Kokoska92 komentáře u knih

Příčinou, že nám je někde hezky, není přepych, ale pocit domova, a ten si mohou dát jen lidé a jejich hezké vztahy. Mám také potvrzeno životem, že člověk má darovat - a ono se mu to vrátí.

Krásné a milé čtení, které pohladí po duši a spolehlivě vás naladí na Vánoce. Stačí si uvařit hrnek horkého kakaa, vybavit se talířkem cukroví a užít si příběh, ze kterého sálá sváteční atmosféra plnými doušky.

4 07.12.2023

Bylo zřejmé, že lide se od nás zvířat až tolik neliší. Všichni jsme toužili najít svoji smečku, někam patřit a mít místo, kterému budeme říkat domov - ať už se jednalo o celý dům, nebo o pelech v košíku s dekou.

Krásný příběh, který čtenáře pohladí po duši, navnadí ho na Vánoce a ukáže mu, že i když nic nevychází, jak by si přál, i špatné věci, které se člověku přihodí, nakonec můžou posloužit k dobrému.

6 05.12.2023

„Chce to jen špetku odvahy, ale útěk před výzvou přece není řešení.“

Dlouho mi trvalo, než jsem se do knížky začetla. Některé pasáže mi ze začátku přišly takové zdlouhavé. Nakonec se mi ale příběh dostal pod kůži a četla jsem jej doslova jedním dechem. Líbil se mi důvtip, humor a moudrost lady Therese, okouzlila mě pospolitost a sounáležitost celé vesnické komunity a dýchla na mě úžasná vánoční atmosféra, kterou je celá kniha prodchnuta. Tuto milou vánoční oddechovku můžu všem doporučit.

6 30.11.2023

Buď si budeme dělat starosti a trápit se, nebo budeme věřit a Bůh nám pomůže.

Pěkný romantický příběh, který zahřeje u srdce nejednoho milovníka Vánoc a utvrdí nás v tom, že ať je člověk bohatý, nebo chudý, pastor, nebo majitel hospody, uvnitř jsme vlastně všichni stejní - potřebujeme lásku, přijetí a naději.

9 26.11.2023

„Život přináší různé situace, smutky a bolesti, ale jen na tobě je, jak se k nim postavíš.“

Mám moc ráda poetický styl psaní i propracovanost příběhů paní Poncarové, takže mě ani tento nemohl minout. I když přiznám se, že válečná dějová linka a osud babičky Alžběty mě bavily možná trošičku víc než životní peripetie vnučky Niny. I přesto ale román rozhodně stojí za přečtení. Má čtenáři co nabídnout, jako ostatně všechny knihy od autorky.

4 22.11.2023

„Je vždycky lepší sednout si a trochu se usebrat než hrnout věci pořád dál a dál. Šetří se tím i čas.“

Budu se možná opakovat, ale tvorba Janette Okeové, to je pro mě přístav jistoty v nejisté době. Mám moc ráda ten pokoj a pohodovou atmosféru, které z jejích knih sálají. Líbí se mi, že i když hrdinové jejích příběhů dělají chyby, nejsou dokonalí a musí se většinou potýkat s velikými životními těžkostmi, do budoucnosti vždycky hledí se vztyčenou hlavou a nikdy nepřestávají hledat naději. Kladně hodnotím také to, že se děj knížky Volání jara odehrává převážně v indiánské osadě. Člověk při čtení mimo jiné může pocítit vděčnost za to, že žije v Evropě 21. století a má k dispozici všechno, co potřebuje ke spokojenému životu.

4 16.11.2023

Naštěstí jsem měla své knihy a pěkný romantický příběh je ideální bojovník proti osamělosti.

To bylo tak milé a pohodové čtení! Hlavní hrdinka Sarah vás v knize bude brát na příjemné procházky malebnými uličkami Paříže, nakazí vás neutuchající láskou ke knihám a zasvětí vás taky trošku do knihkupecké práce. Tím, že se děj knížky odehrává na podzim a v zimě, připadá mi ideální číst ji právě v tomto období. Stačí se jen pořádně zabalit do deky, uvařit si teplý čaj a začíst se do příběhu, který chytne za srdce nejednoho knihomola.

9 12.11.2023

nezáleží na tom, jakého původu člověk je a odkud pochází, ale jaký je a jaký život vede!

Dostala se mi do rukou další skvělá knížka z pera paní Javořické. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od starostí všedních dní, vyčistit si hlavu a vychutnat si krásný příběh, kterému nechybí naděje, napětí, láska, závan starých časů i špetka toho mravního poučení, román Pod tíhou života vám vřele doporučuji. Romantické duše tato poměrně obsáhlá kniha určitě moc potěší.

4 03.11.2023

Ať se stane, co se má stát. Jsme suché listy vydané napospas větru.

Milé a oddechové čtení, které ale docela věrně zachycuje atmosféru Itálie na počátku 20. století. Autorka se podle mě snažila ukázat těžký život chudých lidí, kteří se museli a musí živit vlastníma rukama. Svým příběhem také vzdává hold všem švadlenkám, které vykonávají velmi kreativní, ale zároveň náročnou práci. Odteď, pokaždé když se mi dostane do rukou konfekční oblečení, vzpomenu si, jaké úsilí stálo za jeho vznikem.

6 26.10.2023

Buď trpělivý. Buď moudrý. Odpovědi vždycky hledej sám v sobě. Jak řekl Sokrates, neprozkoumaný život nestojí za to

Příběh, ze kterého mrazí. Při čtení jsem si mnohokrát musela položit otázku, jak se něco takového vůbec mohlo dít. Oceňuji, že autorka vytahuje na světlo střípky historie, které by jinak upadly v zapomnění nebo by o nich mělo povědomí jen málo lidí. Při četbě jsem si také uvědomila, jak málo si vážím maličkostí každého dne a beru je jako úplnou samozřejmost, i když zase tak samozřejmé nejsou.

14 21.10.2023

Každý má svoje problémy, jen o nich nemluví na potkání. Často jsou závažnější než ty moje. Než se něčím začnu trápit, měl bych se zeptat sám sebe: Nezlepší se to časem? Pokud ano, stačí se těšit.

To bylo tak krásné čtení. Dojemné, vtipné, plné zajímavých informací i hlubokých myšlenek a podmětů k zamyšlení. Autor popsal svou cestu do Santiaga tak sugestivně a barvitě, že jsem si vážně připadala, jako bych camino absolvovala společně s ním. Všechny cesty vedou do Santiaga – to je za mě určitě nejlepší Ladislavova kniha!

14 15.10.2023

Myslím, že se člověk nemá starat jen o sebe, ale snažit se něco udělat pro ostatní lidi, především pro svou vlast.

Některé části knihy se mi líbily více, některé méně. Někdy se mi zdálo, že děj trošku vázne. Ale jsem moc ráda, že jsem se alespoň prostřednictvím písmenek mohla na chvíli přesunout do dospívání a mládí Karolíny Světlé, sledovat její literární začátky a nasát atmosféru doby, ve které žila. Je myslím důležité si uvědomit, že to, že mluvíme česky a máme k dispozici tak krásnou a zvučnou řeč, vůbec není samozřejmost.

2 02.10.2023

„Nenávist ti užírá duši, bere ti klid. Škodíš sama sobě!“

Smutný, bolestný, ale zároveň dojemný příběh. Knížka se čte rychle, nemá moc stran, ale na malém prostoru se toho hodně děje. Některé pasáže knihy mě vzaly za srdce. I když je děj Hájovny datován převážně do osmdesátých let 20. století, myslím, že příběh je dost aktuální i v dnešní době.

15 30.09.2023

Daruji ti svoje vzpomínky. Jsou to nejhezčí, co mám.

Čtivě napsaná knížka plná krásných myšlenek a podnětů k přemýšlení. Jen mi trochu vadilo, že děj příliš klouzal po povrchu a příběh u mě nevyvolal takové emoce, jaké bych čekala.

6 23.09.2023

S Johanem se před ztichlou kovárnou rozcházela s vědomím, že svět zase není tak špatné místo a že se na něm vždycky najde člověk, pro kterého stojí za to žít.

Emilka, to je tak milé čtení! Je vidět, že si autorka dala na knize opravdu záležet a s rozvahou volila každé slovo. Líbí se mi, že se ve svém románu snažila zachytit život obyčejných lidí v průběhu 20. století. Hlavní postava Emilka mi byla sympatická hlavně proto, že všem životním výzvám čelila se vztyčenou hlavou a nikdy se nevzdala.

14 21.09.2023

Já jen vím, že lidé jsou buď dobří, nebo zlí. A jazyk, kterým mluví, v tom nehraje žádnou roli.

Smutná, bolestná, ale velmi čtivě napsaná knížka. Některé její pasáže se mnou hodně otřásly. Ale jsem ráda, že jsem si příběh mohla přečíst. Teď když jsem si udělala obrázek, jak to u nás po druhé světové válce vypadalo, jsem o to vděčnější, že žiji v době, v jaké žiji a mám se tak dobře.

15 13.09.2023

Zcela zřejmě to vše cítila, a chápala a myslila si, že nemá člověk žít tak lhostejně, že by mu byl život mnohem delší a že by pomaleji žil, kdyby si vše uvědomoval, kdyby vše kolem sebe pozorně sledoval a zažíval všecky dojmy až do podrobnosti jak teskné, tak i veselé.

Moc pěkné a dojemné čtení, ze kterého na vás dýchnou staré časy, a také si aspoň na chvíli odpočinete od starostí všedních dnů. Granáty byly mojí první knížkou od paní Javořické, ale rozhodně ne poslední!

3 10.09.2023

Místo, kde přijde člověk na svět, nemá vliv na to, kým ten člověk je.

Poklidné a pohodové čtení vyprávějící o osídlování Ameriky. Když je všechno kolem mě zamlžené a v mé mysli zuří boj, knížky Janette Okeové jsou pro mě jistotou, která mě vždycky potěší a vrátí mi pokoj. Mladá učitelka Elizabeth pro mě byla velkou inspirací i vzorem.

4 03.09.2023

Není to tak, že je Věrčin osud minulostí. Zřetelně promlouvá do současnosti. Stačí přitom tak málo, aby se už nikdy neopakoval: Nebát se. Nebýt lhostejní. Aspoň zčásti se zříct svého pohodlí a včas pomoci.

Velmi čtivě a citlivě napsaná kniha. Ke konci příběhu jsem se neubránila slzám. Při četbě si čtenář může uvědomit, že i když některé věci zrovna nedopadnou tak, jak by si přál, pořád má za co děkovat a zač být vděčný.

10 29.08.2023

Každá nová zahrada je jako nepřečtená kniha, její stránky přetékají možnostmi.

Poslední zahrada v Anglii - pěkná, možná trochu přeslazená knížka plná květin, stromů, barev, zajímavých zákoutí a zahradní architektury. Historie jedné prastaré zahrady, která ukrývá nejedno tajemství. Kniha se mi líbila, i když, jak se říká, všeho moc škodí: těch postav na mě bylo v příběhu opravdu hodně, až jsem se místy ztrácela.

3 21.08.2023