kopeceli komentáře u knih
Nikdy jsem si nemyslela, že mě bude zajímat životopis vojevůdce, natož pak popisy bitev. Tak tato kniha to dokázala. Já vím, že to není úplně nadobro jen střízlivá realita. Ale kdo by ji četl? Pár odborníků. Díky Karlu Richterovi jsem se čtivou formou dozvěděla nejen o Evženu Savojském, ale také jsem pochopila politickou situaci v celé Evropě. Knihu jsem přečetla s nesmírným zaujetím v rekordním čase a doporučuji ji.
Dobře napsaná kniha. Líbí se mi představa knihovny, kde se setkávají lidé s těžkými osudy a pokouší se jeden druhého podporovat. Vyjít z osamění. Každý má jiný seznam knih, které mu mohou pomoci, které jsou jeho oblíbené. V každém případě ale kniha je dobrý prostředek k překonávání trápení.
Takže i když jsem moc nerozuměla indickým realitám a protože kniha neobsahuje žádné vysvětlivky, rušilo mne to při čtení, i když se stále jedná o stejných knihách a já se chtěla dozvědět další tituly, ke kterým čtenáři dospěli, přesto je tato kniha svým způsobem fascinující.
Mangu jsem si přečetla na žádost dcery, která je z nich úplně paf.
Tato je vtipná a neobsahuje žádné děsivé projevy násilí nebo erotiky. Takže je vhodná i pro děti a mládež. Jako moje první setkání s tímto žánrem byla zvolena velmi diplomaticky, zajímá mne, jak ta ptákovina bude pokračovat.
Silná kniha. Velmi kvalitně zpracovaná. Četla jsem ji relativně dlouho, protože číst v jednom kuse znamená propadat depresi. Sama vím, jak to bylo za socialismu a celá první část je mi známá, jen jsem neznala skutečná jména, spíš hlavně přezdívky. I na střední škole, kde jsem za socialismu studovala, byly drogy, hlavně péčko. I v mém rodném malém městě. To, že jsem nikdy nebrala neznamená, že tato komunita nebyla součástí mého života. Každý člověk má kolem sebe drogy. Jen někdo vidět nechce. A jiný skrývá, že v tom jede. Jiný tvrdí, že je to součást meditace, duchovního růstu.
Všichni feťáci, které jsem poznala, potřebovali lásku rodičů, jejich pozornost a uznání. Byli většinou velmi inteligentní a ctili vrstevníky, kteří měli nadání a znalosti.
Proto se snažím vytvářet svým dětem prostředí, ve kterém je pocit bezpečí, uznání a lásky.
Když vidím masivní rozpad rodin, bojím se o děti. Nejen ty své.
Příběh prastarý, mnohý autor se s ním už zkoušel popasovat. Zvlášť mladí umělci, kteří totalitu nezažili, o ní rádi tvoří svá první díla.
Ne tak Pavel Čech. Ten pouze ilustracemi, zcela beze slov vyjádřil podstatu toho, co zažil sám, co zažili jeho rodiče v době války. Podstatu nesvobody.
Obdivuji!
Dlouhodobě sleduji a podporuji úžasné neratovské dílo. Tuto knihu jsem dostala jako dárek a přečetla ji jedním dechem. Kéž by bylo mezi námi více lidí jako pater Suchár a všichni jeho spolupracovníci.
Ke čtení mne přiměla dcera, když měla knihu přelousknutou podruhé.
Ano, tento výtvor se čte sám, ani snad nemusíte umět všechna písmena. Co nestihnete v tom tempu číst, to si domyslíte.
Velmi sympatické postavy, napínavá záhada, jiskření a sympatie...
Přesně vyvážený koktejl toho, co je dobré.
Popravdě jdu dceři uzmout druhý díl. Má ho totiž pod polštářem a usnula, nebude knihu bránit...
Neřekla jsem, že doporučuji? Tak to říkám nyní.
A prosím vás, neřešte věk. Kniha je od dvanácti pro každý věk a možná i pohlaví.
Podrobně vylíčené poměry, ze kterých jednotlivé ženy vyšly. S tím souvisí i původ jejich mužů. Překvapilo mne, do jaké hloubky autor knihy zacházel při popisu jejich manželského souznění, jejich osobností, oddanosti, tlaků, které byly na ně kladeny. Jak dokázal věcně vyjádřit rozporuplnost úlohy manželky prezidenta. Většina z těchto žen po roli paní prezidentové netoužila. Přesto pojetí role první dámy prvních dvou prezidentů, jejich vybavenost v oblasti vzdělání a chování mohlo být vzorem pro dámy následující, i při zachování vlastní identity. Velmi poučná kniha. Jsem si jistá, že bych nechtěla být nikdy v jejich kůži.
Líbil se mi trochu zvláštní, hutný styl psaní. Líbil se mi ten originální trochu živočišný, trochu duchařský příběh. Takhle bych chtěla umět psát. Cenu dostala autorka zaslouženě.
Mám ráda Zeyera a zbožňuji Radúze a Mahulenu! Viděla jsem ji i v divadle, film a četla knihu. Nádherná lyrická pohádka. Ke čtení jsem si pustila Sukovu Pohádku a to je zážitek, doporučuju!
No jo, příběh jednoduchý, až to pěkný není. Překlad jakžtakž. Nasíralo mě neustálé připomínání a opakování, jak se Dánové radují ze života. Eva byla otřesně dokonalá a šťastná (a rozvedená). Musela jsem se snažit, abych dočetla, místy to dalo i dost práce, ale... Ten pocit hygge, ten tu knihu dělá! Já během čtení uklidila celý dům a místnost v práci, nakoupila vonné svíčky, nosila ze zahrádky kytky a užívala si radost, že mám v té únavě zase energii na to, abych viděla něco hezkého na každém dni. Ten hezký pocit uvnitř za to trápení stál.
Krásný, poetický příběh. Jsem ráda, že jsem se dostala k této verzi pohádky. Jdu spát s hezkým pocitem na duši.
Velmi zajímavá kniha, která ve většině čtenářů určitě zanechá silný dojem stejně jako ve mně. Oslovila mne hlavně šťavnatá postava Eve, ale doprovod v podobě Finna a Charlie jí zdatně sekundoval a dával jí vyniknout. Postava Lili byť asi myšlená jako hold legendární vyzvědačce mě zase tolik nezaujala. Celou knihu jsem čekala, jestli se příběh někde nezlomí a nevypluje na povrch něco, co osudy postav změní, ale i ta jedna odhalená lež vedla k nevyhnutelnému závěru, kterým nebyl ale soud s kolaborantem (i když jsem v něj doufala). Život píše neromantické příběhy, Alicina síť spojuje obojí - i to lidské i to skutečné, a to velmi čtivou formou.
Velmi těžká kniha, vyvolávající vlastní dětství s neveselými vzpomínkami. Kdo ho nemá zvládnuté, neměl by tuto knihu číst. Čtyři týdny jsem se snažila, překonávala noční můry a denní deprese, odkládala knihu, abych pokračovala, až se dám dohromady. Přinesla mi zásadní poznání, že děti vždy chrání svoji matku, ale ne každá matka chrání své děti. Popravdě, tohle jsem vědět nechtěla. Ale jen díky Pánovi přílivu jsem byla schopná si to připustit, takže říkám: je to skvělá kniha, jsem ráda, že se mi podařilo ji přečíst a doufám, že už nikdy více.
V prvé řadě mě oslovila obálka - příjemné barvy, měkké linie, pozitivní dojem.
Příběh je poutavý, čtivý, se zajímavým námětem. Židovská kultura je mi známá jen povrchně, Žida na ulici nepoznám, v synagoze jsem jaktěživo nebyla. Což neznamená, že bych je soudila. Ale nepotkaly mě příležitosti tuto komunitu poznat jinak, než jako utrpení vyhlazování v průběhu dějin a to je pro mne naprosto nepochopitelné a velmi stresující.
A tato kniha je úplně z jiného světa! Milá, srozumitelná, laskavá. Netušila jsem samozřejmě, nic o židovských dohazovačích, takže mne námět chytl od první stránky. Kniha má očekávání předčila.
Ale jednu hvězdu stejně strhávám. Příliš mnoho lásky, příliš mnoho optimismu. Místy jsem jakoby cucala sladký bonbón. Nemám ráda, když je něčeho tak moc.
Nicméně ženy - neváhejte a knihu si přečtěte, stojí za to. Před námi je Advent a Vánoce, ideální čas vzít do ruky právě tuto knihu!
Moje oblíbená kniha, vracím se k ní opakovaně. Líbí se mi Matičkovy obrazy, jeho styl malby. Ale u této knihy mne navíc fascinuje, jak se změnila místa, která maloval. Obrazy jsou autentické jako staré fotografie. Takže malíř ač nebyl Litomyšlan, zanechal nám památku na život v Litomyšli a kolem ní, jak ho viděl ve své době.
Ne nadarmo je po něm pojmenovaná místní galerie.
Recepty jsou často z málo dostupných nebo příliš finančně náročných surovin. Kdo chce podle této kuchařky vařit, nemusí nutně vlastnit nádobí Zepter, to je jeden klad. Druhý - jídla jsou dietní. Ale receptů je tak málo, že se vyplatí si opsat ten, který se někdy použije a knihu poslat dál.
Konečně jsem pochopila, jak se přenáší zvuk. Kniha je letitá, takže děti ještě chodí do školy i v sobotu a taky chodí do PO SSM - tedy do Pionýra. Ale přesto jsou informace aktuální a všechno podstatné platí. Protože je pro děti, je všechno vysvětlené jednoduše a pomocí zajímavého příběhu. Doporučuji.
Kniha je psaná jako oslava sovětského letectva. Euforie, oslavné ódy, frenetické výkřiky, zkrátka sovětská propaganda. Škoda.