Kokoska92 komentáře u knih

„Bála jsem se, že se vám nebudu líbit, protože neumím mluvit.
„Můžete mluvit prostřednictvím své hudby, Kilmeny.“

Ačkoliv se mi příběhy Anny ze Zeleného domu líbily možná maličko víc, rukopis autorky je dobře patrný i v tomto díle. Oceňuji krásné popisy přírody a míst, kde se děj odehrává, propracované charakteristiky postav i jemné probleskování humoru.

1 03.01.2024

No, uvědomila jsem si, že štěstí má spoustu podob. Člověk nesmí od sebe a ostatních čekat dokonalost, ale musí se umět radovat z maličkostí.

Knížka vás vezme za srdce. Příběh se odehrává za druhé světové války, ale v knize se nebojuje ani tak na bitevních polích, jako s přídělovým systémem a nedostatkem potravin. Člověk si při četbě aspoň uvědomí, jaké štěstí má, když se na něj doma směje plná lednička a může si dát kdykoliv právě to, na co má chuť. Na kuchyňské frontě, to je úžasný román dokazující to, že přátelství je nejsilnější pouto na světě.

3 30.12.2023

„Byla jsem připravená jít po cestě, kterou mi pro můj život přichystal Bůh. S Ním nezáleží na tom, kde nebo v jakých podmínkách člověk žije. Kdekoli člověk zakotví, může vždycky přebývat v radosti a pokoji.“

Knížky Janette Okeové jsou pro mě pohlazením a balzámem pro duši. Ideální čtení na vánoční čas a nejen na něj!

24.12.2023

Knížek si člověk musí vážit. Dávat na ně pozor a zacházet s nimi s úctou, už proto, že ten, kdo je psal, si s příběhy ukrytými na jejich stránkách dal velikou práci.

Milé a pohodové čtení. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od předvánočního shonu, na nic nemyslet a jen nasávat pokojnou a sváteční atmosféru staročeských Vánoc (nejsem si úplně jistá, jestli by takto idylicky vypadaly Vánoce v roce 1952, jak se píše v předmluvě), s touto útlou knížkou rozhodně neuděláte chybu.

5 19.12.2023

Snad každá žena se podobá květině. Nejlépe se jí daří v závětří míru a lásky.

Některé povídky se mi líbily méně, některé více. Jedno je ale jisté: postavy v knížce ještě nebyly pohlceny vánočním shonem a stresem, nesnažily se co nejrychleji zajistit všechny dárky pod stromeček, ale uměly si vážit maličkostí a radovat se z pravé podstaty Vánoc a z jejich duchovního rozměru.

2 18.12.2023

Navzdory všem svým silným stránkám lidé neumí moc dobře žít daným okamžikem. My psi můžeme mít velké potěšení jednoduše z toho, že zaštěkáme na veverku nebo se rozběhneme za míčkem. Užíváme si ten pocit, když nám slunce zahřívá kožich, nebo chuť lahodného jídla. Myslím, že můžeš Woodsovým pomoct tím, že přitáhneš jejich pozornost k současnému okamžiku, takže se naučí nezabývat se svými starostmi a jen si užívat život, jak bude plynout.

Pěkná a milá knížka vyprávějící o tom, jak dokáže být jeden malý rozpustilý pejsek dobrým společníkem, kamarádem do nepohody i lékařem. Příběh určitě potěší nejen všechny malé čtenáře a milovníky Vánoc.

6 12.12.2023

Příčinou, že nám je někde hezky, není přepych, ale pocit domova, a ten si mohou dát jen lidé a jejich hezké vztahy. Mám také potvrzeno životem, že člověk má darovat - a ono se mu to vrátí.

Krásné a milé čtení, které pohladí po duši a spolehlivě vás naladí na Vánoce. Stačí si uvařit hrnek horkého kakaa, vybavit se talířkem cukroví a užít si příběh, ze kterého sálá sváteční atmosféra plnými doušky.

4 07.12.2023

Bylo zřejmé, že lide se od nás zvířat až tolik neliší. Všichni jsme toužili najít svoji smečku, někam patřit a mít místo, kterému budeme říkat domov - ať už se jednalo o celý dům, nebo o pelech v košíku s dekou.

Krásný příběh, který čtenáře pohladí po duši, navnadí ho na Vánoce a ukáže mu, že i když nic nevychází, jak by si přál, i špatné věci, které se člověku přihodí, nakonec můžou posloužit k dobrému.

6 05.12.2023

„Chce to jen špetku odvahy, ale útěk před výzvou přece není řešení.“

Dlouho mi trvalo, než jsem se do knížky začetla. Některé pasáže mi ze začátku přišly takové zdlouhavé. Nakonec se mi ale příběh dostal pod kůži a četla jsem jej doslova jedním dechem. Líbil se mi důvtip, humor a moudrost lady Therese, okouzlila mě pospolitost a sounáležitost celé vesnické komunity a dýchla na mě úžasná vánoční atmosféra, kterou je celá kniha prodchnuta. Tuto milou vánoční oddechovku můžu všem doporučit.

6 30.11.2023

Buď si budeme dělat starosti a trápit se, nebo budeme věřit a Bůh nám pomůže.

Pěkný romantický příběh, který zahřeje u srdce nejednoho milovníka Vánoc a utvrdí nás v tom, že ať je člověk bohatý, nebo chudý, pastor, nebo majitel hospody, uvnitř jsme vlastně všichni stejní - potřebujeme lásku, přijetí a naději.

8 26.11.2023

„Život přináší různé situace, smutky a bolesti, ale jen na tobě je, jak se k nim postavíš.“

Mám moc ráda poetický styl psaní i propracovanost příběhů paní Poncarové, takže mě ani tento nemohl minout. I když přiznám se, že válečná dějová linka a osud babičky Alžběty mě bavily možná trošičku víc než životní peripetie vnučky Niny. I přesto ale román rozhodně stojí za přečtení. Má čtenáři co nabídnout, jako ostatně všechny knihy od autorky.

4 22.11.2023

„Je vždycky lepší sednout si a trochu se usebrat než hrnout věci pořád dál a dál. Šetří se tím i čas.“

Budu se možná opakovat, ale tvorba Janette Okeové, to je pro mě přístav jistoty v nejisté době. Mám moc ráda ten pokoj a pohodovou atmosféru, které z jejích knih sálají. Líbí se mi, že i když hrdinové jejích příběhů dělají chyby, nejsou dokonalí a musí se většinou potýkat s velikými životními těžkostmi, do budoucnosti vždycky hledí se vztyčenou hlavou a nikdy nepřestávají hledat naději. Kladně hodnotím také to, že se děj knížky Volání jara odehrává převážně v indiánské osadě. Člověk při čtení mimo jiné může pocítit vděčnost za to, že žije v Evropě 21. století a má k dispozici všechno, co potřebuje ke spokojenému životu.

4 16.11.2023

Naštěstí jsem měla své knihy a pěkný romantický příběh je ideální bojovník proti osamělosti.

To bylo tak milé a pohodové čtení! Hlavní hrdinka Sarah vás v knize bude brát na příjemné procházky malebnými uličkami Paříže, nakazí vás neutuchající láskou ke knihám a zasvětí vás taky trošku do knihkupecké práce. Tím, že se děj knížky odehrává na podzim a v zimě, připadá mi ideální číst ji právě v tomto období. Stačí se jen pořádně zabalit do deky, uvařit si teplý čaj a začíst se do příběhu, který chytne za srdce nejednoho knihomola.

9 12.11.2023

nezáleží na tom, jakého původu člověk je a odkud pochází, ale jaký je a jaký život vede!

Dostala se mi do rukou další skvělá knížka z pera paní Javořické. Pokud si chcete na chvíli odpočinout od starostí všedních dní, vyčistit si hlavu a vychutnat si krásný příběh, kterému nechybí naděje, napětí, láska, závan starých časů i špetka toho mravního poučení, román Pod tíhou života vám vřele doporučuji. Romantické duše tato poměrně obsáhlá kniha určitě moc potěší.

4 03.11.2023

Ať se stane, co se má stát. Jsme suché listy vydané napospas větru.

Milé a oddechové čtení, které ale docela věrně zachycuje atmosféru Itálie na počátku 20. století. Autorka se podle mě snažila ukázat těžký život chudých lidí, kteří se museli a musí živit vlastníma rukama. Svým příběhem také vzdává hold všem švadlenkám, které vykonávají velmi kreativní, ale zároveň náročnou práci. Odteď, pokaždé když se mi dostane do rukou konfekční oblečení, vzpomenu si, jaké úsilí stálo za jeho vznikem.

6 26.10.2023

Buď trpělivý. Buď moudrý. Odpovědi vždycky hledej sám v sobě. Jak řekl Sokrates, neprozkoumaný život nestojí za to

Příběh, ze kterého mrazí. Při čtení jsem si mnohokrát musela položit otázku, jak se něco takového vůbec mohlo dít. Oceňuji, že autorka vytahuje na světlo střípky historie, které by jinak upadly v zapomnění nebo by o nich mělo povědomí jen málo lidí. Při četbě jsem si také uvědomila, jak málo si vážím maličkostí každého dne a beru je jako úplnou samozřejmost, i když zase tak samozřejmé nejsou.

14 21.10.2023

Každý má svoje problémy, jen o nich nemluví na potkání. Často jsou závažnější než ty moje. Než se něčím začnu trápit, měl bych se zeptat sám sebe: Nezlepší se to časem? Pokud ano, stačí se těšit.

To bylo tak krásné čtení. Dojemné, vtipné, plné zajímavých informací i hlubokých myšlenek a podmětů k zamyšlení. Autor popsal svou cestu do Santiaga tak sugestivně a barvitě, že jsem si vážně připadala, jako bych camino absolvovala společně s ním. Všechny cesty vedou do Santiaga – to je za mě určitě nejlepší Ladislavova kniha!

12 15.10.2023

Myslím, že se člověk nemá starat jen o sebe, ale snažit se něco udělat pro ostatní lidi, především pro svou vlast.

Některé části knihy se mi líbily více, některé méně. Někdy se mi zdálo, že děj trošku vázne. Ale jsem moc ráda, že jsem se alespoň prostřednictvím písmenek mohla na chvíli přesunout do dospívání a mládí Karolíny Světlé, sledovat její literární začátky a nasát atmosféru doby, ve které žila. Je myslím důležité si uvědomit, že to, že mluvíme česky a máme k dispozici tak krásnou a zvučnou řeč, vůbec není samozřejmost.

2 02.10.2023

„Nenávist ti užírá duši, bere ti klid. Škodíš sama sobě!“

Smutný, bolestný, ale zároveň dojemný příběh. Knížka se čte rychle, nemá moc stran, ale na malém prostoru se toho hodně děje. Některé pasáže knihy mě vzaly za srdce. I když je děj Hájovny datován převážně do osmdesátých let 20. století, myslím, že příběh je dost aktuální i v dnešní době.

15 30.09.2023

Daruji ti svoje vzpomínky. Jsou to nejhezčí, co mám.

Čtivě napsaná knížka plná krásných myšlenek a podnětů k přemýšlení. Jen mi trochu vadilo, že děj příliš klouzal po povrchu a příběh u mě nevyvolal takové emoce, jaké bych čekala.

6 23.09.2023