Kopretina_aku komentáře u knih
Téma zajímavé, příběh pěkný, ale obsahově bych uvítala tak o 100 stránek víc. Celé mi to přišlo takové zjednodušené, málo podrobné a předvídatelné. Nemohu si pomoci, ale Elodie a její kamarádka působily svým zapojením do odboje a nasazením naivně a braly to spíše jako hru, kterou vyplňovaly své volno a u které nedomýšlely, co všechno by je mohlo potkat.
Kdo by nezažil to, co hrdinka knihy? Asi každá matka dětí, které končí rodičovská dovolená zažívá stejné pocity. Myslí si, že padá na ústa, že je v jednom kolotoči a stejně ví, že fungovat musí. Myslím, že podobný příběh by dokázalo popsat mnoho žen. Ale nevím, jestli je zajímavé o tom ještě i číst. Nic jiného, než právě tu všednost, jsem v knize neobjevila. Určitě už paní Keleová-Vasilková napsala mnohem lepší knihy.
Četla jsem všechny knihy postupně a možná proto mám pocit, že z každé předešlé si autorka něco vzala, splácala to dohromady a byla Andělíčkářka. Jinak skvěle a poutavě napsané jako vždy, ale už mě nebaví číst v každé knize, jaký způsobem Gösta odděluje sušenku od náplně nebo jak si Patrik namáčí toust s kaviárem do kakaa. Možná by nebylo od škody některé zvyky hlavních hrdinů vypustit, určitě hodně čtenářů čte víc knih po sobě a už se s postavami seznámili dokonale.
Milá kniha, řekla bych spíše než příběh, je to průvodce po Beskydech, Islandu a Vysočině. A mezi tím cesty mezi Prahou a chalupou. Kniha na mne působí, že autorka píše hlavně pro sebe nebo pro svou kamarádku, kdy jí popisuje běžné dny na chalupě, houbaření a eskapády s matkou.
Z mého pohledu nejlepší díl. Konečně jsme se dozvěděli, jakou minulost měla Eriky matka, protože se v tomto příběhu zaujímá hlavní roli, proč se ke svým dcerám chovala tak chladně a jak obtížné může být pochopení vlastní matky. Líbilo se mi propojení s obdobím 2. světové války a zároveň současností. Bohužel se také ukazuje, že i v současné společnosti existují skupiny nebo jedinci, kteří se staví na stranu nacistické ideologie.
Opět jsem spokojená. Sice bych měla výhrady k práci policie, proč je už dávno nenapadly některé skutečnosti a jestli ve Švédsku neexistuje něco jako rejstřík trestů, aby si ověřili minulost obětí a co by mohli mít společného. To byla asi první, co mě během čtení napadalo. Tentokrát mě pobavil ředitel policejní stanice a jeho románek a stejně tak se vždy těším i na další soukromé osudy policistů a hlavních postav. Myslím, že je to příjemná vsuvka, kdy si člověk při čtení chvílemi odpočine od všech těch činů psychopatů, kterými se to v knihách jenom hemží. Trochu mi vadila reality show, která se ve městě točila, připadala mi zbytečná, i bez ní by byl příběh napínavý a o nic bychom nepřišli.
Beru to od začátku, takže první setkání s Erikou a Patrikem. Čtivý příběh, ať už se jedná o jejich osobní životy, které jsou sice předvídatelné, ale oběma fandím, takže jsem jim po nelehkých osudech tu romantiku přála. Zajímavá kriminální zápletka, i když i tam už v průběhu děje čtenář začíná tak trochu tušit, co se asi stalo za tragédii.
Čtivá kniha ze současnosti o problémech tzv. bohaté paničky, která se v manželství nudí a ráda užívá peníze, milence a o vlastní rodinu se moc nezajímá. Hlavní hrdince jsem se srdce přála, aby se vše zlé, co udělala, obrátilo proti ní a aby jí alespoň její svědomí pořádně vytrestalo. Ukázkový příklad toho, že za peníze lze koupit vše, ale někdy ne na dlouho.
Pořádná dávka romantiky, kdy je sice od začátku jasné, jaká je pointa a jak to celé musí dopadnout, ale přesto čtete a čtete a čtete až jste u konce a je vám líto, že tak krásné dopisy nebudete moci číst dál.
Velmi vydařená knížka. Styl psaní mi přijde podobný Vieweghovi, ale většinou jsem se u jeho knih tak dobře nebavila. Místy vtipná, ale přitom nejde o nic veselého, zajímavé vztahové propletence, chvílemi člověk neví, jestli Borise litovat nebo se na něj zlobit. Konec pro mne překvapivý, pořád jsem si říkala, jak ten Boris se svým životem naloží, až do posledních stránek.
S knihou jsem se vrátila do studentských let. Lehce předvídatelné, ale svižně psaná a Cameronovi jsem moc fandila, i když hlavní hrdinky jsem měla někdy už plné zuby, přestože neprožila zrovna nejšťastnější dospívání.
Tato kniha mne vůbec nezaujala. Hodně hrubá, vulgární výrazy, odehrávající se ve velmi krátkém časovém období, kupodivu i lehce předvídatelná. Nejméně zajímavá kniha od Fieldingové. Poslední dobou mám pocit, že jde především o kvantitu na úkor kvality.
Souhlasím s tím, co se zde již psalo. Čte se rychle, ale nic po ní nezůstane. Prostě neurazí, ale ani nenadchne. Rozhodně to není nejlepší Viweghovo dílo.
Kniha mi připadala hodně syrová, povrchní, s minimem děje. Hedvika řešila pouze své pocity, ale bez emocí nebo empatie. Nebyla to zrovna postava, ke které by čtenář vzhlížel.
Tohle a román? Jeden dům a v něm změť různých osudů a do toho myšlenky a zážitky pisatelky. Popsat něčí osud v pár větách a hned se věnovat dalšímu, vybírat si víceméně osobnosti nějak známé (například Miloš Forman), do toho zakomponovat světově dějiny od koncentračních táborů po Ukrajinu, Izrael, Gazu, nesmí chybět zmínky o Chartě 77, Havlovi a celé to točit kolem jednoho domu, to z díla zajímavý román nedělá. Kniha mě nenadchla.
Dívka v mlze měla zajímavější téma i průběh vyšetřování. V této knize lze pachatele a jeho důvod vytušit velmi brzy. Každopádně čtivě napsané.
Tato kniha se od jiných knih o Severní Koreji liší v tom, že ji napsala Jihokorejka. Bylo zajímavé číst o tom, jak na Severokorejce pohlížejí v Jižní Koreji a opačně. A nakonec se obě země spojí alespoň symbolicky v jednotnou Koreu díky přátelství obou žen.
Zajímavá zkušenost z pohledu někoho, komu se podařilo dostat za hranice Severní Koreji, i když pohyb byl značně omezený režimem. Uvítala bych větší obrazovou dokumentaci. Jako celek mi to přišlo neuspořádané, konečnou pasáž jsem už ani nedočetla. Škoda, autorka je jedna z mála, kdo se do KLDR dostal, mohla to v knize využít lépe. Více mě zaujala kniha rozhovorů Svědectví o životě v KLDR.
Zajímavý životní příběh o tom, co dokáže píle, odhodlání a vůle jít si za svým snem a za to jistě pan Maršálek zaslouží obdiv a uznání. Ke konci už v knize zaváněla velmi často samochvála a to mi vadilo.
Na začátku mi vadilo, jakým způsobem je koncipován text. Na odstavce jsem si musela zvyknout a trochu nechápu, proč tento styl autorka zvolila. Nejsem si jistá, jak moc je kniha autentická, zda skutečně rodina Josefa existovala a na základě výpovědi autorka napsala knihu. Nikde jsem žádné podrobnosti nenašla. Samotný příběh je psaný čtivě, ukazuje dění a život jak v Sovětském svazu, tak za války a v poválečném období a vykresluje propagandy komunismu. Je to velmi zdařilá kniha a 1* navíc autorce za to, že to dotáhla do konce a knihu vydala na své náklady.