Kniznicerv
komentáře u knih
Náš Coney Island
Billy O’Callaghan
V listopadu, ke konci roku, pro mě zatím nejlepší kniha, kterou jsem letos četla. Je to ale velmi subjektivní názor. Většina lidí mě nechápe. Proto, že tam nejsou žádné zajímavé a dramatické zápletky, nic moc se tam neděje. Tak proč o ní tak básním? Málokdy se setkám s tak nádherným jazykem, kdy čtu nějaké věty dvakrát, takhle pro mě píše “Spisovatel”. Postřehy, detaily a popisy pocitů dokážou dokonale vystihnout a vykreslit situaci, umíme si představit, jak se postavy cítí, protože jsme se tak mnohokrát pravděpodobně cítili i my sami. Co se týče hlavních postav, knížka vystihuje se všemi jeho nuancemi vztah lidí, kteří se milují, vídají se, ale nikdy spolu nedospěli do každodenní rutiny, a jaká pozitiva i negativa takový vztah přináší.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Všichni milují Geniální přítelkyni. A já pořád tak nějak nevím proč. V čem je to tak výjimečné? Musím ale uznat, že se to čte velmi dobře, a i když po dočtení prvního dílu krčím trochu rozpačitě rameny, stejně mám chuť přečíst si druhý díl. (Je to jenom proto, že tak to u x-logií bývá, že když se začteme do nějakého příběhu a není dokončený, už z podstaty nás zajímá, jak dopadne?)
Sto roků Lenni a Margot
Marianne Cronin
Tato kniha mě neuvěřitelně potěšila svou lidskostí a vřelostí a originalitou. Je to skvělý nápad převyprávět příběh obou hrdinek skrz obrázky v rámci arteterapie v nemocnici. Ač smutné téma, není to depresivní čtení. Ostatně když je protagonistkou teenagerka, nechybí tam ten nadhled a břitký humor. Líbilo se mi, že Lenni nezní pateticky, ale opravdu jako náctiletá holka, což není úplně jednoduché, napsat tyto postavy uvěřitelně. Postavy románu mi přirostly k srdci - zejména hovory Lenni a faráře, které jsou dojemné i humorné zároveň.
Adventní kalendář povídek na zimní nečas
* antologie
Adventní kalendář povídek je už taková tradice mladého nakladatelství Brk. Na každý den adventu jedna mini-povídka nadějných českých autorů na zadané téma - tentokrát “zimní nečas”. Co člověk, to jiný nápad, a tak jsem vždycky zvědavá, s čím autoři přijdou - a mnohdy jde o vskutku originální pojetí. Udělat povidkovou sbírku na dobu adventu je supr koncept, který krásně naladí na Vánoce, a i když je čtení o zimě, není nad to číst si o zimnim nećasu zabalená v dece s hrnkem horké čokolády. Už se těším na další ročník!
Sestry
Martin Uhlíř
Na tuto knihu jsem byla hodně zvědavá. Zajímalo mě, jakou prózu, a navíc o ženách, napíše redaktor Respektu a autor, který píše spíše odbornou literaturu a zabývá se jinými tématy. Anotace možná vzbuzuje až příliš velká očekávání. Nasvědčuje velké tajemství, kterého jsem se ve výsledku nedočkala. Autor mě několikrát držel v napětí, jak se příběh vyvine, místo nějaké gradace a odpovědi ale přišel spíše “poklidný dojezd” příběhu. Kniha mě ale bavila, je velmi dobře napsaná. Žádná z postav mi sice není sympatická, ba naopak, ale to ani být nemusí, ne? Na prozaický debut to není špatný výkon.
Rozhovory s přáteli
Sally Rooney
Sally Rooney pro mě byla velkým objevem a jsem ráda že současná světová literatura získala autorku, jako je ona! Skvělé dialogy, styl psaní a nastínění společenských otázek, které rezonují současnou mladou generací. Normální lidi se mi také líbili, ale očekávání byla po nadšeni z prvotiny asi příliš velká, a Rozhovory proto u mě vedou. Nyní jsem zvědavá na Beautiful Work. Na každou novou knihu se těším!
Roky
Virginia Woolf
Jsem velkou fanynkou Virginie Woolfové a typ čtenářky, která nepotřebuje v příběhu dramatické zvraty a akční děj. Nevadí mi popisy prostředí nebo pocitů. Překvapilo mě proto, že Roky mi přišly až moc pomalé a bezdějové. Jazyk a spisovatelský um je to ale rozhodně krásný.
Konec sezóny na koupališti Úštěk
Veronika Bendová
Z první lednové povídky jsem byla nejprve rozpačitá..., a když jsem došla na konec knihy až k prosincové, usoudila jsem, že se mi ve výsledku líbily úplně všechny. Nějaké samozřejmě více než jiné. Tyto zdánlivě ,,obyčejné, jednoduché" příběhy, kdy se člověk může ptát ,,o čem to vlastně je", mě ale dokázaly hluboce zasáhnout, vzbudit emoce, mají hloubku a cit. Navíc přímo dýchají ročními obdobími a regionem Českého středohoří.
Putování leklé ryby
Lucie Vaňková
Na tuto knihu jsem slyšela samou chválu a domnívám se, že právem. Je to originální, vtipné, chytré. Je fajn, když se na literární scéně objeví něco nového a všichni nepíšou jen o tom samém, co už jsme četli stokrát. Osobně to ale bohužel není můj styl a nesedlo mi to.
Výš než v sedmém nebi
Griet Op de Beeck
Není to asi kniha, kterou si budu dlouho pamatovat, přesto mě nezklamala. Mám radost, že se ještě dneska píší ,,obyčejné" příběhy, které píší o obyčejných lidech jako my, jsou ale napsané krásným jazykem a postavy a jejich životy nás zajímají.
Skutečná
Petra Nesvačilová
Na knize oceňuju zejména velkou otevřenost nechat čtenáře nahlédnout do svého světa a myšlenek. Líbí se mi smysl pro detail, všímat si v životě i docela obyčejných věcí, a umět je poutavě a uvěřitelně popsat. S mnoha pocity herečky se jisté dokážeme ztotožnit a taky jsme se tak mnohokrát cítili. Očekávání nebyla velká, proto jsem byla touto knihou krátkých fejetonů z každodenního života příjemně překvapena.