Kopretina komentáře u knih
Ne, nemohu to vůbec přijmout, jak se "lidé" k "lidem" mohou chovat. Před paní Věrou se hluboce skládím a tak moc by mě zajímalo, jaký život měla pak. Jak se vyrovnala s tou hrůzou, která je její historií? Jak vůbec mohla "žít" s mužem po těch znásilněních? Co dělala, na co myslela, a jak její sestra? Díky za možnost nahlédnout do života tak plného bolesti.
Co říct k tak opěvované knize?
- Měla děj, který se skládal jako puzzle: dílek po dílku. Až na konci byl zřejmý celý obraz.
- Nebyla tam ani jedna "normální" osoba, každá byla buď ujetá nebo psychopat.
- Život už i v dětství je podáván jako melancholický a smutný.
- Nelze člověka hodnotit jak se chová dnes, když nevíme, co má za sebou.
Můžu komentovat milostné dopisy, které jsem dostala od svého milého? Do toho vám nic není, to je v mém srdci... Každý večer jsem si jeden přečetla a nikdy jsem se necítila tak milovaná a pochopená jako s nimi...
Ke knize jsem se dostala náhodou. Synové ji trochu znali ze školy, měli úryvek v čítance (copy a kudrliny). Moc jí chtěli přečíst. No a tak jsme se do ní pustili. Na začátku jsem zjistila, že začíná otázkou, takže hned jsem rozhodla, že ji použiji ve čtenářské výzvě 2017. To téma, jak bych řekla, se velmi dotýká mé rodiny, a připadá mi velmi citlivé. Pokaždé jsem se kluků ptala, jestli v pohodě, jestli nevezmeme jinou knihu. Ale oni NE, tahle je nejlepší, cos nám kdy četla. Takže i když mě přišla dost citově náročná, synci ji naprosto "žrali" a hned po dočtení řekli: "A teď by to chtělo 2. díl!"
Od knihy jsem moc neočekávala, spíš naopak, myslela jsem, že bude "těžká" a nudná. Avšak velmi mile mě překvapila: děj měl spád, bylo zde dobrodružství, romantika i trochu brutality. Přečetla jsem ji jedním dechem a tak si zas nějakého Puškina s radostí přečtu.
Obálka nádherná, název slibný, těšila jsem se na příběh a ani mi nevadilo, že začíná tragicky. Co mně vadilo, byla stylizace jednoduchých vět, jakoby to psal žák 8. třídy, děj spíš nic než moc, a ty cigarety - nějak mi přijde, že když nekouřím, přišla jsem o to nejlepší.
Co napsat ke knize? Četla jsem ji jedním dechem. Tak nějak lidsky jsem rozuměla všem hlavním postavám a soucítila s nimi. Asi uprostřed knihy jsem uvažovala o tom, že zde není více popsána víra Tomáše, jak Bohu uvěřil a jaký vztah s ním měl a má. Jestli našel svou identitu v něm. Jestli se s ním hluboce potkal.
Uvědomila jsem si, jak pro mě byl důležitý poznatek, v době mé životní krize, že Bůh nad námi neláme hůl, ale má pro nás připravenou náhradní cestu. Že naši krizi/prohru, dokáže proměnit v něco velmi krásného.
Ne, nezaujala mě. Samá erotika a sex, přiznávám, že mě to nudilo. Když se mě dcera ptala, co to čtu a o čem to je, říkala jsem, no žena se ocitla v minulosti a pak samý sex. Ještěže bojovala s vlky, aspoň to mělo chvíli nějaký děj. A ona pak: zlatí vlci. Takže u nás to je teď kniha "zlatí vlci".
Jako nečtenářka cestopisů jsem nadšena touto knihou. Čtivé, vtipné, plné zajímavých příběhů a krásných fotografií. Díky za zajímavý projekt.
Díky za vhled do života řádového života a sondu do minulosti. Povinně pro ty, kteří s láskou vzpomínají na socialismus a pro ty, kteří řádové sestry uráží. Mě nejvíce oslovilo to, že to jsou normální ženy, a řeší podobné věci jako já.
Tolik jsem o knize (filmu) slyšela, ale nevěděla, co od toho čekat. Kniha se čte dobře, rychle stránka za stránkou běží, děj se ale vleče. Téma nadčasové, kdoví, co nás v budoucnosti čeká.. Stačí jeden..., který se bojí, mír je pryč, lidskost je pryč.
Kniha perfektní i pro dospělé. Nese v sobě totiž poselství. Jedna z nejhezčích letošního roku.
Jest to tak, že téměř do poslední stránky neznáte nejen vraha, nýbrž i vraždu, jen několik výslechů a domněnek. Vždy mě štve, že mi ty věci neodcházejí, o to větší poklonu autorce.
Konečně jsem se dostala k tomuto příběhu, o kterém jsem již dávno slyšela. S dětmi jsme zhlédly i film. Kniha je dle mého názoru hezčí, i když představitelka Fern je kouzelná, a Wilbur je vlastně taky super. Nejlepší postavou je Šarlota, je v ní ukryto poselství.
Čte se to lehce, plynule, o vrahovi netušíte do poslední strany.. Jeden den mi nebylo dobře a tak náplň času zajistila tato kniha, u které jsem si dokonale odpočinula.
Velmi skepticky jsem četla tuto knihu, protože nemám ráda témata minulých životů, převtělování apod. Kniha mě přesto dostala a zhltla jsem ji jedním dechem. Naivní, romantická, bezelstná. A navíc mi v něčem otevřela oči.
Kousek života Michalky, která se přestěhovala a hledá si své místo v nové společnosti. Všechny moje děti (13,11,7) poslouchaly pozorně a pak se mě vždy zeptaly: "A proč tam není víc o tom Martinovi?" Asi to nebyl účel knihy, postižení je tam spíš jen naznačeno v pozadí, knížka je víc o Michalce a jejím životě.
Poslechnuto jako audiokniha čtená Markem Ebenem. I když moje životní filozofie to není, pár myšlenek jsem si odnesla:
- Strach z utrpení je horší než utrpení samo.
- Šťastný člověk je ten, kdo má v nitru Boha.
- Každý člověk, i bezvýznamný, hraje hlavní roli v historii světa.
- Dávej pozor, kde se rozpláčeš. Tam je tvé srdce.
Kniha napsána "jinak", spousta toho je mezi řádky. Jsem ráda, když je v knize kus pravdy, něco z historie, což tato kniha splnila.