Kopta
komentáře u knih

Takové plus k úžasnému filmu. Jasně popsané, jasně podobné a odvyprávěné. Klasika, která ve filmu je trochu více dynamická. Skvělý komiksový kult.


Teď po Oppenheimerovi více doceněné dílo jdoucí v jiných případech dost pod povrch a z jiných stran. Někdy až moc. Kniha občas připomíná komiksovou encyklopedii války, ale dá se chápat, že to je v rámci kontextu nutné. Náročné dílo, které je ovšem vysoce kvalitní se silnými myšlenkami a dynamickým vyprávěním, které ke konci trochu začne drhnout a motat se, aby pak finále samotné bylo dech beroucí - Jsem spalující pekelný oheň. Jsem oheň. Jsem stvoření nicoty. Jsem ten, co nechal zapadnout slunce nad říší vycházejícího slunce.


Občas pobaví, občas zcela bez charakteru. Takový zvláštní směsice, která je něco mezi.


Kdysi jako maturitní četba, dnes jako absolutní kult. Skvěle čitelné a silné. K tomu v podání pana Dvořáka už člověk jen čeká, kdy to bude jako v Zaklínači.


Musím říct, že jsem se dlouho takto u čtení komiksu necítil. To, že by to mohlo být dobré jsem nepochyboval. Ale až takto, ne. Něco, co má příběh (dobrý navíc, i když v nuancích nedořešený), spád, dynamiku a neuvěřitelně dobré odkazy. Navíc jsem zažil i husí kůži, co se mi dlouho u komiksu nebo literatury celkově nestalo. V maličkostech hapruje, ale jinak absolutní pecka. Povinná četba mezi komiksy.


Stále se dá těžit z principu Hellboyovství, ale už to prostě není žádná pecka. Hlavní hodnota v pražském prostředí.


V něčem strašně generické. Pořád to samé dokola s podobným příběhem, nudnými pasážemi a Jerrym, který je automaticky za kokota. Jako oukej, ale přestalo bavit komiks zpátky.


Nečekané krátké, ale alespoň oslovující básně. V malém dokázali zachytit a potěšit.

Oproti prvnímu dílu rozhodně zlepšení. Sice taky občas dialogově v rámci pointy kostrbaté, ale příběh uvnitř stojí za to. Na druhou stranu mi přijde, že nejedna situace by byla lepší jako seriálová podoba.


Něco je totální zbytečnost, ale celek spojený s Mexikem jako takovým je tak silný a atmosférický, že by měl být námětem na film. Skvělý kus.


Dost divný a pomalý rozjezd. Pak docela čtivé, ale strašně nijaké.


Klasika, která v něčem nemrzí, ale je faktem, že Mignola to občas příšerně overthinkuje a dává tam zápletky zamotané jak projev Pitomia na deset hodin v PS. Naštěstí v tomto případě jsme se dokázali vymotat, i když všeljak.


Audio ČRo: Atmosférický kumšt, který si hraje s mezilidskými vztahy a posouvá tím literární jazyk to jiných a specifických končin. Příjemný zážitek, který nebyl vyloženě degradován retrospektivními psážemi.


Audio: První seznámení s autorem. Myslím, že v celku dobrý zážitek, ale v dnešní době mi přijde, že bych si to nepřečetl. Audiokniha to dost zachránila. Konec byl v něčem strašně zdlouhavý a patetický. Skoro na výprask v hodnocení. Zážitkem v celku však docela dobré. Dokážu si představit další díl.


Zlatý hřeb nezklamal. Jasně, už je to jenom dojezdovka něčeho, co má zřetelně nalinkovaný průběh, ale provedení bylo super. Sice už občas trochu překombinované a podobně, ale nakonec bylo vidět, že autor ví, co dělá a má svůj svět v malíčku. Tohle se Hillovi opravdu povedlo. I na dojemné finále, které pohnulo více než by se dalo čekat.


Čekání je u konce. Ze začátku jsem byl rád v drajvu, který nová kniha nabízela. Četlo se to na Tokarczuk nečekaně svižně a konkrétně. Pak se stala opět Tokarczuk. Knihu jsem dočetl, protože nějaké pasáže byly líbezné, ale tato kniha jen potvrzuje, že její styl nikdy nebude úplně mým. A pokud ano, musí jít o menší věci jako Pluh před kosti mrtvých. Trochu mi to připomíná Rudiše, jenže jeho si vždy přečtu rád. Možná protože délka a formát odpovídá Pluhu. O to víc se bojím Winterbergra. A o to víc se jinak těším na audioknihu, která tuto kniha zážitkově posune někam jinam. Věřím, že k lepšímu.


Určitý návrat na začátek. I když jde o retrospektivní dílo, tak perfektně dovysvětluje zbytek onoho světa a dává zde nový smysl a řád. A navíc velice záživnou a zajímavou formou. Velké finále čeká.


Zajímavý necharakterní příspěvek, který trochu hapruje v rámci charakterů i překladů. Příběhy jsou za vlasy přitažené a takové nijaké. Až na pár zajímavých momentů, je toto docela střelba vedle.


Audio ČRo: Po mnoha více intelektuálních věcech je zde něco, co se s tím nějak nebabrá a jde rovnou na dřeň. V něčem až nečekaně přímě až jednoduše. V něčem triviální, ale o to víc uvolňující a jasné. I když to, že se jedná o parafráze na realitu, která navíc nepředává nijak extra velké poselství tomu celému ubírá.


Audio ČRo: Nečekaně svižná humoreska, která neustále něco předává ve vtipné formě a záživně. Preiss tomu dodává nový rozměr s pomocí skvělé postavy komisaře z Bolzánky.
