Knihyvsudekolem komentáře u knih
Pár YA románů jsem již přečetla a i když už nejsem úplně mladá dospělá, zanechaly ve mně větší či menší stopu. VĚK PŘÍZRAKŮ ve mně ovšem rezonuje neuvěřitelnou měrou. Já knihu nemohla odložit! Postavy (a to i ty vedlejší) mi přirostly k srdci! Autorčino vykreslení časoprostoru mě uchvátilo! Zápletka mě nutila číst i dlouho do noci a já nelitovala jediné chvíle, kterou jsem s touto knihou strávila. OPRAVDU MÓÓÓC DOPORUČUJI a děkuji za zážitek!
Pošilháváte po knize, protože byste rádi zrelaxovali u nenáročné romanťárny? Hledáte páreček který se nemůže vystát, jste příznivci falešného randění a neohrnete nos nad možností výletu do Španělska úplně zadara?
Nechci nikoho připravit o "překvápka" proto jen velmi rychle představím hlavní hrdiny. Dáma má přednost, takže Catalina...
Dost o ní vypovídá její španělský temperament - má svou hlavu a nenechá se do ničeho nutit. Je přátelská, v těžké chvilce neváhá nabídnout objetí a nikdy nepohrdne dobrým jídlem (no, až na ojedinělé výjimky ).
Aaron je ve vyjadřování svých citů "maličko" zdrženlivější a nelze se proto divit, že je pro Linu těžké si jeho chování správně vyložit.
Teď už do odpočinkového elixíru zbývá přidat jen trocha toho předsvatebního veselí, jedna vlezlá sestřenice, pár scén a voilá. Máme na světě pohodovou prázdninovou slaďárnu.
Když jsem na knihu narazila v knihkupectví, říkala jsem si, že si ji prostě musím přečíst. Vždyť půjde o vraždu, kterou bude vyšetřovat sama Angela Merkelová a její mopsík Putin
Zezačátku jsem se bavila - konverzace Angely s jejím manželem či pokusy bývalé německé kancléřky žít "nudný" život v důchodu byly fajn.
Ovšem jakmile začalo samotné vyšetřování, tak mě paradoxně opustila chuť číst dál. Zápletka nebyla hloupá, ovšem ani nijak originální a stejný pocit jsem měla také z postav.
(Četla jsem cca před měsícem a už teď bych celý příběh nedala dohromady )
Mohu myslím s čistým svědomím říct, že pokud tuto knihu minete, tak se o nic velkého neochudíte a ještě ušetříte čas na zajímavější čtivo.
Já ani nedýchám! Kniha, kterou jsem ráno otevřela a před pár minutami dočetla, je neuvěřitelná!!!
Abych maličko vysvětlila své rozpoložení, musím říct, že jsem se do knihy pouštěla s tím, že nečekám nic až tak extra - a teď se za to nehorázně stydím.
Příběh sleduje Noru Jonesovou, ženu, která hned na prvních několika stranách ztratí téměř vše. A my můžeme jen s otevřenou pusou hltat slovíčko po slovíčku, u některých pasáží téměř nedýchat a v duchu se maličko prát sami se sebou zda už chceme konec nebo jej naopak co nejdéle oddalovat.
Jak již titulní strana knihy napovídá i naši nejbližší mohou být zcela jiní než si celou dobu myslíme. A to je, alespoň z mého úhlu pohledu, ten největší motiv knihy Beze stopy.
Samozřejmě knihu řadím do mého žebříčku TOP knih, které jsem kdy přečetla.
Přepracovaný policista bez soukromého života a upovídaná, všemi barvami hrající Smrt - to je ústřední duo této knihy. Pravda, pár dní to maličko skřípe, ale když mohou společnými silami vyřešit případ rezonující na obou březích řeky Styx, neváhají a pouští se do práce.
Autorka v příběhu moc pěkně pracuje s prvky mytologie a to nejen té řecké.
Celkově je celý svět, ve kterém je nám průvodkyní sama Smrt velmi zdařile propracovaný a postavy jsou sympatické.
Bez zajímavé zápletky by kniha byla samozřejmě na odpis (a to rozhodně není tento případ), ovšem zde nám celý zážitek umocní dechberoucí ilustrace, které opravdu perfektně sedí k příběhu.
Jedenáct povídek od jedenácti českých a slovenských knižních blogerů - prostě lákadlo od A do Z :)
Během čtení, které mi nakonec nevydrželo příliš dlouho, neb jsem hltala jednu povídku za druhou, jsem si tak pro sebe jednotlivé příběhy řadila podle toho, jaké ve mně zanechaly pocity. A o první příčku se stále přetahuje povídka Uvidíme se a (elen)a. Jeden den bych "korunovala" tou nejlepší jednu, druhý den zase tu druhou. Obě si doteď velice živě vybavuji a jen tak na ně nezapomenu.
Tím samozřejmě má chvála nekončí. I ostatní povídky byly zajímavé a já jsem se na několika málo stránkách dokázala ponořit do jejich světů.
Nesmím opomenout ani ilustrace, které úžasně dokreslily celé dění.
Letní měsíce jsou před námi a sluníčko přímo vybízí k tomu, abychom vyšli ven, lehli si na nějaké klidné místečko se skleničkou limonády a začetli se do oddechovky. A tou Moje cesta do fantazie rozhodně je.
Už od malička jsem fanynkou nejen postavičky Totora ale i celé tvorby slavného japonského tvůrce animovaných filmů Hayao Miyazakiho. Kniha proto byla jasnou volbou a nezklamala.
Příběh dospívající dívky Květy Vás možná maličko dojme či v něm narazíte na okamžiky jež jste ve svém životě také prožili, ovšem rozhodně Vám nezkazí odpoledne :)
Ať jste na škole byli do dějepisu zapálení či ne, pamatujete si, že by se někdy rozebíraly do detailu manželky velkého Jindřicha VIII.? Já dávala pozor :) a proto mohu s čistým svědomím říct, že látka nám byla předložena takto: 15. - 16.stol. - Anglie - Jindřich VIII. - 6 manželek (2 popravy). A pak už šupky hupky na Bloody Mary a Alžbětu I.
S potěšením jsem se proto pustila do série Šest tudorovských královen a první díl mě nejen blíže seznámil s dobou a prostředím, ve kterém Kateřina Aragonská a její současníci žili, ale také se všemi nesnázemi, které vstoupily původně španělské princezně do cesty.
Navíc musím po přečtení říct, že jsem neuvěřitelně zvědavá na líčení života Anny Boleynové, neb ta si v této knize pochopitelně nezískala mé sympatie.
Knihu jsem zakoupila, otevřela a během cesty vlakem ji přečetla na jeden zátah. Tak čtivé a zajímavé celé dílo bylo.
Ne všechny povídky mě bavily na sto procent, ale musím zde vypíchnout především v pořadí třetí s názvem Odchylka. Ta byla (alespoň pro mě) naprostou královnou celé knihy. Kdo ji JEŠTĚ nečetl, nemůže mé nadšení pochopit, ale slibuji Vám, že za to opravdu stojí. Lucien a sádrový tuleň totiž tvoří nepřekonatelnou dvojici, na kterou budu ještě hodně dlouho vzpomínat.
A dále nesmím opomenout kocoura Gilberta z následující povídky Socha z uranu. Jeho role v příběhu není nijak velká, ovšem vtiskne se do paměti :)
Hudební doprovod každé povídky je zajímavým nápadem, který velmi cením.
Celkově se mi kniha líbila a myslím, že bych si ji měla za pár let přečíst znovu, neboť si možná všimnu motivů, které jsem při prvním přečtení neodhalila.
K mé smůle (?) nemám valné zkušenosti s rodinnými setkáními, ovšem příběh, který autor popisuje na stránkách této knihy, mi nabídl velmi zajímavý pohled na věc.
Vypravěčem je určitě ta nejpovolanější osoba - Ernest Cunningham. Není z pozvání nijak nadšený, ale po dočtení knihy jsme rádi, že se do hotelu v horách vydal a nás vzal s sebou.
Dalšími postavami jsou jednotliví příbuzní, kteří jsou spřízněni nejen krví či sňatky, ale také tím, že někoho zabili (jak již název napovídá).
Kniha je zajímavým způsobem rozdělena do částí, ve kterých příběh nerušeně plyne dál, jen se v nich pokaždé dozvídáme zákulisní informace o každém členovi rodiny.
Velmi příjemné čtení s vypravěčem sympaťákem a nečekaným vyústěním.
Pokud jste milovníky Agathy Christie a speciálně detektivního románu Deset malých černoušků (stejně jako já), neměli byste nechat knihu Nevítaný host nedotčenou.
Já ji přečetla téměř jedním dechem a i po přečtení na ni stále musím myslet.
Příběh se odehrává v přepychově zařízeném hotelu v horách. Na víkendový pobyt dorazí celkem deset hostů s vidinou odpočinku. Ten se ovšem nedostaví...
Společně s majitelem hotelu a jeho přátelským synem zůstanou odříznutí od světa nejen díky nepřízni počasí, ale také absenci signálu a výpadku proudu.
Navíc je hned ráno nalezena mrtvola a tou to bohužel nekončí.
Znáte ten pocit, když se na něco opravdu HÓÓÓDNĚ moc těšíte?
Já se od chvíle, kdy jsem se dozvěděla o vydání, neskutečně těšila na knihu Kopírák. Reklamní sdělení slibující NEJDĚSIVĚJŠÍ KRIMI THRILLER ROKU!, působivě vypadající obálka i ořízka a obecně celý ten poprask kolem knihy - to všechno mě velmi navnadilo a já si nejen knihu objednala hned jak to bylo možné, ale navíc jsem o ní mluvila kudy jsem chodila.
Teď se nabízí otázka:,, No... a tak se ti to teda líbilo nebo jak?"
A já na tuto otázku stále nenacházím odpověď.
Oceňuji vykreslení postav. Každého hrdinu jsem si dovedla živě představit a prožít s ním jeho dějovou linku. Líbila se mi ukázka vzniku přezdívky sériového vraha, i když by bylo zamezení právě tohoto okamžiku pro vraha tím "největším" trestem.
Určitě nic neprozradím když přiznám své překvapení nad ruzuzlením na konci knihy. (Dobrý detektov by ze mě nebyl.)
Avšak celkově jsem z Kopíráka tak odvařená nebyla.
Samozřejmě chápu přítomnost velmi brutálních popisů vražd i myšlenek uvnitř vrahovy hlavy, ale všechno to na mě působilo jako psané na sílu. Ta přílišná snaha šokovat mě v konečném výsledku vlastně spíše odradila.