knihoun komentáře u knih
za mě dobrý, ale horší než film (super) a horší nez Převrácený svět (geniální), kdybych je potkala v obráceným pořadí, nebyla bych zklamaná
nenadchlo - jako když se maratónec postaví na sprinterskou trať, tak to prostě nebude ono. Tenhle autor umí rozpracovat mnohovrstevnatý příběh a na konci ho zase spojit do pěkného závěru, což se mu myslím povedlo u Žárlivosti, ale u těch ostatních krátkých se mu to prostě netrefilo.
Výsledkem byla buď jednoduchá hříčka, kde byl konec jasný už od první půlky - Londýn, Fronta, Přiznání - (což samozřejmě neurazí - ale od autora bestsellerů člověk čeká víc než jednorázové spotřební zboží) nebo povídky s rozplizlým obsahem i koncem (Odd).
Za mě velmi slabé "veselé historky z natáčení". Když to srovnám s knihami o Korfu nebo Kamerunu, Jižní Americe, atd. které jsou prostě pecka, tak tady jsem měla problém najít něco, co by mě pobavilo nebo nějak jakkoli zaujalo. Jedině snad ty potíže s housenkami.
je to miloučké, ale nedočetla jsem to, protože jsem u toho okamžitě usnula jak mimino :)
Stačí se podívat na ilustrace schoulených zvířátek se zavřenýma očkama, a už taky zíváte
Ne, druhý Herriot to není, příliš velký podíl knihy zabírá rozebírání se v osobních problémech autora, a většinou to není podáno tak pěkně, aby to čtenáře zaujalo, pobavilo, nebo naladilo na stejnou vlnu. Když autor nemá ten dar, jako měl Herriot, tak stejná tematika to prostě nenahradí. Nicméně číst se to dá.
Zcela tuctový cestovní deníček. Obdobnou literární kvalitu by vyplodil úplně každý o úplně jakékoli své dovolené a víc poutavých informací je i v katalogu kterékoli cestovky. Chápu, že psát o všeobecně známých věcech - jako že v těchto končinách konzumují morčata, že jsou tam pyramidy, atd ., atd., a čtivě zpracovat cestovatelskou "prózu" jako že člověku někdy není dobře nebo je vyčerpaný, je těžké, ale však autory nikdo nenutil se do toho pouštět a vydávat to. Normálně si ráda přečtu o místech, která jsem navštívila, říkám si, jé, přesně tohle jsme viděli taky. Ale toto mě nudilo na 95%
Mě to minulo. Nutili mi to v dětství a tehdy mi to připadalo zcela nesrozumitelné a tísnivé, v dospělosti mě to začalo vysloveně iritovat. Osobně soudím, že matematici by neměli psát knížky pro děti, a pedofilním matematikům by to mělo být dokonce zakázáno úředně.
(SPOILER) Nezaujalo, na jakési někým upravené planetě se část posádky velmi pracně a dlouho šplhá někam, kde se konečně dozví, kdo za tím stojí, a všichni si oddychneme..
Detektivní příběh, rozvleklý začátek, popis x zúčastněných, jeden mrtvý, někteří mají motiv, jiní ne, jeden z nich to nakonec byl, nuda od začátku do konce. Autorovi ani nestálo za to důkaz proti pachateli do knihy vpašovat dřív, než v závěrečném "napínavém" rozuzlení. Odpad je silné slovo, dávám bod za snahu.
Kdysi jsem to četla jako povinnou školní četbu a absolutně nezaujalo. Detailní popis jakési fádní krajiny, loveckých výprav a autorových osobních problémů - a co je mi jako do toho??
Musela jsem jet do Afriky na safari (jistěže ne střílet), aby mi to došlo, a nyní se mi kniha jeví výrazně logičtější a oblíbená. Je je to zaprvý popis té atmosféry, kdy ta nekonečná nedozírná volná prostranství člověku po pár dnech úplně přenastaví v mozku perspektivu vnímání a jako při meditaci člověk dostane příležitost a volnost si v hlavě zpracovat různá témata. A zadruhý: z bezpečnostních a praktických důvodů funguje denní režim tak, že i když nejste ranní ptáče, vstáváte ve 4, rozespalí a roztřesený zimou se potmě posbíráte, chvíli před rozbřeskem někam vyrazíte, aniž lze mít nějak moc pod kontrolou jak dlouho to potrvá k návratu, který musí být s dostatečnou rezervou za světla - tudíž optimum 4h odpoledne, jelikož v 6 je tma. Tím pádem se často vracíte třeba ve 2 odpoledne a máte vždy x hodin "večera" před sebou - na to chlastat něco studenýho a vykecávat se a relaxovat a koukat do krajiny...
Hemingway prostě psal poctivou pravdu tak jak byla, věci, které mu nesloužily ke cti - závist, přezíravost až šovinismus, malicherné konflikty - taky nevynechával
Jo, a jíst místně se vyskytující antilopy je výrazně ekologičtější než místo nich na tomtéž místě pěstovat k jídlu krávy
Druhý příběh se bez toho celkem obešel a líbil se mi, i byl takový uvěřitelnější, ale z prvního přímo čiší strašná politická propaganda. Já mám třeba ráda majora Zemana jakožto kultovní věc a trochu úchylně mě v něm ta podsunutá propaganda právě baví, ale v téhle knize prostě ne a ne. Navíc, pokud kniha vyšla 87, tak tehdy to už nebylo vůbec nutné se až zas takhle podbízet, čekala bych minimálně o 10 let starší datum.
Jak se nám snaží prodat, že nic nebránilo tomu, aby lidi běžně mohli cestovat do západní ciziny, (tedy že kdo necestoval, byl vlastně jen línej si to zorganizovat) samozřejmě ale bylo jen logické v zájmu nás všech cestovatele pečlivě prověřovat, protože toho chtěly kriminální živly zneužít, chrabrá policie za cenu vlastního zdraví a skoro života to vyřeší...
Mno, kniha šla do modrého kontejneru
Velmi mi to připomínalo Terezu Raquinovou od Zoly, stručný sevřený příběh, nezadržitelnost směřování tragického osudu, jak jsou jednou špatně rozdané jeho karty. Chápu, že prostředí venkova na Litevsko-polské hranici před x lety není zrovna atraktivní pro každého, ale mě se ta knížka dostala pod kůži hodně.
mě se z toho učilo blbě, ačkoli mě to zajímalo - suché jak telefonní seznam, a co mě vadilo úplně nejvíc, věci se tam často opakovaly 2-3x hned za sebou, takže: čtu úplně to samý podruhé a říkám si, vždyť to tady už bylo, a přemýšlím, jestli se autor už zase opakuje, nebo se mi to zdá a autor chce říct něco jinýho.
Trvalo mi dlouho, než jsem se do knihy začetla, začínala jsem na několikrát, to přiznávám, ale stálo to za to, a pak jsem se k ní vrátila víckrát. Jestli se chcete bavit a ukrátit si dlouhou chvíli, kupte si radši sbírku kreslených vtipů, nebo nějaké noviny, to jistě. Ale tohle je strhující dokonale propracovaný příběh, kde se dlouho nenápadně sbírají okolnosti, aby nakonec vybuchly se silou tornáda. Příběh, který není o neexistujícím nemožném světě, ale příběh o nás, příběh, ze kterého mrazí, dlouho po přečtení. Třeba příběh o tom, že člověk v hrozném osamění hledá a možná najde spojence na život a na smrt, který ho podrží víc, než si věří on sám sobě. Ten fiktivní svět je jen kreativní kulisou toho vnitřního příběhu - to je podle mě dost smysl sci-fi.
Dobré tak na zabití nudy nebo na záchod. Různé ne moc ověřené statistické údaje a rádobyzajímavosti okořeněné rozvleklými rádobyvtipnými poznámkami
Knížka zábavná, neztrácí dech, ale ten překlad (mám z 1996) je prostě strašnej!
Ad julika - kdy knihu číst? pokud člena rodiny rozvrací duševní choroba. Pak si řeknete, že mít doma Brodieho by bylo asi horší :)
Trefnější je překlad názvu Tyran, případně hodilo by se třeba Bláznův hrad. Kdo dnes ví, že kloboučník bylo dřív synonymum blázna? (Pracovali se rtutí, která jim chronicky ničila mozek.)
nehodnotím překlad, četla jsem orig.
re: Ilithyia, Radka ..pobavila? já většinou brečela jako želva.. :) je to jako v životě, něco dopadne dobře, něco špatně.