přikoval. A závěr, který se mlhou k Miře opět vrátil, mne potěšil.

18 13.04.2018

Má první přečtená kniha od Agathy Christie. Žádná její další detektivka (ač jsou také perfektní a já je prostě zbožňuju) ji už nepřekonala. Když jsem ji poprvé četla, začínal podzim. Vždy když jsem přečetla kousek z básně o malých černoušcích, přejela mi po šíji husí kůže a ve tvářích mě zahřálo slunce babího léta. Už nikdy nevymažu z hlavy ten pocit jaký mi kniha dávala. Vždy když se vrátí podzim, vrátím se i já alespoň na chvilinku na ostrov. Tento rok si ji znovu přečtu. V originále.

16 18.06.2017

Často zde na DK čtu o překvapení čtenářů z dobré knihy českého autora, kterou přečetli. Vždy mě to trochu zamrzí. Ač jsem fanda Kinga, Murakamiho, Bulgakova nebo Dostojevského, nikdy necítím takové souznění s knihou jako v případě, kdy jde o českou tvorbu. Samozřejmě, z některých českých psavců mám v oku tik, ale když už narazím na ty co umí, je to pro mě opravdu ten pravý literární zážitek. Emoce, odpoutání se od reality, moment, kdy žiju v knize. Svou roli hraje jazyk, jakým je kniha psaná a řekla bych i takový ten ryze český ,,flow''. To je to, co pro mě dělá dobrou českou tvorbu nepřekonatelnou.

Sběratel sněhu je počin přesně takový. Všechny tři dějové linky byly skvělé, postavy autentické a zajímavé (všechny do jedné, hlavní i vedlejší, živé i neživé, a to je co říct), forma i jazyk sedly přesně mému vkusu. Takové knihy mě dělají šťastnou.

15 17.06.2019

Krásná kniha. Knihomolky všech zemí, tohle si musíte prohlédnout a přečíst. Nejmilejší pro mne byl úvodní text Terezy Brdečkové, u toho mé srdce poskakovalo radostí, ale také další texty doprovázející úchvatnou obrazovou část byly velmi zajímavé. Můj bloček s poznámkovými lístečky značně prořídl... Krásný večer to byl, moc krásný. Stefan Bollmann už podruhé nezklamal a já si ho řadím do oblíbených autorů.

14 16.01.2019

Kniha se ke mě dostala v tu správnou chvíli. Spousta práce, únava, nemoc, současně neschopnost zastavit se a na všechno se vy.... Hynkův příběh byl po dlouhé době jeden z těch, který mě vytrhl z běžného života, zavřel bránu a nepustil mě zpět. To jsem potřebovala! Opět se mi potvrdilo, že správná kniha ve správnou dobu je nad všechny léky, pilule, čaje i sirupy. Jen číst a svět nevnímat...

Vlastně nejde o kdovíjak hluboký příběh, žádné překvapivé zvraty nebo strhující závěr, nene, tohle v knize nenajdete. Zato tam najdete výsek ze života jednoho obyčejného člověka, který je tak skvěle podán, že nedokážete přestat číst. Takové souvislé brodění se bahnem, které vás kdoví proč baví. Snad pro to světýlko naděje? Snad pro tu víru, že se to zlepší?

Neobyčejně dobrá kniha o obyčejných životech. Tohle umí jen dobří spisovatelé a spisovatelky. Chvála jim.

Otázka pod čarou: Až vám budou operovat slepák, budete v klidu?

13 30.10.2019

Mám z této knihy čtenářskou krizi... Stále dokola omílaný trpký úděl chudáčků sklenařů mě už fakt nudil a když ,,Vargasovy kalhoty obepnuly jeho nohy tak pevně, jako matka své dítě...'', byl se čtením konec. To fakt ne... Přeceňovaná kniha stejně jako první díl. Asi nejsem cílovka.

12 22.03.2019

Blaze je typický prostoduchý zloduch, kterého si zamilujete a fandíte mu až do konce, i když víte, že to s ním asi dobře nedopadne. Jeho příběh mě pohltil, pobavil i zabolel. Scéna z ,,planety dětí'', jeho péče o mimino, ale taky rozhovory s Georgem a ... No je to jednoduše skvělá kniha. Co na Bachmanovi a jeho kolegovi Kingovi zbožňuju je to, jak dokážou vystihnout a obsáhnout obyčejný lidský život, se všemi jeho horory, komediemi i dramaty a udělat z toho všeho dokonalý příběh. Fall in love. Už zase.

12 28.12.2018

Místy velmi zajímavý obsah zabitý formou. Strašlivá souvětí, proudy nadbytečných slov, přirovnání, nelogická stavba vět... Škoda. Obrovská škoda. Když máte co říct, ale vaše ústa explodují a posluchačům nezbývá, než jen zachytávat útržky sdělení ve větru.

12 08.11.2018

Mám ve zvyku zakládat růžky na stránkách knihy a to vždy, když je tam nějaká zajímavá myšlenka, postřeh, slovní vyjádření něčeho, co sama cítím, ale nedokážu to popsat vlastními slovy apod. Po přečtení si pak knihu znovu prolistuju a vše zajímavé si zapíšu. U této knihy mám tolik založených růžků, až má v horním rohu kniha skoro dvojnásobný objem. Interesantní člověk je ten pan Honzák. Co mi schází v soudobém světě, nacházím v rozhovoru s tímto mužem. Je to selský rozum, zdravý nadhled a pokorná moudrost. Skvělá kniha.

12 20.06.2018

Dveře do světa Středozemě jsem poprvé otevřela až 22 let od chvíle, kdy jsem se naučila číst. A mám z toho teď ohromnou radost! Hobit mě neskutečně bavil. Dopřávala jsem si ho po kouscích, vracela se, opisovala krásné věty, verše, hádanky i odstavce. V noci jsem běhala po lese s trpaslíky a ve dne měla pořád hlad. Před spaním jsem luštila mapu Středozemě a v práci přemýšlela, kolik asi vzduchu může být v sudu... Teď přede mnou leží Pán prstenů. A já cítím absolutní čtenářské štěstí.

12 06.02.2017

Skvělý námět, ale paradoxně (vzhledem k hrdince a jejímu příběhu) i trochu promarněný potenciál knihy. Nějak to všechno moc klouzalo po povrchu, postavy, situace i motivy. Chyběla mi, jak to jen pojmenovat, hloubka? Ať už u hlavní hrdinky, vedlejších postav, vrstvení příběhu nebo stylistiky... škoda. Ale chápu, že z osmisetstránkové Půlnoční knihovny by celer asi nebyl. Knihy jsou často odrazem své doby. Tato kniha je přesně taková - i když nesla velmi silnou myšlenku, byla příliš rychlá, příliš úsečná, příliš povrchní. Čtenářský požitek jsem nestihla nebo nedokázala zachytit.

11 29.02.2024

Zbožňuji tuto knihu! Už téměř dva roky ji pročítám vždy, když dočtu nějakou Kingovu knihu, povídku, nebo shlédnu film na motivy Kingovy tvorby. Záměrně se vyhýbám kapitolám o knihách, které jsem ještě nečetla a současně je mi kniha průvodcem a směrovníkem v tom, co si od Kinga přečíst dále. Nesouhlasím s názorem petrarka72, že se v knize kingomil nic nového nedozví. Považuji se za kingomila, přečetla jsem o tomto spisovateli vše, co lze v češtině najít a přesto mi tato kniha poskytla mnoho přemnoho různých informací týkajících se mého milovaného autora. Takže za mne, je kniha povinnou výbavou každého čtenáře a milovníka Stephena Kinga. Dokonalá, bohatá, s láskou sepsaná kniha a navíc obohacená o skvělý obrazový materiál. Milášek mé knihovny, už pěkně ohmataný a s hromadou poznámek a záložek uvnitř. Blaho čtenářovo...

11 27.07.2019

K této sbírce se pořád vracím. Stálice mé knihovny. Zbožnuju ji.

11 02.04.2019

Nudíte se? Kupte si medvídka mývala. Máte náladu pod psa? Přečtěte si Autobus sebevrahů. Veselá jednohubka s partou finských sebevrahů vás jistě pobaví. Občas mi autorův styl připomínal Jaroslava Haška a o to víc mě to bavilo. Nikdy nevíte, co která sebevražedná postavička zase vymamlasí...

11 26.09.2018

Miluji tuhle knihu, četla jsem ji několikrát a brzy její čas opět přijde... Film mne nijak zvlášť nezaujal. Lidé, čtěte!

11 21.09.2016

Za okny orkán, přede dveřmi Dušičky. Nemohla jsem si snad vybrat lepší dobu ke čtení tohoto... této... Co to vlastně bylo? Nevím do jakého žánru tuto knihu zařadit, ale copak na tom záleží? Bylo to napínavé, temné, kruté i veselé, plné originálních přirovnání a barvitých obratů. Bylo to irské. Bylo to skvělé.

A tebe Ido, tebe a tvé jojo, snad nedostanu z hlavy... hop hop hop...

10 01.11.2017