Kopta komentáře u knih

Trochu těžší dílo. Těžce se nad tím přemýšlí, protože Kafka se s tím moc nemaže a hned jde k věci. O to hůře snesitelnější je se prodírat dalšími desítkami stránek, ve kterých se vlastně nic moc neděje a zdá se to být těžce přístupné. Trvá to než si to člověk nějak sesumíruje a pochopí. Ano, důležité dílo. Na mě osobně v celku nepřípustné.

5 10.02.2021

Těžký příběh ze života a díla Nobelistů. V tomto případě další polské Nobelistky a bezpochyby jedné z nejzajímavějších dám dnešní doby. O tom už vím dlouho a pořádně. Proto taky vím, že jde o úžasná díla. Taková, která ale mnohdy nejsou pro mě. Kniha začne velmi lehce a příjemně. Postupně už se ale zaměříme na náročnější a delší povídky a poté se jenom teleportujeme do další velké fáze, která se může jevit nad chápání a podobně. A v tom je asi ten problém. Že postupem času se ztrácí má pozornost, chápání a vnímání toho, jak by to bylo být. Výsledek? Další kniha, u které se v půlce naprosto ztrácím a nevím, co si s tím počít. A i když mi do konce zbývá jen pár stránek, vím, že absolutně nevím, o čem byly a vlastně to nemá cenu. Je to škoda. Ale je to další zajímavá knížka, která obchází mé chápání, a kterou jsem nemohl dočíst. Měl jsem šanci v Tokarczuk a v moji milovanou bizarnost. Nakonec z toho dost nebylo.

5 23.09.2020

Jméno větru se objevilo velmi nečekaně. Velmi příjemným způsobem, kdy se člověk dozví, že jde "jakoby" o novou Píseň ledu a ohně, ale svou, originální a jinak udělanou. Svou. A navíc z toho bude seriál. Byl jsem natěšený, co si budeme. A příběh sám o sobě není zlý. Jasně, musíme se probrat přes hodně zvláštní úvod, kde se seznamujeme s postavami, kde zjistíme, že z těch 15 nakonec budou důležité jenom 2 nebo 3. Pak se tedy vydáme tam kam chceme, tam nás zase pro změnu čeká seznámení s dalšími X postavami, se kterými se stane to, co se s nimi stane, jasné. Takže zase lehce zabitá část. Ale hej, stejně jako o všech knížek od Martina, se to dokáže číst hrozně rychle, a když autor dá, tak i příjemně. Pak tedy přijde konečně milovaná Univerzita. Na ní však dojde k zajímavému faktu, že to, co by vypadalo jako největší nuda byla z knihy asi největší zábava. Proto jsem si střed asi nejvíce užil. Jenže pak to bohužel jde dolů ze srázu. Příběh se totiž začne točit v nějaké smyčce toho, že hlavní hrdina se snaží nalézt nějaké otázky na odpovědi, co může znít jako super motivace pro něj. Pro mě je tam ale motivace skoro nulová, jelikož mě ty odpovědi jednoduše nezajímají. Protože Rothfuss má jednu neuvěřitelnou slabinu ve svém příběhu, na kterou jsem hlavně trpěl skoro celých posledních 200 stran a to, že jeho vývoj příběhu není ve výsledku nic důležitý. Kniha má neuvěřitelný přehršel kapitol, které jenom zaplňují děj, aby se neřeklo a dělají knihu tlustší, ale ony vám vlastně nic neřeknou. K čemu nám je Kvotheho neustále snažení se o dívku a její nahánění přes desetinu odhalení mapy příběhu na 600 stránkách? Jeho neustálé bojování o to, zda může nebo nemůže drnkat na loutnu a podobně? Jeho lezení za kanálovou kamarádkou? Jeho zadlužení, univerzitní trampoty a nepřátelství jsou v celku logické, a proto mě drží a baví celou knihu. jenže potom se v tom začnou motat divno-draci, lidi, kteří měli tak nezáživnou linku, že když se pak kolem nich začne točit dalších 50 stran, tak nevím proč a kvůli čemu. Jasně, je to moje chyba. Ale je to moje chyba za přispění toho, že se z mého subjektivního úhlu pohledu se v půlce knihy vlastně nic neděje. A to je dost smutné. Nechci to srovnávat s GoT už z principu, že to stále jsou dvě rozdílné knihy, ale když to vezmu obecně, tak Martin měl kouzlo v tom, že v každé kapitole z každé z postav se něco dělo pod nějakým záměrem. A těch pár stránek, kde třeba se někoho ptali na kraviny jste přetrpěli, protože ta kniha byla skvěle napsaná. Zde se prodíráme příběhem, který je někdy už zábavná asi jako poslouchat Andreje Babiše dva roky v kuse, že je vyvolený, bezúhonný a čistý jako hovno spadnuté z nebe. Posledních asi 200 stran už opravdu dočítám s lehkým odstupem a posledních pár kapitol skoro s odporem. Je mi jasné, že o něčem další dvě knihy na více jak 500 stran být musí, ale samo o sobě je vtipné, že z toho Kvotheho úvodu, co vše dokázal, tak v první knize je zmíněna jen jedna věc. A to mi přijde spíše jako pěkně drzá loupež než jako nálada na to si přečíst další knihy. Což je taky škoda, jelikož jsem hned počítal s tím, že se vrhnu rychle na druhou a zatím poslední knihu, ale poté, co jsem zde byl spokojen a pak jsem spadl tvrdě na hubu, budu spíše rád, když najdu sílu se jenom podívat na připravovaný seriál. Za mě neuvěřitelná škoda.

5 04.02.2020

Platí zde skoro stejný vzorec jako u dokonalé první knihy. Máme zde jasný příběh jako kriminálky, který ale vůbec nemá, co dělat s krimi příběhem. Brzy se zase projeví psychologické prvky, které tvrdě mávají se všemi postavami. Jen je taková menší a jednoduchá škoda v tom, že zde právě skoro ten stejný vzorech příběhu, akorát daný na jinou postavu. Jinak zde opět jako v první knize je neuvěřitelně originálně kombinovaná ich-forma s er-formou. Tady však jde o to, že místo toho, kdy jste v první knize díky ich-formě objevovali psychické zákoutí hlavní postavy, kdy jste se do něj dokázali lépe vcítit. Zde onen způsob trochu moc prodlužuje knihu a nenabízí nic extra nového. Bohužel mnohdy se v knize najdou až neuvěřitelně nudné pasáže, i když první kniha byla žranice pro každý odstavec. Nyní je to bohužel jinak. A byl jsem z toho mnohdy dost zklamaný. To nic nemění na tom, že kniha se četla skoro stejně dobře jako ta první a příběh sám o sobě byl opět zahalen nějakým tajemstvím a napětím. Ale první knihu to nepředčí ani za nic.

5 30.10.2019

Kundera. To jméno snad nepůjde zapomenout. Ať už kvůli politické situaci tehdy i dnes, kvůli činům, jeho životu a nebo i jeho dílům. To vše kombinuje autora, který dokázal za svůj život jako málokdo. Do dnes živoucí ikona, která se svou nedostižností zdá být již jako spousty let po smrti, ale stále nesmrtelná. Žert je toho důkazem. Dlouho se musíte provrtat skrz postavy a jejich charaktery, což ne vždycky může člověka bavit a ne vždy mu připadat jako dobrá záležitost. Ale i tak vám to nedá. Čtete si dál a vy začnete chápat souvislosti a s nimi vám to začne připadat lepší a lepší. Skončí to všeljak. Ale ne vyloženě špatně. Ani ne tolik v rámci příběhu, jako spíš v rámci geniality díla.

5 08.03.2019

Je až neuvěřitelné, že po sedmi letech mé tradice čtení HP každé léto, je toto vše za mnou. Nikdy jsem nehodnotil knihu méně něž pěti. Dnešek nebude výjimkou. Všechny knihy se četly neuvěřitelně plynule a nádherně, že se to asi ani moc nedá popsat. Poslední kniha má určitou strohost v tom, že je vlastně konec a vy ani nevíte jak se ohledně toho šoku máte cítit. Jde o skvělé dílo, které mě provází od dětství a do tvrdé dospělosti. Děkuji mockrát!

5 20.08.2018

Věc, která je menší záležitost a ani se nedá říct, že jde o věc pro děti. Jedna z nejzvláštnějších knížek, jakou jsem kdy četl. Věc, která nemá něco, co by mělo nějakou extrémní hodnotu v rámci povinné četby (zřejmě), ale je to něco co ve vás ať chcete nebo ne, zanechá něco co vás poznamená. Věc, kterou by měl přečíst úplně každý.

5 21.08.2016

Jedna z klasik a perliček naší české literatury má vskutku opodstatněnou chválu. Svévolné drama, které má své kouzlo v Čapkovském stylu. Není co říct...

5 20.11.2014

Tolkien je král fantasy. Moje seznámením s tímto mistrem jelo v podstatě chronologicky. Počínaje Húronovými dětmi, tak končívalo a nyní stále pokračovaně Pánem prstenů. Líbí se mi, že Tolkien skoro až nevědomky pro čtenáře zapsal odkazy na první příběhy Středozemě. Zaráží mne, že mnoho úžasných postav a menších odvětví příběhů se nepropašovalo do filmu, i když by tím jeden film trval pět hodin. Kniha mě překrásně provedla skoro celou Středozemí a dala mi silné napětí a lásku ke knize samotné. Tolkien asi není pro ty, kteří vyrůstali na Eragonovi, ale rozhodně by každý neměl pochybovat o dokonalosti tohoto mistrovské díla, které je dnes kult, který se rodí jednou za tisíc let.

5 01.03.2014

Audio ČRo: Výcuc velkodíla, který funguje jako skvělá anotace a ochutnávka pro to si knihu určitě přečíst celou.

4 07.11.2024

Takové Roky 2. Nejhorší spíše je, že text nemá konstantní myšlenku. Nicméně to plyne hezky a nečekaně záživně. Ne vždy je to zadarmo.

4 25.04.2024

Audio ČRo: Asi deset let zpátky jsem četl k maturitě. Tehdy mě to dost oslovilo. Dnes vidím zvláštnosti, že se Werther chová jako puberťák a emař. Jsou tam však silné až filosofické momenty. Hezká jednohubka, která umí fungovat, ale nějaké linky mohou být problematické. Nicméně je taky otázka kolik z toho je oběť romantismu.

4 03.03.2024

Audio Čro: Těžká záležitost, která se díky audiu dokázala moji osobě přiblížit a v celku jsem za to rád. Občas silné momenty a silné poselství. Významná práce.

4 16.09.2023

Natož, že se jedná o velkolepý debut s největším jménem, tak kniha má drive v tom, co bylo nejvíce navíc. Předmluva a doslov. Více než tři sta stránek je jakási faktická výplň, která však nemá nic moc společného se prožitkem než faktografickým výčtem, což je v něčem v pořádku, ale očekávání se mohou lišit.

4 08.09.2023

Audio ČRo: Neuvěřitelný zážitek, který byl umocněn tím, že jsem od něj nic nečekal a s každým skvělým slovem Igora Bareše říznutý občasným Gottem si mě dílo získávalo. Občas kniha vazbila, když se věci opakovaly v rámci podobností příběhů, ale mám za to, že se vždy dílo dokázalo vrátit do dobrého drajvu. Za mě kromě knihy i zážitek.

4 28.08.2023

Audio ČRo: Čekal jsem cestopis. Dostal jsem neuvěřitelně vyhrocené a strhující drama v exotické krajině. Orwell zde prokazuje svůj umělecký um, který je ve stínu známějších, ale skoro méně záživných děl. Příjemný poslech zajímavé práce.

4 13.07.2023

Asi chápu smysl, ale strašně mi nesedl styl vyprávění. Chápu přínosnost a to, že dílo je nějak v tendenci posouvat něco někam dál (doplňte si, co chcete), ale osobně mi nesedí samotný styl.

4 10.07.2023

Po sto stránkách plácání sice vidím potenciál, ale ta nedějovost mě ubíjela. Jedeme dál.

Začátek neuvěřitelný. Pak se to nádherně a postupně mění v post-apo klišé. Logicky. Tohle je klasika, kterou všichni vykrádají. Jenže to sebou nese, že dnes už to není tak originální. Připadám si už jako blázen, ale tohle mě postupně tak smutně opouštělo, až se mi chtělo brečet.

Očekávaná položka, která kdybych měl nějakou čtenářskou krizi by mě dokázala bez pochyb nastartovat k dalším knihám. Před zkouškovým docela příjemné zlepšení čtenářských zážitků. Prostatový fidget spinner dost pobavil. Jako mnoho jiných pasáží. Nějaké pasáže jsem upřímně přeskočil, ale kupodivu jako nefotbalový fanoušek, zrovna tu jsem hltal. Záleží. Vlastně moje první (auto)biografie a myslím, že se v celku zadařila. I když jsem u těchto děl skeptický s časem jejich prezentace. Snad se dočkáme i 84 (ale padne tím vtip), protože zde budeme mít ještě hodně co nabídnout.

4 27.12.2022