knihovnička007 komentáře u knih

Kniha mne oslovila svou anotací. Příběh pěti lidí napříč generacemi. Dvanáctiletá Lou se špatně seznamuje, nevěří si. A když se dostane na novou školu, je to čím dál horší. Sestry Eva a Elsie žijí každá jiným životem. Elsie je starší, má manžela a dvě děti, práci v divadle. Eva pracuje ve vězení a žije sama a cítí se moc osamělá. Casperovi je 46, je významný malíř a žije s přítelkyní a jejím synem. Nejstarší je Jos, který žije celý svůj život s velkým tajemstvím...
Každý má vlastně svá tajemství, která postupně vyplouvají na povrch a každý se s tím pere po svém.
Kniha se mi líbila, hlavně poslední třetina knihy. Jediné, co musím autorce vytknout, je velké procento sprostých slov, které mi k této knize nesedly, hodně mne rušily a měla jsem velkou chuť knihu odložit. Konec knihy mne rozsekal, i když jsem to trošku čekala...

2 25.06.2020

Podbrdské ženy jsem nečetla, touto knihou jsem se s autorkou setkala poprvé a kniha se mi moc líbila.
Eugenie to v životě neměla jednoduché, stejně jako v té době všechny slečny z vyšší vrstvy, které se vdávaly pro peníze. Eugenin otec Arnošt si vyhlédl nového majitela hotelu Continental a rozhodl se, že svou dceru za něj provdá, protože jeho snem bylo být hoteliérem.
Sotva osmnáctiletá Eugenie se učí žít se svým manželem, kterého téměř nezná a který je o 9let starší než ona. Není to jednoduché a ona i později ve třiceti letech a s dvěma dětmi není spokojená. Všude je válka, vším se šetří, v hotelu se rozvaluje gestapo a ona touží po lidském a příjemném dotyku, o lásce, kterou nikdy nepoznala.
V prosinci 1944 je hotel částečně zničen, během dvou dní Eugenie přichází o oba své rodiče, o manžela, o velkou část svých zaměstnanců. Je nucena se o hotel začít starat sama...
V květnu 1945 poznává amerického generála Johna, do kterého se konečně zamiluje... Možná je načase, začít si plnit sny...

Kniha mne hodně zasáhla. Zjišťovala jsem si informace o Eugenii, hotelu, dívala jsem na fotky z historie hotelu. Bylo mi hrozně smutno, když jsem četla, jak byli lidé šťastní, že válka konečně skončila a oni teď budou svobodní... Jak je to zasáhlo... Eugenie se svým manželem Emanuelem dvacet let budovali hotel a pak o něj prostě jen tak přijdou (stejně jako spoustu dalších lidí) a musejí utíkat s pár kufry a nechat tam vše, o co tak dlouho usilovali a jen z povzdálí sledovat, jak to komunisti ničí... :(
Moc hezká kniha, doporučuji k přečtení.

6 24.06.2020

Asi nejsem správná cílová skupina...
Kniha mne oslovila anotací a krásnou obálkou. Líbil se mi nápad na kartičky s krásnými dny.
Ale to je tak všechno.
Max mi přišel praštěný a Stella také. Má to být romantika, ale přišlo mi, že autorka klouže po povrchu, příběh si plul beze mne, nedokázala jsem se do příběhu ponořit a prožít ho s nimi. Stačila by půlka stránek, zde jich bylo téměř 400 a já už se těšila, až bude konec :(
Bohužel. Nápad hezký, ale to je asi vše. Také mne rušilo větší množství chyb (Maxovi tenisky mne budou strašit asi ještě hodně dlouho). i/y, chybějící slova ve větě atd. Konec knihy se odehrává v červenci a lidi nosí kabáty?? Jsem z této knihy docela rozpačitá, škoda :(

5 17.06.2020

(SPOILER) Když jsem četla anotaci a viděla obálku, říkala jsem si, že tuto knihu musím mít.
Knihu jsem si nakonec půjčila z knihovny. Miluju knihy a příběhy z období války. Líbilo se mi, jak autorka vylíčila předválečný Berlín. Hanna šla za svým snem přes mrtvoly. Berlín, Londýn, Paříž, Vídeň, New York... Nakonec si svůj sen splnila, ale za jakou cenu?
Příběh zamilovaného Maxe, který je pro svou lásku schopen udělat cokoliv...
Cestování časem... do této knihy mi opravdu nezapadalo. Líbila se mi ta naděje Maxe, že má možnost někoho zachránit, ale v podstatě sci-fi v příběhu z války....
Bylo mi líto Maxe i Hanny, ale příběh jako takový byl moc hezký.

3 11.06.2020

Už ani nevím, která kniha od p. Moriarty to pro mne je. Bohužel mám s paní spisovatelkou trošku problém, protože všechny knihy píše jako přes kopírák. Na začátku knihy se něco stane, v příběhu je strašně moc lidí, kteří se chovají většinou pěkně psychopaticky. Upřímně ta oslava výročí s cukrovou vatou, provazochodci a svařeným vínem mne udivuje pořád. Stejně jako muzeum v domě Munroových a lidi platí, aby viděli vařící vodu a upečený dort...
V každém případě autorka je pro mne paní spisovatelka, která dokáže z postav vytřískat, co se dá. Kladné i záporné stránky, psychickou pohodu i nepohodu. A dostala mne popisky myšlení Grace včetně Raráška.
Stačilo by méně stránek, ale čtení jsem si užívala. Knihu jsem odkládala velmi nerada, protože jsem se těšila se dozvědět, jak to autorka celé ukončí. Ač jsem to tušila, byla jsem docela překvapená.

6 08.06.2020

Úžasná kniha z války. Moc dobře se mi četla.
Více o knize v recenzích nebo na stránce FB Tučňákův knižní svět.

3 03.06.2020

Ve středu přivezená z knihovny, ve čtvrtek jsem ji začala číst, v pátek dočteno.
Knihy paní Vasilkové mám hrozně ráda. Nejhorší je to čekání v knihovně několik týdnů a pak za den přečteno.
Miluju, jak dokáže psát autorka o "obyčejných" věcech. Jaké maličkosti člověku stačí ke štěstí. Pohlazení od manžela, úsměv dítěte, společně strávený čas ❤
Slib je taková příjemná jednohubka. U knih nebrečím, ale zde mi bylo občas hodně smutno. Držela jsem palce Ivetě a nesnášela její rodinu. Jen to její kouření... :(
Opět nemohu jinak než doporučit k přečtení!!

6 30.05.2020

Kniha mi první půlku připomínala hodně Sbohem Piccadilly. Podobný děj, podobné postavy... Ale pak podobnost skončila.
Clarissa je jediná dcera bohatých rodičů a žije na panství Deyning. Je jí téměř 17 a na první pohled se zamiluje do Toma Cuthberta. Bohužel je to syn jejich hospodyně. Tají svůj vztah, ale nedokáží přestat. Bohužel je léto roku 1914 a politika se mění... Všichni přátelé Clarissy i Toma včetně jeho s radostí nastupují do armády-bojovat za vlast. A jdou bojovat s nadšením a nadějí, že do Vánoc je po válce...
Zhruba v polovině mi Clarissa začala strašně lézt na nervy. Měla toho na zádech hodně a podle tehdejšího mínění je žena dobrá tak akorát jako manželka a v lepším případě matka jeho dětí a pečovatelka. Nutnost se vdát a být "za větrem", aby lidé nepomlouvali...
Válka končí, ale její láska k Tomovi ne...
Kniha o lásce na pozadí Velké války. Škoda, že války tam není více, stejně jako španělské chřipky, která v té době válčila. Stejně jako další informace o Issy, která byla popsána jen málo. 300 stran jen zoufala a stále potkávala Toma...
Hodně se mi líbilo asi prvních 200 stran a konec. To romantické áchání není nic pro mne, pořád jsem čekala, až se to rozjede. Ale kniha se četla hodně dobře. Určitě doporučuji ke čtení.

2 26.05.2020

Velká samota=Aljaška

Aljaška nevytváří charakter, jen ho odhaluje... aljašská temnota odhaluje temné stránky osobnosti člověka.

Po Slavíkovi druhá kniha autorky a mohu říct, že mne kniha hodně bavila. Autorka toho Leni i Coře naložila opravdu hodně. Nezapomenutelný příběh ❤

Veterán z války ve Vietnamu má psychické problémy. Když zdědí bydlení na Aljašce, okamžitě vše sbalí a bez jakýchkoliv znalostí se stěhují... život se třináctileté Lenoře a jejím rodičům smrskne na zabezpečení jídla a tepla na zimu...
Zároveň na ně číhá nebezpečí, které je blíž, než si myslí...
Příběh v krásné přírodě o lásce a nenávisti, o strachu a naději ❤
Doporučuji přečíst. Jediné, co musím vytknout, je velké množství chyb, ale... prostě ten příběh je tak úžasný, že na chyby zapomínám.

13 21.05.2020

Zpočátku jsem si říkala, co že to vlastně čtu a proč?
Ale postupně se to všechno vyjasňovalo a někdy za půlkou jsem se přistihla, že je to moc prima čtení. A docela rychlé - e-maily a smsky se četly hodně rychle.
Nic není tak jednoduché a černobílé a vztahy asi nejvíc. Mezi přáteli, kamarády, spolupracovníky nebo mezi rodiči...
Místy veselé a občas velmi smutné čtení s jasným koncem... určitě doporučuji k přečtení.

3 15.05.2020

Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem a totéž platí i o knihách...
Miluji knihy o Francii, v Nice i v Monacu jsem byla, ale kniha mne nedokázala vtáhnout do děje, bohužel :(
Iris je ve svých 35 letech tak naivní, až to občas hodně bolí. Kniha je psaná jako deník a většinou mi přišlo, že to píše nějaká zamilovaná puberťačka školou povinná.
Téměř celou knihu se toho moc neděje, Iris si pořád balí a vybaluje kufry. V knize spousta (zbytečných) postav, ale to, co na konci objeví, by chtělo více propracovat a přišlo mi, že to autorka chce mít rychle z krku. Konec bych si představovala plynulejší s detaily. Tady to na nás autorka vypálila na pár stránkách rychlostí blesku.
Nádherná obálka, příběh z krásného prostředí jižní Francie, ale... příběh více než kulhal :(

1 12.05.2020

Prostituce, mafie, drogy, chudoba, beznaděj, strach.
BÍDA NEZNÁ HRANIC, VŽDY MŮŽE BÝT JEŠTĚ O STUPÍNEK HORŠÍ.

Moje třetí kniha od autora. Už jsem věděla do čeho jdu (spíš tušila…). Autor píše velmi specifickým způsobem, zaútočí na vaše city a pak vás hodí při detailních popisech totálně přes palubu a vy máte chuť knihu zavřít, zahodit a nedočíst. U knihy „Dítě“ jsem měla tento pocit vícekrát, ale říkala jsem si, že je to středověk a u knih z této doby to tak trochu člověk čeká.
Ale tato kniha je z roku 1912. Zatím jsem žádnou knihu ze stejného časového období v Jižní Americe nečetla a překvapilo mne, co se tam dělo. Ve dvacáté století…
Mladičká ruská Židovka Ráchel, která dostane možnost dostat se do lepšího světa a uniknout z toho starého…
Divoký mladík Rocco, který chce být automechanikem a vymanit se ze spárů mafie. To jde ovšem hodně těžko, když jeho otec zachránil život mafiánovi…
Rosetta se snaží přežít ve vesnici, kde se na ni všichni dívají skrz prsty. Nechová se jako mladá slečna a její největší vinou je, že chce pracovat na svém pozemku…
Všichni tři odplouvají do Buenos Aires a už zde jsem měla chuť knihu zavřít a přečíst si jen konec. Upřímně některé pasáže se mi hodně špatně četly a rozhodně to není čtení před spaním (autor se velmi rád a barvitě rozepisuje o znásilňování, rozteklých mozcích na podlahu atd.)
Jak název napovídá, sny se nakonec naplní, ale za cenu mnoha a mnoha lidských životů a na můj vkus velmi mnoha utrpení a to včetně několika dětí.
Doporučuji pouze pro silné žaludky a rozhodně ne před spaním. Knihu jsem dočetla, jsem ráda, jak autor dokáže vtáhnout do děje a nepustit, ale… Jsem zvyklá na historické knihy plné násilí, ale připadá mi, že Fulvio si v tom opravdu libuje. Určitě už ji znovu číst nebudu…

8 06.05.2020

Obsahuje spojlery!
Příjemné, odpočinkové čtení (kromě Justina). Zhruba v polovině jsem si říkala, o čem dál to vlastně chce autorka psát, ale kniha se mi četla dobře, lehce.
Takže opravdu doporučuji, pokud vám nevadí, že dopředu víte, jak kniha dopadne. Tiffy mi většinou připadala jako praštěná patnáctka a ne jako sebevědomá třicítka, která ví, co chce. Někdo zkrátka potřebuje dostat prostor pro sebevědomí...
Pokud si chcete přečíst odpočinkovou knihu, u které nemusíte moc přemýšlet, sáhněte po této :)

1 02.05.2020

Ta pravá kniha pro romantické knihomoly. Spousty a spousty narážek na knihy, které Frankie doporučuje k přečtení.
Příjemná odpočinková kniha, u které můžete vypnout (doporučuji mít po ruce mobil nebo papír a tužku na poznámky), ale stránek by stačilo méně...
Občas jsem měla chuť Frankie a Cat uškrtit, občas mi bylo některých protagonistů líto a asi v půlce jsem si zanadávala... Cat mi přišla nepříjemná, sobecká, hodně nesympatická.
Romantické knihy moc nemusím, ze současnosti skoro vůbec. Moc se mi líbilo, jak je příběh propojen s knihami, kdyby to byly například kytky, nebylo by to ono (a možná bych ani nedočetla). Proto hodnotím 3,5*/5.

1 28.04.2020

Další příjemná kniha z pera autorky, u které si mohu být jistá, že se dobře začtu.
Ilustrátorka a malířka Martina žije sama se svou dcerou Martinou. S rodinou má složité vztahy, má své kamarádky.
S Martinou se seznamujeme, když ze schránky vytáhne nenápadnou bílou obálku, která všem změní životy...
Líbí se mi, jak autorka líčí obyčejné životy. Obyčejné problémy obyčejných lidí...
Příjemné, odpočinkové čtení. Bylo mi líto Martiny, autorka ji tedy pěkně naložila... Jen mi trochu vadilo to skákání v čase, občas jsem se musela chvilku zorientovat, kam jsem to zrovna skočila.

1 25.04.2020

24 let od doby, kdy jsem film poprvé viděla v kině.
Miluju hry a příběhy pana Svěráka, ten jeho milý a přívětivý humor.
Kolja je nádherný příběh o jednom starém bručounovi, který se našel v kamarádství s malým chlapcem.

3 22.04.2020

KDOKOLI ZACHRÁNÍ JEDINÝ ŽIVOT, JAKO BY ZACHRÁNIL CELÝ SVĚT.

Leon Leyson se narodil v polském městě Narewka židovským rodičům Chaně a Mošovi jako nejmladší z pěti dětí. Jako tříletý se musel smířit s tím, že se jeho otec kvůli práce odstěhoval do Krakowa. Až po pěti letech tatínek našetřil tolik peněz, aby se za ním odstěhovala i celá rodina, ale to již byl rok 1937 a spolu vydrželi jen rok...
Co vše musel Leib Lejzon udělat, aby přežil všechny nástrahy. Tolik úsilí štěstí, náhody a také Oskara Schindlera, u kterého jeho tatínek Moše pracoval...

Tolik smutku a nakonec i naděje. Ani rok 1945 nebyl konec všech utrpení... Krátká, ale smutná kniha. Když desetiletý kluk je rád, když najde pár slupek z brambor a suší si ji, aby nezemřel hlady...
Úplně jsem viděla film Schindlerův seznam, jak "Amon" seděl v táboře na balkóně domu a střílel do lidí.,,,

7 21.04.2020

Tak tohle bylo něco!
Setkání se Sasy a Slovany, v letech 929-941.
Moje vzpomínky na školu z tohoto období nejsou v podstatě žádné, takže jsem se s tímto žánrem nyní setkala poprvé. Nedávno jsem četla knihu Slon pro Karla Velikého a doporučuji stejný postup :)
V roce 929 saský král Jindřich I. Ptáčník napadl Branibor a zajal knížecího syna Havolanů Tugumíra a jeho sestru Drahomíru. Drahomíra poté otěhotní a pobývá v klášteře, z Tugumíra se stává léčitel Sasů a později osobní lékař saského prince a později krále Oty.
Kniha má pod názvem uvedeno "střet křesťanství a pohanství" a je to přesně tak. Každá věc se dá odůvodnit tím "správným" způsobem... Prostě "Bůh to tak chtěl" nebo "bohové to tak chtějí". A to je svaté.
Když se podívám na chování všech jedinců v této době, nic se neliší od toho našeho, kromě toho, že používáme jiné nádobí a na oheň nepoužíváme pazourek. Touha po moci, po nadvládě. Touha mít vždy pravdu a neskutečná a neskutečná nenávist, protože ten druhý má jiné názory...
Měla jsem strašnou chuť ublížit Gerovi, vyhnout se Henningovi a strávit alespoň chvíli u Havoly a užívat si klidu...
Kniha se mi hodně líbila, v jednu chvíli mne tedy autorka hodně naštvala a zhruba od poloviny knihy to bylo hodně o politice a církvi a víře, ale bylo to báječné čtení. Určitě si brzy přečtu i další díl. Jen doporučuji vyšetřit si co nejvíce času, protože pokud jste jako já a zjišťujete si další informace, je to docela nálož. A také musím poděkovat za autorčin doslov, ten mi hodně pomohl.

12 21.04.2020

Můj dojem z knihy je malinko rozpačitý.
Na to, jak má kniha vysoké hodnocení, mi přijde kapku plytká.
Hlavně linka Jess, která nejdříve dítě nechce, ale pak otočí ne o 180 stupňů, ale aspoň o tisíc.
Nebylo to zase tak špatné čtení, doporučuji jako odpočinkové k vodě nebo na dovolenou. Na vypnutí hlavy tak akorát...

1 12.04.2020

Kdybych měla knihu hodnotit v polovině příběhu, dám všechny hvězdičky a klidně i něco navíc.
Kniha byla velmi čtivá, nepostrádala smutné osudy vojáků první války, šílená zranění, omrzliny, úmrtí a to při medicíně před sto lety. Kdy knihy hovoří o tom, že špatné sny vojáků přejdou, když opustí bojiště. Psychické problémy řeší kokainem a atropinem...
Tato část se mi četla velmi dobře, ač líčení bylo občas velmi syrové.

Ale pak se vše změnilo a kniha mne celkem přestala bavit a příběh se změnil v hledaní jednoho zamilovaného člověka na pozadí konce války...

Příběh plný smutnu, hledání, naděje a beznaděje.

3 07.04.2020