kopeceli komentáře u knih
Přîjemné překvapení! Autorku jsem neznala a ke knize přistupovala s nedůvěrou. A Anna se mi zalíbila, i její dvě kamarádky. Vyprávění v ich formě mi nevadí, děj ubíhá bez vyhrocených extrémů, komu se něco z příběhu vlastně nestalo? Konec je sice trochu oslazený, ale po těch životních kotrmelcích... Je otevřený, ale tak akorát, aby zůstal prostor pro fantazii. No, zkrátka se mi to líbilo moc, musím se podívat po další knize autorky.
Ach, já jsem jen ignorant, který nepochopil sílu slov, uzavřených do nudných, nezajímavých vět a souvětí, kapitol, odstavců... Stránka za stránkou stejné utrpení, nuda, touha knihu odložit. Souboj vůle a touhy. Vůle dočíst a touha odložit. Ano, nějaká moudra do citátů se našla, ale nestačilo mi to. Tahle kniha prostě není pro mne.
Můj pracovní diář je denní, potřebuji objednávat po hodinách a půlhodinách, je tedy silný a těžký. Čtenářský jsem si pořídila, abych podpořila Databázi, využiji ho tedy jen jako čtenářský deník. Poznámky se mi hodí, velikost plně vyhovuje. Hodnotit, zda je praktický pro všední den, nemohu.
Čtivé. Žvatlající dcerka je vtipná, díky ní jsem se opravdu bavila. Samotný děj moc nechápu, neznám život na Kapverdách, ale i tak chování personálu nemocnice bylo podivné (jsem zdravotní sestra), některé informace mi připadaly hodně přitažené za vlasy. Celek ovšem je dobrý, dočetla jsem a to dost tempem, zajímalo mě, co s tím autorka provede.
Nečetla jsem mnoho detektivek pana Vondrušky, ale ty, které ano, byly stejné. Dobře se četly, snažily se s ohledem na historii být přístupné současníkovi a byly složitě kombinované, přičemž královští vyšetřovatelé vše nakonec uhodli naprosto zázračně. Ale to neznamená, že je to špatné čtení, je jen jiné, přesto odpočinkové, nevyžadující od čtenáře mnoho námahy. Vzhledem k podzimnímu chladu venku a teplu kachlových kamen doma, jsem přesně v tom rozpoložení.
Strhující pokračování předchozího dílu! Přečetla jsem za 2 dny, ale teď mi doma stojí práce a další minimálně 2 dny budu dohánět. Stálo mi to zato. U práce budu přemýšlet nad tím, že Erak vlastně byl docela pěkný chlap v nejlepších letech, což by mě dříve nenapadlo. Bodejť, vždyť chlapci učni jsou ve věku mých synů a Halt - inu, to je hraničář.
Kluci mají Willa, hraničářského učně a dívky zase Willow, začínající čarodějku. Poezie a dobrodružství, kouzla a kamarádství, útěcha pro ty, kdo nesnadno navazují vztahy. Třeba proto, že mají bohatou duši nebo možná překonávají problémy domácího násilí. Kouzelný les, zvířata, čarodějky vytvoří ve fantazii místo, kde je hezky. Četla jsem jedním dechem a to už mám mladá léta dávno za sebou.
To jsem nezvládla. Nenašla jsem smysl, proč tu knihu číst. Z těch dialogů, chování jsem měla akorát špatnou náladu celý den, to mi není zapotřebí. Taková manželství jsou všude kolem, každou chvíli mě vyšokuje nějaké další, kde pak probíhá bitva a já místo hezké neděle trávím čas s depresí. Na to je život krátký. Na poučení do života tuhle knihu nepotřebuji.
Ale to se mi to líbilo! Kniha se ke mně zatoulala jako zázrakem - stará paní mi ji přinesla, aby po její smrti neskončila v kontejneru. V životě jsem neslyšela ani o autorovi ani o skřítkovi. A užila jsem si při čtení pěknou neděli, toť.
Zkuste knihu sehnat, stojí za to. Já se rozhlížím po autorových dalších knihách (ale kde nic, tu nic)...
Půjčená kniha a velmi ráda ji vrátím. První - slaďárna s detektivním prvkem se ještě dá, ale ta druhá, ach jo, to je fakt nesmysl.
Kladem je obrovské množství historických fotografií. Obrovským nedostatkem je naopak to, že neobsahují popisky, tudíž netušíte, kdo byl autorem, kterého místa nebo děje se týkají, kdo je na fotografii. Nevadí mi oslava Rudé armády ve fotografiích, Východní Čechy skutečně osvobodila a to za cenu svých životů. Ovšem doprovodné texty českých poetů - to je ideologie na entou. Hledala jsem nějaký seznam fotografií, autoru, fotografovaných míst - nic. Výpovědní hodnota nula.
Cením velmi kvalitní fotografie. Vyprávění je zajímavé, kdo má rád dobrodružství a cestopisy, užije si.
Všechno jde dopředu, i porodnictví. Na této publikaci ale jasně vidím, že jsme v Čechách vždy měli výborné lékaře, vzdělaný personál a informované rodičky. Ne nadarmo jsme byli úplně první ve světě - měli jsme nejmenší úmrtnost novorozenců i rodiček. Doba jde dopředu. Už nerozhoduje lékař, ale rodička (i ta, která ještě nikdy nerodila). První místo už nemáme...
Líbí se mi, jak je tato kniha komplexní. Kromě těch nejpodstatnějších informací obsahuje i cvičení před a po porodu, jídelníčky, prostě všechno. To, co není aktuální, lze snadno upravit, podstata zůstává.
Na svou dobu obsáhlá a hodně podrobná publikace. Měla jsem ji ráda, protože jsem podle ní poznávala neznámá místa naší země. Dělám pořádek ve své knihovně, potřebuji uvolnit místo... No, ale tuhle knihu si přece jen ještě nechám.
Velké překvapení. Povídky jsou trochu smutné tím, jak ubíhá život, jak se všechno kolem mění, staré jasany padly. Ale taky psané tak krásně česky bez anglismů, poeticky, s moudrostí člověka, který si je vědom svých nedokonalostí, když se dívá kolem sebe.
Líbí se mi, že každá povídka je celý příběh, nic žádné nechybí, nic nepřebývá. Každá je román.
Tato kniha by neměla zapadnout!
Všechny příběhy nejsou děsivé, už jsme zvyklí i na horší. Ale Jezdec na mrtvole, ten se vymyká, naštěstí jsem ho nečetla před spaním. Nic podobného z Japonska jsem zatím nečetla, nemám s čím porovnávat, hodnotím tedy knihu za originalitu, čtivost, skvělé kresby, atmosféru nejvyšším počtem hvězd.
Autorka není spisovatelka. Proto jsem nečekala literaturu, ale zajímaly mne problémy, kterými se zabývá, a které jsou patrné i v naší zemi, byť kdo je vidět nechce, ten je nevidí.
Některé části se opakují, čímž nabývají na důležitosti, vyjadřují apel policistky, kterou tato problémy nejvíc trápí. Trošku jsem je potom přeskakovala.
Přesto je to důležité čtení a je velká škoda, že kniha prošla bez většího povšimnutí...
Netušila jsem, že země jako Norsko, mohla být v takovém zájmu STB. Kniha je psaná dost čtivě na to, že se jedná o fakta. Příběhy agentů a některých spolupracovníků nekončí odchodem z rezidentury. Špiona, který přišel pozdě, našel dokonce autor na jeho chalupě v důchodu. A na něm také nejlépe ukázal, proč bylo nutné se s aparátem STB po sametové revoluci vypořádat - absence lítosti a svědomí je otázkou k zamyšlení čtenáře nejen směrem do minulosti, ale i současnosti.
Zajímavé je, jak v závěru Nor hodnotí Českou republiku, její vypořádání se s estébáckou minulostí. Obsáhlé rejstříky v závěru knihy svědčí o jeho důkladné práci na tématu.
Jsem překvapená. Nemyslela jsem si, že mě tahle manga tak chytne. Je to samozřejmě, příběh jednoduchý, ale stejně mě zajímá, jak to bude dál. Líbí se mi postavy, vztahy mezi nimi. Jsem moc zvědavá, jak Čise a její učitel dopadnou.