kniznistranky komentáře u knih
Všechny povídky v této sbírce mají originální a chytlavé náměty, které ač se ze začátku nemusejí zdát nic moc, na konci vás to dostane! Asi tak bych shrnula celou sbírku.
První povídka "Měkká konstrukce se západem slunce" jejíž název a vlastně i děj je inspirovaný Dalího obrazem a stylem malby, mě na první dobrou moc neoslovila. Zpětně uznávám, že námět a zpracování bylo výtečné, ale jakožto úplně první setkání s autorovou tvorbou jsem z ní byla spíš rozpačitá.
S každou další povídkou jsem si ale na Fracassiho styl vyprávění začala zvykat a jeho jazyk je neskutečně bohatý. Některé povídky a popisy v nich byly hodně barvité, květnaté až skoro poetické a nejednou se stalo, že konec byl otevřený a čtenář si musí domyslet detaily sám. Vím, že ne každému takové konce vyhovují, ale k těm hororům mi to pasuje čím dál víc a mám takové konce raději než ty jednoznačné.
Co se kvality povídek týče - mám své favority, ale i ty "nic moc" kousky. Asi největší dojem na mě udělala povídka "Velkochov dětí", která má tajemnou atmosféru a autor do ní zakomponoval reálná fakta o vražedkyni dětí... Víc neprozradím! Bravurně zpracované a přeložené! Další peckou byla povídka "Matka" a na závěr, takový z velké části spíš thriller než horor, povídka "Mandala", která to celé zakončuje napínavou jízdou! Naopak "Super Girl", "Rakev" a již zmíněná "Měkká konstrukce..." mě zas až tolik neoslovily, ale zbytek povídek byl převážně jen kousilínek od nadšení, takže vlastně super!
Jsem mile překvapená. Skvělá kvalitní sbírka hororových povídek se skvělými náměty. Určitě stojí za pozornost!
Kdysi jsem prohlásila, že zbožňuju Kingovy neuvěřitelně propracované charaktery postav a že i kdyby celou knihu jen seděli u táboráku a opékali buřty, byla bych spokojená. A tato kniha dalo by se říct přesně taková je. Kdyby jste opékání buřtů v tomto případě vyměnili za několikadenní pochod bez pauzy, měli byste i potvrzení v praxi, že tomu tak je. Celou knihu jen jdou. Sto dospívajících chlapců, kteří byli vybráni do Dlouhého pochodu. Nedovedu si představit číst 300 stran o postavách, které jen jdou a zároveň na nich není zajímavého vůbec nic. Tohle nezvládne napsat kde jaký autor, aby u čtení čtenáře udržel. Ale King to zvládl na jedničku! Teda Bechman...
Přiznávám, že jsem se s ubývajícími stránkami těšila, až se konečně dostanu na konec. Svým způsobem stejně jako Chodci, kteří šli pořád dál a dál až už nemohli. Byli na pokraji sil, vyčerpaní, psychicky i fyzicky na dně. A stejně šli dál! Vlastně, pokud by se našel čtenář, který tuhle knihu přečte na jedno posezení, ten zážitek ze čtení by měl asi o to větší. Prožil by celou cestu spolu s Chodci bez přestávky.
Závěr... Musím říct, že nevím jestli jsem spokojená a nebo ne. Řekla bych, že o to, jak to celé dopadne, v této knize ani tolik nejde. To, co se autor možná snažil tímto příběhem sdělit je, že nejde o to vyhrát, o to dostat se do cíle. Ale o tu cestu k němu. O to, co všechno si člověk uvědomí, když se dostane tváří v tvář smrti, od které ho dělí jen to, že zastaví. Že přestane bojovat sám se sebou a skončí v polovině cesty.
V průběhu knihy se toho o samotné historii Pochodu moc nedozvíme, což je škoda. Zajímalo by mě jak vzniknul, proč a co tím kdo sledoval. Ale i ta nevědomost a možnost "domyslet si sám" má něco do sebe. Rozhodně originální námět.
Přečteno na jeden zátah, protože jinak to ani nešlo. Úžasně napsané!
Kniha s tématikou zneužívání dětí, kterou autor dle svých slov vylíčil s velkou opatrností a ohleduplností. A já musím jedině souhlasit.
Příběh dvou malých chlapců, kteří si prošli doslova peklem, se kterými budete soucítit a bude vám jich líto. Je to silné, kruté, bezcitné a surové. Spousta věcí je tu naznačena, autor se drží svých slov z úvodu a nezabíhá do žádných detailů, což je jedině dobře. Pro slabé povahy toto určitě není, ale na druhou stranu je tu vše popsáno tak, že to je stravitelné a jisté věci jsou tu spíše naznačeny a dále záleží na čtenáři, do jaké míry si je sám domyslí...
Musím říct, že tohle je asi nejsilnější kniha z celé edice Zrnka temnoty, kterou jsem dosud četla. Není to ani tak děsivé a hororové, ale spíš kruté a ve čtenáři kniha vyvolá spoustu emocí: hněv a frustraci z toho, že tohle se opravdu ve světě děje; lítost a smutek nad těmi zmařenými životy dvou malých chlapců.
Je to úžasně napsané a každý, kdo má alespoň trochu koule na to se do knihy s touto tématikou pustit, říkám běžte do toho! Autor se tohoto tématu zhostil důstojně a ohleduplně a rozhodně neměl zapotřebí pitvat se v detailech. Klobouk dolů před autorem!
Tenhle formát a edice Zrnka temnoty jsou mi velmi sympatické. Druhé 'zrnko' bylo trochu slabší než to první, ale pořád jsem velmi spokojená. Je to jednohubka klidně na jedno posezení přečtená. Autorův styl se dobře čte, vtáhne do děje a udrží si čtenáře až do konce. Občas se objevují části, které by potřebovaly dovysvětlit, více rozepsat, ale na těch 90 stranách nelze očekávat žádné velké detaily. Děj je svižný a odsýpá to dost rychle.
První polovina pozvolnější, druhá famózní a správně zvrácená. No a ten konec?! Paráda!
Jedná se o horor, který je dle mého dostupný pro každého, i pro příležitostného čtenáře hororů. Není tu nic extra zvráceného, morbidního nebo úchylného, všechno je ještě v únosné míře. Takový fajn horůrek. V knize jsou navíc ilustrace, které perfektně doplňují atmosféru příběhu.
Má poslední přečtená kniha roku 2021. Tento rok jsem začala s knihou od Colleen Hoover, četla jsem její knihy napříč celým rokem a myslím, že jsem se rozhodla správně, když jsem tento rok její knihou i zakončila.
Ano, byla to jedna z těch slabších. Mám od autorky oblíbenější kousky, ale i přes to, že bylo tohle slabší, pořád to bylo hodně dobré. Knihy této autorky mám ráda jednak kvůli těm silným příběhům, které se v nich odehrávají, ale hlavně díky všem těm emocím a myšlenkám, které ve mě zanechají po dočtení. A tento příběh nebyl výjimkou. Naopak. Řekla bych, že lepší knihu jsem si na poslední dny roku nemohla vybrat. Opět mě donutila přemýšlet, pokládat si důležité otázky a možná i v některých věcech trochu víc otevřít oči. Colleen je moje srdeční záležitost a jestli jsem se o jejích knihách během tohoto roku něco naučila, pak to, že ona mě nikdy nemůže zklamat. Nikdy! Vždycky mi její text něco předá, i když děj je malinko slabší než je u ní zvykem. A to je pro mě známka dobře napsané knihy. Když ve mě vyvolá nějaké emoce. Jakékoli. Strach, vztek, štěstí, radost, smích, slzy... Cokoli! A knihy Colleen Hoover přesně takové jsou.
Jakožto čtenář, který romantické příběhy nijak aktivně nevyhledává, jsem měla taková vlažnější očekávání. Chtěla jsem v první řadě pomoct autorce splnit si sen a vydat knihu. Když mi kniha po vydání dorazila domů, najednou mě to k ní strašně táhlo a něco mi říkalo, že teď je ten pravý čas na to si ji přečíst, takže jsem po ní sáhla.
Rozjezd byl dobrý, i když romantická linka mi přišla zprvu až moc rychlá a ne moc věrohodná. Trochu mi tam nejdřív chyběla i nějaká chemie mezi postavami. Taky se hned zezačátku objevila část, která na mě působila jako dodatečně vložená a jakoby navíc. Tím bych uzavřela oddechovější a klidnější první polovinu knihy a přesunula se k té druhé, která byla famózní! Musím říct, že se to krásně četlo, plynulo to a příběh je to ve výsledku opravdu silný a ne až tak oddechový, jak se může zdát. Jsem mile překvapená. Kvalita kapitol šla stále nahoru a i přes kostrbatější začátek a menší věrohodnost byl konec skvělý a přesvědčil mě. Části s Miou a Leem mě navíc neskutečně bavilo číst. Lea jsem si hodně oblíbila.
Nesmím zapomenout vyzdvihnout grafickou stránku knihy, protože ta se opravdu povedla! Krásná obálka a decentní vločka doplňující některé stránky uvnitř - no hned byl ten zážitek ze čtení ještě o něco větší. Sečteno a podtrženo - jsem příjemně překvapená. Opravdu je to silný příběh zabalený do oddechovějšího a lehčího kabátku.
Přečteno na jeden zátah - což už se mi dost dlouho nestalo - a bylo to úžasné! Autorčin styl je jeden z těch, na který si pár stran potřebuju zvyknout, číst pozorněji abych se do děje dostala, ale pak už to jelo a "vyflustlo" mě to až na konci. Brilantní! Nemám co vytknout a jsem maximálně spokojená. U Zlovolných bytostí, které jsem četla nedávno, mě autorka svou povídkou úplně stoprocentně nepřesvědčila a spíš se mi líbili její balady, ale tady si to sedlo jak prdel na hrnec, jak se říká. Dobře vymyšlené, za mě i uvěřitelné a navíc doplněné úžasnými malými ilustracemi. Ano, tohle já můžu! Jsem nadšení a těším se na další autorčinu tvorbu a na další knížku v této edici Zrnka temnoty!
Za závěr bych jen řekla, že je možná lepší nic si o knížce nezjišťovat a pokud vás baví horor, prostě se do ní rovnou pustit. Přece jen, má 120 stran, takže jí někteří slupnou vážně na posezení.
Ač jsem nějakou tu klasiku na střední četla, Tolstoj mě minul. Měla jsem před ním respekt a zdálo se mi, že je to prostě moc těžké čtení. Teď, o pět let později, se ke klasice znova vracím a chci ji víc prozkoumat. Jak se říká: klasika je něco, co chce mít každý přečtené, ale nikomu se do ní nechce. Přesycenost všemi novinkami mne nakonec dovedla zpět a první karta padla na Tolstého a jeho Kreutzerovu sonátu, o které si ani nevybavuju, že bych se někdy učila, což je škoda. Jde o malou knížečku, pro některé záležitost na hodinku a jedno posezení u kávy. Ale tolik myšlenek, co je ukrytých v těch 140 stranách... Nečekala jsem, že mě to tolik pohltí! Doslova jsem hltala každé slovo, jak moc čtivé to bylo. Vracela jsem se a četla některé pasáže znovu a snažila si vrýt každou větu do paměti. Příběh je to vlastně jednoduchý s až primitivním dějem, ale s tolika úžasnými myšlenkami! Je tu popsané manželství dvou lidí, jejich vztah, jeho vývoj. Láska, touha, žárlivost, vztek... Je tu toho spousta, nad čím člověk při čtení i po dočtení musí přemýšlet.
Když jsem dočetla autorčinu knihu ''Možná jednou'', jednoduše jsem se nemohla jejího psaní jen tak vzdát a sáhla po další její knize. Od ''Bez naděje'' jsem měla taková smíšená očekávání. Všimla jsem si, že je hodnocená jako ta slabší od Colleen, ale jelikož její příběhy jednoduše miluju (i když se v nich často neskrývají úplně jednoduchá témata) nemohla jsem odolat. Přiznám se, že ač mě příběh chytl hned od začátku, protože to Colleen prostě umí, nějak mi chvíli dělalo problém to prostředí střední školy. Nebo možná ne tak úplně problém, ale v jejích dalších knihách co jsem zatím četla, byly hrdinky vždycky cca v mém věku, kolem 23 let, vysokoškolačky, případně pracující. Tímhle bylo čtení této trochu jiné. Do cca poloviny jsem si říkala, že to opravdu slabší je, ale je to Colleen a přece už to po těch čtyřech předešlých knihách nemůže být její další, co se mi bude tak moc líbit. Ale líbila! Od poloviny nabral příběh takový spád, že to prostě frčelo. Tajemství se odkrývala a ač se to zprvu úplně nezdá, opět se tu objevuje hned několik vážných témat, které Colleen otevírá a dává tak příběhu úplně jiný rozměr! Takže nezklamala a jsem v pokušení pustit se rovnou to třetí v pořadí a to do ''Ztracené naděje''.
Filmy jsem viděla už mockrát, ale ke knihám se dostávám až nyní. Takhle na začátek musím říct, že styl autorčina psaní si mě získal už od samého začátku. Přiznám se, že jsem nečekala, že mi to sedne až tak moc. Spíš jsem čekala, že to bude psané takovým tím jednoduchým stylem ala pro puberťáky nebo jak to nazvat. Ale opravdu mě to příjemně překvapilo. I ten děj se mi v knižní podobě moc líbil. Ve filmovém zpracování nemám konec prvního dílu moc ráda. Nebaví mě, přijde mi to vždycky takové nezáživné (což je vzhledem k tomu, co se na konci děje docela paradox), ale v knížce mi to přišlo skvělý. Navíc se v knize dozvídáme věci, které se prostě do filmu nevešli, jak to tak většinou bývá. Moc se mi v knížce líbilo to Bellyno a Edwardovo seznamování. Ve filmu to bylo ve srovnání s knihou takové nemastné neslané. V knížce to nabírá jiné grady musím říct. No jsem nadšená. Příběh známe myslím si všichni, ale to knižní zpracování je opravdu krásné. Těším se na další díl.
To byla jizda! Hodne akce, mene nebo spis temer zadne vysetrovani, zvraty, napeti. Uzasne cteni. Tess a jeji serie s Maurou a Jane to je u me sazka na jistotu. Tento dil byl zamereny hlavne na Mauru, ktera zde zaziva doslova boj o preziti. Jsou tu hory, divocina a spousta snehu. Rekla bych idealni ctivo na mrazive a obcas i zasnezene lednove a unorove vecery. Prvni polovina knihy je spis dobrodruzna. Hrdinove si museji poradit a prezit odriznuti od civilizace. Tahle cast byla paradni! Ve druhe polovine uz je toho vysetrovani trochu vic, zacinaji se odhalovat tajemstvi a je to proste nase Tess jak ji zname.
Překvapilo mě, jak moc mě to chytlo. Cestopis jsem četla poprvé. Deníkové záznamy byly super, ilustrace dokonalé a smysl pro humor nenahraditelný! :D Nasmála jsem se, dozvěděla jsem se naprosto nenásilnou formou o obyvatelích Turecka a Izraele a u čtení jsem si odpočinula. Co víc si přát? Za mě parádní záležitost na zlepšení nálady a k odpočinku. Další knihy od Zibury mám rozhodně v plánu. Všechny musím mít - i ty, co ještě nevyšly! :D
DRUHÉ ČTENÍ
Konečně jsem se dokopala ke koupi té druhé cihly (čti: druhého dílu), ale abych si ji mohla užít, tak jsem se rozhodla přečíst si znova první díl. Když jsem Projekt Kronos četla poprvé, neměla jsem na čtení druhé poloviny knihy tolik času a vlastně jsem si toho ze čtení moc nepamatovala. Teď čas byl, čtení jsme si užila naplno. Pavlův styl psaní se mi moc líbí, ale pořád si tak nějak stojím za tím, že Meta se mi četla lépe, tohle je místy takové kostrbatější a občas se člověk zarazí nad dialogy, ale čert to vem. Jde o debut mladého českého autora a je to parádní! Jsem zvědavá na pokračování. Druhý díl tu mám nachystaný, ale asi si po těch 550 stranách dám teď něco kratšího nebo něco trochu jiného, abych se nějak připravila na těch dalších (tentokrát 700 nebo kolik vlastně?) xyz stran v Attioně. Za mě každopádně doporučení i po druhém čtení!
První kniha od pana Kinga, kterou jsem četla. Byla jsem zvědavá a natěšená jaké to bude. Nějak jsem počítala s tím, že by mi styl autorova psaní nemusel úplně sednout, ale naopak. Četlo se mi to moc dobře, ALE ten děj mě trochu zklamal. Začátek pomalejší, střed o něco lepší a napínavější. Konec to trochu zachraňoval. Řekla bych, že cca od poloviny knihy se mi po začalo víc líbit a poslední část byla skvělá a akční. Možná trochu nereálná ale líbila se mi. Celkově bohužel musím knihu hodnotit jako průměr. Čekala jsem asi víc :/ Kingův styl psaní mě ale příjemně překvapil a potěšil (čekala jsem, že to bude složitější a ne tolik čtivé) a plánuju si od něho přečíst i další knihy. Dlouho přemýšlím nad Pod kopulí a také nad TO. V obou případech jde ale o pořádné bichle, takže jsem chtěla začíst s něčím kratším, abych věděla, jak mi King sedne.
Za mě doporučení, ale nemějte příliš velká očekávání.
DRUHÉ ČTENÍ PO 5 LETECH
Musím říct, že jsem si knihu teď užila daleko víc. Možná je to i věkem. Jak už jsem jednou někde zmiňovala, nemusí se to zdát, ale tahle sérii je dost technická, objevují se zde výrazy a popisy fungování serverů a hodně tady těchhle IT věcí atd. Sama se v tom úplně nevyznám ( :D ). Každopádně, mě tohle neodradilo a musím říct, že to na mě právě díky těm popisům jak co funguje přišlo o to reálnější a smekám před tím, co všechno si autor musel nastudovat ať už již zmíněné IT věci, nebo politiku, dokonce architekturu a stavebnictví (tady možná nejsem zas tak objektivní, protože architektura je prostě můj obor :D )... No každopádně, je to úžasné čtení, místy těžší, ale stále úžasné!
Pouštím se do 3. dílu a jsem velice zvědavá. Ten totiž budu číst POPRVÉ!
Naprosto uzasny zazitek! Originalni, napinave, zamotane, do posledni chbile nevite jak to vlastne cele je. Jsem nadsena! Doufam, ze se od pana spisovatele jeste neceho stejne uzasneho dockame.
Naprosto parádní. Za mě tohle předčilo první díl a po dočtení jsem o to víc zvědavá na ten třetí. Hodně zvědavá!!!
Skvělé čtení, ale za mě byl druhý díl nejlepší a ten prostě nic nepřekoná :D
Užasné! Za mě o dost lepší než Svědkyně ohně. Moc se mi líbil popis prostředí nemocnice a děj, který se tam odehraval. Ty kapotoly se Sagou mě moc bavily. Napínavé, čtivé, parádní.
Skvela kniha! Pribeh na me udelal jeste vetsi dojem nez jsem si myslela ze na me udela. Doporucuju precist.