kniznistranky komentáře u knih
Má vůbec cenu neustále opakovat, že Colleen je prostě skvělá? Protože to slovo není ani zdaleka dostatečně výstižné. Pokaždé, když dočtu další z jejích knih mám chuť si tu knihu přečíst zase od začátku a prožít ten příběh znovu. V každé její knize! A toto je už čtvrtá, kterou jsem od ní přečetla. Jakožto člověk, co romantiku úplně nevyhledává a klišé v těchto romantických knihách bere prostě jen jako další klišé, se upřímně přiznávám k tomu, že Colleen Hoover mě naučila mít ráda romantiku a knížky o ní. Tahle kniha je opět velmi silná. Není tak vážná jako ty předešlé, co jsem od ní doposud četla, ale je to zase něco trochu jiného. Milého, plného silných citů, které s hlavními hrdiny prožíváte naplno. Culíte se od ucha k uchu, smějete se s nimi po čas čtení a padá na vás jejich úzkost a tíseň, kterou zažívají. S každým slovem se noříte víc a víc do příběhu a zapomínáte na nějakou realitu, protože vaší realitou se stává příběh v knize!!! A ty písničky, co se v knize objevují, a které si i po čas čtení můžete přímo pustit do sluchátek, tomu jen dodávají na jedinečnosti a nezapomenutelném čtenářském zážitku!
''Tak pojď už, pojď nebe rozsvítit
jen trochu světla, a hned mi bude líp...''
Krásný příběh. Četla jsem ho vždy v autobusu cestou z práce. Vždy jsem se těšila až si sednu do tepla a celou hodinu jízdy budu číst o Rosie a Alexovi. Kniha je psaná v mailech, dopisech, chatech a její čtení tak utíká samo. Je to oddechový příběh, který v sobě skrývá důležité myšlenky. S hrdiny prožijeme několik desetiletí, projdeme s nimi všelijakými životními událostmi - šťastnými i smutnými. Prožíváme s nimi bolesti, zklamání ale i radosti a štěstí. Přijde mi, že právě díky tomu, že je kniha psaná v dopisech a mailech je tak nějak osobnější. Myšlenky, které si v nich hrdinové vzájemně vyměňují, troufám si říct, na mě působili víc, než kdybych četla klasicky psaný román o dvou kamarádech z dětství, kteří postupně stárnou a neustále se míjí...
Úžasné! Opět spokojenost. Myslela jsem si, že psychothrillery nebudou nic pro mě. Mám radši, když je kniha plná akce a to psychologické pohrávání se čtenářem mě moc nebaví. ALE! Sebastian Fitzek tohle změnil! Tohle je druhý psychothriller, který jsem od něho přečetla a neskutečně mi to sedí. Hraní se čtenářem je tu bravurní. Nikdy nevíte co je pravda a co ne, čemu můžete věřit... a ať typujete cokoli, stejně to neodhalíte. Zvrat je tu jeden za druhým a i přes ty zmíněné psychologické hry se čtenářem musím říct, že jsem se u knihy nenudila, krátké kapitoly mě nutily číst dál a udržovaly mě ve střehu i ve chvílích, kdy se mi únavou zavíraly oči... ale když ono to nešlo jen tak odložit! Vzhledem k tomu, že tahle jeho kniha je hodnocená nejhůře a já jsem z ní přímo nadšená, jsem velice zvědavá na to, co přijde v těch dalších.
PS: Nezapomeňte si přečíst autorův dodatek na konci s názvem ,,Deset let se Sebastianem Fitzekem''!!!
Primárně čteno ze zvědavosti a do čtenářské výzvy. Dostala jsem tak nějak to, co jsem od knihy očekávala. Čistě erotické knihy mě moc nebaví a i u této jsem se musela tak nějak trochu nutit k tomu ji dočítat - ale těch pár stran, které kniha má, zase není tak moc, abych to nezvládla dočíst. Napsáno to bylo čtivě, děj tu není vlastně skoro žádný, jde tu opravdu o jeden popis sexu za druhým. Kontroverzní dílo.
Tuto knihu mi doporučovala kamarádka, která z ní byla nadšená. Já sem k ní přistupovala trochu skepticky a moc se mi do ní nechtělo, ale zvědavost zvítězila.
Začetla jsem se v podstatě okamžitě. Autor píše velmi čtivě a krátké kapitolu té čtivosti ještě napomáhají. Je to napínavé a vy prostě chcete vědět víc. Příběh je navíc doplněn deníkovými zápisky naší mlčící pacientky. Musím říct, že mě to chytlo a jo, líbilo se mi to. nečekala jsem žádný zázrak takže ve výsledku jsem byla nakonec i docela příjemně překvapená. Ten ''velký zvrat'', který má na konci přijít a na který nás autor celou dobu připravuje a příběh graduje, sem odhalila asi deset stran před tím ''bum''. A vlastně to víc než bum bylo spíše takové pokrčení ramen ve smyslu: ok, proč ne, dobrý.
Za mě nic převratného, ale jako oddechová nenáročná a čtivá záležitost účel splní.
Skvělé čtení! Na prokletý rok jsem se těšila uz od té doby, co vyšel. Když se mi konečně dostal do rukou a začala jsem číst, pohltilo mě to. Ten svět, který ani není nijak blíže popsaný, tudíž pracuje vaše fantazie a vy na druhou stranu nemusíte ztrácet čas s popisama dalšího světa a jeho historií. I když to, jak to v tomto světě funguje tu popsáno je dostatečně. Libila se mi ta atmosféra. Drsná, surová pravidla pro ženy, které muži vnímají v podstatě jako nebezpečný dobytek, který musejí zkrotit pomocí prokletého roku. Celá ta myšlena je famózní! Ze začátku to byla taková drsná pohádka, střed neměl daleko k vyvražďovačce a konec spojil oboje do úžasného čtenářského zážitku! Doporučuju!
Druhý cestopis, co sem v životě četla a musím říct, že jim přicházím na chuť čím dál víc. Tento je navíc psaný spíše v pocitech než o faktech a zážitcích. Navíc, této knize nelze odepřít ta vizuální stranka. Grafika božská! Fotky, vazba knihy, texty. Je to prostě zážitek, číst takovou knihu. Jsem rada, že - ač to nebyla nejlevnější záležitost - jsem si knihu koupila. Pustila jsem se do ní hned, jak jsem jí držela v ruce. Opravdu! Doporučuju! Nečekejte cestopis typu Zibura, ale spíš poetičtější texty, nad kterými se budete zamýšlet (i když smát se občas budete taky, to zase neříkám, že ne) . Věřím, že budete spokojeni.
GENIÁLNÍ! DOKONALÉ! BOMBA!
Já a ni nevím, co bych měla o téhle knize říct. Nebo spíš chci toho říct strašně moc, ale kde začít? No prostě po dlouhé době zase příběh, který si mě naprosto získal. Pohltil mě svou originalitou, napětím, akcí... prostě VŠÍM!!! Tohle snad ani slovy nejde popsat, to si prostě musí každý přečíst a pak pochopí. Naprostá spokojenost!
Jen by mě teď zajímalo, jak to vydržím do vydání dalšího dílu. Kdyby měl někdo nějaký nápad, sem s ním :D
Se spoluprací britsko-polské autorské dvojice Masterton a Mogielska se český čtenář mohl již setkat v novele Pan Nikdo (Golden dog, 2023), která vyšla v rámci edice Zrnka temnoty. Nyní přichází tato autorská dvojice s Glorií. Nová pečovatelka v sirotčinci U Svatého Mikuláše je vítanou pomocí před blížícími se Vánocemi. Opravdu je ale tak hodná a milá, jak se tváří?
(...)
Graham Masterton a Karolina Mogielska využívají ve svých příbězích mytologii, která je mezi spisovateli stále velmi oblíbenou studnou inspirace a silným lákadlem pro čtenáře. Zatímco v novele Pan Nikdo to byla slovanská mytologie a čarodějnictví (českému čtenáři dobře známé), v Glorii autoři pracují s mytologií islandskou. Dovolím si tvrdit, že v té se orientují jen opravdoví fajnšmekři a znalci světových mýtů a legend. O to atraktivnější by novela mohla pro čtenáře být.
(...)
Gloria je bezesporu velmi návykovým a svižným čtivem, které by svou atmosférou a příběhem mohlo zaujmout i nečtenáře klasických hororových příběhů. Neobjevují se zde žádné explicitní a brutální scény, které by mohly slabší povahy odradit. Naopak! Gloria má rozhodně potenciál získat si přízeň čtenářů i mimo skalní fanoušky žánru a svou atmosférou si udržet čtenářovu pozornost až do poslední strany.
Celá recenze:
https://www.fantasyplanet.cz/literatura/gloria-vanoce-se-blizi/
(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ŘÍJEN 2014):
Hlavní hrdina Don se spolu s dalšími čtrnácti odvážlivci přihlásí do televizní show 15 minus. Jde o soutěž, ve které lze vyhrát až 60 milionů eur. No proč to nezkusit? Peníze se hodí každému, jenže boj o ně není pro každého, obzvlášť v téhle hře ne. Po prvních pár dnes je jim všem jasné, že jejich hlavní výhrou v soutěži nebudou peníze, ale jejich život, o který mohou v téhle kruté soutěži přijít během mrknutí oka, když si nebudou dávat setsakramentský pozor. Nástrah je všude kolem nich spousta. Nejen krajiny ve které se nacházejí však může způsobit jejich prohru...
Netuším kde začít, protože dojmů z téhle knihy je tolik, že to ani nejde vše vyjádřit slovy. Od knihy jsem očekávala opravdu strašně moc. Neskutečně jsem se na její čtení těšila a doteď nechápu, proč jsem to tak dlouho odkládala. A víte co? NEZKLAMALA!! Ještě teď vzpomínám na všechny ty nástrahy, které Don a ostatní prožili a z některých mi opravdu běhá mráz po zádech ještě teď, protože něco takového by nechalo klidným jen málo koho - leda snad Bakariho! (pochopí jen ti co četli.).
Tahle kniha a hlavně její obsah, lze jen těžko popsat slovy. Musíte si to prostě přečíst a hlavně dočíst až do konce, aby jste pochopili proč kdo co udělal, z jakého důvodu spáchal už dopředu dotyční téměř jistou sebevraždu už jen tím, že se do samotné soutěže přihlásil. Celou dobu jim budete tak usilovně fandit, až se stanete šestnáctým členek skupiny, tichým pozorovatelem jejich činů - odvahy, zbabělosti, ukvapených závěrů... Budete jim tak moc fandit, že vás bude přímo dohánět k šílenství to co prožívají a vy to nemůžete nijak ovlivnit a jediné co vám zbývá je doufat! Doufat, že ten a ten přežije, že se stane to a to a zároveň nechcete aby se stalo něco jiného. Nemá smysl říkat, aby jste si nikoho příliš neoblibovali, protože ze své vlastní zkušenosti vím, že to prostě nejde!
Co se týče samotné odvážné Patnáctky... Zprvu bych asi mohla říct, že je to zajímavá směsice různých osobností, charakterů. Jeden je tak odlišný od druhého, že si tu každý najde své favority, kterým bude držet palce aby vše zvládl. Opět bych mohla říct, že je lepší si žádného ,svého favorita' nevybírat, ale znovu říkám, nemá to cenu. Na každé stránce se skrývá nějaké napětí, akce, dobrodružství a jakmile jedno skončí, autor vám nedá pokoj a hned vás vrhá do dalšího. Odložit v takových chvílích knihu je téměř nemožné a sama jsme se k tomu musela nejedenou přemlouvat. Věřte mi, byl to boj! Odložit knihu v napínavém momentu je prostě téměř nemožné!
O téhle knize by se opravdu dalo mluvit neskutečně dlouho. Mohla bych vám tu dokolečka povídat jak to bylo úžasné, nezapomenutelné, senzační, ale myslím, že to už jste z mých předešlých slov poznali sami. Příběh vás naprosto pohltí. Realita se pro vás stává něčím, co je až na druhém místě. Důležitější je dozvědět se, co se skrývá za další větou, stránkou, kapitolou... Na to, že Tomáš Zářecký napsal tuhle knihu opravdu v poměrně nízkém věku, je děj velmi kvalitní a propracované a dobře odvedené práci není vůbec pochyb.
A co říct za závěr? Snad jen... OKAMŽITĚ SI TO PŘEČTĚTE!!!!
Určitě by ještě stálo za to říct, že ne každý má na čtení téhle knihy žaludek, protože se tam objevují scény, které by slabším povahám nemuseli dělat dobře! Ale vy ostatní, kteří se nebojíte krutějších a brutálnějších příběhů... tohle je přímo pro VÁS!
(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ČERVENEC 2014):
Příběh vypráví o Jacqueline, která chodí do druhého ročníku na vysoké škole a právě se s ní rozešel kluk, se kterým chodila tři roky. Nenese to moc dobře a proto ji její nejlepší kamarádka přesvědčí, aby s ní šla na jeden večírek... a tak nakonec jde. Jenže ji to tam moc nebaví a tak se rozhodne odejít dřív než její kamarádka. U auta ji napadne jeden kluk, kterého do té doby považovala za kamaráda. Brání se jak může, ale on je silnější. Naštěstí se tam včas objeví Lucas, její zachránce... Jacqueline zjišťuje, že chodí do stejné třídy jako ona a vesměs ho potkává skoro pořád na různých místech. Lucas je však zahalen spoustou tajemství a jen tak někomu je neprozradí.
Už když jsem tu knížku držela v ruce v knihkupectví a chystala si ji koupit, měla jsme od ní velké očekávání a strašně moc jsme se na ní těšila. Chtěla jsme se do ní pustit hned jak jsme si ji donesla domů, ale řekla jsem si, že si ji přečtu až po všech recenzních výtiscích - a taky jsem to dodržela. Hned jak jsem dočetla ten poslední, sáhla jsme po ní a pustila se do čtení. Opravdu jsme od ní očekávala strašně moc. Věděla jsme, že to bude romantické, takže jsem na to byla připravená. Je pravda, že té romantiky je tam opravdu docela dost a někomu by to mohlo vadit. Já si ale myslím, že někdy to není na škodu. Každý má občas chuť na něco romantického a podle mě je tohle správná volba!
Hlavní hrdinka Jacqueline mi byla sympatická, i když je pravda, že měla své mouchy, ale to jí podle mě jen přidávalo na reálnosti. Hlavní téma, kolem kterého se příběh točí, je znásilnění. Ano, je tam samozřejmě i hodně lásky, ale takovým zásadním tématem je tam znásilnění. Je tam popsáno to, jak se ,oběť' cítí, jak se
bojí to někomu říct a chce to držet v tajnosti a všechno to ostatní. Myslím, že to bylo hezky skloubeno i s láskou. Mě se to líbilo! Opravdu! Nejdřív jsem se opravdu trochu bála, že s toho budu zklamaná, protože tolik očekávám, ale nezklamalo mě to, spíš mě to naopak příjemně překvapilo.
Musím zmínit i zachránce Lucase, který na každou čtenářku určitě zapůsobí svým vystupováním a svou rolí v příběhu. Na mě jistý dojem udělal, to se musí nechat. Představovala jsem si ho podobně jako toho kluka na obálce. Stejné delší vlasy, stejné tetování... Postavy se mi všechny líbily. Myslím, že tam snad nebyla žádná, která by mě něčím nezaujala a která by podle mě nebyla dostatečně promyšlená. Autorka to napsala moc dobře. Bylo to čtivé, místy napínavé a u některých pasáží se vám bude až zatajovat dech. Čte se to prakticky úplně samo. Než jsem se nadála byla jsem za polovinou a pak jsem se začetla trochu víc a byl konec.
Tuhle knihu Vám můžu jen a jen doporučit. Myslím, že zrovna teď, v létě, je to ideální. Příběh se sice odehrává na podzim a na začátku zimy, ale to na věci nic nemění. Je to romantické, chytlavé, čtivé a není to nic náročného - takže prostě ideální letní čtení. Pořád přemýšlím, jestli mám dát čtyři nebo pět hvězdiček - už zase. Možná bych ty poloviční hvězdičky měla opravdu založit a nebo to hvězdičkové hodnocení úplně zrušit, protože to občas je opravdu hodně těžké... Ale tak, že mě to tak příjemně překvapilo, tak budu hodná :)
Mary Craneová má za sebou dlouhou cestu. S pořádným balíkem peněz, které ukradla, utíká za svým milovaným do městečka Fairvale v Kalifornii. Od cíle ji dělí už jen kousek cesty, ale zmáhá ji únava a odpočinek by ji přišel vhod. V dešti a blížící se noci narazí na osamělý starý motel, který vede pan Bates se svou matkou. Zvláštní starší chlapík na Mary působí neškodně a všechno nasvědčuje příjemnému večeru v motelu, dokud se Mary nesetká s Batesovou matkou s řeznickým nožem v ruce…
Psycho - klasika mezi hororovými příběhy a filmy, která se u nás dočkala už několika vydání. Americký autor Robert Bloch se při vymýšlení hlavní postavy Normana Batese inspiroval skutečným příběhem amerického sériového vraha Eda Geina. Norman je stejně jako Ed duševně nemocný, měl komplikovaný vztah s matkou, nelehké dětství a také oba velice rádi četli temné a zvrácené knihy. Norman se stará o motel a je velmi fixovaný na svou matku, která ho i v jeho věku stále považuje za neschopného malého chlapce, podrývá jeho sebevědomí a ovládá ho. Starý motel, hlavní postava trpící schizofrenií a velmi dobře popsaná tajemná hororová atmosféra si získali v roce 1960 pozornost režiséra Alfreda Hitchcocka, který Blochovo Psycho zfilmoval a proslavil.
Od prvních stran je text velmi svižně a čtivě napsaný. Mary přijíždí k motelu a čtenář nemusí dlouze čekat na brutální scény. Všechno jde velice rychle a hladce. Bloch z pohledu dnešního čtenáře nevymyslel žádný originální a převratný příběh. Strašidelných domů, vraždících psychopatů a nejrůznějších krvavých scén máme dnes v knihách tolik, že už to ani nikoho nešokuje - nebo přinejmenším ne tolik jako dřív. Čtenář, který bez širšího povědomí o autorovi a jeho knize otevře knihu a začte se může zjistit, že je to vlastně taková svižná oddechovka, která se dobře čte, ale nenabízí nic nového. Ovšem nezapomínejme, že jde o horor vydaný v roce 1959. Brutální scény, hrůzu nahánějící starý motel u silnice s prapodivným samotářským obtlouslým majitelem a osamělá mladá žena utíkající s balíkem peněz za svým novým životem jistě dovedli v té době čtenáře pořádně zneklidnit. I dnes se tací určitě najdou.
Norman Bates je vlastně takový obyčejný fajn chlapík, kterého ovládá jeho nemoc. Empatickému čtenáři by ho mohlo být v jistých ohledech až líto, do jakých potíží se dostal. Vždyť nebýt hezké mladé Mary, mohl by dál nerušeně žít v motelu s matkou a svými démony v hlavě. Jak už to tak ale bývá, osud a autoři vládnou nemilosrdnou rukou a ani v jednom případě nenechají figurky v jejich příbězích hrál lehké hry.
Najít ta správná slova je těžší, než bychom si kdy mohli pomyslet. Není to jednoduchá disciplína a už vůbec ne ve chvíli, kdy jde do tuhého. Kdy jde o moc, chod dějin, nebo dokonce o přežití...
Robin Swift, malý chlapec z Kantonu v Číně, netuší nic o důležitosti jazyka a slov, když ho profesor Lovell odveze z rodné země do Anglie. Starý život se pro něj stává tečkou kdesi daleko na východě. Jeho novým domovem je nyní Anglie a o pár let později přímo Oxford. Centrum vzdělání, vědění a také sídla Babylonu a překladatelů, ke kterým se má co nevidět přidat. Právě překladatelé jsou velmi žádanými a nepostradatelnými lidmi ve společnosti, kde moc určuje magie. Stříbrodělství. Umění zhmotňovat význam ztracený v překladu pomocí kouzelných stříbrných slitků. Nalezení správné párové dvojice slov, která probudí magii stříbrodělství a poskytuje Británii nevídanou moc, kterou uplatňuje při budování impéria. Válka je na spadnutí.
Mladá čínsko-americká autorka R. F. Kuang ze svými čínskými kořeny si po sérii Makové války pro svůj další příběh opět zvolila téma opiových válek mezi Anglií a Čínou, které se konaly ve 40. a 50. letech 19. století. Anglie v těch letech dovážela indické opium do Číny, kde vydělávala na jeho prodeji a v důsledku toho se spousta číňanů stala na této omamné látce závislých. V Babylonu se autorka ani tolik nezabývá válčením a bojem, jako lingvistikou, politikou a magií, která v tom všem hraje velmi podstatnou roli. Stříbrodělství je velmi nápaditý druh magie. Robin a jeho spolužáci musejí spoustu let pilně studovat světové jazyky, bez kterých by neměli možnost stříbrodělství praktikovat. Musejí proniknout až do samého srdce každého ze zvolených jazyků, aby jimi nejen mluvili, ale i snili a mysleli. Aby rozpoznali sebemenší významové kořeny původních slov, od kterých se nová dále odvozovala napříč všemi jazyky světa. Je to tak důmyslný a složitý systém magie, že i čtenář se spolu s hlavními hrdiny učí a objevuje důležitost a těžkou práci překladatelů a fungování celé té prapodivné stříbrodělské magie.
Na své si v tomto obsáhlém díle přijdou zejména ti, kteří si užívají pomalejší budování příběhu, nepotřebují akci od prvních stran a bojem nabité scény. Téměř celá první polovina, možná dokonce první dvě třetiny knihy jsou o studiu. O světových jazycích, významech slov, odkud která slova pocházejí. Čtenář má díky této části možnost dozvědět se spoustu věcí o překladech, bude-li dávat pozor a přistoupí na hru, že i on se na chvíli stane studentem, kterému je třeba všechno vysvětlit. Práce překladatelů je nedoceněna i v dnešní společnosti, kdy učení se jazyků je mnohem dostupnější než ve 40. letech 19. století. Možná proto si i kde kdo může myslet, že k tomu, aby byl dobrým překladatelem mu stačí jen naučit se mluvit a číst v cizím jazyce. Babylon vám vysvětlí, proč tomu tak není.
Krása úžasných knih s velkými příběhy tkví v tom, že po dočtení vyvolají ve čtenáři touhu vykřičet do světa všechny ty úžasné pocity, co v něm zanechaly a zároveň mu sebrat z úst všechna ta správná slova, která chce říct. Babylon je vcelku obyčejný příběh s neobyčejnými myšlenkami. Pokud čtenář prahne po vědění, bude ho zde hltat plnými doušky. Prahne-li po akci a krvi, i to tu nejde, byť v menším množství, než by mohl očekávat. Prahne-li po obojím, bude chrochtat blahem při šramocení rychle otáčejících se stran.
Matylda Eliášková, pětadvacetiletá žena, která pracuje jako fotografka luxusního zboží a připravuje katalogy pro firmu Werner. Na první pohled nevinné a obyčejné zaměstnání. Až na to, že ne tak úplně! Místo typické pracovní náplně Matyldě přibyde další povinnost - focení mrtvých dětí. Co jsou ty děti zač? A tuší snad její zaměstnavatelé, bratři Wernerovi, že umí číst myšlenky?
Spousta tajemství, rituálů a mystiky. Polopravdy, lži a nevyřčené skutečnosti jsou prvním dílem duologie Zemři, Kaine doslova nasáklé. Čtenář se v tom velkou část knihy plácá a nemá páru, komu může vlastně věřit. Od prvních stran se příběhem prolíná tísnivá mystická atmosféra, která zalézá pod kůži. Hlavní hrdinka Matylda je postavou, která vám nevyloží všechny karty o svém životě na stůl během prvních pár stran. Kladete si otázku, kdo Madylda vlastně je? Jak je možné, že umí číst myšlenky? A co má společného se záhadnou Mayan? Firma, pro kterou pracuje, čtenáři nenabídne a mnoho méně otázek.
Autorka před čtenářem hodně mlží a svá tajemství si pečlivě střeží až do té správné chvíle. Ne, že by se ale čtenář mohl spoléhat na to, že informace, které dostává jsou opravdu pravdivé. Ve Svatyni se nedá věřit nikomu! Ani vypravěčce. Je třeba pozorně číst a vnímat každé slovo, každý detail, který s postupem čtení začne zapadat do skládačky, která se vám však nejednou nečekaně rozsype pod rukama.
Zemři, Kaine: Svatyně je velice zvláštní kniha, pro jejíž popis se těžko hledají ta správná slova. Jedno čtení zkrátka asi nestačí a věřím tomu, že Kain je právě jednou z těch knih, ve kterých s každým dalším čtením najdete víc a odhalíte střípky, které vám poprvé unikly. Vypravěčský styl je zároveň čtivý i složitější. Stránky plynou, ale žádají si čtenářovu plnou pozornost.
Ludmila Svozilová vytvořila příběh, kde se nápaditě mísí mystické rituály, legendy, záhady a polopravdy s lehounkou krimi linkou a mrtvými dětmi. Po dočtení vás donutí přemýšlet, co se v knize vlastně všechno stalo a s poslední otočenou stránkou budete chtít okamžitě sáhnout po dalším díle. Skvělá práce!
Carlton Mellick III byl dlouho autorem, o kterém jsem slýchala rozporuplná hodnocení. Po dočtení Strašidelné vagíny můžu konstatovat, že jeho knihy rozhodně nejsou pro každého, ale kdo dokáže číst příběh, aniž by ho bral až příliš vážně a doslovně, ten si tohle užije. Pojďme si představit jednotlivé novely/povídky.
Celé dění otevírá poněkud delší povídka-novela STRAŠIDELNÁ VAGÍNA. Hlavní aktérce Stacy straší ve vagíně. Ozývají se jí z ní zvláštní zvuky. A když jednoho dne při milostných chvilkách s jejím přítelem vykoukne přímo z její vagíny kostlivec, nemůže to nechat jen tak bez povšimnutí... Během čtení této novely jsem si chtě nechtě vzpomněla na dětský seriál Byl jednou jeden život. Je to bizarní nálož jako hrom, ale tak moc jsem se u čtení už dlouho nebavila a nenasmála. Tohle se nedá číst s vážnou tváří a duchaplnými myšlenkami. Tohle si prostě vezmete a čtete a nepřemýšlíte. Prostě se jen bavíte a necháte Mellicka, ať se vám o zábavu postará on sám.
Druhá povídka PORNO V SRPNU byla slabší. Šlo o pornoherce, kteří byli vysazeni uprostřed ostrova, kde měli natáčet nejnovější porno. Autor sám v doslovu zmiňuje, že tento kousek byl mezi prvními povídkami, které psal tak, aby se líbily hlavně jemu a patřily tak i mezi začátky jeho bizarní tvorby.
FANTASTICKÁ ORGIE, která celou sbírku uzavírá, byla velmi akční jízda nabitá sexem, orgiemi a pohlavními nemocemi. Autorova fantazie byla v této povídce neskutečná. Obdivovala jsem, s čím vším dokázal přijít a přitom to i přes veškeré bizarnosti dávalo smysl a příběh fungoval, stejně jako u všech povídek v této sbírce. Bizarní a přitom velmi logické a chytré.
Tvorba tohoto autora mě na první dobrou zaujala a nehodlám se čtením jeho knih přestat. Zajímá mě čím dál víc, co dalšího se dočtu v dalších svazcích Mellickova bizarra. Jsem ráda, že u nás takové knihy vycházejí a že i přes to, že se nemusí líbit a sednout všem, mají své nadšené čtenáře.
Jak se každý dočte z anotace, Šumavský Děs je bájná bytost, která žije celá staletí ve stínech, odkud sleduje všemožné temné a strašlivé rejdy. Straní se lidí, ale náramně si rozumí s naším autorem Václavem Votrubou.
Tato útlá knížečka je velice chytře rozdělena na šest kapitol - šest povídek o okultismu ze všech koutů Šumavy, kdy každou uvádí pár větami samotný Děs, který v tu chvíli přebírá roli vypravěče. Úvody mi připomněly devadesátkový seriál Věřte nevěřte, kdy vypravěč vždy uvedl každý z pěti na první pohled nereálných příběhů. Líbí se mi ta hra mezi autorem, Děsem a čtenářem. Velmi nápadité a osvěžující.
Co se povídek týče, bavily mě tu všechny. Ani u jedné jsem se nenudila a u pár z nich jsem neměla při čtení moc dobrý pocit. Noční cesta tichým barákem na záchod nebyla po čtení nic příjemného, což je za mě rozhodně známka skvěle napsané duchařiny. Nejvíc mě upoutaly povídky Medijní kresby, Shnilá nevěsta a Pod kostěným lustrem. Poslední zmíněná nebyla jen znepokojující, ale i lehce nechutná. Skvělá práce, super sbírka. Maximální spokojenost. Když se řekne dobrá duchařina, představím si tu ve stylu Šumavského Děsu!
Martin Nedbal měl vše, co by si kde kdo mohl přát. Dobrou práci, krásnou přítelkyni a svatbu na spadnutí. Nic ale netrvá věčně a osud nebo smůla (nazývejte to jakkoli chcete) se mu postaví do cesty. Stačila malá nehoda, aby se setkal s prvním duchem a vzápětí následuje další. Okolnosti ho nakonec zavedou až k továrně, která v sobě ukrývá víc tajemství než by se mohlo na první pohled zdát.
Jako první věc musím zmínit prostředí. Duchařina zasazená do fabriky, to se jen tak nevidím. Po všemožných strašidelných barácích a rodinných sídlech s tragickou historií je Rovnováha osvěžující změnou. Svým způsobem tu autor neobjevuje žádnou Ameriku, ale i tak to čtenáře chytí a vtáhne. Čtivé a dobře vymyšlené. Postavy jsou tu sympatické, propracované, opředené tajemstvím jako celá továrna. Kratší kapitoly napomáhají svižnosti čtení a sem tam se tu objevují i hezké narážky na naší českou náturu. Bavilo mě to moc!
Kdo má rád duchařiny, tohle ho nesmí minout! Nebudete si u toho okusovat nehty a vlasy vám nebudou hrůzou vstávat do pozoru, ale budete se moc dobře bavit. Spokojeni by mohli být i sváteční čtenáři hororu, kteří by rádi třeba nějakou tu duchařinu právě v období blížícího se podzimu, Helloweenu a Dušiček, kdy je za okny věčně sychravo, mlhavo a deštivo. Ideální čas vzít si tuhle fosforově žlutou knihu a jít spolu s Martinem objevovat svět duchů a druhé strany! Jděte do toho, nebudete litovat!
Začínáme rokem 1984. V Torontu mizí muži. Gayové. Snadný cíl a okraj společnosti, jejichž mizení nikoho nezajímá. Policie je k těmto událostem slepá a hluchá, společnost jakbysmet a tak jediní, kteří po mužích pátrají, jsou jejich přátelé. Kam tito muži mizí? Zabíjí je někdo? O tomhle a mnohem víc autor David Demchuk píše ve své knize, do které vtiskl i část sebe samého.
Během prvních stran se na vás přenese tíseň. Budete mít z textu pocit, že ze světa pomyslně vymizela všechna radost. Všechny šťastné konce. Autor vám v úvodu představí město Toronto, jeho počátky, historii, boje a nemoci, epidemie, které ho v průběhu let postihli. A vzápětí vás seznámí s queer komunitou. Veselé čtení to není, jak už nejspíš předem tušíte. Nepochopení, odsuzování, nezájem.
Kniha je rozdělena na dvě části, které se v průběhu čtení střídají. První tvoří samotný příběh a druhou bych nazvala "autorovým deníkem". V části příběhu vypráví každá kapitola o jednom muži, jeho životě předtím, než zmizel. A v další kapitole se seznamujeme s jeho přáteli, kteří ho hledají a poznáváme další může, kteří následně mizí. Je to složitější na popis. Zkrátka a dobře, osudy všech postav jsou napříč knihou propojené a žasla jsem nad tím, jak moc propracované to po této stránce je. Každý souvisí s každým. I části z autorovi minulosti vám časem začnou zapadat do zbytku a mě osobně místy bavily i víc, než samotný příběh a vždy jsem se na ně těšila. Autor si tu krásně hraje s fakty a fikcí a byť na začátku přesně víte, co je fikce a co ne, na konci už si přestane být jistí...
Kniha je velice čtivá, byť na někoho může její hutná atmosféra působit až depresivně. K tématům, kterým se X věnuje to ale tak nějak patří. Konec mi přišel lehce překombinovaný, zamotaný a vlastně moc nevím, co si z něj vzít. K hororům otevřenější konce pasují, ale u tohoto příběhu bych ho možná potřebovala trochu jasnější. Každopádně X si rozhodně zaslouží vaši pozornost.
Klára Konečná, hlavní hrdinka celého mexického dobrodružství, se rozhodne nechat všechno v České republice být a odletět do Mexika, které má už odmalička místo v jejím srdci. Hned po příletu se rozehrává akční jízda a Klára se dostává do jedné šlamastiky za druhou ve stylu "z bláta do bažiny".
Mé první setkání s autorem Michalem Březinou. Do teď jsem ho znala jen jako vrchního grafika a autora dokonalých obálek nakladatelství Golden dog. Do knihy jsem se pouštěla s tím, že to bude akční, vtipné a svižné. Vše splněno na jedničku! U této knihy si skvěle odpočinete a jako bonus je plná vtipných hlášek. Postavy byly sympatické a všechno jelo velice rychle. Pořád se něco dělo.
Jediné, co mi trochu při čtení vadilo, byla extrémní hovorová čeština. Místy mě to zpomalovalo při čtení a musela jsem se soustředit, abych všechny ty hovorové výrazy a nářečí pořádně vnímala. To je ale jen můj osobní názor, ostatní čtenáři s tím nemusí mít sebemenší problém a čtení si užijí naplno i tak.
Hodnotím jak sympatickou oddechovku plnou akce a navíc z prostředí Mexika, gangů a sekt a nějakých těch legend, konců světa a mayských proroctví k tomu. Fajn letní čtivo.