koryslava komentáře u knih

Co se dá od Greena očekávat: otravná holka, přiblblý kluk a spousta rádobyduchaplných citátů. Ale narozdíl od Aljašky to tady zachraňuje skvělá atmosféra nočních střech, opuštěných benzínek a dalekých cest. Ten koncept někam utíkat mi přijde nádhernej, ale nedá se to moc vyjádřit slovy, myslím si, ani tady to nedopadlo dobře. Nakonec je to vždycky k horšímu.

5 15.10.2018

YA styl psaní, trochu překombinovaný děj, kde si člověk už nepamatuje, ve kterých všech pevnostech Jamieho (případně Claire) věznili, a pořád se někdo musí vzájemně zachraňovat.

Nicméně:
Nejlepší romantický vztah, jaký jsem kdy četla. Není to žádná osudová láska na první pohled, ale přesto je cítit, jak se navzájem přitahují. Není to ani procházka růžovým sadem, mají konflikty a rozdílné hodnoty. Ale BAVÍ SE o tom. Mají konverzace. Mají společný humor. Rozumí si. Vybírají si být spolu. (Proč je ta laťka tak nízko i pro vztahy v knihách???)

A Claire není krásná dokonalá hrdinka se speciálními silami. Své „speciální síly“ si sama vybudovala. Hrdinka, ke které člověk svým způsobem opravdu může vzhlížet. Reálná osoba. (Jo, pořád je někdy trochu moc OP, viz boj s vlkem, ale s tím se musí asi počítat v tomhle typu knihy)

Historické prostředí působí z laického pohledu velmi věrohodně, nebyly tam žádné momenty, u kterých bych se chytala za hlavu se slovy „To by se nestalo, to by se nestalo“.

Atmosféra skotské vysočiny je skvělá.

4 02.07.2024

Taky jsem se obávala, že to bude moc nudné, ukecané, moc postav a tak. Ale nic z toho se nekoná. No dobře, ukecané to je, s tím se už v Rusku musí počítat, že tam budou všichni filosofovat, ale je to zábavné. Postav, které si musíte zapamatovat, není moc a jdou od sebe lehce odlišit.
Celá kniha vlastně neměla nějaké vyvrcholení, neměla žádnou pointu, žádné velké finále ani drama, prostě život a postupný rozklad a nebo vývoj vztahů. Takové lepší 13 Reasons Why. Nechápala jsem propojení příběhu o Anně a Levinovi, ale celkově to bylo fajn. Hrozně bych si chtěla přečíst podobnou knihu o současnosti, věrohodnou, s věrohodnými lidmi a dialogy. Taky mi to trochu připomínalo Kunderu, nebo naopak, že jo, s tím, jak se autor dokáže vcítit do postav a naprosto věrohodně popsat jejich psychické stavy a myšlenkové pochody. Nejvíc mě pohodila scéna s porodem a tím, jak to Levin vnímal, a pak to jak kosil obilí nebo co.

4 04.02.2020

Celý děj se dá shrnout tímto popisem: Sal je smutný - tak jede někam, aby nebyl smutný - tam si někoho najde, zapaří s přáteli - je tam smutný - jede někam, aby nebyl smutný... a tak dál. Ufuf. Vlastně to je vystihující, ale mě to deprimovalo úplně strašně. Nemá to žádný východisko! Nenávidím to...
(Jediná dobrá část byla s těma mexičanama.)

4 27.09.2018

V souvislosti s úvodem knihy, jenž pojednává o rozdílech mezi ženami reportérkami a jejich mužskými protějšky, mi přijde hrozně zajímavé porovnání s jinou knihou ze stejné edice – Kamenné věže od Jagielskeho. O stejné válce, a úplně jinak. V jeho knize jsem se dozvěděla o chronologii války, o všech Čečenských lídrech, jejich politické strategii a povaze. A o tom, jak bydlí v baráku s nějakou rodinou a nudí se, když čeká na setkání s vysněnou „celebritou. O ženách se zmíní ke konci ve třech větách, jen tak mimochodem, jako by byly jen nějakou minoritou, vedlejším, nedůležitým prvkem.
Tahle kniha je úplným opakem, a vůbec to neskrývá, je v tom skoro až provokativní. A moc mě to bavilo a těšilo. Je to samozřejmě hrůzostrašné, všechno, čím si Čečenci museli projít a pravděpodobně částečně stále prochází, kniha se nečte lehce, a člověka u toho popadají pocity viny, když čte o nezájmu západu (a hledá paralely v dnešních konfliktech, které možná mají mediálního zájmu více, ale člověk osobně je z nich už unavený a nechce se mu na to myslet – jenomže lidé tam jsou víc než jen unavení).

Je to naturalistické, osobní (ale přiznaně osobní, nehraje si to na stoprocentní objektivitu, dokonce na to upozorňuje na začátku, objektivita je obtížná, když jste s lidmi a žijete jejich příběhy, úplná objektivita není ani cílem), čtivě napsané.

Zajímavý byl kontrast ze začátku lehce glorifikovaného čečenského národa, jeho povahy, kultury atd., versus ke konci odhalení tohoto kulturního přístupu k ženám. (Úplně se ve mě vaří krev když čtu o tom, jak nějakou ženu zabijí za to, že byla znásilněna, je to její chyba z nějakého důvodu, ČEST rodiny je důležitější než člověk, jakože what the actual fuck, jak, proč??) Je dobře, že to autorka nezastírá, jen se bojím, že by z toho někdo mohl vyčíst: „Vidíte? To Rusko tam přece přináší vyspělou kulturu!, což je samozřejmě blbost.

Skvělý je i epilog o Rusku, metro z diktatury do chaosu – dobrá paralela, ale nakonec vlastně výmluva a fatalismus. Když ruský disent a inteligence Rusko takto shazují (aby ukázali že nesouhlasí s režimem a distancovali se?), vlastně je to kontraproduktivní a stále se staví do role oběti. Schopnost lhát jako pozitivní vlastnost, lidé mají zafixované, že lež je přirozenost médií.

3 18.09.2024

Opravdu to působí jako kdyby vám vaše babička vyprávěla storky z jejího života. Plynulý proud na sebe navazujících i nenavazujících příběhů, ve kterých se ale není těžké zorientovat. Pro lidi bez předchozí znalosti ukrajinské historie může být docela šokující, jaké hrůzy se tam konstantně děly. Kniha o tom ovšem vypráví dost věcně, bez patosu nebo přehnaně naturalistických detailů, takže se to čte stále docela lehce. Doporučuju.

3 05.08.2024

Fakt psychický týrání. Úplně vás to natahuje k prasknutí, a furt nic, a furt nic. Příběh je vlastně úplně jednoduchej, líbí se mi, že tam nefiguruje žádný nadpřirozeno ani psychopatický zabiják. King má dobrý charaktery. Vždycky mi dlouho trvá, než se do něj začtu, ale když se mi to podaří, tak nikdy nelituju.

3 01.06.2019

Dobrý. Hodně dobrý. Nebála bych se říct, že je to zatím Glukhovského nejlepší kniha - asi taky proto, že se tam konečně nevyskytují žádné podivné příšery, lidojedi, mimozemšťani ani apokalypsa. Glukhovsky je srdcovka. Ačkoli kritik by asi vytkl spoustu věcí, a já taky, pořád je to skvělé. Je. To. Realistické. On sní reálné sny. Dělá reálné věci tak, jak by se staly. A teď nemyslím příběh, ale spíš jednotlivé situace. Ilja má zvláštní, někdy fakt divné, někdy úplně reálné myšlenkové pochody. Autorovy slovní obraty zní ze začátku nepřirozeně, dokud si člověk nezvykne, tak je to fakt wtf. Přemýšlím, jestli je to autorem, překladem nebo jestli takhle v Rusku někdo může uvažovat. A myšlenka knihy je taky docela inovativí. Díky, díky moc.

3 29.12.2018

Jak neočekávané, RL v tvídovém saku, pohledný, čahoun (180 cm je čahoun, jo? Aha), s hustou kšticí, nabalí krásnou blondýnku S VOSÍM PASEM A S IQ 208! To už je parodie sama na sebe.
Nicméně je to zábavný, první tři čtvrtiny mě bavily asi víc než Šifra a Andělé, nejspíš proto, jak jim ty útěky hezky vycházely a nikdy nepřišli na nějaký místo pozdě, a nikdo tam nebyl mrtvej...
Ale ten konec to rozsekal. Všechno byla jen iluze, Roberte, nebyla to nemocnice a ten doktor neumřel a ten kdo vypadal jako zlej je vlastně hodnej a kdo byl hodnej ten je zlej a pak se to ještě třikrát změní a mor vlastně není mor...
Fakt,tyhle konce mě dokážou pohodit. Chcípám.

Edit: Když se na to kouknu z druhý strany, tzn. že Brown fakt možná miluje tu historii a psychologie postav je mu úplně jedno a používá je jen jako jakousi formu pro poukázání na své milované ilumináty a další podivnosti, tak je to asi pochopitelný. Ale nevím, jestli tomu tak je.
A ještě, myšlenka týhle knihy, jakože už bychom měli ty lidi fakt nějak omezit, je dost aktuální a donutí k zamyšlení.

3 19.12.2018

Pokud máte zájem o kýčovitý americký film s opravdu hlubokým morálním ponaučením, které do vás autor hustí všech 354 stran, s opravdu nevěrohodnými dialogy (aka týpek se baví s člověkem, na kterého zrovna narazil na ulici, jako kdyby ho znal přinejmenším od dětství), spoustou frází a citátů, které se do textu nehodí, protože je jinak psán jakýmsi rádoby drsným nespisovným stylem... No. prostě Zusak mě irituje na nejvyšší míru. Čau.

3 15.10.2018

Po Zločinu a trestu jsem se dalšího Dostojevského bála, ale tohle bylo (nevím, jestli kvůli novějšímu překladu, nebo kvůli tomu, že jsem ZaT četla jako malá) stokrát lepší. Byly tam nudná místa, ale jako celek mě to fakt totálně bavilo a přečetla jsem to fakt rychle, na to jaká je to tlustá kniha.
Nejlepší postava je Smerďakov. To je prostě bez debaty.

3 27.09.2018

Silné. Ale myslím že celou knihu už přede mnou vystihl komentář uživatele Pečivo.

3 08.03.2018

U všech Murakamiho knih přemýšlím nad tím, zda tím chtěl autor něco sdělit, nebo... spíš mám pocit, že vždycky něco sdělit chce, ale nevím, jestli mě to uniká, nebo ani on sám pořádně neví, co je vlastně tím cílem. Je to hrozně nedosažitelný a nepopsatelný, ale vždycky to tam je, ať už je to nějaká surrealističtější kniha nebo zrovna tohle. Nikdy se to nakonec nevysvětlí, v žádný povídce ani knize, o co teda nakonec šlo. Ale možná je to dobře. Nicméně, Útok na pekárnu se mi líbil, mám ráda, když se nějaká "zlá" situace typu loupeže odehrává takovým miloučkým způsobem, jako tomu bylo tady.

Nevím. Všichni tvrdí, jak je to strašně šokovalo, jak to bylo převratné a tak. Neříkám, že mi přijde incest normální, ale u těchhle mi to přišlo vlastně sympatické. Ani zakopání matky mi nepřišlo nějaké strašně hrozné ebo tak. Vůbec nevím, o co autorovi šlo. Pořád jsem očekávala, že se stane něco úžasně převratného nebo hrozivého, ale furt nic. Přišlo mi to takové miloučké, že se tam k sobě všichni chovali tak přátelsky. (Někdy až moc.) Nicméně, mělo to silnou atmosféru, která nejde jen tak setřást a ulpí na člověku ještě dlouho po dočtení knihy.

3 03.02.2017

Temno, temno, pár hodin světla a znovu temno. Mlha, černozem, špína za nehty. Pach mokré srsti.
Depresso o to větší, že člověk nemůže knihu na chvíli odložit a uklidňovat se myšlenkou „je to jenom kniha,“ a dokonce ani „už je to minulost, dneska se lidé tam mají líp.“ Ikdyž se svým způsobem dočkáme happy endu, pořád víme, že to happy end není, že opravdu „bude hůř“.
Nikdo vlastně neví, co se děje.
Skvělý lehký vývoj charakteru hlavního hrdiny, hrozně milý vztah strýce a synovce (to jediné asi způsobilo, že nakonec z knihy nemám jen smutné a depresivní pocity).
Přišlo mi ale trochu zbytečné mít na konci kapitolu z pohledu Sašky (zvlášť když jeho myšlenkové pochody nebyly odlišitelné od Pašových). A nelíbilo se mi, jak se tam psalo o ženách, neříkám, že to bylo nevěrohodné, to nedokážu posoudit, ale i tak mě to rozčilovalo.

2 27.09.2024

(SPOILER) Ouvej, moc pláču, že už to skončilo... Asi jsem už dlouho nečetla žádnou coming of age magickou knihu z prostředí školy. I když souhlasím s předchozími komentujícími, že k akční nebo romantické YA fantasy to má daleko, tak mě to absolutně bavilo, jak kdybych koukala na barevný Netflix seriál - nemohla jsem se odtrhnout.
Co mi přišlo skvělý:
- Prostředí Ukrajiny circa roku 2005. Oprýskané zdi, telefonování z pošty, jedení salámu a nakládaných okurek.
- Neodhalení pointy až téměř do konce, takže vás to nutí číst a přemýšlet nad tím, co se skrývá za oponou, případně kdo umře a tak.
- Roztomilý vztahy hlavní hrdinky.
- Psychologie postav, jejich počáteční nenávist, strach, zmatení, a následný přerod, i to, jak potom vidí studenty nižších ročníků. Myšlenkové pochody.
Co mi vadilo:
- Pointa mě nakonec zklamala. Nebo jsme nebyla schopná to plně pojmout, nicméně přijde mi, že slova nemají zas až takovou hodnotu. Nicméně zajímavý koncept. (Popravdě řečeno by mě asi ale zklamala jakákoliv pointa, protože ten build up a napětí bylo tak dobrý.)
- Žádné sympatické ženské postavy kromě hlavní hrdinky. Lehký slutshaming, neustálé komentování toho, zda je nějaká dívka kyprá, přibrala, má moc vysoké podpatky atp.
- Trošku Mary Sue hlavní hrdinka, ano, Sašo, ty jsi jediná, komu se tohle povedlo, wow, jsi úžasná. Syndrom vyvolené.

Celkově ovšem doporučuju.

2 22.08.2024

Skvělé. Důležité. Sexuální násilí není černobílé, neexistují dokonalé oběti a predátoři nejsou zlí úchylové z temné uličky.

2 16.07.2024

Začátek zněl skvěle, poetické putování neokázalou, zapadlou krajinou, namotivovalo mě to znovu jet někam na Východ. Nicméně nedokázala jsem to dočíst. Situace se opakovaly, všechno působilo hrozně povrchně, opravdu jako roadtrip skrze spoustu míst, která vám potom v hlavě splynou v jedno. Zvlášť když jste, jako autor očividně je, většinu času pod vlivem alkoholu. Taky se mi nelíbilo, jak píše o lidech na těch místech. Jako kdyby pro něj nebyli lidé, ale jen kulisy, které oglosuje nějakým poetickým komentářem, nebo si z nich dělá srandu, místo toho, aby se je aspoň trochu snažil pochopit. Kalný západ slunce někde na venkovské silnici.

2 19.04.2024

(SPOILER) Genialita. Nevěděla jsem, že to není dokončeny, a fakt mě to naštvalo, chtěla jsem vědět, jak to dopadne... :(((

2 22.02.2024

Další skvělá kniha z této edice, zábavné, děsivé true crime spolu s kontextem doby a vysvětlením toho, proč se vůbec něco podobného mohlo stát.
Zajímavé momenty: Psychologické profily sériových vrahů, švédská společnost která je schopná se otevřeně postavit proti rasismu a populismu a to, že se to dělo z našeho postkomunistického pohledu tak dávno, v podstatě to, co se děje dnes, politici co straší imigrací, je úplně identické, a toto je hrůzný příklad toho, kam to může vést.

2 19.02.2024