Koza3 komentáře u knih

No nevím. Možná si v tom každý dokáže najít rady do současného života, ale mě to příšlo, že v tom hledáte moc velkou složitost. Kniha je psána jednoduše (teda měl jsem českou verzi z anglického překladu, takže tam asi nejsou ty čínské speciality podchyceny) a povídá o tom, jak zvládnout válku a vyhrát. Pokud tam vidíte nějaké taktiky do života s partnerem nebo do práce, tak Vás trošku lituji, protože to zřejmě nemáte v životě jednoduché :-) Přelouskal jsem to za pár dní a asi si z toho nic nevezmu...

3 12.09.2021

(SPOILER) Asi se nevyhnu spoilerům, tak pokud jste ještě nečetli, nečtěte ani tenhle komentář. Napadá mě srovnání s Katovnou o Bibli od Divadla Sklep. "První polovinu na něj čekáme, on nepřichází a druhá polovina je jen o něm!" A z části je to pravda, protože stovky stran je nám avizováno, že přijde velká bitva, na kterou jsem se těšil nejen v seriálu, který mě defakto ke knížce přivedl, ale i celou knihu. No a závěrečný "cliffhanger" je sice fajn, ale Shadow napochodoval na bojiště, všichni zkameněli a šup, konec. Připadám si okraden. Kdybych to nečetl a stalo se mi to v seriálu, tak mě vyloženě naserou. Byla to moje prvotina s Gaimanem a jsem rád, že jsem četl anglickou verzi (protože pan Středa a Stín mi trhají uši) a to ještě v doprovodu full-cast audioknihy, která byla naprosto bravurní. Barvitost jazyka a exprese má Gaiman luxusní a chápu, proč je považován za špičku fantasy žánru. Taky se mi líbí jeho oddanost knize, že procestoval celou Ameriku a psal o zapadákovech, které můžete v reálu fakt navštívit a víc se tak dostat do atmosféry. Jsem taktéž nadšen z popisu jednotlivých bohů. Někdo tady psal, že nechápe proč tam nejsou čerti nebo Baba Jaga. Jako mně stačili ti obecně známí a představil nám i hromadu bohů, o kterých nikdo nikdy neslyšel. Takže za mě i tohle bylo super. Jediná (ale podstatná výtka) je tedy za to zakončení, kde nás Gaiman opil rohlíkem. Proto musím dát průměr. Každopádně na seriál se znovu podívám a pokud vyjde někdy avizovaná dvojka, tak si ji milerád přečtu.

3 06.03.2021

Řekl bych, že se jedná o slabší díl v porovnání se zeměplošskou konkurencí, ale i přesto se jedná o velmi vtipné dílko. Mrakoplaš zrochu dospěl, je tady zase pár vtípků Smrťe i dalších jezdců apokalypsy a barbar s bavlněným spodním prádlem. Slupl jsem za týden a těším se na další trampoty z Ankh-Morporku

3 16.09.2020

Nacházím se v životním období, kdy upřednostňuji krátkou a údernou zprávu, příběh či myšlenku. Tří hodinové filmy nebo 600 stránkové knihy si dávám pouze v případě, kdy společnost garantuje kvalitu. U Budoucnosti jsem však poprvé v životě dal na obálku, ze které dýchá hustá atmosféra, základní synopsi o nesmrtelnosti a v neposlední řadě na zvučné jméno autora. Nedal jsem tedy na Vás čtenáře a ignoroval průměrné hodnocení. A udělal jsem chybu. Musel jsem se nutit do čtení, protože vedle zajímavé myšlenky se jednalo o nastavovanou kaši, která byla nejen zbytečná, ale i neskutečně nudná. Jan se na základě okolností nechá vláčet po Evropě a hledá smysl života, své kořeny a odpověď na otázku zda je nesmrtelnost fakt tak super. Celé to téma by mělo větší koule, kdyby to Dmitri naňahňal na 300 stran. Věřím, že pak by se to na databaziknih.cz dostalo do "červených" čísel.

3 17.05.2020

Po loňském shlédnutí Bohemian Rhapsody jsem měl chuť si o nich něco přečíst. Z filmu bylo patrné, že si to trošku zdramatizovali a ne všechno bylo pravdivé, ale to už tak u biografických děl bývá. Nedávno jsem četl Bon Jovi a líbila se mi kritika, kterou tam na sebe jednotliví aktéři uvalují. Nebojí se říct, že jsou hvězdy, ale taky říkají co posrali. To samé je super poslední kapitola Total Recall od Schwarzenegera, kde natvrdo vysvětluje, jak tajil před ženou dvacetileté "děcko" se svojí uklízečkou. Těchto "bulvárů" nebo "vyznání" se tady u Queen moc nedočkáte. Jde vidět, že spisovatel má Queen ve velké úctě a je nejen jejich letitý přítel, ale taky fanoušek. A od toho nemůžete moc čekat peprnost. Všechny ty krize jsou tedy minimalizovány do prohlášení typu "dali jsme si na osmnáct měsíců pauzu". Řekl bych, že to nebylo jen takové rozejití, ale muselo tomu předcházet více dramatu. Rád bych tedy našel nějaký zdroj, který se staví někam doprostřed mezi tuto knihu a film a podal by mi i trošku toho "bulvárna". Každopádně kromě téhle drobné výtky je kniha bombastická. Všechny ty doplňující materiály, které většina z nás nikdy neviděla a fanoušci si s nimi můžou vylepit celou garáž, jsou k popukání. Moje máma, která si z Freddieho trhá rodidla zhltla celou tuhle knihu na posezení a u mě to byla záležitost třech hezkých večerů. Děkuji Queen za to co, pro nejen hudební svět, dokázali.

3 04.10.2019

Když po sobě čtu komentář k Hobitovi, musím zkopírovat svůj pocit o spoilerech. Ilustrace nebo nadpisy kapitol Vám prostě dopředu řeknou, co se za pár stránek stane. To já nemám rád, spoilery, spoilery...pane Tolkiene, takhle ne! :-) Ale dobrá, promíjím.
Společenstvo prstenu je o putování Prstenu napříč Středozemí. Tečka, dál spoilerovat nebudu :-) Co doplním jsou mé pocity...nikdy bych neřekl, že se budu u knížky takhle bát či obávat se o zdraví hlavních protagonistů. Když po řece pluje kláda s očima a nikdo o ní neví, když se ze tmy natahují ruce s touhou škrtit...brrrr...no četl jsem to dlouho, ale stálo to za to. Moc se těším na další knihy, škoda, že už vím jak to dopadne, protože jsem před lety viděl filmy, ale těším se, až se na ně podívám znovu novou optikou...koukám, že život bez spoilerů je prostě utopie :-)

3 12.01.2018

Kdybych měl vybrat nejhezčí knihu ze své knihovny, byl by to Svět ledu a ohně. Neskutečně obsáhlá bible světa GRRM s přenádhernými ilustracemi, převážně Západozemí se v mém seznamu právě čtených knih držela dlouhé dva roky. Měl jsem ji původně jako knížku k cigárku, ale po dvou letech jsem pochopil, že je tuhle dvoukilovou cihlu potřeba vzít do metra a postele, jinak ji budu číst ještě v době, kdy Martin vydá Vichry zimy (blbý vtip). Když jsem ji četl trošku intenzivněji, strašně moc mě vtáhla do děje. Tenhle svět je neskutečně propracovaný, někdy jsem se načapal jak o tomto imaginárním světě smýšlím jako o tom skutečném. Sakra podobný pocit jsem měl před patnácti lety u Duny! Tam jsem každou pátou stránku listoval na rejstřík na konec knihy, kde bylo na desítkách stran popsáno náboženství, zeměpis, dějepis a vše tak, že jsem se na chvíli stal Fremenem! Pro každého většího fanouška železného trůnu nutností. Kniha je bez spoilerů, ale stejně se do ní pustíte asi až po tom, co světu propadnete a přečtete pár knih (nebo pokud čekáte právě na ty větry :-)). Vždyť Silmarilion taky nečtou ti, co jen viděli trilogii Pána prstenů :-)

3 04.12.2017

Když mi brácha poslal odkaz na aplikaci na Android, která obsahuje všechny gamebooky o Lone Wolfovi (v AJ a zdarma), tak jsem to hned nainstaloval a začal smažit tuhle nostalgickou klasiku. V podstatě jsme na tom vyrostli a můžu říct, že díky gamebookům mám rozvinutou představivost. Kam se hrabou dnešní fantasy naservírovaná na stříbrném podnose? Musíte si to hezky v hlavě zrekonstruovat, kreslit si mapku, vést si inventář, no prostě paráda :-)
Epické zakončení Wolfova pátrání po ztracených kamenech Vás dovede až do epicentra dění, Helgedadu, kde se potkáte s tím největším Dark Lordem ze všech a on Vás...vůbec nepotrápí :-( Někde na fórech jsem četl, že hlavní záporák je neporazitelný a budete umírat a umírat a umírat...to jsem si asi spletl knihy, protože tenhle se podívá na Sommerswerd a rozpustí se :-) No fakt se doslova vypaří... mno.... každopádně hodnotím hodně pozitivně, protože se potkáte i s dalšími Dark Lordy, budete putovat "steampunkovým MHD" a celkově je tenhle kus velice zajímavý... dám si další krátkou přestávku a pak se pustím do Grand Master série! Long live the Lone Wolf!!!

3 21.02.2017

Rozporuplné dílo. Poslední kniha letošního roku měla být oddechovou knížkou. Něco, co uklidní mé rozžhavené chuťové kanálky z pecek, které jsem louskal během celého roku. Nechápu tedy proč jsem nakonec zvolil Pravidla moštárny, protože je to kniha dlouhá, náročná a občas "nechutná". První půle knihy je super. Je to vtipné, Homer vyrůstá, snaží se být užitečný v životě a příběh hezky odsýpá. Druhá půle už se trošičku táhne, ale pořád v ní naleznete napětí a obavu z toho co se může stát (Melony), příběh se hezky přepíná mezi jednotlivými postavami a popis jednotlivých obrazů je natolik věrný, že Vám nebude dělat potíž si je vyfantazírovat. Nechutnost o které mluvím, je popis různých situací, které se během života knihy stanou, jsou natolik "škrábavé", že Vám zůstanou v mysli ještě dlouho po dočtení. Ze začátku jsem chtěl dát ultimátní hodnocení, ale z nějakého důvodu mi ten pocit vypršel. Možná byla kniha opravdu dlouhá a po čase přestane tak bavit? Možná jsou příběhy natolik reálné či smutné, happy-end spekulativní, že mě to ponechává na pochybách? Nevím, kniha kvalitní a doporučená, ale určitá deprese ve mě zůstává... a možná to tak má být:-)

Jo abych nezapoměl....prosím vás co je za magora P.Matoušek, který napsal doslov k vydání z roku 2005? Vždyť se to nedá číst? Filozofuje o Dickensovi sirotcích na několika stranách a absolutně narušuje statiku vyprávění ukončení hlavního děje. Vůbec mi to tam nesedlo a doporučuji nečíst!

V rámci čtenářské výzvy uzavírám rok 2016 kategorií "Kniha od autora píšícího pod pseudonymem", kterým bezesporu J.Irving je. Hodí se malá rekapitulace. Čtenářská výzva byla pro mě náročná. 20 knih není moc, ale pro lidi, kteří mají i spoustu jiných aktivit to bylo až příliš. Trošku se těším, až si budu moci číst zase vlastním tempem a mít libovolnější prostor pro výběh knih. Každopádně, kdo má rád challenge, neváhejte a skočte do toho v roce 2017. Je to maraton, ale dodá kouzelný pocit. Tahle poslední kniha byla pro mě specifická tím, že jsem její půlku "přečetl" jako audiobook. Nový zážitek, který má své kouzlo, ale občas jsem se přistihl, že věnuji větší pozoronost očím a nikoliv uším a mám tedy "okna" z poslouchání. Asi to nebude nic pro mě, ale občas to zkusím :-) Možná i proto mám z knihy lehce rozporuplné pocity...

3 23.12.2016

Krásný, čistý, stručný příběh o člověku, který sázel stromy. Viděl jsem film, teď jsem přelouskal tohle dílo. Bohužel jakési lechtání žaludku již proběhlo při zkouknutí snímku, takže ten "wow" moment se již nedostavil, ale i tak stojí za to si to přečíst. Koneckonců přečetl jsem to u cigárka za nějakých 15 minut :-)
V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha z žebříčku 100 nejlépe hodnocených knih" i když já osobně bych ji tam asi nezařadil...

3 16.10.2016

Světová klasika? No tak to každopádně. Na konci knihy jsem od českého publicisty zahlédl srovnání s Nerudovými Povídkami malostranskými. No tak bizarností postaviček určitě, ale jinak je to úplně jiné psaní, paní! Naprosto bláznivé vylíčení šílených postaviček kdesi v americkém zapadákově. Autorův barvitý popis nezná mezí, líbilo se mi opět srovnání v doslovu: "Téměř fotografické schopnosti zachytit líčené prostředí v jeho nenaaranžované drsnosti a odpudivosti." To vše prosím s humorem a morálním ponaučením. Tohle není Steinbeckovo dílo, které posadilo Ameriku na prdel, ale dílo, které je stejně barvité a líčící bezmoc a moc zároveň jako každé jiné. Na plechárně se od Sladkého čtvrtka liší v mnohém, musím říct, že pět hvězd si zaslouží spíše Na plechárně. Sladký čtvrtek byl trošku slabší, bylo to takové táhlejší a chce se mi říci i nudnější, ale vydržte až do konce a budete odměněni krásným uzávěrem, který Vám tu pátou hvězdu na čele zase vyloudí :-) Co ještě dodat, snad jste nečekali, že Vám napíšu o čem kniha je? To si ji musíte přečíst sami :-) Ještě jednu citaci musím od publicisty uvést: "Je pravda, že jak Na plechárně, tak Sladký čtvrtek neznamenají ve vývoji americké literatury žádné revoluční avantgardní činy; dokonce se ani nestaly mezníky ve vývoji autora samého. Působí však jako nádherné skici geniálního malíře, který se prokreslováním detailů připravuje ke svým velkým plánům nebo je doplňuje o podrobnosti, jež se mu na ně nevešly." (Radoslav Nenadál, doslov k vydání z r.1972)

V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie Kniha autora oceněného Nobelovou cenou.

3 22.09.2016

První světová válka je pro mě mnohem větší záhadou než ta druhá. Nezažil jsem to a ani kolem mě nebyli pamětníci, kteří by na krutosti této války vzpomínali. Na západní frontě klid mi tento nedostatek doplnila. Vyprávění obyčejného německého vojáka, který se zajímá o své kamarády a o to aby přežili, řeší jak se správně plazit, aby nedostal kulku do zadku, mi přiblížilo atmosféru tohoto konfliktu dokonale. Detailní popis vojáků, kteří umřeli na následky nádechu plynu, který byl stěžejní zbraní této války, byl brutální. Kniha se snaží předat poslání toho, že obyčejný voják moc nechápe důvody války. Taktéž se snaží přiblížit to, že jednou narukovaný voják už se nikdy nemůže stát civilem, protože obyčejný život mu byl odepřen a už není cesty zpátky jak se do něj dostat. Obzvláště to platí pro dospívající vojáky, kteří se nemají k čemu vracet. Zničení osobnosti bylo klíčovou charakteristikou tohoto díla. Celkově hodnotím jako opravdovou kvalitní klasiku, ale nezanechalo to ve mě větší šrám či potřebu zamyšlení. Nejsem necita, ale nějak jsem se do postoje hlavního hrdiny vžil a nepřišlo mi to všechno běsnění jako něco neobvyklého. Proto hodnotím lehkým nadprůměrem.

3 21.01.2016

Ufff, tak ta mi dala zabrat. Četl jsem ji několik měsíců, ale vydržel jsem až do zdárného konce. Nejde o to, že by kniha byla nudná nebo špatně čitelná, ale jedná se o hodně informací, které jsem nebyl schopen v kratším časovém úseku vstřebat. I tak si bohužel spoustu zajímavostí nepamatuji. Každopádně kniha je opravdu historie téměř všeho a pokud nejste náboženští fanatici, tak doporučuji tuto populárně vědeckou knížku přelouskat. SPOOOOUSTA zajímavých informací o naší planetě a nastínění toho, jak jsme se sem mohli dostat. Zaškrtnul jsem si spoustu pasáží, které si čas od času přelouskám znovu, abych žasnul nad kouzlem lidstva. Za mě 75%

3 16.11.2014

Tak po mnoha doporučeních jsem se pustil do této sady povídek a neprohloupil jsem. Na úvod do Dickovy tvorby je to ideální kandidát. Všechny povídky měly stejné jádro. Total recall byla pro mě tou nejočekávanější. Filmovou adaptaci jsem viděl asi desetkrát, ale Arnieho jsem si do té knižní promítnout nedokázal. Nebylo ani potřeba, protože povídka si bere opravdu jen ten základ vštěpování umělých vzpomínek. Každá povídka měla nepředvídatelný zvrat, za což klobouk dolů. Některé, hlavně Víra našich otců, jsem musel po přečtení googlit, protože jsem nedokázal pochopit co je vlastně pointou. Otevřené konce mám rád, ale zároveň nesnáším, když si nedokážu udělat závěr. Číst tyhle povídky v době jejich vzniku, tak asi nemusím LSD brát, protože by mi halucinace navodilo samo jejich čtení. Super, doporučuji a těším se na další povídky a knížky.

3 04.08.2014

Tak tohle byla jedna z prvních životopisných knih, které jsem kdy četl a určitě jsem nešlápl vedle. Arnie popisuje velice vtipně a srozumitelně své životní kroky a rozhodnutí. Člověk ho konečně vidí i jinak než jako mašinu v Terminátorovi nebo hromadu svalů v Barbarovi Conanovi. Arnie je neuvěřitelně vnímavý člověk s obrovskou vůlí a chutí poznávat nové věci, což ho taky dostalo tam kde je. V knize se nebojí poukázat na prasárny, které v životě provedl, ale jak sám říká, ničeho nelituje a kdyby se mohl vrátit v čase, udělal by je znovu. Poslední kapitola je takové shrnutí, obsahující Arnieho deset pravidel, která vřele doporučuji. Trošku mi připomínají 4 dohody :-)

3 05.02.2014

Kdyby byla ve čtenářské výzvě kategorie "Kniha, která se odehrává v místě vaší budoucí dovolené", tak tam zařadím právě tohle. Chystáme se na Floridu a hledal jsem nějaké dílko zasazené do slunečního státu. Dextera jsem i přes veškerý hype zatím neviděl a když jsem zjistil, že je to na základě knížky, neváhal jsem a objednal si rovnou omnibus čítající první tři knihy. Začetl jsem se do toho a přelouskal sto stran během prvního dne. Ze začátku super, ale velice rychle jsem vychladl (stejně jako dexterovy oběti :-)). Už to tady psali jiní čtenáři a ztotožňuji se s tím, že po literární kvalitě je to podprůměrné. První díl má dvě stě stran, ale měl jsem pocit, že by mohl mít pouze sto. Dexter se ve svých myšlenkách točí v kruhu a opakuje jednu myšlenku třikrát. Začne to brzy otravovat a říkal jsem si co tomu chybí. Chybí tomu barvitost. Až když jsem začal koukat na seriál, tak jsem pochopil proč je tak dobře hodnocen a co jeho předloze naopak chybí. Je to hlubší popis prostředí, doprovodných postav, motivů a pocitů. Kromě pár zmínek ulic a restaurací tam Miami vůbec není akceptováno. Vedlejší postavy dostanou minimum prostoru a po pravdě se vám myšlenky Dextera po chvíli přesytí. Celý koncept je super a dalo by se z něj vytěžit špičkové dílo, ale autor to ve své první části nedokázal. Jelikož se seriál odvíjí svou vlastní příběhovou linií, přiznám se, že nemám moc chuť do dalšího dílu investovat čas. Ale tak nějak doufám, že bude docházet k autorově vývoji a další knihy budou o fous lepší. Chvilku to převálím v hlavě a aspoň jeden další díl vyzkouším. Jinak seriál teda vřele doporučuji, pokud jste jako já, sto let za opicema!

2 04.10.2024

Zajímavé časy na Vás! Hlavně teda na Mrakoplaše. Toho chudáka se totiž zajímavé časy drží neustále. Když už má před sebou tři amazonky, které nutně potřebují pro zachování jejich civilizace, aby se s nimi Mrakoplaš dlouze miloval (taky vám to připomnělo Psirény z Červeného trpaslíka?), tak ho ti tataři z univerzity teleportují, protože ho chtějí poslat na jistou srtelnou služebku, kam se nikomu jinýmu nechce. Tentokrát nás Terry zavede na agátské (čínské) pláně obehnané velkou zdí a je jasné, že si užijeme exotické dobrodružství. Mrakoplaš mi dlouho chyběl a moc jsem si užil jeho další příběh, kde nezklamal jeho smysl přežít všechno i setkání se Smrtěm (AHOJ MRAKOPLAŠI. CO TADY DĚLÁŠ?). O to víc se mi líbil poslední odstavec, protože máme trošku vyspoilováno, kam nás zavede příště :-)

2 23.07.2024

Smrťovy knížky jsou moje oblíbené, každopádně tady hraje spíš druhé housle. Příběh je hlavně o hudbě s kameny, kterou jsem si hodně užil. Šlo však cítit, že originální verze v angličtině a určitá hudební znalost tomu dodají ještě na líbivosti. Anarchie v Ankh-Morporku je jasný odkaz na Sex Pistols, kapela Kiš je zase Kiss, takže ten český překlad je dobře udělaný, ale angličtina bude asi lepší. Líbily se mi reference na různé kapely a filmy (Smrť na motorce, který chce bundu od rockera je jasný Terminátor), ty jsou v knize dost okaté narozdíl od minulých knih, kde je inspirace dobře zakrytá. Nicméně super kniha, moc jsem si to užil. Jdu si pustit Elviše.

2 22.06.2024

Asi nejsem jediný, kdo má jako Chandlera toho nejoblíbenějšího z celé šestice Přátel. Jeho vtípky, situace a i celá seriálová cesta je ta nejzajímavější. O to je zajímavější, jaký herec ho ztvárnil. Kdysi jsem četl, že si z Přátel asi 80% nepamatuje, protože byl věčně sjetý. Po přečtení knihy je mi to potvrzeno. Bojoval se svými démony, se svým vlastním mozkem a je vlastně zázrak, že to vydržel takhle dlouho. Knihu jsem si koupil asi před půl rokem s tím, že si počtu nějaké ty pikošky z přátel. Když však před pár týdny umřel, sáhl jsem po ní dřív než jsem chtěl a vlastně mě ani nemrzelo, že o těch Přátelích to vlastně vůbec není. Je to o jeho životní cestě alkoholika a feťáka. O tom, jak se snažil s tím bojovat nebo jak se naopak jindy nechal vést vlakem rauše. Je mi líto, že dopadl tak, jak dopadl. Kniha jako taková byla tedy spíše epitafem, zpovědí a bude mít hodnotu pro lidi, kteří si rád čtou o drogách nebo spíše o lidech a jejich drogových příbězích. Pro mě tyhle příběhy skončily někde s Mementem a My děti ze stanice ZOO, kdy jsem si řekl, že tohle není můj žánr a nechci toho číst více. Proto dávám průměrné hodnocení, protože nejen, že mi to nebylo blízké téma, ale zároveň to bylo 300 stran téměř pořád dokola. A že zrovna Matthew Perry zažil těch vzestupů a pádů. Kolikrát byl na odvykačce přestával a znovu začínal, to všechno se v knížce dozvíte. Já však asi tento příběh zapomenu a bude pro mě vzpomínkou jako Chandler Bing, kterému se poštěstilo ztvárnit svoji životní roli a pravděpodobně si splnil svůj životní sen alespoň v rovině charakteru ze seriálu, tedy oženit se, mít děti a hezký dům za městem. R.I.P.

2 25.11.2023

Knížku jsem dostal ne jako učebnici angličtiny, ale jako takového malého kouče vlastně na cokoliv. Prý tam jsou zajímavé tipy, které lze aplikovat třeba na učení hry na kytaru. Tak jsem se do toho pustil a byl jsem příjemně překvapen, jak lehce se to čte. Opravdu to není učebnice, ale takový kompaktní motivátor, který je obohacen o zajímavý příběh autora, který anglicky neuměl, ale měl píli a dopracoval to na top level. Já anglicky jakž takž umím, takže jsem si z toho vzal spíše pár tipů (psát si úkoly či nákupní seznamy v angličtině nebo překládat si nudné schůzky do angličtiny), jinak spoustu dalších tipů už znám a léta aplikuji. Knížku jsem však nechal nenápadně ležet na nočním stolku a doufám, že si ji jednou otevře moje žena, protože ona je ta správná cílovka :-)

2 15.10.2021