Kopta komentáře u knih

Za práci s jazykem rozhodně cenu chápu. Napsání "Montgomery Bearns" už fakt ne. První povídka Everest, pak pomalý a kluzký sestup. Mám radost, že někdo píše i malé povídky. i když asi už chápu jejich problém.

Po dlouhé době silná záležitost, která mě opravdu držela. Upřímně asi nejvíce do začátku druhé knihy. Audio ČRo: Jen potvrzení skvostnosti díla.

Kniha zajímavá hlavně překladem, ale na mě velké sousto. Nešlo se udržet v takové komplexicitě.

Upřímně jsem se držel v knize díky oné originalitě, která tahá významnou část. I tak z toho šlo vyždímat za mě víc. Trochu mi to připomnělo tasemnici ze Špíny. I tak je super vidět, že se lidé nebojí experimentovat.

Neuvěřitelné zklamání. Kundera zde ukazuje jen část svého umu. Jakoby ty povídky bránily v odpoutání talentu tvůrců. Až nečekaně nezajímavé a prosté.

Zajímavý kolotoč. Nicméě spíše záživný než blitku hodný. Oproti syrovému a vážnému filmu se kniha čte až podezřele svižně až jako u brakového románu. Jenže nenechal bych se zmást. Sílu tam cítíme. Cením taky věrnost u filmu. Nějaké pasáže strašně nudné až strašně zbytečné. Svižnou knihu to jen zbytečně natahuje na někdy unulý proces. I tak je to silné dílo, které má právo být mezi největšími.

Klasicky nenarativní (tolik) a pocitový Murakami. Zase po roce. Jednohubka, která nakonec má v konci větší sílu než by se zdálo. Taky nutno myslet na někdy trochu překvapující sexuální scény. Příjemné čtivo, což se v tomto případě dalo čekat. Občas drhlo ve stejné zamotanosti dokola.

Začátek neuvěřitelný. Pak se to nádherně a postupně mění v post-apo klišé. Logicky. Tohle je klasika, kterou všichni vykrádají. Jenže to sebou nese, že dnes už to není tak originální. Připadám si už jako blázen, ale tohle mě postupně tak smutně opouštělo, až se mi chtělo brečet.

Plně chápu ohodnocení. V pohodě. Jenže už je toho moc. Stopadesátá kniha za rok, která neřeší problémy současnosti a raději se vrtá v hříchách minulých. Výjimečně to není druhá světová. Naprosto generické. Cením nové prostředí, které by mě i zajímalo, ale další výlet do minulosti prostě nezvládám. Postavy jsou všechny namalované stejné barvou a co hůř je jich tam jako much na hovně. Neříkám nic. Určitě skvělá kniha. Ale jestli ji někdy dočtu, tak jedině když nebudu už tak bombardován kvantem knih z minulého století o českých komplexech za rok.

Hned na začátek střela realuty o tom, jak vlastně dopadl první sešit, což mi ve druhém nedošlo. Trochu to nechtěně pro mě asi ztratilo drajv. Tady už jsou mini příběhy ostatních, které k něčemu tak poloeskalují. I tak to dokáže mít říz.

Bohužel. Styl mě strašně neoslovil.

Za jednu jízdu tramvají. Tak trochu pozitivum i negativum. I když jde o vedlejší linku, tak byla záživná. A burácká od začátku do konce, tak se dalo příjemně čekat.

Poprvé s Tezukou. Manga jinak. A hodně záživná. Začátek trochu nejistý, pak vidíme doktora House ve své manga lidské verzi. Zajímavý aspekt zoomorfismu. Nějaké povídky se silným přesahem. Kontroverzní Pinoko. Zážitek. O to víc se těším na Adolfa.

Epstein se jako vždy čte dobře. Jeho Nerez ve mě rezonuje doteď. O to víc je zajímavé, že vydává v jednom roce druhou knihu a ještě několikanásobnou. Ale to je asi kámen úrazu za mě. Skoky v ději s tunou postav mi velice brzy zamotaly hlavu a už se z toho moc nešlo dostat. Bohužel. Vidíme se brzy!

Občas moc teologické, ale v něčem se zajímavými pravdami. Přínosné dílo a pramen.

Počátek trochu děsivý formou, která se nakonec drží i do konce, nicméně s jasnou a lepší provázaností. Jasně chápu Nobelovku. Osobně jsem se od díla cítil trochu odcizený, ale i tak jsem cítil, jak do mě zapisuje.

Velice slibný i když nejistý začátek se postupně začne sypat jako pod ruka dost odporným způsobem. Postupně to přestává fungovat a začne být dost nezáživné. Palahniuk začíná silně zklamávat.

Asi byla chyba jít do historické knihy po historické knize. To je trochu těžkost české literatury, že je toho přehršel. Nevím, zda byl problém v předchozím klenotu nebo stylu, ale Paví hody mě nechaly bohužel chladným.

Kniha si mě musela postupně získat. V něčem zapeklité, ale pro mě asi i tématem velice blízké. Takový Marquéz bez magického realismu. Příběh knihy se zařeže do srdce spolu s osudy. Spousta věcí se může jevit jako nedořešená. Slabší pasáže u Hanze možná. Velice srdcová kniha.

Vzdávám to po pár stránkách. Nepamatuji se, kdy naposledy jsem byl takto zmatený při čtení. Dějově jsem se nechytil na jediném odstavci.