Kočičáci komentáře u knih

Ve volném pokračování Hrdého Budžese se s Helenkou Součkovou ocitáme v 80. letech, v době jejího dospívání a studia na gymnáziu. Příběh má opět velkou vypovídací hodnotu o hnusném období normalizace, kdy se společnost potácí v beznaději na změnu, ale zároveň žije svoje běžné životy jak nejlépe umí. Ani režim vám nevezme vaše první lásky, bezstarostnost dospívání, partu středoškolských přátel. Paní Dousková knihu napsala tak, že ji Helenčinýma očima opravdu prožíváte, a kdo tu dobu alespoň kouskem svého bytí stihl, ví jak velmi reálný ten popis je. Dle mého názoru, je to spíš tragikomický příběh... vtipný, ale zároveň hluboce smutný. A závěr to smutné už jen umocnil...

27 31.05.2019

Ty nejobyčejnější příběhy bývají zpravidla ty nejsilnější. Proč vymýšlet akční nesmysly, když to většinou život zamotá za nás. Líbí se mi, že každá kniha od paní Mornštajnové je jiná, jak tématem, tak zpracováním.
Tiché roky jsou opět velmi povedeným dílem, které nás provede temnou českou minulostí posledních desetiletí a zároveň tichou domácností rodiny Žákových. Pro mě osobně, je to velmi smutná kniha, ve které jsem si neoblíbila žádnou z postav, ale o to víc jsem prožívala jejich charaktery. Lítost nad mlčenlivou Bohdanou, která marně doufá v otcovu náklonnost. Vztek nad bezcitným Stanislavem, který se užírá zpackaným životem. Zlost nad Bělinou letargií a nečinností, která rodinu držela v klinči. A i když osudy postav nejsou veselé, o to jsou pro mě intenzivnější a uvěřitelnější. Oceňuji prolínání vyprávění a návaznosti vět mezi jednotlivými kapitolami - zajímavý nápad. Prostě SKVĚLÉ!!!

"Ticho našeho domu bylo nervózní a křehké, naplněné nevyřčenými slovy. Hrozilo, že se protrhne a všechna zadržovaná slova se vyhrnou ven, zůstanou viset ve vzduchu a už nikdy se na ně nepodaří zapomenout."

79 12.05.2019

Jízda pokračuje a pomsta bude sladká! Tobiáš se v Praze dlouho neohřeje, ale podaří se mu najít přeživší členy Nočního klubu. Mazlík a její: "Ne. Taštičku ne." vás jednoznačně odrovná.
No je to fakticky nadupané, skokem jsou všichni v Japonsku a už to zase fičí a začne se to pomaličku rozmotávat. Jako fakt mazec!!!
PS: koček mám doma deset, ale duhový mi ve sbírce chybí, prosím reserve na jedno kotě :-)

36 12.05.2019

Jupí, tak konečně jsem se k legendárnímu Nočnímu klubu dostala. Jsem fanoušek fantasy, proti upírům nic nemám, hektolitry krve mi v zásadě nevadí... Takže jsem se začetla a rázem si všechny oblíbila, Postracha, Rozmetala, Tobiáše, Mazlíka, Kamilu, pátera Koláčka a jejich klub v katakombách pod Prahou... HA, na straně 114 jsem chtěla s knížkou mrsknout o zeď, jako CO, CO, CO??? Najednou je všechno jinak a ocitáte se na druhé straně světa na bláznivé čínské lodi, zvykáte si na tlustou pirátku paní Dao, zabijáky, pány Wriese a Van Vrena, a hlavně na Tobiášův nový "životní styl", kdy se musí naučit spoustu nových dovedností a hlavně vymyslet únikovou cestu... a samozřejmě pomstu!
Je to zběsilá akční jízda, ze které nelze vystoupit. Jdu na DÍL DRUHÝ.

45 12.05.2019

"Se lží se dostaneš na kraj světa, ale nikdy zpátky."

Jak to může dopadnout, když se dva vášnivě milují a zároveň si vzájemně lžou?
Pojďte prožít milostný románek s Violou a Petrem a dozvíte se, kdo z nich je větší podfukář... aneb i jedinci zralého věku tropí hlouposti.
Svižné, překvapivě vtipné počteníčko.

"Změříš ho?" ptá se mě s rukou pod svým svetrem na mé bradavce.
Překvapeně žasnu nad jeho nápadem. "Toho kapra samozřejmě."
"Jo, aha," směju se na celé kolo, jak mě to mohlo napadnout, že by chtěl přeměřovat něco jiného. Začnu ovíjet rybářský metr kolem rybího hrudníku.
"Co to děláš, Violko?" ptá se starostlivě.
"No měřím ho. Prsa - pas - boky."

20 12.05.2019

Jsem asi divná, ale mě to úplně hororové nepřipadalo. Asi jsem už těžce ostřílená z novodobých thrillerů, které jsou kolikrát detailními popisy hnusáren až nechutné. U hororu bych očekávala, že se budu opravdu bát. Tady jsem od začátku věděla, k čemu ten vrchol spěje. To ovšem nic nemění na situaci, že jsem to s Carrie prožívala. Ty hnusné, agresivní útoky spolužáků, její pošahanou fanatickou matku, která ji celý život týrala a usurpovala... Fakt jsem jim ten konec přála. Carrie mi bylo vážně líto.

29 29.04.2019

S Rabbit Hayesovou naštěstí neprožijeme jen těch několik posledních dnů, ale projdeme s ní její šťastný a bezstarostný život mladé dívky, která je obklopena milující rodinou a přáteli. Budeme s ní a s Johnym, když se jejich silné přátelství přemění v lásku a projde těžkou zkouškou. Samozřejmě také poznáme její skvělou dceru Juliet, která je velká bojovnice po mamce i po babičce. Tito všichni, v čele s babičkou Molly, se schází v posledních dnech u Rabbitina lůžka v hospici a snaží se za její život bojovat ze všech sil. Každý se se situací vyrovnává po svém, není to vůbec jednoduché, život není jednoduchý, na smrt se nedá připravit, ale neodmyslitelně k životu patří. Nezbývá nic jiného, než ji přijmout, smířit se...
I přes smutné a těžké téma jako je umírání je tento příběh velice krásný, protože je o lásce, o životě a rodinné soudržnosti a je napsán s citem, lehkostí i humorem.

Znovu jí položil ruce na čelo. Rabbit otevřela oči a tak hlasitě, jak mohla, šeptla: "Baf."
Otec Frank se málem počural.
Molly vykřikla: "Ježíšmarjá!"
Rabbit se usmála. "Ty sis prostě nedokázala pomoct, viď, mami."

18 29.04.2019

"Z některých žen žádné dítě matku neudělá. Na to žádný paragraf neexistuje."

Já to tvrdím odjakživa. Ženy, které se na mateřství necítí, ať nepodléhají tlaku společnosti a děti si opravdu nepořizují, protože potom to většinou dopadá blbě... bohužel pro ty děti.
Julie sice po dítěti velmi toužila, ale od začátku vystavěla jejich společné soužití na lži a to se jí nakonec vymstilo. Tak moc na malou Agnes tlačila aby byla perfektní a nevybočovala z řady, až jí to Agnes v pubertě spočítala i s úroky. Juliin životní projekt "Anežka" se nezdařil dle představ... "Je to zmařená investice. Vadné zboží. Chtěla by ji vrátit."

Depresivní, bolestné... na prvotinu velmi zdařilé, doporučuji.

27 29.04.2019

Kdo by ho neznal! Zbygniew Czendlik je zcela jistě nejznámějším farářem v Čechách. Nejen díky svému obrovskému charizma, vtipu a modernímu přístupu k víře, ale hlavně díky velkému nadhledu na život a srovnanému vidění dnešního světa. Úžasně trefná jsou jeho podobenství, která musí pochopit i neznaboh. Nemusíte být zrovna praktikující křesťan, abyste se našli v jeho názorech. Pan farář totiž nahlíží na dění z velké výšky a velmi krásně nám připomíná, jak moc důležité jsou základní hodnoty - úžasné a tak moc pravdivé...

"Chceme-li dobře vychovat své děti, vytvořme především kvalitní a láskyplný rodičovský pár. To totiž ke zdravému rozvoji našich potomků úplně postačí. Vyrostou-li v rodinné harmonii a lásce. Základem všeho je dobrý tatínek a maminka, kteří se milují, respektují se a jsou si navzájem oporou. Na tom stojí a padá správná výchova. Umíme-li svým dětem poskytnout toto, nemusíme pak složitě řešit to ostatní."

"Každý úsměv je projevem míru, pokoje a lásky a má velkou moc. Může k lepšímu změnit něčí den, a někdy i celý život."

"...člověk, který je milovaný, je taky šťastný, proto ho ani nenapadne dělat někoho nešťastným. Zřejmě když je ti dobře, děláš dobro, a když je ti zle, rozséváš zlo. Podle mě je to takto jednoduché."

"...život je příliš krátký na to, abychom si z něj dělali bojiště. On je totiž každý boj většinou ztrátou času, sil a energie."

AMEN.

48 09.04.2019

Tak tohle bylo pohlazení na duši. Dojemné vyprávění psíma očima je vpravdě kouzelné. S Baileym prožijeme několik psích životů, kdy každý z nich má nějaké poslání. Ač Bailey vystřídá několik páníčků, které vždycky miluje, tím pravým a jediným v jeho srdci zůstane Ethan.
Silný příběh, plný veselých i smutných příhod nenechá chladným žádného pejskaře (ani milovníka jiných zvířecích duší). Krásné, doporučuji!

32 08.04.2019

Kniha mě nejprve zaujala svojí obálkou, která je velmi poutavá a přitahuje pohled. Masivní PR mě naštěstí minulo, takže jsem ani nevěděla, do čeho vlastně jdu. Anotace mě navnadila... hurá fantasy! ... ráda poznávám nové světy. Zde se opět projevilo PR. Příběh mi nepřipadal ani temný, ani strašidelný, ale moc mile, pohádkově napsaný, každopádně velmi čtivý a nápaditý. Autentické dobové fotografie podivných dětí dodávají celé knize kouzelný nádech.
Jakob je jako dítě fascinován příběhy svého dědečka a až po jeho smrti zjistí, že je na nich asi něco pravdy. Vydá se proto na ostrov, kde jeho děda v mládí žil. Začne pátrat ve staré budově sirotčince, až narazí na jeho původní obyvatele v čele se slečnou Peregrinovou. Postupně začne odkrývat, jak podivuhodný život vlastně vedou.
Doporučuji hlavně mladším čtenářům, sama určitě přečtu další díly.

27 07.04.2019

Mladičká Anna přijíždí do Čech jako sirotek, s vidinou nového rodinného zázemí u své tety. Její sny vezmou zasvé krátce po příjezdu, kdy ji namísto tepla nového domova čeká neznámý muž, cizí prostředí a nejisté zítřky. Anuška je ovšem bojovnice a ke všem nesnázím se staví čelem, nemá moc na výběr...
Heřmánkové údolí je nakonec kouzelné, s manželem Pavlem se taky sžije, oporou je jí stará Beáta, která jí udílí cenné rady do života a pomáhá s dětmi a v domácnosti. Přesto je život v hostinci na samotě neskutečně těžký a drsný. Pavel je neodbytný milenec a Anuška už je ve třiadvaceti zasloužilá matka pěti dětí.

"Na porodnici Anna vzpomínala jako na oázu klidu. Po dlouhých týdnech se tady dosyta vyspala. Na pokoji jich leželo dvanáct, polovina jich chrápala, ale to Anně nevadilo. Spala jako zabitá, budila se jen na kojení."

Po celou dobu čtení jsem musela porovnávat podmínky ve kterých Anna s rodinnou žila, s tím, v čem žijeme my dnes. Drhla plíny na valše, pak je v mrazu "sušila" a lámala na polovic, sklenici medu vytírala chlebem a dělila ho na pět dílů, aby děti měly pochoutku, doma chodila v hadrech a pěkné šaty schovávala na horší časy, děti nastrkala do ohrádky aby si samy hrály, do košatiny se vlezli tři. Dřela od rána do noci, aby zajistila rodině základní věci pro život, byl nedostatek potravin a nadbytek udavačů... do dnešního pohodlí sakra daleko.
Chjo... na co my si to vlastně dneska stěžujeme??? Největší pohroma dnešní domácnosti je, když nejde wifina...

Anna řeší s Beátou Pavlovu nevěru...
"Ale jak s tím mám dál žít?"
Beáta si nalila další sklenici. "Stará se o tebe?"
"Jo, to jo, ale..."
"Bije tě?"
"Ne," ohradila se Anna dotčeně.
"Tak vidíš, máš spokojený manželství... Važ si toho co máš. Tam odkud pocházím, se říkalo, že manželství je šťastný, když má ženská po dvou letech od svatby ještě všechny přední zuby. To víš. Havíři..."

A stála Pavlovi po boku až do posledních možných chvil.
Jsem moc ráda, že si nakonec Anuška vybojovala lepší život, našla hodného muže a byla milována všemi svými dětmi... měla v životě štěstí, že kolem sebe vždycky měla samý hodný lidi.
Nádherné, dech beroucí, nezapomenutelné!

66 01.04.2019

Autorka nás v tomto vyprávění opět zavede do leteckého prostředí v období druhé světové války. Mladá americká pilotka Rose Justice pomáhá v protinacistickém odboji tím, že přepravuje letadla z místa na místo. Bohužel jeden let nad Francií se jí stává osudným, protože je ve vzduchu zajata německými stíhačkami. A to už je jenom malý krok, který ji dělí od ženského koncentračního tábora v Ravensbrücku, ve kterém nakonec skončí.

Celá druhá část knihy nám deníkovou formou popisuje hrůzy, které Rose za půl roku v koncentráku prožila. Je to děsivé. Obzvlášť, když si po celou dobu čtení uvědomujete, že se to opravdu dělo. Co všechno musely vězeňkyně - ženy různých národností vytrpět. Hlad, špínu, nemoci, ponížení, bohužel také lékařské pokusy. Rose na bloku 32 našla novou rodinu, převážně v mladých, pokusy zmrzačených polkách, kterým se říkalo "králíci".

"Jak vám může pár cizích lidí tolik moc přirůst k srdci jen proto, že s nimi musíte spát na stejných dřevěných prknech, když polovinu času, který s nimi trávíte, máte chuť je uškrtit, a jediné o čem se bavíte, je smrt a imaginární jahody?"

Sílu celému příběhu dodávají Rosiny drsné, realistické básně.
V závěrečné části se Rose snaží vyrovnat se s tvrdou realitou účastí a svědectvím při Norimberském procesu, kde se setkává s přeživšími bývalými spoluvězeňkyněmi. Velmi silné a dojemné.

"Moje kniha je fikce, ale zakládá se na skutečných vzpomínkách jiných lidí. Snažím se splnit poslední přání skutečných svědků - těch, kteří šli na smrt a křičeli: Řekni o tom světu!"
A za to patří autorce velký dík, protože svět nesmí nikdy zapomenout!!!

17 01.04.2019

Lov na španělské ptáčky

Levá, pravá, pozor,
zvolnit do zatáčky!
Jdeme na lov
na španělské ptáčky!

Kdo ví, jak se loví?
Puškou? Prakem? Cože -
na ty přece stačí
vidličky a nože!
.....
Vtipné říkanky, které mě provázely dětstvím.
Mám vydání z roku 1984 za 12 Kčs.
Krása ❤️

18 24.03.2019

Čáry máry, ententyky,
poletíme do Afriky.
Přidržte si čepice -
Hop! a už jsme v Africe!

Lvi a lvice pod palmami
hrozitánsky špulí tlamy,
loví myši v oáze,
přibývají na váze.

Sloni troubí na choboty
od pondělka do soboty
a pak zase pozpátku
od úterka do pátku.
.....
Jedno z mých nejmilejších leporel z dětství. Kouzelné říkanky Jiřího Žáčka doplňují nádherné ilustrace Olgy Čechové.
Čteme ho se synem a užíváme si to!

16 24.03.2019

Ufff... tak tohle byl opravdu dramatický propletenec!
Komu se líbila Malinka a chce se dozvědět víc, tak je pro něj Běsa víceméně povinností. Já dokonce doporučuji přečíst hned po sobě, budete mít lepší návaznost a přehled.
Moc se mi líbilo to dvojčecí "žížalí" propojení Běluny a Sabiny, jak i přes tu propast, která se mezi nimi rozevřela, to stejně nebylo lehké, odříznout se a dělat, že je jim to jedno. Výborně jsou vylíčeny i pocity maminky Majky, která nedokáže nad Bělou zlomit hůl - prostě síle mateřské lásky se nic nevyrovná.
I ukrajinská linka byla vykreslena velmi pěkně, realisticky, tvrdě... málokdo z nás si dokáže představit, jak těžký život tady "úkáčka" vedli.
No a na závěr toho všeho to autorka korunuje deníkem z léčebny, což už je jenom třešnička na dortu.
Smutné, dojemné, opravdové... a právě proto skvělé!

27 19.03.2019

"Když jsem se na ten hloupý, rozpačitý úsměv díval, bylo mi těžko u srdce. Rozevřené, jasné oči dítěte, nejisté, ale toužící se zalíbit. Uvědomil jsem si, že se v něm poznávám. Smějí se mu, protože je opožděný."

Charliemu Gordonovi se změní život, když je vybrán do vědeckého pokusu, při kterém podstoupí operaci mozku. Zároveň s ním se experimentu účastní i myš jménem Algernon, která operaci podstoupila jako první. Postupně sledujeme, jak se z mentálně zaostalého mladíka stává génius a jak se s tím vypořádává - uvědomění si sebe sama, zvládání emočního napětí a pocitů osamělosti, ale také tlaku společnosti a jejich předsudků. Nejbolavější jsou pro mě Charlieho flashbacky do dětství, to jak se k němu chovala jeho vlastní matka... děsně smutné!

"Dívám se na Charlieho skrčeného pod peřinami a rád bych ho utěšil, vysvětlil mu, že neudělal nic zlého, není v jeho moci změnit matčino chování, aby bylo stejné jako předtím, než přišla sestra."

Úchvatná, dojemná, krásná kniha, která vás nutí k zamyšlení. Který z těch dvou byl šťastnější?

"Zbohem slečno Kynyjanová a dr Štrause a šicki...
PS prosím jestli to pude dejte ňákí rúže nahrop Algernon na dvorku."

53 10.03.2019

Neodložila jsem, ba právě naopak! Příběh je psán tak, že vás nutí otáčet stránku za stránkou. Byla to moje první stand-up komedie v životě. Pravda, ne tak veselá, jak by se od podobného vystoupení dalo očekávat. Ovšem stárnoucí bavič Dovík vyprávění rozehrál tak, že se nedalo jinak, než se dozvědět, jak jeho příběh dopadne. Projdete s ním cestu jeho bolestivého dětství až k jeho prvnímu pohřbu. Pomyslnou oporu mu naštěstí dělali pan soudce a Pidi, nezůstal v tom sám. I přesto to bylo smutné, velmi smutné.
Ještě bych chtěla vědět, jak to bylo s tím koněm, co přišel do baru...

20 09.03.2019

K velmi propagovaným knihám/autorům vždy přistupuji s rezervou a odstupem. Nemám moc ráda, když je mi něco moc podbízeno, ale ráda si udělám vlastní názor. Možná proto jsem první knihu Miniera dlouho odkládala. Nemůžu říct, že jsem zklamaná, to určitě ne. Děj měl rychlý spád, takže těch víc než šest set stran uběhlo rychle. Ale... na můj vkus toho tam autor natlačil víc než musel, prostě to zbytečně překombinoval. Trošku mi to připomnělo nadpozemsky akční styl Keplerovců. Prostě méně je někdy více.
I přes to knihu nehodnotím zle, postavy mi byly sympatické a líbilo se mi umístění děje do francouzských Alp. Jsem zvědavá co Martina Servaze čeká příště.

25 09.03.2019

Dům číslo 6 stojí opuštěný v bývalém areálu vítkovických železáren. V centru dění se ocitá jen díky tomu, že v něm bydlel Martin Prchal, který už je skoro rok nezvěstný. Mladý policista Vejnar jeho případ znovu otevírá, obnovuje pátrání a stává se trnem v oku starousedlíkům, kterým klade nepříjemné otázky. Postupně se dovídáme o životě a rodinných poměrech nájemníků, seznamujeme se se zajímavým ostravským prostředím a nářečím.
Bohužel je příběh koncipován jako detektivka, ale realita je tomu na hony vzdálena. Trošičku spád to začne mít až v samém závěru, ale napětí tomu jednoznačně chybí. Pro mě to byla celkem nuda, do čtení jsem se musela vyloženě nutit. Nebýt výzvy, po knize bych určitě nesáhla. Neurazí, nenadchne.

22 02.03.2019