Kopta komentáře u knih
Zlatý hřeb nezklamal. Jasně, už je to jenom dojezdovka něčeho, co má zřetelně nalinkovaný průběh, ale provedení bylo super. Sice už občas trochu překombinované a podobně, ale nakonec bylo vidět, že autor ví, co dělá a má svůj svět v malíčku. Tohle se Hillovi opravdu povedlo. I na dojemné finále, které pohnulo více než by se dalo čekat.
Čekání je u konce. Ze začátku jsem byl rád v drajvu, který nová kniha nabízela. Četlo se to na Tokarczuk nečekaně svižně a konkrétně. Pak se stala opět Tokarczuk. Knihu jsem dočetl, protože nějaké pasáže byly líbezné, ale tato kniha jen potvrzuje, že její styl nikdy nebude úplně mým. A pokud ano, musí jít o menší věci jako Pluh před kosti mrtvých. Trochu mi to připomíná Rudiše, jenže jeho si vždy přečtu rád. Možná protože délka a formát odpovídá Pluhu. O to víc se bojím Winterbergra. A o to víc se jinak těším na audioknihu, která tuto kniha zážitkově posune někam jinam. Věřím, že k lepšímu.
Určitý návrat na začátek. I když jde o retrospektivní dílo, tak perfektně dovysvětluje zbytek onoho světa a dává zde nový smysl a řád. A navíc velice záživnou a zajímavou formou. Velké finále čeká.
Zajímavý necharakterní příspěvek, který trochu hapruje v rámci charakterů i překladů. Příběhy jsou za vlasy přitažené a takové nijaké. Až na pár zajímavých momentů, je toto docela střelba vedle.
Audio ČRo: Po mnoha více intelektuálních věcech je zde něco, co se s tím nějak nebabrá a jde rovnou na dřeň. V něčem až nečekaně přímě až jednoduše. V něčem triviální, ale o to víc uvolňující a jasné. I když to, že se jedná o parafráze na realitu, která navíc nepředává nijak extra velké poselství tomu celému ubírá.
Audio ČRo: Nečekaně svižná humoreska, která neustále něco předává ve vtipné formě a záživně. Preiss tomu dodává nový rozměr s pomocí skvělé postavy komisaře z Bolzánky.
Audio Čro: Těžká záležitost, která se díky audiu dokázala moji osobě přiblížit a v celku jsem za to rád. Občas silné momenty a silné poselství. Významná práce.
Trochu zmatené pasáže, které se postupně vyjasňují. Nicméně už nám to někdy drncá. I tak jsem dost zvědav, kam se to vypumpuje.
Ujíždíme zde trochu z mých zajetých konceptů, ale stále jsou zde pasáže, které mě totálně ničí. Klasika české literatury, která pokračuje v nejlepším směru.
Dílo, které nakonec ani nebylo o životě v koncentračním táboře, jako o jednoduchém příběhu jednoho muže napříč válečnými dějinami. Autor ke všem přistupuje perfektně inovativně i v malých případech, které jsou uctyhodné. Povinná četba mezi komiksy.
Spíše heslovitý úkaz do českých dějin, ale pokud mělo být přínosem vzbudit další zájem, tak si myslím, že efektivně. Úkaz toho, že komiks se dá dělat i jinak a navíc dost typicky hezkou českou formou zájmu o historii.
Skoro až menší antropologické zjednodušené okénko do východní sexuality. Čím dřív si člověk připustí spíše encyklopedickou část než narativní. Tím lépe. Zajímavý náhled.
Musím říct, že po devátém Hellboyovi se dostáváme do stejné atmosféry, ale trochu jiných vrstev a fungovalo to perfektně. Začal zde nový kosmos, který dával smysl a byl zábavný. Doufám, že Mignola zde nezanevře.
Po letech návrat k Hellboyovi. Z jedné stránky jako vždy zajímavé, ale bohužel jsem sáhl po díle, které mělo nejeden odkaz na starší kusy. To by ani nebyl takový problém jako absence vyvrcholení.
Natož, že se jedná o velkolepý debut s největším jménem, tak kniha má drive v tom, co bylo nejvíce navíc. Předmluva a doslov. Více než tři sta stránek je jakási faktická výplň, která však nemá nic moc společného se prožitkem než faktografickým výčtem, což je v něčem v pořádku, ale očekávání se mohou lišit.
Audio ČRo: Neuvěřitelný zážitek, který byl umocněn tím, že jsem od něj nic nečekal a s každým skvělým slovem Igora Bareše říznutý občasným Gottem si mě dílo získávalo. Občas kniha vazbila, když se věci opakovaly v rámci podobností příběhů, ale mám za to, že se vždy dílo dokázalo vrátit do dobrého drajvu. Za mě kromě knihy i zážitek.
Drží se nějaký standart. V něčem trochu jako stejné, zblázněné, ale s nějakým konceptem, ale uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.
Audio: Češi rádi vytvářejí zcela satirické a bizarní světy a postavy. Švejk je celosvětový úkaz a podobný je Saturnin. U něj jsem měl zvláštní problém, že buď jsem se lámal smíchy a nebo jsem nevěděl o co kráčí. Občas byly momenty zcela úžasné a promyšlené a někdy zase táhnoucí se nic. I tak jde o zápis do dějin české literatury, ke kterému se jistě budu rád vracet.