Kopta
komentáře u knih
Sněhulák
Jo Nesbø
Aha, tak to teda jo. to si líbit nechám. Jo Nesbø je autor, který je mi více méně známý a Sněhuláka jsem měl na polici asi skoro pět let. Nakonec po mnoha letech čtení fantasy jsem se dostal i k tomuto. No, co říct. Neuvěřitelné. Zde snad ani nejde vyjádřit jak moc je tahle kniha epická a úžasná. Jo Nesbø má talent na psaní knih, které vás drží neuvěřitelným způsobem. Jsou knihy, které mají dvě stě stránek a musím je číst skoro měsíc a pak je Sněhulák. Kniha, která se dá zhltnout jedním douškem. Už jsem četl tunu knih, ale málokterá je jako tato a Jo si s ní získal na plné čáře mé srdce. Jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četl.
Listopád
Alena Mornštajnová
Audio ČRo: Kupodivu kniha, u které už u mě Mornštajnová naráží. Asi je tady problém v té budoucnosti, která šla udělat tak, že ani nešlo o budoucnost. Jenže pak by to byla jen další sentimentální retroslátanina, kterých do roka vyjde padesát.
Maus – Souborné vydání
Art Spiegelman
Dílo, které nakonec ani nebylo o životě v koncentračním táboře, jako o jednoduchém příběhu jednoho muže napříč válečnými dějinami. Autor ke všem přistupuje perfektně inovativně i v malých případech, které jsou uctyhodné. Povinná četba mezi komiksy.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Po dlouhé době věc, které jsem dal druhou šanci. Už jsem v knize ztrácel tempo a pak se to začalo lámat a opět jsem si v tom něco našel. Na jednu stranu boj, ale mnoho motivů hezkých a čtivých. Soukupová si mě tak dokázala získat do budoucna, i když zde to občas byla drhnota.
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Tohle je jiné kafe. Uznávám, že pokud bych neviděl a hlavně nemiloval film, tak by to bylo jinak. Ale myslím si, že minimálně. Oproti Mundstockovi se Spalovač čte prakticky sám a až na pár hluchých míst, které byli i ve filmu jsem byl neuvěřitelně potěšen. Ta literatura, která se musí číst. Všechno vás osvobodím... vypustím do éteru.
Rudý Zeman
Jaroslav Kmenta
V tomto případě není skoro co řešit. Je to jasné téma, které rozebírá jasného antagonistu, což se prostě prokáže hned na prvních pár stránkách. A pak už se to jenom prohlubuje a prohlubuje. K tomu asi není moc, co říct, v rámci zpracování tématu a zachování faktografického odkazu jde o povinnou literaturu. Oproti Boss Babiš jde o knihu, která se více zajímá samotnou politikou i morálku. To je téma mi obecně mnohem bližší než na bázi ekonomiky a obchodů, což bylo dost negativní na oné knize. I zde se to naťukne, ale není to několika set stránková záležitost, ale pár desítek, které člověka nevytrhnou. Zeman se hodně dlouho zabývá logicky Zemanem, pro lepší pochopení se taky zabýváme jeho spolupracovníky, což je občas taky trochu nudnější, protože jde o ty ekonomické záležitosti. Poté přichází i pasáž s hackerem, která člověka docela zvedne z židle, ale bohužel tam není žádné zakončení. Satisfakční. Ale to nenastane do doby dokud Zemanův politický život neskončí. Podobný styl očekávám i v nečekaném Babišově Palermu, kde ekonomika půjde lehce stranou, i když je to zde nezbytné. Co dodat? Jen doufám, že Kmenta tady s námi bude alespoň dalších padesát let, aby nám stihl ukázat život mnoha dalších "spasitelů" typu Klaus, Topolánek, Paroubek nebo i Okamura a další, aby mladší lidé nebo lidé, co nemají čas se tímto zabývat, měli obsah ze kterého by mohli čerpat a dozvědět se pravdu. Děkujeme!
Oheň a krev
George R. R. Martin
Tak tohle byl průser. Martin si odskočil menší/větší prokrastinací od Západozemí do Západozemí, ale o pár let zpátky. Do výsluní samotných Targaryenů. A dal nám možnost si přečíst, jak to všechno bylo. A bylo toho tolik, že se mi z toho kroutí nejenom ohanbí. Prvních pár stránek je v celku zajímavých. Bodejť, detailně se v nich dozvídáme vše, co jsme za dlouhé roky čtení a sledování seriálu chtěli vědět. Jenže brzy zjistíme, že plody nesou i otravné pecky. A někdy i červy. Martin se totiž vydává tak detailní cestou pojetí děje, že se z toho až dělá nevolno. Děj, který by vystačil bohatě na nějakých padesát stránek popisuje sáhodlouze a únavně na několik stovek. Nebo alespoň dvojnásobek. S tím by ani nebyl v mém případě problém, ale jde o to, že mnoho těch informacích je naprosto zbytečných. Upřímně mě nezajímá, co dělal jeden bezvýznamný lord, který měl toho a toho vojáka, který udělal tohle a tohle a pro kontext celého příběhu jsou v podstatě irelevantní. Asi nejvíce v rámci drzosti to náš textový mág posune do bodu, kdy věnuje celou jednu kapitolu postavě, která je úplně k ničemu a do děje ani nezasáhne. A proč by taky? Děj totiž o padesát stránek dál skončí a my vlastně nevíme polovinu celku. Nevím, jestli jsem byl jenom špatně informován, jak to básník myslí, ale když jsem se blížil asi sto stránek do konce a nějak mi došlo, že asi nedostaneme příběh Baelora, který byl asi v rámci rozvoje nejvýznamnější panovník, ani příběh Černožára, který je pro budoucí vývoj a lore docela dost důležitý a nakonec ani to nejzajímavější, což je Robertova rebelie. Nic z toho nedostaneme. Proč? To nevím. Martin si odběhl už skoro deset let od dopsání Písně ledu a ohně a místo toho jsme dostali dílo o Targaryenech, které končí v půlce jejich vlády. S 600 stránkami obsahu, kde skoro polovina je popis toho, co dělal jeden panoš tam, komu co udělal tady a jak to neovlivnilo děj potom. Asi největší výsměch je v tom, že dostaneme rodokmen rodu, dostaneme nějaký stručný popis, ale nedostaneme mapu. Takže když nám autor barvitě líčí jak se armáda jednoho lorda blížila tam a druhá nepřátelská jim šla do zad odtamtud, tak pokud neznáte náhodou mapu fiktivního kontinentu nazpaměť... upsík, máte smůlu, doufám, že jste si neužili děj. To samé platí o lordech, kteří v jedné bitvě stojí na jedné straně a poté tam, a jelikož autor nabídne lordů a jejich rodů tři prdele, snad se předpokládá, že přesně víte, kde nechal čmelák žihadlo. Martin si odskočil od toho, na co všichni čekali na něco, co nikdo moc nečekal, ale zase chtěl. Ale dostal to v neuvěřitelně zdlouhavé verzi. Nejvíce mě na tom štve to pojetí zápisků ze Západozemí formou nalezení historických pramenů a podobně. Přičemž snad kdokoliv, kdo kdy se zajímal o historii, tak ví, že toto pojetí, kdy víme, kdy kdo něco někomu řekl přesně a co si o tom myslel, je absolutní nonsens, který byl jedině dával smysl, kdyby bylo Západozemí prošpikované diktafony a kamerami. Což asi jako nebylo. Normálně by mě to neštvalo. Pokud by si kniha právě nehrála na dějepisný popis reality. Nakonec tedy dostaneme to, co jsme nečekali, ale vlastně chtěli, ale ještě to máme odfláknuté bez poloviny toho důležitého a s tempem toho jak Martin píše se toho asi ani nikdy nedočkáme. Takže tato kniha byla vlastně v celku zbytečná. Strávil jsem s Martinem v Západozemí a Essosu s jeho sérií všech asi pět tisíc stránek. Ty dohromady však nikdy nebyli tak úmorné, těžké až nudné jako šest set stránek o stoleté historii kontinentu. Fu.
O myších a lidech
John Steinbeck
O myších a lidech je především klasika. Především je to část povinné četby. Nicméně ještě jedna z těch příjemnějších knih. Ve výsledku se ale nejedná o dílo, které jsem čekal. Knížka se nečte zrovna tak plynule, jak by si někdo mohl myslet a ani nemá ani tolik moc efektu, kdy vás příběh zcela vtáhne. Ale tak nějak příjemně proplouváte slovy, větami a stránkami a nakonec tenhle menší kousek i dočtete. Příběhově vzato jde o nádherné dílo, které vám ukáže lehce jiný pohled na literaturu jako celkovou. Jednoduše klasika.
Bouře mečů
George R. R. Martin
Tak se vrhneme na komentář ke třetímu pokračování a doufám, že z toho nevrhneme. Prolog: Zcela upřímně si Martin mohl vybrat trochu lepší pohled než takového Chetta, ale musím uznat, že jsme dostali pohled na Mormontův budoucí osud, ale jako prologový hrdina se mi Chett líbil asi tolik jako zpráva o zvýšení DPH. Jaime: Jeho linka byla vskutku vítaná, jelikož to knihu jednoznačně obohatilo o nové procházky Westerosu a víc jsme konečně mohli zjistit jaký Jaime je a jaká proměna u něj nastane. S Jaimem jsem byl zcela spokojen. Catelyn: Linka lady Stark/Tully byla příhodná hlavně tím, že mapovala nějaké dění na bojišti mezi Starky a Lannistery. Spíš to ukazuje jak začíná být Cat naivnější a trochu ztrácí smysl rozhodování, ale na druhou stranu vám jí musí být líto. Už kvůli tomu, že se s ním uvidíme naposledy. Ehm... alespoň pokud bude naživu. Arya: O její lince jsem měl docela pochybení po druhé knížce, kde to bylo vskutku padesát na padesát. Hlasovat o nedůvěře jsem nakonec nemusel, spíše jsem onen program ještě víc podpořil. Její části knihy dostali vcelku hezké uvolnění a úvod do minulosti samotného rodu Starků aj.. Její linka byla do posledního dechu výborná a mohli jsme se sblížit s Bericem a Ohařem, což jsem také velmi uvítal. Valar Morghulis. Tyrion: Je snad na tom něco k diskuzi? Kdokoliv kdo má něco proti Tyrionovi to asi nemá v hlavě v pořádku a čte Píseň ledu a ohně naprosto zbytečně. Každá kapitola s nám je požehnání a hned vím, že se budu skvěle bavit a očividně oprávněně. Záležitost s Purple Wedding, procesím a soubojem Hory a Rudé zmije je na Pulitzerovu cenu samotnou (Pozn.: V seriálu se jim povedlo ten soud opravdu vyšvihnout na nový level, v tom mají tvůrci u mne bod). Davos: Tak jak jinak by jsme mohli vědět okolo záležitostí krále Stannise. Davos má úžasný pohled na věc a jeho linka se odvažuji říct byla stejně dobrá jako ta Tyrionova. Jeden z nejlepších. Sansa: Konečně se Sansa stala onou dívkou, který jí chceme mít. Z naivní holčičky se konečně stává dívka, skoro až žena, která za pomoci pana Baeliše zjistí jak se hraje hra o trůny. Konečně to dostalo šťávu. Bran: I když se Branova linka skládá převážně z vyprávění různých příběhů a putování, tak Reedovi tomu dodávají skvělý nádech mystičnosti a myslím si, že i celkově by mohl mít Bran později opravdu co nabídnout. Jen si hold musíme počkat. Jon: Jelikož je Jon jedna z mých nej postav už od seriálu vždy jeho linku vítám. Dobrodružství za Zdí pro mne, ale nebylo zase tolik extra, ale Ygritte to dokázala opravdu skvěle osladit. Boj na Zdi zase na druhou stranu moc velký zážitek nebyl, ale to už je hold schopnost psaní takových pasáží. Naopak pasáž politikaření a rozhodování mezi Winterfell a Castle Black bylo teprve opravdové terno. Daenerys: To že poslední drak nemá skoro co nabídnout jsem věděl už od druhé knížky, ale věděl jsem, že třetí kniha by ji mohla ukázat v novém stylu a to se stalo. Její linka byla o mnoho lepší a čtivější, ale jenom nám to ukazuje jak začíná být Dany špatná. Postava, kterou všichni původně litovali a milovali teď všichni začínají nenávidět. Vyhnáni Joraha dle mého názoru bylo vskutku zbytečné a Dany tím jenom utvrdila to, že nebude to o nic lepší dále. Epilog: Sice mě moc nezajímá osud jednoho blbýho Freye (zvláště když co sotva se s ním seznámíme, tak je zase fuč). Nicméně potřebovali jsme nějaký prostředek k veškerému ději. Jsem rád, že jsme se mohli setkat opět s Dondarrionem a Thorosem... a celkově s hošany od Bobří řeky. Ti se tentokrát rozhodli vzkřísit lady Stark z mrtvých a dát ji odplatu. Bylo to úžasné na menší dokončovačku od Starků, ale spíš mě štve, že se o tom vůbec nic dalšího (asi) nedozvíme.
Blues
Václav Hrabě
Hrabě je rozhodně zcela jiný rozměr českého básnictví. Neříkám, že přímo můj šálek, ale rozhodně je to kafe, o kterém víme, že je kvalitní a jede.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Audio: Češi rádi vytvářejí zcela satirické a bizarní světy a postavy. Švejk je celosvětový úkaz a podobný je Saturnin. U něj jsem měl zvláštní problém, že buď jsem se lámal smíchy a nebo jsem nevěděl o co kráčí. Občas byly momenty zcela úžasné a promyšlené a někdy zase táhnoucí se nic. I tak jde o zápis do dějin české literatury, ke kterému se jistě budu rád vracet.
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Audio ČRo: Velice autentické, dobře odvyprávěné, děsivě poutavé. Skoro mi přišlo, že ukončeno strašně brzy, což se nedá vyčítat, ale pointa je, že takový obsah by se dal poslouchat neustále.
Hlava XXII
Joseph Heller
Když jsem četl k maturitě, skončil jsem po padesáti stránkách. Najednou v audiu na ČRo naprostá pecka, u kterého jsem se nad onou bizarností nedokázal zastavit smát. Jasně, nějaké pasáže úmorné a zbytečné. Mnohdy ale klenot k popukání.
Noční chodci
Jaroslav Rudiš
Tuto knihu doporučuje 10 z 10 zubrů a 8 z 10 čůrajících sov.
Jméno růže
Umberto Eco
Jméno předkůže není na pořadu dne. Spíše měsíce s tím, jak těžce se to četlo. Koukám, že kniha je pro mnohé klenotem a asi jim to nehodlám vyvracet. Jen z mého úhlu pohledu jsem nebyl úplně naladěn na křesťanskou filozofii, která má v sobě i nějaký krimi příběh, který nemá hrát hlavní roli a proto je takový bezvýznamný a plytký. Vlastně až na pár pasážích nemohu mluvit, o tom, že by mě kniha zaujala. Mnohdy tu mluvím o zkracování obsahu, aby byla kniha schůdná, ale tady by nezbyl ani prolog. Smutný příběh celosvětové klasiky.
Romeo a Julie
William Shakespeare
Klasický příběh, na který asi není moc, co sdělit. Jeho problémem je, že ho všichni znají nazpaměť dříve než vůbec vědí, kdo ho napsal, nebo jak vypadá obal knihy. Kniha je už mnohdy zbytečná, jedině, že by ji někdo přečetl s úžasně důmyslným a veršovaným překladem, tak by člověk ocenil i samotné detailní čtení. Přeji lidem z roku 2200, že Romeo a Julie už nebude tolik prokádrované školstvím a vším, že někdo si ho bude moct přečíst a užít si to.
Spasitel
Jo Nesbø
Já vlastně nevím, co psát, abych se neustále neopakoval a nebyl nějak monotónní v tomto tématu. Ale ono zde jednoduše faktem je, že tady se stále drží stejně příjemné standarty až z toho mrazí. Harry Hole a jeho vyšetřování má zase nějaký zajímavý případ, který vlastně opravdu zajímavý je, dostáváme se skrze ně všemožnými příjemnými kličkami, opět zažívání psychický proces hlavní postavy, která je prostě skvěle vybudována a i skvěle funguje. Jako vždy se nemusíte bát, že by nějaká pasáž byla nudná, vždy se najde něco zajímavého. K tomu všemu je autor jako vždy v situacích trefný a pohotový. Co více si přát? Samotné rozuzlení ve výsledku možná lehce přitažené za vlasy, ale spíše s lehkým pohlazením. Také ve výsledku lehce zvrácené, kdy najednou Harry za sebou pálí nejeden most a nebo je někde nechtěně pálí za něj. Tato veškerá souhra věcí a situací tvoří další skvělý počin, který po posledních čtivech byl naprosté osvobození a naprostá radost číst. Jako vždy děkuji.
Šachové figurky
Peter May
Bylo hezké se naposledy vrátit na ostrov Lewis. Je to až těžké pomyslet, že to je pravda. Zde máme případ toho, kdy se opět vracíme do originálního pojetí ich-formy k Finovi a nelitujeme. Opět nám ukáže zákoutí jeho myšlení. I jeho hříchů. Máme zde trochu zvláštní případ, kdy se setkáme s přáteli z minulosti a zároveň nějakou tou další kriminální zápletkou, která je jako obvykle v pozadí. Jediné, co člověka docela mrzí, je fakt, že pokud si pamatuji, tak to, co je popisováno v této knize není v prvním díle ani naznačeno. Což je docela škoda, protože to celé série trochu dost ubírá na autentičnosti. I tak jsme v pozici, kdy mnoho věcí do sebe zapadne. A hlavně já se opět (i když trochu s odstupem) opět cítil, že čtu něco výjimečného a něco, co sděluje něco více. Ale Skála navždy zůstane v mém srdci.
Pentagram
Jo Nesbø
Další Nesbø je prostě radost. Za odměnu. Máme zde Harryho, který se snaží dotáhnout do konce co začalo již před lety. Krom toho se nám zde opět objevuje zajímavý případ, tentokráte ve sféře sériových vrahů. Funguje to prostě skvěle. Kniha mne jako vždy jak jsem čekal chytla velmi rychle a šlo to rychle. Bohužel jsem ale narazil na problematiku výskytu postav a jejich příběhů, který mi přišli zdlouhavé a zbytečně. Kniha tím byla docela v mém ohodnocení v ohrožení. Neřekl bych, že šlo vždy o zbytečné části knihy, ale bylo jich v celku dost a nezáživné. Nicméně vše se v dobré obrátilo. A to v moment, kdy Jo ukázal jak geniálně a nečekaně umí naservírovat pointu a vzít ji v ruku v ruce k epickému finále. A je to tady. Máme nečekaný zvrat, mind fuck, no a i finále v osobní části samotného Harryho. Záchrana přišla. Ale bylo to těsné.
Šifra mistra Leonarda
Dan Brown
Dan Brown znovu a opět, ale po roce. Langdomův debut v Andělech a démonech se osvědčil perfektně. Brown tam dokazuje jeho skvělou schopnost vyprávět napínavý příběh, plný vědomostí a naučných věcí. Historie ožívá jinak. Tenkrát jsme řešili spojení vědy a náboženství. Nyní jsem náboženství rozvraceli. Je fakt ten, že film byla první záležitost, která mne uvedla do světa Browna jako takového. A byl jsem uchvácen. Přišli další filmy a nakonec literatura. A u ní jsem byl uchvácen podruhé. Andělé a démoni bylo skoro až převratné dílo a nyní se k tomu vracíme. Nic extra se nezměnilo. Stále je ve mne zakořeněna výtka lidí v tom, že další knihy jsou jenom šablony oné první. A ona je to asi pravda. Šifra to vlastně dokazuje. Opět máme vraždu, opět dívku (v nesnázích) a geniálního Langdoma, který to vyřeší. Trochu klikatější cestou. A to je asi hlavní problém této knihy. Kdysi velice záživné a vzrušující pasáže měli stejnou pointu, ale proměnili se do určité nezáživné části. Moc informací, které se poté mění do několika, které už prostě někdy i přeskakujete a přijdou vám nezáživné. To je asi to. Ale jinak jde asi o to, že kniha se četla neuvěřitelně zvyklý. Jak jsem asi tak nějak čekal. Jde o skvělou záležitost. Ale na skoro až přelomové Anděly a démony to prostě nedosahuje. A obávám se, že se to už jen tak nezopakuje.
