Kopta
komentáře u knih

Klasicky nenarativní (tolik) a pocitový Murakami. Zase po roce. Jednohubka, která nakonec má v konci větší sílu než by se zdálo. Taky nutno myslet na někdy trochu překvapující sexuální scény. Příjemné čtivo, což se v tomto případě dalo čekat. Občas drhlo ve stejné zamotanosti dokola.


Začátek neuvěřitelný. Pak se to nádherně a postupně mění v post-apo klišé. Logicky. Tohle je klasika, kterou všichni vykrádají. Jenže to sebou nese, že dnes už to není tak originální. Připadám si už jako blázen, ale tohle mě postupně tak smutně opouštělo, až se mi chtělo brečet.

Plně chápu ohodnocení. V pohodě. Jenže už je toho moc. Stopadesátá kniha za rok, která neřeší problémy současnosti a raději se vrtá v hříchách minulých. Výjimečně to není druhá světová. Naprosto generické. Cením nové prostředí, které by mě i zajímalo, ale další výlet do minulosti prostě nezvládám. Postavy jsou všechny namalované stejné barvou a co hůř je jich tam jako much na hovně. Neříkám nic. Určitě skvělá kniha. Ale jestli ji někdy dočtu, tak jedině když nebudu už tak bombardován kvantem knih z minulého století o českých komplexech za rok. Audio ČRo: Jinak bych se k tomu nedostal. Stále si trvám na svém vyjádření v rámci principu této knihy. Obsahově je to další Lednická či Mornštajnová. Proč ne? Ale proč jo? Je to svěží řecký vítr, který se dobře poslouchá, ale číst bych ho nezvládl (již vyzkoušeno).


Hned na začátek střela realuty o tom, jak vlastně dopadl první sešit, což mi ve druhém nedošlo. Trochu to nechtěně pro mě asi ztratilo drajv. Tady už jsou mini příběhy ostatních, které k něčemu tak poloeskalují. I tak to dokáže mít říz.


Za jednu jízdu tramvají. Tak trochu pozitivum i negativum. I když jde o vedlejší linku, tak byla záživná. A burácká od začátku do konce, tak se dalo příjemně čekat.


Poprvé s Tezukou. Manga jinak. A hodně záživná. Začátek trochu nejistý, pak vidíme doktora House ve své manga lidské verzi. Zajímavý aspekt zoomorfismu. Nějaké povídky se silným přesahem. Kontroverzní Pinoko. Zážitek. O to víc se těším na Adolfa.


Epstein se jako vždy čte dobře. Jeho Nerez ve mě rezonuje doteď. O to víc je zajímavé, že vydává v jednom roce druhou knihu a ještě několikanásobnou. Ale to je asi kámen úrazu za mě. Skoky v ději s tunou postav mi velice brzy zamotaly hlavu a už se z toho moc nešlo dostat. Bohužel. Vidíme se brzy!


Občas moc teologické, ale v něčem se zajímavými pravdami. Přínosné dílo a pramen.


Počátek trochu děsivý formou, která se nakonec drží i do konce, nicméně s jasnou a lepší provázaností. Jasně chápu Nobelovku. Osobně jsem se od díla cítil trochu odcizený, ale i tak jsem cítil, jak do mě zapisuje.


Velice slibný i když nejistý začátek se postupně začne sypat jako pod ruka dost odporným způsobem. Postupně to přestává fungovat a začne být dost nezáživné. Palahniuk začíná silně zklamávat.


Asi byla chyba jít do historické knihy po historické knize. To je trochu těžkost české literatury, že je toho přehršel. Nevím, zda byl problém v předchozím klenotu nebo stylu, ale Paví hody mě nechaly bohužel chladným.

Kniha si mě musela postupně získat. V něčem zapeklité, ale pro mě asi i tématem velice blízké. Takový Marquéz bez magického realismu. Příběh knihy se zařeže do srdce spolu s osudy. Spousta věcí se může jevit jako nedořešená. Slabší pasáže u Hanze možná. Velice srdcová kniha.


Vzdávám to po pár stránkách. Nepamatuji se, kdy naposledy jsem byl takto zmatený při čtení. Dějově jsem se nechytil na jediném odstavci.

Tohle je za mě krok vedle. Kmenta se čte jako vždy skvěle a přístupně, jenže tohle je téma, které mě tolik neoslovuje na rozdíl od reálných lidí jako je Zeman a Babiš v centru dění. Tohle po více než sto stránkách zní jako sci-fi. Což je můj problém, ale tohle téma mě prostě neoslovuje. Jsme zvědavý na další díly ze série, ale tohle jsem nakonec musel odložit.

Je docela docela s podivem, že původní Metal moc lidi nezaujal, ale tohle už je pecka. Jenže člověk se asi musí prokousat tím nezajímavým, aby chápal toto. Já po půlce vůbec nechápu už patnáctého Batmana, neustálé přehazování emocí dle náhodného padnutí. To prostě nejde.

Škoda, že zde není napsáno, že je tu takový jako první díl. Dost bych si ušetřil chápání blbostí okolo. Docela už začínám být unavený z neustálých recyklací Batmana, což chápu, že je princip takovýchto komiksů, nicméně už to někdy je uzavřeno v kruhu. Toto sice není přímo ten případ, ale už to začíná být blízko.


Samozřejmě kde jiné než v Bible Belt. Zajímavý počin, který rozhodně má do budoucna, co nabídnout. Motivace možná trochu kolísavé, ale zatím dobré.


Musím uznat, že v něčem je tento příběh takové klišé ve stylu odtažitého kluka, holky, která ho změní a snad se do sebe i zamilují. Takových najdete hodně napříč žánry. I tak mě toto dokázalo oslovit a líbilo se mi to.


Film mám velmi rád už z dětství. O to víc ho docením, když vidím, jak přímočaře a jasně šel. Autorka se tady strašně babrá v detailech a to, co je ve filmu v jedné scéně se tady táhne skoro dvacet stran. Tuna vedlejších a zbytečných problémů a méně dynamické. Celkově vzato zklamání.
